10 As 237/2022 — Nejvyšší správní soud

10 As 237/2022- 42 - text  10 As 237/2022 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci stěžovatele: Ing. J. S., zast. advokátem JUDr. Janem Burešem, Ph.D., Václavské náměstí 807/64, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, Vršovická 1429/68, Praha 10 – Vršovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2020, čj. 302443/VP10/OPM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2022, čj. 6 Ad 6/202029, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] NSS je tentokrát postaven před právní otázku výsluhových příspěvků vojáků podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. V následujících řádcích NSS řeší, jaké druhy finančního ohodnocení se mají do výpočtu příspěvku zahrnovat a jaké druhy vojenské služby se počítají do doby trvání služebního poměru. I. Vymezení věci [2] Žalobce, voják z povolání (pilot – navigátor), sloužil v Armádě ČR a za tuto službu mu Ministerstvo obrany (žalovaný) vyměřilo výsluhový příspěvek ve výši 31 005 Kč (§ 143 odst. 3 a 4 zákona o vojácích z povolání). To je 54 % jeho dosavadního služebního platu. Do výše výsluhového příspěvku mu žalovaný nezapočetl kázeňské odměny. Do doby trvání služebního poměru mu nezapočetl další službu během studia na vysoké škole (Vojenské akademii Brno) v letech 199799. Proti tomu podal žalobce námitky, ovšem žalovaný rozhodnutí potvrdil. [3] Žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který žalobu zamítl. Reagoval na námitky nicotnosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu tak, že rozhodnutí v prvním a druhém stupni spolu tvoří jeden celek a lze z nich dohromady vyčíst, o čem, jak a proč správní orgány rozhodly. Rozhodnutí proto nejsou nepřezkoumatelná ani nicotná. Městský soud zamítl i oba věcné žalobní body. K tomu, že měly být do výše výsluhového příspěvku započítány i kázeňské odměny, uvedl, že se jedná o dary, které mohou být poskytnuty za jakýkoli hrdinský čin i mimo službu, a ne za vykonanou práci. Se služebním poměrem tedy nemusí souviset. Jsou také osvobozeny od daně z příjmů, proto nedává smysl je do výpočtu zahrnout. Stejně tak pro započítání kázeňských odměn nehovoří ani § 68r zákona o vojácích z povolání popisující průměrný služební plat, jelikož ten se pro výsluhové příspěvky nepoužije. Nakonec k započtení tzv. další služby do doby služebního poměru městský soud taktéž uvedl, že žalobce nemá pravdu. V době od 21. 8. 1997 do 30. 11. 1999 vykonával žalobce další službu ve smyslu § 37 odst. 2 písm. a) zákona č. 92/1949 Sb., branného zákona, ale do doby služebního poměru se započítává pouze další služba podle písm. b) tohoto odstavce. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (stěžovatel) věc napadl u NSS. V kasační stížnosti stěžovatel přináší tři kasační námitky, které vychází ze žalobní argumentace. Tvrdí, že je rozhodnutí správních orgánů nepřezkoumatelné, jelikož se stěžovatel nemohl seznámit s podklady rozhodnutí a zároveň z rozhodnutí není možné vyčíst způsob výpočtu výsluhového příspěvku. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, podle kterého žalovaný postupoval a který vylučuje povinnost seznámit stěžovatele s podklady rozhodnutí, neměl být použit. Stěžovatel odkazuje na rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2020, čj. 4 As 95/202054, a říká, že rozhodování o výsluhovém příspěvku je více věcí služebního poměru než důchodového pojištění, a proto měl být seznámen s podklady rozhodnutí. [5] Stěžovatel nesouhlasí ani s položkami, ze kterých byl výsluhový příspěvek vypočítán. Dle něj by měly být součástí výpočtu i kázeňské odměny (§ 52 zákona o vojácích z povolání). Vzorec pro výpočet výsluhového příspěvku (§ 143 odst. 3 zákona o vojácích z povolání) používá název průměrný měsíční hrubý služební plat, což je podle stěžovatele s určitými limitacemi to stejné jako průměrný služební plat podle § 68r zákona o vojácích z povolání. Ustanovení § 68r zákona o vojácích z povolání odkazuje na výpočet průměrného výdělku podle zákoníku práce (§ 362 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) a jeho součástí jsou i „odměny nebo jiné příjmy“. Ustanovení § 143 odst. 3 zákona o vojácích z povolání výslovně vylučuje pouze „klasické“ odměny podle jeho § 68g, o kázeňských odměnách ale mlčí, a tak by měly být zahrnuty. Tomu, že se průměrný měsíční hrubý služební plat počítá podle pracovněprávních předpisů, nasvědčuje podle stěžovatele i dřívější judikatura NSS, konkrétně rozsudky ze dne 19. 5. 2004, čj. 6 A 95/200027, nebo ze dne 26. 8. 2004, čj. 6 A 60/200252. [6] Podle stěžovatele je špatně vypočtena též doba vojenské služby. Stěžovatel cituje § 164 odst. 1 a § 165 odst. 6 zákona o vojácích z povolání. Podle nich se vojenské služby započítávají v rozsahu, v jakém se započítávaly do teď. A podle dříve platného branného zákona (§ 20) byla vojenskou činnou službou mj. i další služba podle jeho § 37. Pokud městský soud činil rozdíl mezi další službou podle § 37 odst. 2 písm. a) a písm. b) branného zákona, založil tím neodůvodněný nerovný přístup mezi těmito dvěma druhy služby. [7] Žalovaný navrhnul kasační stížnost zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] V prvé části se NSS věnuje komplexu procesních námitek proti rozhodnutí správních orgánů [část III.A., kasační důvod podle § 103 odst. b) s. ř. s.]. V druhé části se NSS věnuje otázce, zda měly být do výpočtu výsluhového příspěvku zahrnuty i kázeňské odměny [část III.B., § 103 odst. a) s. ř. s.]. V poslední části NSS posoudil, zda správní orgány správně vypočetly dobu vojenské služby [část III.C., § 103 odst. a) s. ř. s.]. III.A. Rozhodnutí správních orgánů nejsou nepřezkoumatelná a správní orgány se nedopustily žádné procesní vady [10] NSS především souhlasí s městským soudem, že správní rozhodnutí jsou přezkoumatelná. K nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí se vyjádřil detailně již městský soud a NSS nemá mnoho co dodat. Rozhodnutí správního orgánu vydaná v prvním a druhém stupni správního řízení spolu tvoří jeden celek (rozsudek ze dne 19. 11. 2009, čj. 1 Afs 88/200948, č. 2646/2012 Sb. NSS). Je tedy třeba číst obě rozhodnutí společně. V této věci obě správní rozhodnutí jako celek obsahují všechny podstatné úvahy. V prvostupňovém rozhodnutí je uvedeno, jaké doby vojenské činné služby pro výpočet nároku na výsluhový příspěvek správní orgán započetl. Rozhodnutí obsahuje přehledové tabulky, ze kterých lze zjistit, jak prvostupňový orgán roky spočítal. Co se týká právních úvah, má prvostupňové rozhodnutí i odkazy na ustanovení zákona o vojácích z povolání, o které se opírá. Žalovaný tyto úvahy doplnil a rozvinul v rozhodnutí vydaném ve druhém stupni k námitkám stěžovatele. Z něj lze tedy podrobněji zjistit, proč a jaké složky do výsluhového příspěvku ne/zahrnul. Nakonec s těmito úvahami stěžovatel v celé kasační stížnosti (i žalobě) polemizoval. Rozhodnutí správních orgánů proto nejsou nepřezkoumatelná. [11] Není ani pravda, že stěžovatel neměl v rozporu se zákonem možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a kvalifikovaně oponovat způsobu výpočtu průměrného hrubého měsíčního služebního platu. Žalovaný opravdu neměl povinnost dát stěžovateli podklady rozhodnutí k vyjádření před vydáním rozhodnutí. Zákon o vojácích z povolání v § 142 odst. 4 totiž odkazuje na procesní postup podle § 85a odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podle tohoto pravidla nemusí správní orgán stěžovatele seznamovat před vydáním rozhodnutí s podklady. Text zákona nelze popřít jen na základě obecných principů obsažených ve správním řádu (tak, jak si přeje stěžovatel, srov. k tomu obecně rozsudek ze dne 11. 11. 2022, čj. 10 As 229/202241, bod 7). [12] Stěžovatel samozřejmě mohl nahlížet do spisu a výpočet uvedený v rozhodnutí vydaném v prvním stupni mohl zpochybnit v námitkách. Stejně tak byl stěžovatel s obsahem spisu obeznámen, listy spisu jsou opatřeny jeho podpisem. To stěžovateli vysvětlil již městský soud. NSS proto opakuje, že rozhodnutí správních orgánů nejsou nepřezkoumatelná a správní orgány procesně nijak nepochybily (srov. bod 45 napadeného rozsudku). [13] Na tom nic nemění ani odkaz stěžovatele na rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2020, čj. 4 As 95/202054. V tomto rozsudku totiž NSS řekl, že výsluhový příspěvek není z pohledu hmotného práva dávkou důchodového pojištění, nicméně procesně se podle pravidel zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve věcech vojáků postupuje (viz bod 22 cit. rozsudku NSS v rozsudku 4 As 95/2020 v bodě 22 mj. uvedl, že „výsluhový příspěvek vyplácený podle § 132 a násl. zákona o vojácích z povolání není dávkou důchodového pojištění. Skutečnost, že při rozhodování o nároku na tuto dávku a na její výplatu