4 As 37/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 37/2022- 109 - text  4 As 37/2022-116 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: Vinařství Ludwig s.r.o., IČ 26123126, se sídlem Palackého 956, Roztoky, zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně, se sídlem Běhounská 112/10, Brno, o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 17. 12. 2019, č. j. SZPI/BF79840/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2021, č. j. 30 A 24/2020618, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Dne 12. 8. 2019 provedl žalovaný v provozovně žalobkyně kontrolu, při které odebral vzorky žalobkyní vyráběného a prodávaného vína s označením Ryzlink rýnský, jakostní víno s přívlastkem, pozdní sběr, oblast Morava, podoblast Mikulovská, ročník 2017, číslo šarže 27417, a to lahvové i nebalené verze tohoto vína. Následně žalovaný získané vzorky vína podrobil v laboratoři rozboru, na základě kterého zjistil, jaké hodnoty izotopových poměrů stabilních izotopů vodíku, kyslíku a uhlíku odebrané víno obsahuje. Poté zjištěné izotopové hodnoty porovnal s hodnotami vzorků z tuzemských vinných hroznů, jež byly odebrány za rok 2017 pro databanku analytických hodnot vinařských výrobků (dále jen „evropská databanka“), a s hodnotami vybraných vzorků z tuzemských vinných hroznů odebraných pro svou interní databázi. Na základě tohoto procesu bylo víno odebrané u žalobkyně vyhodnoceno jako nevyhovující z hlediska deklarovaného geografického původu. Konkrétně na základě naměření nestandardně vysokých hodnot izotopových poměrů stabilních izotopů oproti porovnávaným vzorkům žalovaný dospěl k závěru, že testované víno nebylo vyrobeno z hroznů pěstovaných ve vinařské oblasti Morava, resp. v České republice, nýbrž ty musely být vypěstovány v podstatně teplejší a sušší oblasti. Bylo tedy zjištěno, že žalobkyně svým jednáním porušila § 19 odst. 4 písm. a) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVV“), přičemž došlo i k porušení čl. 113 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011. Žalovaný proto opatřením ze dne 10. 12. 2019, č. P10771465/19/D, žalobkyni uložil, aby u svých odběratelů prověřila, zda se předmětné víno nachází v tržní síti a v případě že ano, zajistila jeho stažení nebo přeznačení. [2] Proti uvedenému opatření podala žalobkyně odvolání, které ředitel žalovaného rozhodnutím ze dne 17. 12. 2019, č. j. SZPI/BF79840/2019, zamítl a napadené opatření potvrdil. Odvolací orgán shodně jako žalovaný shledal, že v případě žalobkyně došlo k porušení § 19 odst. 4 písm. a) ZVV a práva Evropské unie. [3] Žalobu proti rozhodnutí o odvolání Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 11. 2021, č. j. 30 A 24/2020618, zamítl jako nedůvodnou. [4] Krajský soud při posuzování věci předně vyjasnil, že spor mezi účastníky je především skutkového rázu. Žalobkyně totiž nijak nezpochybňovala, že pokud by hrozny pro výrobu testovaného vína skutečně nepocházely z deklarované oblasti, bylo by na místě vydat dotčené opatření. Tato zásadní skutečnost však podle žalobkyně prokázána nebyla. Žalobkyně přitom nerozporovala laboratorní naměření hodnot těžkých izotopů ve vzorcích odebraného vína, které byly nestandardně vyšší než rozptyl, jež stanovily srovnávací vzorky, nýbrž rozporovala jejich odbornou interpretaci. Tvrdila, že databáze autentických vín (evropská databanka a interní databáze žalovaného), které žalovaný pro srovnání a vyhodnocení naměřených hodnot použil, jsou nereprezentativní, jelikož neobsahují vzorky z hroznů vypěstovaných na vinicích zavlažovaných vodou z řeky Dyje, která je bohatá na těžké izotopy. Právě z takových vinic patřících Zemědělskému družstvu Sedlec u Mikulova (dále jen „ZD Sedlec“) podle žalobkyně pocházely hrozny (sklizené na přelomu září a října 2017), jež použila pro výrobu odebraného vína, přičemž bylo i žalovaným potvrzeno, že testované vzorky nebyly při ověřování původu porovnávány s žádným vzorkem získaným z hroznů vypěstovaných v roce 2017 na jakékoliv zavlažované vinici. [5] Krajský soud nepřisvědčil žalobní námitce, že použité databáze autentických vín jsou nevypovídající a že nelze na základě porovnání odebraných vzorků vína s nimi dovodit, že hrozny pro výrobu tohoto vína nepocházejí z deklarované oblasti. Krajský soud totiž neshledal vadným, že testované víno nebylo porovnáváno vůbec s žádnými vzorky z hroznů vypěstovaných na zavlažovaných vinicích, jelikož v řízení bylo žalovaným dostatečně prokázáno, že tato skutečnost nijak neubírá na přesvědčivosti provedenému ověření deklarovaného původu odebraného vína. Krajský soud zároveň uvedl, že vzorky pocházející z interní databáze žalovaného, se kterými bylo porovnáváno odebrané víno pro ověření původních výsledků (zjištěných při porovnávání se vzorky pro evropskou databanku), byly žalovaným vybrány s ohledem na relevantní parametr, tj. dobu sklizně, u které žalovaný přesvědčivě vysvětlil, proč je pro správnost ověření původu významná. [6] Krajský soud přijal vysvětlení žalovaného, že příjem vody (srážkové i závlahové např. z řeky) vede vždy ke snížení množství těžkých izotopů vodíku a kyslíku v hroznech. Závlahová voda přitom snižuje množství izotopů v hroznech více než voda ze srážek. Žalovaný proto odebírá do své databáze hrozny ze zavlažovaných vinic jen v suchých letech, kdy zavlažování podstatně ovlivňuje izotopové složení hroznů tak, že je ještě nižší, než tomu bývá při srážkově průměrných letech. Při dostatku srážek žalovaný odebírá hrozny ze zavlažovaných vinic jen minimálně, jelikož se v této době závlaha méně využívá, a má proto na izotopové složení hroznů minimální vliv. Proto v roce 2017, který byl srážkově průměrný, do své interní databáze (čítající cca 50 vzorků) odebral pouze dva vzorky vín ze zavlažovaných vinic (Horní Dunajovice a Vrbovec), přičemž je jako srovnávací vzorky při ověřování původu vína odebraného u žalobkyně nevyužil. Učinil tak až dodatečně v reakci na žalobní argumentaci, avšak izotopové hodnoty těchto vzorků hodnotový rozptyl, se kterým bylo porovnáváno testované víno, nijak nepřesáhly. Naopak vzorek pocházející ze zavlažované vinice v Horních Dunajovicích měl nižší hodnotu izotopu kyslíku, než stanovil daný rozptyl. [7] Dále také krajský soud v reakci na námitky žalobkyně uvedl, že z předložených důkazních prostředků, resp. ze současného stavu vědeckého poznání vyplývá, že na hodnotu izotopů v hroznech má rozhodující vliv voda přijímaná maximálně v posledních třiceti dnech před sklizní. V období srážek přitom rozhodující množství vody vstupuje do hroznů přímo přes slupku a stopku. V případě žalobkyně lze tak vliv závlahy na izotopové složení hroznů (sklizených na přelomu září a října) zanedbat, neboť vydatné srážky v měsíci září 2017 jej musely zcela přepsat a sjednotit izotopový obraz hroznů ze zavlažovaných i nezavlažovaných vinic. [8] Krajský soud vyzdvihl, že uvedené poznatky nechal žalovaný ověřit i na úředně odebraných vzorcích, jež byly získány z hroznů vypěstovaných v letech 2012, 2013, 2014 a 2015 na totožných zavlažovaných vinicích ZD Sedlec, na kterých měly být vypěstovány hrozny pro výrobu vína odebraného u žalobkyně. I v těchto případech vzorky při předmětném procesu ověřování vyhověly a vyhovělo mu i víno pocházející z týchž vinic z roku 2017, které žalovaný obstaral z tržní sítě. [9] S ohledem na uvedené proto krajský soud dospěl k závěru, že ani zavlažování vodou z řeky Dyje nemohlo zapříčinit naměření tak vysokých hodnot těžkých izotopů ve vzorcích testovaného vína. Krajský soud tedy odmítl tvrzení žalobkyně o izotopové výjimečnosti vín z vinic ZD Sedlec zavlažovaných vodou z řeky Dyje a označil toto tvrzení za nepodloženou domněnku. Nezabýval se proto dále polemikou, zda srážková voda v roce 2017 obsahovala více těžkých izotopů než voda z řeky Dyje, neboť to nemělo na určení geografického původu vína žádný význam. Zároveň potvrdil, že teze a postupy žalovaného jsou správné a databáze autentických vín, které žalovaný pro ověření deklarovaného původu vína z roku 2017 využívá, jsou dostatečně vypovídající. Nelze požadovat, aby žalovaný disponoval vzorky z hroznů pěstovaných na úplně všech vinicích a sklizených ve všech dnech. Tomuto ideálu se lze pouze přiblížit zajištěním statisticky dostatečného počtu reprezentativních vzorků, což žalovaný činí. [10] Krajský soud neopomněl v rozsudku vypořádat také námitku žalobkyně, že podle výsledků laboratorní analýzy provedené společností EUROFINS CZ, s.r.o. (v současnosti Eurofins Food &