— Nejvyšší správní soud

Pst 24/2022- 56 - text pokračování Pst 24/2022 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatelky: vláda, sídlem nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1, za kterou jedná na základě pověření Mgr. et Mgr. Tomáš Jirovec, ředitel odboru voleb Ministerstva vnitra, sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, a účastnice řízení: politická strana Republika, IČO 71443665, sídlem Senovážné náměstí 978/23, Praha 1, zastoupené Mgr. et Mgr. Jiřím Flamem, Ph.D., advokátem se sídlem Rohanské nábřeží 671/15, Praha 8, o návrhu na pozastavení činnosti politické strany takto: I. Činnost politické strany Republika se pozastavuje. II. Navrhovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Dne 7. února 2022 podala vláda (dále „navrhovatelka“) u Nejvyššího správního soudu návrh na pozastavení činnosti politické strany Republika podle § 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“). Tento návrh odůvodnila navrhovatelka tím, že politická strana nepředložila výroční finanční zprávy za roky 2017, 2018, 2019 a 2020, přestože ji Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí opakovaně shledal vinnou ze spáchání přestupku podle § 19j odst. 2 písm. d) zákona o politických stranách. Navrhovatelka odkázala na příkazy tohoto úřadu ze dne 4. září 2018 čj. UDHSPRVFZ20/20182, ze dne 8. srpna 2019 čj. UDH2528/2019, ze dne 6. října 2020 čj. UDH2293/2020, a ze dne 24. června 2021 čj. UDH1810/2021, a na podněty ze dne 1. listopadu 2019 čj. UDH3283/2019, a ze dne 5. října 2021 čj. UDH02377/2021. (Tyto příkazy i podněty si soud vyžádal od uvedeného úřadu.) [2] Politická strana se k návrhu vyjádřila. Její členové se nadále chtějí v politické straně sdružovat a jsou schopni dodatečně předložit i výroční finanční zprávy, jejich finanční a sociální situace jim však neumožňuje platit odměnu auditorovi za ověření účetní závěrky. Povinnost nechat ověřit účetní závěrku auditorem tak vytváří překážku, která neústavně (kvůli pouhému nedostatku majetku) omezuje sdružovací právo členů zaručené článkem 20 Listiny základních práv a svobod. U podnikatelských subjektů se tato povinnost odvíjí od určitých nadlimitních parametrů (obrat, počet zaměstnanců), kdežto na politické strany dopadá bez rozdílu, což je nepřiměřené. Právo sdružovat se v politických stranách je základním politickým právem, jemuž nemohou být kladeny větší překážky než běžnému podnikání. [3] Při jednání dne 6. dubna 2022 účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. [4] Politická strana, která předešlý den soudu zaslala výroční finanční zprávy (bez auditorského ověření) za roky 2017–2021, předložila i doručenku, podle níž zaslala tytéž zprávy ještě před jednáním Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Politická strana má za to, že o jejím hospodaření dostatečně vypovídají účetní závěrky (i když nejsou ověřeny auditorem) a další listiny zachycující její příjmy a výdaje, jak je požaduje zákon. Navrhla, aby soud návrh na pozastavení její činnosti zamítl, případně aby přerušil řízení a předložil věc Ústavnímu soudu. [5] Navrhovatelka naopak vyslovila přesvědčení, že zákonné pravidlo, které politická strana zpochybňuje, je ústavně konformní. Odkázala k tomu i na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu. [6] Soud provedl důkaz předloženými zprávami a doručenkou. Vzal za prokázané, že výroční finanční zprávy byly úřadu doručeny ještě před soudním jednáním. Nezkoumal však, zda zprávy splňují všechny zákonné náležitosti podle § 19h odst. 1 zákona o politických stranách, protože politická strana v nich sama sdělovala, že nejsou ověřeny auditorem [tedy že není splněna podmínka podle § 19h odst. 1 písm. b) zákona o politických stranách], a celý její procesní postoj mířil k tomu, že by touto povinností neměla být zatěžována. [7] Podle § 4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu. Z § 19h odst. 1 tohoto zákona vyplývá povinnost stran a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (do 31. prosince 2016 měly politické strany obdobnou povinnost vůči Poslanecké sněmovně, resp. jejímu kontrolnímu výboru) výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod písmeny a) až k) tohoto ustanovení, včetně zprávy auditora o ověření účetní závěrky s výrokem bez výhrad pod písmenem b). Výroční finanční zpráva je úplná, obsahujeli všechny náležitosti požadované právě citovaným ustanovením (§ 19h odst. 5 zákona). Podle § 14 odst. 1 zákona o politických stranách může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže je jejich činnost v rozporu mimo jiné s § 19h tohoto zákona. [8] Ustanovení § 15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu pátého soudního řádu správního. [9] Z obsahu spisu soud ověřil tvrzení navrhovatelky a konstatuje, že příkazem ze dne 4. září 2018 byla politická strana uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 19j odst. 2 písm. d) zákona o politických stranách, neboť ve lhůtě podle § 19h odst. 1 uvedeného zákona nepředložila výroční finanční zprávu za rok 2017. Za tytéž přestupky shledal úřad politickou stranu vinnou i příkazy ze dne 8. srpna 2019, ze dne 6. října 2020 a ze dne 24. června 2021, neboť politická strana nepředložila výroční finanční zprávy ani za roky 2018, 2019 a 2020. Z podnětu Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí k pozastavení činnosti a k rozpuštění politických stran a politických hnutí ze dne 5. října 2021 vyplývá, že u politické strany nedošlo k nápravě (dodatečnému splnění povinnosti předložit výroční finanční zprávu) ani po opakovaném pravomocném uložení správního trestu. [10] Tento skutkový stav do dne vydání rozsudku nezměnil (§ 96 s. ř. s). Politická strana sice dodatečně předložila úřadu výroční finanční zprávy za všechny předešlé roky počínaje rokem 2017, ty však nebyly ověřeny auditorem, tedy nebyly úplné ve smyslu § 19 odst. 5 zákona o politických stranách. Návrh na pozastavení její činnosti je proto důvodný. [11] Z údajů obsažených ve spisu i z provedeného dokazování je zřejmé, že politická strana skutečně nesplnila povinnost uloženou zákonem, neboť ani v termínu stanoveném zákonem, ani později nepředložila příslušnému orgánu úplné výroční finanční zprávy za roky 2017, 2018, 2019 a 2020. Nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany nebo hnutí. [12] Nejvyšší správní soud vycházel při rozhodování i z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. října 1995 sp. zn. Pl. ÚS 26/94, N 62/4 SbNU 113, vyhlášeného pod č. 296/1995 Sb. Podle tohoto nálezu nemohou vyvíjet činnost politické strany, které trvale porušují zákon (tedy nikoli takové, které zákon porušily jednorázově, nýbrž jej porušují setrvale – viz § 4 zákona), neboť tímto opakovaným porušováním zákonů ohrožují demokratické základy státu. Smyslem pozastavení činnosti politické strany je v těchto případech vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu na rozpuštění politické strany. [13] Právě zmíněný nález Ústavního soudu je významný i pro odpověď na pochyby politické strany o ústavnosti současné zákonné úpravy. Její pochybnosti, jak bude z dalšího výkladu zřejmé, Nejvyšší správní soud nesdílí. [14] Povinnost stran a hnutí každoročně předkládat výroční finanční zprávy byla v zákoně o politických stranách obsažena už od samého počátku; tyto finanční zprávy se nejprve předkládaly České či Slovenské národní radě, po zániku federace pak Poslanecké sněmovně. Teprve novela zákona o politických stranách vyhlášená pod č. 117/1994 Sb. a účinná od 1. července 1994 však uložila stranám a hnutím, aby k výroční finanční zprávě připojovaly i zprávu auditora o ověření roční účetní závěrky. Současně novela určila jako druhé kontrolní místo – vedle Poslanecké sněmovny – i Nejvyšší kontrolní úřad (§ 18 odst. 1 novelizovaného zákona o politických stranách), pověřila j