8 Afs 3/2022 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 3/2022- 79 - text  8 Afs 3/2022-83 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky Zavřelové a Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: Ing. E. V., zastoupená JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem se sídlem Loutkařská 2416/2f, Praha 6, proti žalovanému: Obecní úřad Kovářov, se sídlem Kovářov 63, zastoupený JUDr. Lubošem Průšou, advokátem se sídlem třída Národní svobody 32/11, Písek, za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. V., zastoupená JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem se sídlem Loutkařská 2416/2f, Praha 6, ve věci ochrany proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 12. 2021, čj. 57 A 31/2021184, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 12. 2021, čj. 57 A 31/2021184, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Žalovanému se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalovaného JUDr. Luboše Průši, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání platebního výměru k vyměření místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů za rok 2021 z titulu vlastnictví rekreačního objektu C., evidenční číslo X na pozemku st. parc. č. X, k. ú. C. Ten patří do jejího společného jmění s manželem (osobou zúčastněnou), nicméně není v ní hlášena k pobytu žádná fyzická osoba. Žalobkyně žalovaného žádala, aby jí místní poplatek vyměřil platebním výměrem a zohlednil úlevu, na kterou má nárok plynoucí z obecně závazné vyhlášky obce Kovářov č. 8/2019, neboť je držitelkou průkazu ZTP/P. [2] Krajský soud v Českých Budějovicích žalobě vyhověl a shora uvedeným rozsudkem žalovanému stanovil povinnost vydat platební výměr ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Dospěl k závěru, že žalobkyně je spolu s osobou zúčastněnou solidárním poplatníkem poplatku za odpad. Na vyměření poplatku má právo každý z poplatníků, jestliže jich je k jednomu poplatku zavázáno více. Nevydání platebního výměru k žádosti žalobkyně by vedlo k odepření možnosti obrany vůči rozhodnutí, kterým by byl sporný poplatek vyměřen v jiné výši, než v jaké žalobkyně požaduje. K tomu krajský soud odkázal na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 6. 2014, čj. 2 Afs 68/2012-34, č. 3096/2014 Sb. NSS. Žalovaný pochybil, neboť vydal platební výměr jen ve vztahu k osobě zúčastněné a nikoli také ve vztahu k žalobkyni, která žádala o jeho vydání a kvalifikovaným způsobem sdělila pochybnosti o stanovené výši poplatku. Tím jí byla odepřena možnost bránit se proti výši místního poplatku odvoláním. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení [3] Proti rozsudku podal žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Poukázal na to, že dne 21. 9. 2021 vydal platební výměr č. 01/2021, který byl formálně nadepsaný na osobu zúčastněnou, ale byla jím dle obsahu stanovena poplatková povinnost oběma poplatníkům, kteří jsou povinni plnit tuto povinnost společně a nerozdílně. Taková povinnost by měla mít i v daňovém právu stejný obsah, jaký plyne z § 1872 odst. 1 občanského zákoníku. Z něj, ale také ze sdělení Ministerstva financí, kterým je stěžovatel vázán, plyne, že si stěžovatel může vybrat, po kterém poplatníkovi bude zaplacení celého poplatku požadovat. Takový výběr nelze právně závazně provést jinak než vydáním platebního výměru vůči jednomu poplatníkovi. Tím není na svých právech zkrácen další ze společně a nerozdílně povinných poplatníků. Stěžovateli plyne ze zákona možnost volby, a pokud si v takové situaci zvolí možnost pro žalobkyni méně příznivou, neznamená to, že by postupoval nezákonně. Usnesení sp. zn. 2 Afs 68/2012, ze kterého vyšel krajský soud, na věc dopadá jen omezeně. V dané věci totiž platební výměr před rozhodnutím soudu vydán nebyl, kdežto ve věci žalobkyně vydán byl a navíc v zákonné lhůtě. Daná věc se ani netýkala poplatkové povinnosti více společně a nerozdílně k poplatku povinných osob. Krajský soud se existencí a důsledky uvedeného platebního výměru nezabýval. Pokud měl za to, že výměr je nesprávný a měla v něm být uvedena i žalobkyně, nezavdává to důvod věc řešit v řízení o nečinnostní žalobě. Revize nesprávnosti bylo možné dosáhnout řádným opravným prostředkem v odvolacím řízení. V něm je za takové situace možné řešit i námitky toho z manželů, který v platebním výměru není uveden. Pokud by odvolací orgán neuvedení žalobkyně považoval za nedostatek platebního výměru, mohl by jej napravit cestou opravy zřejmých chyb. Nápravu takového nedostatku ale nelze provádět v soudním řízení tím, že soud stanoví povinnost vydat druhý platební výměr v téže věci za stavu, kdy nebylo rozhodnuto o podaném odvolání a ani krajský soud neodůvodnil, že by v platebním výměru neuvedený poplatník proti němu nemohl uplatnit námitky v odvolacím řízení. Napadený rozsudek je zmatečný, neboť soud vybočil ze svých kompetencí. Požadavek, aby na jednu poplatkovou povinnost existoval jeden platební výměr, plyne i z úpravy institutu společného zmocněnce v § 30 daňového řádu. [4] Z usnesení sp. zn. 2 Afs 68/2012 sice plyne, že v případě, kdy daňový subjekt tvrdí nižší daňovou povinnost, než jakou vyměřil správce daně, a požádá o vyměření daně, je správce daně povinen vydat platební výměr. Neřeší ale jednoznačně okamžik, kdy je správce daně povinen vydat platební výměr. Stěžovatel nemohl mít povinnost vydat platební výměr před okamžikem, kdy žalobkyně a osoba zúčastněná na řízení doplatily celý poplatek v požadované výši, a nemohl ji mít ani přede dnem lhůty pro placení poplatku (31. 5. 2021). Jinak by byla nařízena dřívější splatnost než v obecně závazném předpisu. Tato povinnost nebyla dána ani přede dnem 31. 8. 2021, kdy stěžovatel mohl poprvé seznat, že si žalobkyně a osoba zúčastněná určily společného zmocněnce, a kdy zjistil, že i osoba zúčastněná žádá o úlevu. Následně poté stěžovatel dne 21. 9. 2021 platební výměr neprodleně vydal a doručil společnému zmocněnci. Krajský soud dále nedostatečně přihlédl k námitce stěžovatele, podle níž daňové předpisy nepředpokládají vyměření daně (poplatku) v době, kdy poplatkovému subjektu, ani správci daně není známa její výše. V případě sporného poplatku je sice sazba určena na kalendářní rok, ale vyměření poplatku podle § 10b odst. 6 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném do 31. 12. 2020, je stanoveno v poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců vlastnictví v roce. V praxi to znamená, že správce poplatku vydává platební výměr až po uplynutí kalendářního roku, kdy se ujistí, že nedošlo v průběhu zpoplatněného období ke změně ovlivňující výši poplatku. Ani kdyby stěžovatel platební výměr vydal až po skončení kalendářního roku, neporušil by zákon. [5] Žalobkyně a osoba zúčastněná ve společném vyjádření ke kasační stížnosti navrhly, aby ji soud zamítl. Stěžovatel poplatek vyměřil pouze osobě zúčastněné, které (na rozdíl od žalobkyně) nesvědčily důvody pro úlevu na poplatku. Po vydání napadeného rozsudku doručil žalobkyni coby poplatníkovi platební výměr (č. 01/2022), kterým vyměřil poplatek za odpad i jí (taktéž ve výši 500 Kč). Stěžovatel v kasační stížnosti opakuje námitky uplatněné již v řízení před krajským soudem, aniž by konkrétně reagoval na jeho závěry, navíc postupně účelově měnil svou argumentaci. Krajský soud věcně neposuzoval platební výměr č. 01/2021, a nebyl proto důvod, aby vyčkával na výsledek odvolacího řízení. Tímto platebním výměrem byl poplatek za odpad vyměřen jen osobě zúčastněné, žalobkyně v něm jako adresát nebyla označena. Byla pouze uvedena v odůvodnění, což neznamená, že by takové rozhodnutí upravovalo její práva a povinnosti. Obligatorní náležitostí rozhodnutí je podle § 102 odst. 1 písm. c) daňového řádu i označení příjemce. Neuvedení žalobkyně není jen chybou v psaní. Je třeba též rozlišovat mezi situací, kdy je poplatek vyměřen pouze jednomu poplatníkovi a kdy je vyměřen oběma, ale následně je vymáhán pouze po jednom z nich. Povinnost vyměřit poplatek i žalobkyni vyplývá z usnesení sp. zn. 2 Afs 68/2012. Na aplikovatelnosti závěrů tohoto rozhodnutí nic nemění ani platební solidarita žalobkyně a osoby zúčastněné. Mylné je i tvrzení, podle kterého zákon o místních poplatcích považuje solidární poplatníky za jediného poplatníka. Takovou fikci právní předpisy neupravují. Stěžovatel již z podané žaloby musel vědět, že nynější zástupce zastupuje žalobkyni a osobu zúčastněnou jako společný zmocněnec ve smyslu § 30 daňového řádu a tento zástupce je před stěžovatelem zastupoval dříve i v jiných věcech. Tvrzení o nejasnostech či prodlení se zvolením společného zmocněnce je tak v tomto směru účelové. Povinnost vydat platební výměr i vůči žalobkyni nevede k