7 As 342/2020 — Nejvyšší správní soud

7 As 342/2020- 30 - text 7 As 342/2020 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: D. K., zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2020, č. j. 44 A 28/2019  47, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 13. 2. 2019, č. j. 108578/2018/KUSKLPŽPŘ/KLU, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Říčany (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 6. 2018, č. j. 41112/2018/MURI/OPE/535, kterým byl žalobce uznán vinným, že spáchal přestupek z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním provozu“) tím, že dne 11. 3. 2018 ve 12:30 hodin jel v obci KameniceLádví jako řidič osobního automobilu Porsche 911 rychlostí 69 km/h (po odečtení přípustné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h), čímž porušil nejvyšší dovolenou rychlost 50 km/h nejméně o 19 km/h. Tímto jednáním žalobce porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a byla mu uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. II. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu, kterou Krajský soud v Praze (dále též „krajský soud“) zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Krajský soud neshledal, že by bylo rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nevypořádání námitek žalobce. Připustil, že žalovaný námitku žalobce stran shody osoby výrobce rychloměru a ověřovatele explicitně nezmínil. Podstatou této námitky se však zabýval a vysvětlil, proč nepovažuje argumentaci žalobce za správnou. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný neshledal na způsobu ověření rychloměru žádné závady a vysvětlil, proč považuje ověřovací list zpracovaný autorizovaným metrologickým střediskem za hodnověrný. Krajský soud neshledal důvodnými ani zbylé žalobní námitky. Tyto zde nejsou rekapitulovány, neboť proti jejich posouzení kasační stížnost nesměřuje. III. [3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Namítl, že krajský soud aproboval rozhodnutí, které je nepřezkoumatelné. Žalovaný se totiž nevyjádřil k námitce, že při ověření rychloměru byla porušena zásada nemo iudex in causa sua, pročež bylo ověření nezákonné a nebylo možné k němu přihlížet. Stěžovatel připustil, že správní orgán nemusí reagovat na každý dílčí argument, předložíli ucelenou argumentaci, která námitku implicite vyvrací. Nemůže však námitky opomíjet. Žalovaný sice konstatoval, že rychloměr byl ověřen, což je prokázáno ověřovacím listem, který splňuje formu na něj kladenou. Nevypořádal se však s námitkou, že je takový ověřovací list nezákonný, neboť došlo k porušení zásady, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci. Podstata této námitky zůstala nevypořádána. Z rozhodnutí není zřejmé, proč podle žalovaného nedošlo k porušení této zásady, přestože ověření provedla stejná společnost, která rychloměr vyrobila. Žalovaný nevysvětlil, proč považuje tuto námitku žalobce za nedůvodnou. K jejímu vypořádání nepostačí tvrzení, že rychloměr byl ověřen, což bylo osvědčeno ověřovacím listem. Jelikož námitka zůstala žalovaným přehlédnuta, měl krajský soud zrušit jeho rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. S ohledem na to, že krajský soud takto nepostupoval, stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného. IV. [4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na pasáž svého rozhodnutí, v níž se zabýval způsobem ověření rychloměru. Doplnil, že pokud stěžovatel zpochybňoval oprávnění autorizovaného metrologického střediska, které má příslušné oprávnění, bylo na něm, aby svá tvrzení prokázal. Toliko obecné tvrzení nemůže vyvolat neplatnost listiny založené ve správním spise. Žalovaný zdůraznil, že použité měřidlo neposuzuje výrobce jako „výrobce“, ale jako „autorizované metrologické středisko“. K získání tohoto oprávnění je potřeba jisté odbornosti, což vyžaduje § 16 zákona č. 505/1990 Sb. Uvedený předpis nevylučuje, aby se výrobce stal autorizovaným metrologickým střediskem. Podle žalovaného tedy není kasační stížnost důvodná. Proto navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl. Uplatnil rovněž nárok na náhradu nákladů řízení. V. [5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [6] Kasační stížnost není důvodná. [7] Stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti jedinou námitku, a sice že krajský soud přezkoumal rozhodnutí, které je samo nepřezkoumatelné. Žalovaný podle jeho názoru nevypořádal odvolací námitku, že „při ověření rychloměru byla porušena zásada nemo iudex in causa sua, proto bylo ověření nezákonné a nebylo možné k němu přihlížet.“ [8] Zdejší soud konstantně judikuje, že přezkoumáli krajský soud rozhodnutí žalovaného, které pro absenci odůvodnění nebylo přezkoumání vůbec způsobilé, zatíží vadou nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006  91, či ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 As 110/2008  99). Stěžovatel nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí namítal i v žalobě, krajský soud nicméně jeho námitce nepřisvědčil. Shledalli by nyní Nejvyšší správní soud, že rozhodnutí žalovaného skutečně nebylo přezkoumání vůbec způsobilé, byl by dán důvod pro zrušení napadeného rozsudku. [9] Podle judikatury Ústavního soudu je smyslem a účelem odůvodnění především ozřejmit, proč správní orgán rozhodl, jak rozhodl, neboť jen tak lze ověřit, že důvody rozhodnutí jsou v souladu s právem a nejsou založeny na libovůli (nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997, sp. zn. III. ÚS 271/96). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že z odůvodnění správního rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006  91, ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008  71, či ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012  45). [10] Současně je ovšem nutné zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006  76, publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomeneli správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012  45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016  64). [11] V projednávaném případě stěžovatel uplatnil v odvolání několik okruhů námitek. V jednom z nich zpochybňoval výstup ze silničního radarového rychloměru RAMER 10c, podle něhož mu byla naměřena rychlost 72 km/h. Namítal, že měření neproběhlo správně s ohledem na to, že při něm došlo k posunu radarové hlavice a nebylo měřeno v souladu s návodem k obsluze. Současně dovozoval nepoužitelnost daného rychloměru k měření, neboť jeho ověření provedla společnost RAMET a. s., která je současně jeho