8 As 2/2021 — Nejvyšší správní soud

8 As 2/2021- 26 - text  8 As 2/2021-30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Faisala Husseiniho a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Ing. J. K., zastoupený JUDr. Milanem Čichoňem, advokátem se sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6 - Bubeneč, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. O-544230, čj. O544230/D19045368/2019/ÚPV, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, čj. 9 A 121/2019-59, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal dne 5. 12. 2017 přihlášku ochranné známky se žádostí o zápis ochranné známky do rejstříku ochranných známek (dále jen „rejstřík“) dle § 19 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon o ochranných známkách“). Chráněno mělo být slovní označení KUŘBABA, a to pro výrobky a služby spadající do tříd mezinárodního třídění 3, 4, 7, 9, 10, 11, 13, 18, 20, 21, 24, 25, 28, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 41, 42, 43, 44 a 45 dle Niceské úmluvy o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, revidované ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Ženevě dne 13. května 1977, uveřejněné pod č. 118/1979 Sb., ve znění vyhlášky č. 77/1985 Sb. [2] Žalovaný žádost zamítl rozhodnutím ze dne 15. 4. 2019, čj. O-544230/D17118549/2017/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Učinil tak z důvodu uvedeného v § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách, tedy proto, že označení je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy. Dle žalovaného by přihlašované označení mohlo být částí populace vnímáno pohoršlivě. Podle žalovaného totiž bude u široké spotřebitelské veřejnosti evokovat v prvé řadě význam „ženy, osoby provádějící orální sex“. [3] Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce rozklad. Ten předseda žalovaného zamítl rozhodnutím uvedeným v záhlaví rozsudku (dále jen „rozhodnutí o rozkladu“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Předseda žalovaného se v něm ztotožnil s náhledem žalovaného vyjádřeným v prvostupňovém rozhodnutí. [4] Proti rozhodnutí o rozkladu podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. V žalobě argumentoval zejména tím, že slovní spojení KUŘBABA není vulgarismem. V tomto smyslu žalovaný (resp. předseda žalovaného) překročil meze správního uvážení a rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí. Správní rozhodnutí nemají oporu v provedeném dokazování ani v platných zákonech nebo judikatuře. Z rozhodnutí vydaných v obou stupních není zřejmé, jakými podklady se rozhodující orgány řídily, tudíž jsou jejich závěry ryze spekulativní. Obě správní rozhodnutí jsou pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelná. [5] Městský soud shora citovaným rozsudkem žalobu proti rozhodnutí o rozkladu zamítl. [6] Městský soud především konstatoval, že přihlašovaná ochranná známka KUŘBABA je vyloučena ze zápisu do rejstříku pro rozpor s dobrými mravy. Městský soud souhlasil se závěrem předsedy žalovaného, že značná část veřejnosti si spojí daný výraz s ženou provádějící orální sex, přičemž hodnocení obsažené v rozhodnutí o rozkladu je vyčerpávající. Pokud snad žalobce hodlal termín KUŘBABA využít v kulturní i podnikatelské sféře (ve vazbě na svůj humoristický román a divadelní hru právě s titulem KUŘBABA), mohl se jeho ochrany domáhat také v rámci autorského práva. Vulgárnost tohoto pojmu potvrzují jak internetové zdroje, tak podklady z nichž vycházel žalovaný, jakož i důkazy, které předkládal sám žalobce. S ohledem na rozdíly mezi předmětným pojmem a pojmy, na které žalobce odkazoval, a které naopak jsou známkoprávně chráněny („KUŘDĚDA“ a „Lízačka“), nelze dle městského soudu seznat ani nekonzistentnost v rozhodování žalovaného. II. Kasační stížnost žalobce [7] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které jej navrhl zrušit z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatel tvrdí, že městský soud nesprávně posoudil otázku, zda je označení KUŘBABA nezpůsobilé k zápisu do rejstříku pro rozpor s dobrými mravy. Stěžovatel k tomu doložil množství důkazů a je toho názoru, že městský soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, a to na základě neúplných skutkových zjištění. [9] Podle stěžovatele měl městský soud k důkazu provést znalecký posudek MUDr. Radima Uzla, CSc., znalce z odvětví sexuologie (dále také jen „znalecký posudek“). Tento posudek byl relevantní již proto, že tvrzená asociace měla být posouzena i ze sexuologického hlediska a znalec byl oprávněn se vyjádřit právě ke skutečnostem týkajícím se možných negativních náhledů ze strany veřejnosti a k dopadu na dobré mravy. Z tohoto znaleckého posudku jednoznačně vyplynulo, že slovo KUŘBABA nelze považovat za vulgarismus. I kdyby však evokovalo ženu provádějící orální sex, nejednalo by se o nic nevhodného, nýbrž o sexuální praktiku, kterou nelze primárně spojovat jen s ženou prostitutkou, ale o sexuální praktiku v populaci zcela běžnou a oblíbenou zejména u lidí s vyšším vzděláním. Ani slovo „baba“ není vulgární či hanlivé a většinovou společnost nepohoršuje. [10] Stěžovatel v řízení před městským soudem doložil také sociologický průzkum, dle kterého více než 57 % respondentů daný výraz jako vulgarismus nevnímá. Podobné vyplývá i z předloženého odborného vyjádření doc. Mgr. J. D., Ph.D., vedoucího katedry českého jazyka Filozofické fakulty Ostravské univerzity, podle něhož jde o slovní spojení korespondující s jinými fiktivními postavami (např. Ježibába, Žgrundibár apod.). To je zřejmé také díky tomu, že slovo KUŘBABA je spojováno zejména se stejnojmennou knihou, dramatem a uměleckým pojednáním. [11] Jde-li o vztah daného označení k jednotlivým produktům, stěžovatel uvádí, že se při jejich prodeji řídí předpisy soukromého a veřejného práva, které v plném rozsahu dodržuje, a to i s ohledem na právní ochranu dětí a mladistvých. [12] Stěžovatel opakovaně poukazuje na případ se známkoprávní ochranou kombinované ochranné známky Lízačka. Význam slova KUŘBABA je třeba hodnotit ve světle důkazů předložených stěžovatelem a nelze větší význam přikládat Slovníku nespisovné češtiny, na který odkazoval městský soud. [13] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] Kasační stížnost není důvodná. [15] Nejvyšší správní soud také předesílá, že ačkoli stěžovatel svou kasační stížnost výslovně opřel pouze o důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., obsahově uplatňuje i důvod další. Ten spočívá v tom, že městský soud měl nedostatečně zjistit skutkový stav, což je důsledkem neprovedení důkazu v podobě znaleckého posudku MUDr. Uzla. [16] Jádrem sporu je v dané věci otázka, zda žalovaný mohl zamítnout stěžovatelovu žádost o zápis ochranné známky do rejstříku z důvodu naplnění zápisné nezpůsobilosti dle § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách. Druhou otázkou pak je, zda městský soud dospěl k závěru, jímž se ztotožnil s názorem, že termín KUŘBABA odporuje dobrým mravům (alespoň rovině známkoprávní), procesně řádným způsobem. [17] Podle § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách se do rejstříku „nezapíše označení, […] které je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy“. [18] Městský soud ve svém rozhodnutí správně uvedl, že § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách představuje transpozici úpravy obsažené v právu Evropské unie [čl. 3 odst. 1 písm. f) Směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách]. Ochrana národních ochranných známek v členských státech existuje souběžně s ochranou známek EU na úrovni EU, jež je upravena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (dále jen „nařízení“). Správní soudy ve své rozhodovací praxi vycházejí z eurokonformního výkladu relevantních hmotněprávních pojmů známkového práva a reflektují účel vymezený v harmonizačních směrnicích, přičemž v nich stanovená pravidla vykládají v souladu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“). Výklad vnitrostátního známkového práva tak ovlivňují judikaturní závěry SDEU, interpretující obsahově podobné či shodné instituty upravené v právních předpisech známkového práva EU. Je tomu tak i v otázce neurčitých právních pojmů, s nimiž pracuje § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách, které odpovídají pojmům použitým v čl. 3 odst. 1 písm. f) směrnice [resp. po unijní známkové reformě v čl. 4 odst. 1 písm. f) Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách] a v čl. 7 odst. 1 písm. f) nařízení. [19] Ustanovení § 4 písm. f) zákona o ochranných známkách u