5 Azs 251/2021 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 251/2021- 26 - text  5 Azs 251/2021 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: H. T. P., zast. advokátem Mgr. Markem Eichlerem, se sídlem AK S. K. Neumanna 2052, Varnsdorf, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2021, č. j. 51 A 15/2021 – 38, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2021, č. j. 51 A 15/2021 – 38, s e r u š í a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba na ochranu proti nečinnosti v řízení o vydání zaměstnanecké karty vedeném pod sp. zn.OAM-49951/ZM-2019. [2] Stěžovatel si podal žádost o vydání zaměstnanecké karty dne 5. 8. 2019. Tuto žádost žalovaný prvním rozhodnutím ze dne 29. 10. 2019 zamítl, jeho rozhodnutí následně zrušila Komise pro rozhodování ve věcech pobytů cizinců rozhodnutím ze dne 11. 2. 2020 a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání. Druhé rozhodnutí o zamítnutí žádosti bylo vydáno 24. 6. 2020, následně bylo zrušeno 11. 9. 2020. Vzhledem k tomu, že nebylo vydáno rozhodnutí, stěžovatel se domáhal vydání rozhodnutí opatřením proti nečinnosti, kterému bylo vyhověno dne 29. 12. 2020, kdy bylo přikázáno žalovanému do 30 dnů vydat rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí nebylo ve stanovené lhůtě vydáno, stěžovatel podal dne 24. 2. 2021 žalobu. [3] Krajský soud neshledal v řízení nečinnost, kterou by bylo lze žalovanému přičítat, a žalobu zamítl. [4] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dle cizinecko-informačního systému a vydané předkládací zprávy byl stěžovateli povolen dlouhodobý pobyt, přičemž předkládací zpráva k vydání zaměstnanecké karty byla vydána dne 18. 2. 2021, tedy před podáním žaloby. Z předkládací zprávy ze dne 18. 2. 2021 vyplývá, že bylo navrhováno vydat stěžovateli zaměstnaneckou kartu podle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. s platností ode dne pořízení biometrických údajů na dva roky, za podmínky, že se stěžovatel dostaví k zastupitelskému úřadu k vyznačení dlouhodobého víza před jeho vyznačením, předloží doklad podle § 42 h odst. 3 téhož zákona a na území ČR přicestuje v době jeho platnosti; ve lhůtě stanovené v § 44 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. se dostaví na ministerstvo ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení pobytu a následně i dostaví i za účelem převzetí průkazu o povolení k pobytu, kdy po pořízení biometrických údajů za účelem vydání průkazu o povolení k pobytu bude stěžovateli vydáno potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty za podmínek uvedených. [5] Krajský soud se zabýval tím, zda lze v (ne)konání žalovaného spatřovat nečinnost ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s.; podotkl, že v tomto řízení jsou určitá specifika spojená s tím, že v případě kladného vyřízení žádosti o vydání zaměstnanecké karty nedochází k vydání klasického písemného rozhodnutí, nýbrž k faktickému předání příslušného průkazu. Pro posouzení věci jsou pak podstatné pouze skutečnosti, k nimž došlo po vydání opatření proti nečinnosti ze dne 29. 12. 2020, kdy bylo přikázáno žalovanému do 30 dnů vydat rozhodnutí. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců totiž tímto opatřením stanovila žalovanému novou lhůtu 30 dnů pro vydání rozhodnutí, přičemž žalovaný po doplnění potřebných dokladů stěžovatelem dne 5. 2. 2021, dne 18. 2. 2021 povolil pobyt za účelem zaměstnanecké karty a vydal i pokyn pro zastupitelský úřad, aby stěžovateli bylo uděleno dlouhodobé vízum za účelem převzetí zaměstnanecké karty. [6] Krajský soud nepominul rozsudek NSS č. j. 1 Azs 408/2017 – 24, dle něhož pokud by zastupitelský úřad před uplynutím lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené v § 169 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců (nyní § 169t odst. 9 zákona o pobytu cizinců) vyzval stěžovatele, aby se dostavil k vyznačení víza k pobytu nad 90 dnů podle § 30 odst. 2 téhož zákona za účelem převzetí zaměstnanecké karty do jeho cestovního dokladu, lhůta pro vydání rozhodnutí by se daným okamžikem stavěla a žalovaný by nemohl být považován za nečinného. Krajský soud podotkl, že v projednávané věci sice žalovaný nevydal výzvu k dostavení se k udělení víza k pobytu dle uvedeného ustanovení, nicméně tato výzva k udělení víza nemohla být vydána s ohledem na objektivní překážku, kterou představuje ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví. Krajský soud se ztotožnil se žalovaným, že vydání rozhodnutí v nynější věci brání též objektivní překážka, spočívající v ochranném opatření Ministerstva zdravotnictví vydaného dle § 68 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví ze dne 16. 6. 2021, č. MZDR 20599/2020-87/MIN/KAN, jehož čl. I bod 16 ve spojení s čl. I bodem 14 vyznačení víza dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců znemožňuje. Tímto opatřením je Velvyslanectví České republiky v Hanoji ke dni rozhodnutí soudu vázáno. Oproti ochrannému opatření ze dne 14. 2. 2021, aktuální opatření (ale též další opatření jemu předcházející) totiž neobsahuje výjimku pro přijímání žádostí o víza za účelem „vydání dlouhodobého víza za účelem převzetí povolení k pobytu na území České republiky“, na niž se váže výjimka ze zákazu vyznačování takovýchto víz. Zároveň dle aktuálního sdělení Ministerstva zdravotnictví ze dne 21. 6. 2021, č. MZDR 20599/2020-89/MIN/KAN, Vietnamská socialistická republika nepatří mezi země s nízkým, středním nebo vysokým rizikem nákazy nemocí Covid-19; takovéto státy se přitom považují za země s velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění Covid-19 (vyjma stanovených výjimek je přitom možné pobytové žádosti přijímat pouze na zastupitelských úřadech České republiky ve třetích zemích, které jsou na seznamu zemí s nízkým rizikem nákazy). Za této situace nelze dle krajského soudu v pasivitě žalovaného shledávat nečinnost ve smyslu § 79 s. ř. s. [7] V kasační stížnosti stěžovatel tvrdí důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Krajský soud dle stěžovatele nedostatečně přezkoumal činnost správního orgánu, který nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a zároveň sám soud zatížil své rozhodnutí nezákonností, když své rozhodnutí nepřesvědčivě zdůvodnil. Stěžovatel primárně namítá, že krajský soud dostatečně a přezkoumatelně nevypořádal s uplatněnými žalobními námitkami. Stěžovatel jasně a srozumitelně ve své žalobě na ochranu proti nečinnosti konstatoval průběh správního řízení, ze kterého vyplynulo, že správní orgán I. stupně dvakrát vydal nezákonné rozhodnutí a posléze i tak byl nečinný a do současné doby nevydal stěžovateli zaměstnaneckou kartu. Stěžovatel při jednání u soudu odkázal na zcela totožný případ jiného žalobce, ve kterém Krajský soud v Plzni vydal opačný rozsudek č. j. 77 A 46/2021-157, ze dne 2. 6. 2021, kdy se přiklonil na stranu žalobce a konstatoval, že správní orgán je nečinný. Není dle stěžovatele možné, aby ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví omezovalo vydávání vstupních víz i pro ty osoby, které své žádosti podaly dávno před pandemií Covid-19. Stěžovatel svoji žádost podal dne 5. 8. 2019, tudíž před více než 2 roky, kdy správní orgán měl dle § 169t odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců lhůtu 60 dní pro vydání rozhodnutí. Správní orgán se účelově snažil žádost stěžovatele zamítnout, a to dvakrát, kdy vždy vydal nezákonné rozhodnutí, které bylo odvolacím orgánem posléze zrušeno a vráceno. Správní orgán tímto neúměrně prodlužoval zákonem stanovenou lhůtu a zatěžoval tak stěžovatele, který ač měl splněny všechny podmínky pro kladné vyřízení žádosti, tak více než dva roky musí čekat v domovském státu na rozhodnutí, které do současné doby stále není. Argumentace žalovaného, že vlastně v současnosti by „moc rád“ zaměstnaneckou kartu vydal, ale kvůli ochrannému opatření a tedy nespolupráci se ZÚ v Hanoji to nelze, je čistým alibismem, kterým se žalovaný pouze jiným způsobem snaží opětovně zatěžovat stěžovatele. Není možné při pohledu na historii daného řízení jinak než konstatovat, že žalovaný je nečinný. Žalovaný proti opatření proti nečinnosti vydané komisí nikterak nebrojil a je absurdní, aby soud zcela ignoroval názor komise, která sama shledala v postupu žalovaného nečinnost. Stěžovatel nemůže doplácet na chaotické postupy správních orgánů ve vydávání ochranných opatření. Pro věc je dle stěžovatele významný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2018, č. j. 1 Azs 408/2017 - 24, body 18 a 19, z něhož vyplývá, že je zcela irelevantní, jestli došlo k vydání předkládací zprávy či nikoliv, a taktéž je zcela irelevantní, jestli je nečinný žalovaný či zastupitelský úřad, stále se jedná o správní orgány. Zastupitelský úřad nikdy stěžovatele nevyzval k vyznačení víza, tudíž nedošlo ke stavení lhůt žalovaného a nelze