10 Afs 120/2020 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 120/2020- 118 - text  10 Afs 120/2020 - 123 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: JMBSTEEL s. r. o., Zámecké nám. 42, FrýdekMístek, zastoupená advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem, Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2019, čj. 24728/19/530021444712585, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2020, čj. 25 Af 49/201976, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Finanční úřad Moravskoslezského kraje doměřil žalobkyni DPH, neboť shledal, že reklamní plnění od společnosti PROPAGSTORM (dále jen „PS“), za které si žalobkyně uplatnila odpočty DPH, bylo zasaženo daňovým podvodem, o němž žalobkyně věděla nebo alespoň měla a mohla vědět. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a stejně tak krajský soud nevyhověl její žalobě. 2. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a další podání 2.1 Kasační stížnost [2] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu obsáhlou a značně nepřehlednou kasační stížností, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatelka namítla, že rozsudek krajského soudu je vnitřně rozporný. Uvedla, že finanční orgány ani krajský soud neprokázaly, že stěžovatelka věděla či vědět měla a mohla, že cena reklamního plnění je při jeho „přeprodeji“ neúměrně zvyšována. Znalecký posudek, jejž krajský soud odmítl důkazně provést, dokládá, že stěžovatelka nakupovala reklamní plnění za tržní cenu. Stěžovatelka ani nemohla vědět, za jakou cenu EMOTION prodávala reklamní služby společnosti PS, to je předmětem obchodního tajemství. Stěžovatelka si sama vyhodnotila, že cena za služby byla přiměřená. [3] Stěžovatelka namítla, že nespoléhala na jediné doporučení při výběru společnosti PS. Odkázala na výpověď svého tehdejšího jednatele v trestním řízení. Upozornila, že přijala několik interních opatření za účelem zamezení účasti na daňovém podvodu. Stěžovatelka postupovala v souladu s judikaturou SDEU a NSS. Rovněž odkázala na rozsudek krajského soudu, jenž vyhověl její žalobě proti doměření daně z příjmů z titulu shodného reklamního plnění od společnosti PS. [4] Správce daně i krajský soud nesprávně posoudili dosah reklamního plnění. Smluvní ujednání mezi stěžovatelkou a PS zajišťovalo reklamu též v televizním vysílání. Správce daně rovněž pominul, že na počátku řetězce nebylo nakupováno shodné reklamní plnění a ve shodném rozsahu. Služby pro stěžovatelku obsahovaly i televizní práva. [5] Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že žalovaný učinil z výpovědí svědkyň Kačenové a Oborné pouze závěr o existenci daňového podvodu, nikoli o vědomosti stěžovatelky o daňovém podvodu. Výpovědi svědkyň jsou nevěrohodné. Stěžovatelka citovala výpovědi svědkyň i závěry krajského soudu ve své jiné věci. Na závěrečných stranách kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že jí měla být přiznána alespoň nesporná část odpočtu DPH a že námitku týkající se existence chybějící daně vznesla již v žalobě. 2.2 Vyjádření žalovaného [6] Žalovaný ve svém vyjádření zdůraznil, že výše ceny obvyklé nebyla v tomto případě podstatná. Stěžovatelce bylo kladeno k tíži, že si cenu žádným způsobem neověřila, ani se jí jinak nezabývala. Žalovaný nezpochybnil, že stěžovatelka přijala určitá opatření, pouze je shledal s ohledem na objem a povahu plnění nedostatečnými. Dodal, že žádná z objektivních okolností, které žalovaný zjistil v rámci vědomostního testu, nevyplývala z výpovědí svědkyň K. a O.. Jejich výpovědi sloužily pouze k potvrzení existence podvodu. [7] Žalovaný nesouhlasí ani s kasační námitkou ohledně přiznání alespoň nesporné části odpočtu. Odkaz na nález Ústavního soudu II. ÚS 879/18 označil za nepřiléhavý. Co se týče poslední námitky, žalovaný uvedl, že stěžovatelka uplatnila žalobní bod napadající existenci chybějící daně, resp. samotnou existenci podvodu, až při jednání u krajského soudu, tedy opožděně. Žalovaný zároveň nesdílí názor stěžovatelky, že by se soud měl vždy zabývat prokázáním existence podvodu na dani předtím, než přistoupí k hodnocení vědomostního testu. Rozsah přezkumu rozhodnutí správního orgánu vymezuje žalobce. 2.3 Další podání [8] Stěžovatelka i žalovaný zaslali zdejšímu soudu řadu dalších podání, v nichž rozvedli svou dřívější argumentaci. Obecně lze shrnout, že oba účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. 3. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] NSS nejdříve stručně shrne základní okolnosti věci. Stěžovatelka dodává a vyrábí zboží z nerezové oceli. Na svou propagaci si objednala reklamní služby od společnosti PS. Jejich právní vztah byl pro sporné daňové období říjen 2012 až prosinec 2013 upraven dvěma rámcovými smlouvami ze dne 23. 12. 2011 a 17. 12. 2012 (konkrétní reklamní plnění bylo obsaženo v přílohách smluv). Okolo společnosti PS existoval obchodní řetězec o čtyřech až šesti článcích počínající vždy společností EMOTION a končící stěžovatelkou. Žalovaný zjistil, že plnění v řetězci bylo zasaženo daňovým podvodem, o kterém stěžovatelka měla a mohla vědět. Žalovaný vyšel z několika zjištěných objektivních okolností, které byly stěžovatelce známy a měly v ní vyvolat alespoň pochybnost o tom, zda se neúčastní daňového podvodu. Stěžovatelka přesto nepřijala opatření, která by zamezila účasti na podvodu. Krajský soud shledal důvodnými především dvě okolnosti: volba společnosti PS pouze na základě doporučení třetí osoby a umístění reklam na akcích s nízkou diváckou sledovaností. [11] Před vypořádáním kasačních námitek považuje NSS za nutné adresovat stěžovatelce výtku stran struktury její kasační stížnosti (a stejně tak i jejích mnohých doplnění) v tomto řízení i řízení před krajským soudem. Kasační stížnost čítá bez mála 40 stran textu (její doplnění pak v souhrnu dalších 30 stran), její obsah se přitom skládá z kusých citací závěrů krajského soudu, judikatury, znaleckého posudku (jenž nebyl v daňovém ani soudním řízení proveden) či výpovědí svědků. Stěžovatelka citace opakuje na různých místech kasační stížnosti a vkládá mezi ně své dílčí názory a námitky. Její celková kasační argumentace proto působí značně nesourodě a chaoticky, čímž logicky znesnadňuje i soudní přezkum. [12] Z tohoto důvodu se NSS striktně nedrží struktury kasační stížnosti, ale reaguje jen na klíčové argumenty, které stěžovatelka uplatnila. Do budoucna si pak NSS vyhrazuje možnost vyzvat autory podobných kasačních stížností, aby je zkrátili a odstranili jejich nadbytečné pasáže a opakování, to vše proto, aby kasační stížnost nabyla podoby, jaké se od kvalifikovaného advokátního zastoupení dá v normálním případě očekávat. [13] V nynější věci je – stručně řečeno – stěžejní spornou otázkou, zda stěžovatelka věděla či alespoň vědět měla a mohla o tom, že se účastní podvodu na DPH. 3.1 Rozpory v odůvodnění rozsudku [14] Stěžovatelka namítla, že rozsudek krajského soudu je vnitřně rozporný. Krajský soud na jednu stranu říká, že správce daně nepovažoval za rozhodující (ne)výhodnost ceny sjednanou za reklamní služby od společnosti PS, ale skutečnost, že si stěžovatelka cenu nijak neověřila a nezabývala se jí. Zároveň však krajský soud uvádí, že sjednaná cena je evidentně nepoměrná ve vztahu k ceně na počátku řetězce. Podle stěžovatelky jsou závěry soudu ve skutečnosti vyvozovány z údajně neúměrné ceny. [15] Krajský soud v bodě 25 písm. b) svého rozsudku uvedl: „Žalovaný za objektivní okolnost nepovažuje (ne)výhodnost ceny, ale to, že žalobce ji nijak neověřoval a nezabýval se jí. Tuto skutečnost žalobce námitkou nenapadá, konečně, z žaloby lze dovodit, že postup žalobce při uzavření smlouvy s Propagem a dohody o ceně není mezi účastníky sporný. Vzhledem k tomu, že samotná výše ceny předmětného plnění není pro posouzení žalobcovy námitky relevantní, krajský soud neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem.“ Následně v bodě 31 sdělil: „Na místě by bylo alespoň ověření etablování společnosti Propag na trhu (včetně zjištění členství v žalovaným zmiňované Asociaci) a zejména ověření ceny, za kterou společnost Propag žalobci plnění nabízela. Aniž by krajský soud jakkoliv považoval cenu, dosaženou mezi prvním členem řetězce EMOTION, za cenu obvyklou, nelze přehlédnout (jak lze ověřit v úředním záznamu z 12. 5. 2017, na který odkazuje napadené rozhodnutí), že cena, za kterou plnění nakupovala společnost Propag, je vskutku nepoměrná s cenou, které dosáhla společnost EMOTION. Lze tak důvodně předpokládat, že běžná tržní cena by byla nižší, než žalobce se společností Propag dohodl, a to nezanedbatelně.“ (důraz přidal NSS) [16] NSS nespatřuje rozpory v citovaných závěrech krajského soudu. Stěžovatelka v kasační stížnosti poukazovala přede