8 As 54/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 54/2023- 80 - text  8 As 54/2023-82 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobců: a) Město Říčany, se sídlem Masarykovo náměstí 40, Říčany, zastoupen Mgr. et Mgr. Michalem Bouškou, advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice b) A. H., c) Ing. I. K., d) V. M., e) P. M., žalobci b) - e) zastoupeni Mgr. Michaelem Urbanem, advokátem se sídlem nám. Republiky 993, Neratovice, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Safety Real, fond SICAV, a.s., se sídlem Křižíkova 44, Praha 8, zastoupena Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem Soukenická 1090/14, Praha 1, II) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 56, Praha 4, III) CETIN, a.s., se sídlem Českomoravská 19, Praha 9, IV) J. Š. K., V) M. J., osoby zúčastněné IV) a V) zastoupeny Mgr. Michaelem Urbanem, advokátem se sídlem nám. Republiky 993, Neratovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2022, čj. 013343/2022/KUSK, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023, čj. 43 A 26/2022-93, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto: I. Návrh osoby zúčastněné na řízení I) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. II. Osobě zúčastněné na řízení I) se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a návrh na odkladný účinek [1] Městský úřad Říčany rozhodnutím ze dne 30. 9. 2021 čj. 363422/2021MURI/OSÚ00023, umístil stavbu Polyfunkční domy Říčany-Radošovice v katastrálním území Říčany-Radošovice. Žalobci se proti tomuto územnímu rozhodnutí odvolali, ale žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím jejich odvolání zamítl a územní rozhodnutí potvrdil. Následně žalobci napadli rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Praze. Krajský soud shora označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti rozsudku krajského soudu podala osoba zúčastněná na řízení I) (stěžovatelka), která je vlastníkem pozemků, na nichž je uvedená stavba umístěna, kasační stížnost. Samostatným podáním následně stěžovatelka navrhla přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. [2] V návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatelka argumentuje tím, že kvůli napadenému rozsudku bude zdržen její stavební projekt (zrušení územního rozhodnutí činí překážku vydání stavebního povolení), což vzhledem k inflaci bude pro ni znamenat ztrátu. Na konci roku 2022 činila inflace pro stavební práce 12,9 % a pro ceny stavebních materiálů 15,8 %. Údaje za duben 2023 jsou příznivější; u stavebních prací činí nárůst cen 7,8 % (v březnu to bylo 9 %) a u cen materiálů ve stavebnictví se jedná o 6 % (v březnu to bylo 10,2 %). Odhad nákladů projektu v cenovém nabídce z dubna 2022 byl 61 500 000 Kč. Pokud vyjdeme z nejnižší z uvedených hodnot inflace (6 % ročně) znamená to jen kvůli inflaci ztrátu ve výši 0,5 % měsíčně, což činí zhruba 307 500 Kč za měsíc a 3 690 000 Kč za rok. Naopak ani žalobce a), ani jiné „třetí strany“ v důsledku odkladného účinku žádnou ztrátu neutrpí. Jejich námitky se týkaly pouze domnělého zhoršení pohodlí bydlení. To však může nastat až po výstavbě a uvedení projektu do provozu, nikoliv v průběhu stavebního řízení. Stěžovatelka dále zdůrazňuje, že je fondem kvalifikovaných investorů. Jejím cílem je shromáždění finančních prostředků s cílem jejich investičního zhodnocení. V současnosti jsou shromážděné prostředky v důsledku napadeného rozsudku neaktivní a dochází ke ztrátě kvůli nárůstu nákladů. [3] Žalobci b)-e) a osoby zúčastněné na řízení IV) a V) k návrhu uvedli, že dle § 5 odst. 1 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, má stěžovatelka řídit rizika spojená s investováním. Pokud jí vzniká nějaká újma, pak to může být způsobeno jen jejím nesprávným řízením těchto rizik. Tvrzená újma pak nemůže být tak významnou, aby byla důvodem pro přiznání odkladného účinku. Taková újma by musela být nenávratná nebo návratná jen s nepoměrnými obtížemi (například odstranění již postavené stavby či zničení zajištěných výrobků a tak podobně). V tomto případě se má jednat pouze o finanční ztrátu. Stěžovatelka – jakožto investiční fond – musí počítat s tím, že investice jsou spojeny s určitými riziky. Stěžovatelkou tvrzená ztráta pak rozhodně není taková, aby stěžovatelce kvůli této ztrátě například hrozil úpadek. Stěžovatelka se tak svým návrhem spíše domáhá ochrany svého majetku (investovaných prostředků), k čemuž však správní soudnictví neslouží. Stěžovatelka navíc neprokázala, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s veřejným zájmem. Je nutno upozornit, že napadený rozsudek brání vydání pravomocného stavebního povolení a nastoupení účinků § 94 odst. 5 stavebního zákona. Přiznání odkladného účinku by mohlo znamenat, že námitky ostatních osob nebudou zohledněny, což představuje rozpor s důležitým veřejným zájmem. [4] Žalobce a) s návrhem na přiznání odkladného účinku taktéž nesouhlasí. Ve vyjádření poukázal především na to, že v květnu již inflace činila pouze 6,9 % pro stavební práce a 2,4 % pro ceny stavebních materiálů. Případná ztráta stěžovatelky tedy bude nižší, než stěžovatelka tvrdí. Z účetní závěrky stěžovatelky za rok 2021 (poslední veřejně dostupné účetní závěrky) plyne, že měla aktiva v hodnotě 1 471 663 000 Kč. Ztráta, která stěžovatelce hrozí, ji tedy nezpůsobí mimořádné obtíže či významné poruchy v její činnosti. Skutečnost, že je stěžovatelka fondem kvalifikovaných investorů, pak nemá na věc žádný vliv. Žalobce a) nemůže souhlasit ani s tím, že by přiznáním odkladného účinku nevznikla ostatním účastníkům žádná újma. Důsledkem přiznání odkladného účinku by totiž mohlo být, že stěžovatelka zahájí stavbu (což je nakonec i její cíl). Toto by vedlo ke zhoršení pohodlí bydlení, jakož i k nezvratným změnám v území a porušení práva žalobce a) na samosprávu. Ekonomické zájmy stěžovatelky nemohou nad těmito zájmy jiných osob převážit. Navíc by bylo přiznání odkladného účinku rovněž v rozporu s důležitými veřejnými zájmy (zájmem na klidném a nerušeném bydlení, na udržitelném rozvoji a na místní samosprávu). II. Posouzení Nejvyššího správního soudu [5] Návrh není důvodný. [6] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatelky přiznat, přičemž ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být splněny tři materiální podmínky: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatelku znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatelku nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je přitom ovládáno zásadou dispoziční, a soud proto při posuzování důvodnosti návrhu vychází z tvrzení stěžovatelky a ostatních účastníků. Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy přitom tíží stěžovatelku (viz usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20). [7] Lze předeslat, že v určitých ohledech obdobnou situací se Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení z 13. 4. 2022, čj. 5 As 17/2022-116. Tam krajský soud rozsudkem zrušil společné územní a stavební povolení. Vlastníci pozemku proti rozsudku podali kasační stížnost a navrhli přiznání odkladného účinku. Argumentovali (podobně jako stěžovatelka zde), že jim vzhledem k inflaci (způsobené mj. pandemickými opatřeními a válkou na Ukrajině) zásadně narůstají náklady. NSS odkladný účinek nepřiznal. Zdůraznil, že napadenému rozsudku svědčí presumpce správnosti; je třeba na něj tedy hledět jako na věcně správný a zákonný. Současný citelný nárust cen ve stavebnictví je obecně známou skutečností. Újma, která hrozila navrhovatelům, však nebyla nepoměrně vyšší než újma hrozící ostatním osobám (v podobě toho, že započne výstavba a s tím spojené nenávratné důsledky). Tato východiska jsou použitelná i v nyní projednávané věci. [8] V tomto případě považuje soud újmu stěžovatelky za dostatečně osvědčenou, což vzhledem k použitelnému důkaznímu standardu (míře důkazu) postačí – újmu stačí osvědčit, není třeba ji prokazovat (usnesení NSS z 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76). Samozřejmě je otázkou, jaká přesně bude míra inflace ve stavebnictví v následujícím období. Soud však považuje za pravděpodobné, že tato inflace nebude zanedbatelná, a tedy určitou (rovněž nezanedbatelnou