2 Afs 215/2023 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 215/2023- 56 - text  2 Afs 215/2023 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: SCONTO, s. r. o., se sídlem Mánesova 1277/5, Hradec Králové, zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Tichým, se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Celní úřad pro Královéhradecký kraj, se sídlem Bohuslava Martinů 1672/8a, Hradec Králové, ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2023, č. j. 31 Af 8/2018241, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2023, č. j. 31 Af 8/2018241, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud rozhoduje nyní o v pořadí druhé kasační stížnosti v dané věci. Žaloba a první rozsudek krajského soudu [2] Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že opakovaná kontrola po propuštění dovezeného zboží zaměřená na ověření země původu tohoto zboží, jež byla zahájena žalovaným dne 5. 6. 2017, byla nezákonná. Podle jejího názoru nebyly k provedení kontroly splněny podmínky dle § 85 odst. 5 a 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „daňový řád“), byla provedena po uplynutí prekluzivní lhůty a v rozporu se sekundárním právem EU, konkrétně s prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/278 ze dne 26. 2. 2016 o zrušení konečného antidumpingového cla uloženého na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, rozšířeného na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli zasílaných z Malajsie bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Malajsie (dále jen „prováděcí nařízení Komise 2016/278“). [3] Krajský soud dospěl k závěru, že zásah spočívající v zahájení předmětné kontroly byl nezákonný. Především uvedl, že spor mezi žalobkyní a žalovaným byl veden o to, zda byl žalovaný před zahájením opakované kontroly povinen přihlédnout k prováděcímu nařízení Komise 2016/278. To ve svém čl. I. stanoví, že konečné antidumpingové clo na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli (…) pocházejících z Čínské lidové republiky, rozšířené na dovoz zasílaný z Malajsie bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Malajsie, se zrušuje a řízení týkající se tohoto dovozu se zastavuje. Druhou možností bylo postupovat pouze podle nařízení Rady (ES) č. 91/2009 ze dne 26. 1. 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „nařízení Rady č. 91/2009“), které naopak povinnost vyměřit antidumpingové clo celním orgánům ukládalo. [4] Krajský soud shledal, že řízení týkající se antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích materiálů se na základě čl. 1 prováděcího nařízení Komise 2016/278 měla zastavit. Zahájení opakované kontroly tedy nemělo s ohledem na uvedené ustanovení vůbec proběhnout, žalovaný neměl vyvíjet žádnou činnost v tomto směru. Za těchto okolností nepovažoval krajský soud za nutné dále zkoumat zákonnost postupu žalovaného, neboť již tento závěr stačil pro vyslovení jeho nezákonnosti. První kasační stížnost a rozhodnutí o ní [5] Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu č. j. 31 Af 8/2018140 ke kasační stížnosti žalobkyně zrušil rozsudkem ze dne 31. 8. 2022, č. j. 2 Afs 274/201974, a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Podle Nejvyššího správního soudu žalovaný nepochybil, pokud i přes existenci prováděcího nařízení Komise č. 2016/278 provedl opakovanou kontrolu po propuštění zboží. Neztotožnil se totiž s výkladem krajského soudu, že by se citovaným nařízením měla zastavovat všechna dosavadní jednotlivá zahájená celní řízení týkající se uložení antidumpingového cla na dovoz předmětného spojovacího materiálu vedená před příslušnými orgány členských zemí. Podle Nejvyššího správního soudu se zastavením řízení podle čl. 1 nařízení Komise č. 2016/278 myslí antidumpingové řízení zahájené Komisí v souladu s čl. 5 odst. 9 základního nařízení z roku 1996 v Úředním věstníku Evropské unie dne 9. 11. 2007, na jehož základě bylo stanoveno antidumpingové clo. [6] Nejvyšší správní soud uzavřel, že článkem 1 prováděcího nařízení Komise 2016/278 zůstávají jednotlivá zahájená celní řízení týkající se uložení antidumpingového cla na dovoz předmětného spojovacího materiálu vedená před příslušnými orgány členských zemí nedotčena. Krajský soud proto pochybil, dospělli k závěru opačnému a zavázalli žalovaného nesprávným právním názorem, v jehož důsledku by byl žalovaný po zrušení napadeného rozhodnutí povinen řízení o doměření antidumpingového cla zastavit. [7] Nejvyšší správní soud dále uložil krajskému soudu v navazujícím řízení přezkoumat, zda kontrola nebyla provedena až po uplynutí prekluzivní lhůty k vyměření antidumpingového cla a zda naplňuje podmínky pro opakovanou kontrolu po propuštění zboží (podle § 5 zákona č. 242/2016 Sb., celního zákona, ve spojení s čl. 48 celního kodexu za přiměřeného použití § 85 odst. 5 daňového řádu). Druhý rozsudek krajského soudu [8] Rozsudkem ze dne 28. 4. 2023, č. j. 31 Af 8/2018241 (dále jen „napadený rozsudek“), krajský soud žalobu zamítl. Opakovaná daňová kontrola byla podle něho v projednávané věci zahájena z důvodu existence nového důkazu, kterým je Zpráva z šetření ze strany OLAF, jež je plně vyhovujícím důkazním prostředkem. Tento postup je souladný s čl. 48 celního kodexu, umožňujícím provádět kontrolu po propuštění zboží. Zásilka, k níž se vztahuje JSD ze dne 21. 6. 2012, byla původně deklarována jako vývoz z Tchajwanu do Singapuru. Tato zásilka nebyla původně prověřována, neboť nebyla v té době známa skutečnost, že namísto deklarovaného vývozu do Singapuru byly prostředky dovezeny do EU. Prověřována byla teprve v souvislosti s misí OLAF. Je tak zřejmé, že v průběhu první kontroly celní orgány nedisponovaly potřebnými informacemi, na jejichž základě by bylo možno dospět k odlišnému závěru a antidumpingové clo doměřit. Proto celní orgány kontrolu s vědomím zásady proporcionality zastavily, aniž by tím vyloučily možnost znovuzahájení takového postupu v budoucnu, tedy v případě, kdy by se do jejich dispozice dostaly dostatečné konkrétní důkazy jako podklad pro doměření cla. [9] Krajský soud také nepřisvědčil námitce, že by nebyly splněny podmínky pro opakování daňové kontroly z důvodu, že by v průběhu první daňové kontroly žalovaný pochybil. Žalovaný vycházel při první daňové kontrole ze závěrečné zprávy č. OF/2011/0978/B1, jejímž obsahem byl soupis kontejnerů, jichž se týkala. Předmětem tohoto důkazu však kontejnery uvedené v celních prohlášeních č. 12CZ1703001.JWKVYS0, datum propuštění 24. 9. 2012 a č. 12CZ1773001.G0RGCV0, datum propuštění 21. 6. 2012 nebyly. Vyšetřování zásilek kontejnerů, které nemohly být identifikovány, pokračovalo a další informace byly vyžádány od odboru celního pátrání na Tchajwanu. Pro absenci důkazů u zmíněných dvou JSD žalovaný řízení zastavil. Konkrétní nové důkazy byly ze strany OLAF doručeny žalovanému dne 12. 4. 2017. Opakovaná daňová kontrola pak byla zahájena z důvodu existence tohoto nového důkazu. [10] Krajský soud dále dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci došlo ke splnění podmínek pro stanovení cla mimo rámec obecné tříleté prekluzivní lhůty pro stanovení cla ve smyslu čl. 221 bodu 4. celního kodexu a § 265 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona (dále „starý celní zákon“). Ztotožnil se s tvrzením žalovaného, že se v daném případě jednalo o obcházení antidumpingového opatření na čínský spojovací materiál z oceli, u něhož byl deklarován původ na Tchajwanu. Z šetření OLAF totiž vyplynulo, že na pozadí deklarace nesprávného tchajwanského původu zboží v celním prohlášení, namísto uvedení správného původu čínského, bylo deliktní jednání tchajwanského vývozce, který v souvislosti s podvodnou překládkou zboží pořídil pro příjemce zboží nepravdivý certifikát. Toto jednání tedy umožnilo antidumpingové clo obejít. Došlo tak k zakrytí skutečného původu zboží a tím ke škodlivému následku v podobě nevyměření a nevybrání antidumpingového cla. Zastřený původ zboží podložený nepravdivým certifikátem byl zjištěn až šetřením OLAF. Takové jednání nepochybně naplňuje znaky trestné činnosti, konkrétně trestného činu zkrácení daně. Je totiž zřejmé, že jednání pachatele spočívalo v úmyslné změně země původu zboží uvedené v celním prohlášení za účelem zkrácení cla. Celní dluh proto vznikl v důsledku činu, který byl v době, kdy byl spáchán, trestný, což má ve smyslu čl. 221 bod 4. nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. 10. 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „předchozí celní kodex“) za následek skutečnost, že výše dluhu může být dlužníkovi sdělena i po uplynutí tříleté lhůty. [11] Konečně krajský soud neshledal důvodnou ani