4 As 6/2020 — Nejvyšší správní soud

4 As 6/2020- 35 - text 4 As 6/2020 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Ing. Jitka Rydvalová, se sídlem Dušní 866/22, Praha 1, zast. JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem, se sídlem U Soudu 363/10, Liberec, proti žalované: Správa státních hmotných rezerv, se sídlem Šeříková 616/1, Praha 5, proti rozhodnutí předsedy Správy státních hmotných rezerv ze dne 3. 9. 2015, č. j. 8332/15-SSHR, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2019, č. j. 5 A 188/2015 - 53, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč, k rukám jejího zástupce JUDr. Vladimíra Škréty, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 22. 7. 2015, č. j. 6590/15-SSR (dále jen „rozhodnutí o uložení pokuty“), uložila žalobkyni podle § 10a odst. 2 písm. c) zákona č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o nouzových zásobách ropy“), pokutu ve výši 1.500.000 Kč za správní delikt podle § 10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona, kterého se žalobkyně dopustila tím, že neodstranila ve stanoveném termínu do 31. 5. 2015 nedostatky zjištěné při kontrole množství a kvality nouzových zásob provedené dne 7. 4. 2015 ve skladu v areálu Plzeňská energetika a.s., Tylova 57, Plzeň. [2] Předseda žalované rozhodnutím ze dne 3. 9. 2015, č. j. 8332/15 – SSHR (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl rozklad žalobkyně a rozhodnutí žalované potvrdil. II. [3] Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který jej v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. [4] Městský soud uvedl, že správní delikt, za který byla v tomto případě žalobkyně postižena, byl úzce provázán se shledanými nedostatky v kvalitě nouzové zásoby těžkých topných olejů (mazutu) podle technické normy ČSN 65 7991 (dále jen „ČSN 65 7991“). Konkrétně odebraný vzorek těžkého topného oleje nevyhověl uvedené technické normě v ukazatelích obsahu vody a bodu vzplanutí. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2004, č. j. 4 As 31/2003 - 111, dospěl městský soud k závěru, že neexistuje žádná právní norma, která by na danou technickou normu odkazovala a činila ji v tomto případě právně závaznou. Povinnosti však mohou být podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ukládány pouze na základě zákona v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Jestliže se tedy sankce uložená žalobkyni odvíjela od porušení ČSN 65 7991, která nebyla právně závazná, postrádala taková sankce zákonný základ, a jednání žalobkyně tudíž nebylo správním deliktem. Z uvedeného důvodu se již městský soud nezabýval dalšími námitkami žalobkyně, jež platila ve vztahu k provedení laboratorní analýzy, k tomu, zda vůbec mazut v daném případě představoval nouzovou zásobu podle § 1 a § 2 zákona nouzových zásobách ropy, či ve vztahu k naplnění skutkové podstaty správního deliktu proto, že neporušila § 8 uvedeného zákona, či také k nepřiměřenosti lhůty stanovené ke zjednání nápravy a existenci liberačního důvodu či nepřiměřenosti uložené pokuty. III. [5] Proti napadenému rozsudku brojí žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhuje zrušit napadený rozsudek a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelka předně namítá, že žalobkyně uplatnila celkem osm žalobních bodů, avšak městský soud se jimi vůbec nezabýval. Žalobě vyhověl pouze na základě závěru, že neexistuje žádné právní ustanovení, které by odkazovalo na ČSN 65 7991, a činilo ji tak právně závaznou. [7] Městský soud podle stěžovatelky pochybil i v závěru, že pokuty byla žalobkyni uložena za nedodržení ČSN 65 7991. Stěžovatelka uložila pokutu za nedostatky zjištěné během kontroly, zejména za špatné nakládání a ochraňování státních hmotných rezerv. Špatné nakládání mělo za následek, že svěřené produkty nesplňovaly technickou normu. Stěžovatelka si je vědoma toho, že technické normy obecně, tudíž i ČSN 65 7991, nejsou právně závazné, to však neznamená, že svěřené produkty neměly mít určitou kvalitu. ČSN 65 7991 zde byla použita jako jedno z kritérií, které dokládalo špatné nakládání se svěřenými produkty. Pokud by stěžovatelka nemohla technické normy jako podpůrné vůbec použít, nemohla by pak ani plnit svou úlohu v oblastech hospodářských opatření pro krizové stavy a státních hmotných rezerv svěřenou jí zákonem. Použití ČSN 65 7991 mělo prokázat neodstranění nedostatků zjištěných při kontrole množství a kvality nouzových zásob. Pokuta byla uložena právě pro neodstranění zjištěných nedostatků, nikoliv za samotné porušení uvedené technické normy. IV. [8] Žalobkyně se plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. [9] Ke stížnostní argumentaci uvádí, že všechna zjištění a analýzy, které citovala ve svém rozhodnutí stěžovatelka a následně i předseda stěžovatelky v napadeném rozhodnutí, odkazují na charakteristiku skladovaného zboží podle ČSN 65 7991. Žalobkyně nesouhlasí ani s tím, že by skladované zboží bylo nekvalitní, že se o něj řádně nestará či že takové zboží nemohlo plnit funkci nouzových zásob. [10] Žalobkyně označuje za správný závěr městského soudu o nemožnosti ukládání sankce za nesoulad skladovaného zboží s ČSN 65 7991, která není právně závazná. Jednání žalobkyně nebylo správním deliktem. Městský soud proto nepochybil, nezabýval-li se blíže dalšími jejími žalobními námitkami. V. [11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Stěžovatelka mimo jiné namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Městský soud se podle ní nevypořádal se všemi žalobními námitkami a vystačil si se závěrem, že jednání žalobkyně nebylo správním deliktem. [14] Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřelli soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004  73, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004  74 a ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003  75). Obdobně je rozhodnutí soudu zatíženo nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů v případě, že se soud ztotožní se závěry správního orgánu a označí je za správné, přičemž se ale nevypořádá s věcnými či právními námitkami v žalobě uplatněnými proti takovým závěrům (srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 23. 12. 2005, č. j. 4 As 13/2004  55), respektive pokud z jeho odůvodnění není zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, a to zejména tehdy, jdeli o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby (srov. rozsudek ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005  44). [15] Uvedeným kritériím však napadený rozsudek vyhověl. Městský soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, vyložil stanoviska účastníků řízení a předestřel relevantní právní závěry, kterými vypořádal stěžejní žalobní argumentaci o tom, že se stěžovatelka nedopustila tvrzeného správního deliktu. V takovém případě již nebylo na místě se zabývat zbylými žalobními námitkami, neboť předpokladem pro jejich podrobnější vypořádání byla skutečnost, že se žalobkyně vůbec uvedeného správního deliktu dopustila. Dospěl-li však v nynější věci městský soud k opačnému závěru, vypořádání zbylých žalobních bodů již bylo zcela bezpředmětné. Městský soud tudíž nepochybil, pokud se těmito dalšími žalobními námitkami v napadeném rozsudku nezabýval. Pro uvedené není napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nebyl naplněn. [16] Nejvyšší správní soud tudíž přistoupil k posouzení stížnostní námitky uplatněné s poukazem na § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Její podstatou je otázka, zda se žalobkyně dopustila správního deliktu tím, že těžké topné oleje, které ochraňovala a u nichž stěžovatelka zjistila nedostatečnou kvalitu (v množství vody a bodu vzplanutí), měly ve vytčených parametrech odpovídat technické normě ČSN 65 7991, a zda tato technická norma byla vůbec pro stěžovatelku závazná. [17] Městský soud v nyní projednávané věci uzavřel, že jednání vytýkané žalobkyni není správním deliktem, neboť