1 As 122/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 122/2024- 63 - text  1 As 122/2024 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: MPMQUALITY v.o.s., se sídlem Příborská 1473, FrýdekMístek, zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Jaselská 19, Brno, protižalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ELTON hodinářská, a.s., se sídlem Náchodská 2105, Nové Město nad Metují, zastoupena JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2023, č. j. O517365/D22063757/2022/ÚPV, ze dne 28. 3. 2023, č. j. O517322/D22063756/2022/ÚPV, ze dne 28. 3. 2023, č. j. O517364/D22063758/2022/ÚPV, a ze dne 28. 3. 2023, č. j. O535869/D22063759/2022/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2024, č. j. 9 A 87/2023  171, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne ze dne 7. 4. 2014, č. j. O53821/626/2006/ÚPV prohlásil ochranou známku žalobce č. 165917 (slovní grafická ochranná známka PRIM) za neplatnou dle § 32 odst. 1 ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. [2] V reakci na to podal žalobce celkem 4 žádosti o zápis obrazového označení [OBRÁZEK], zn. sp. O517365, obrazového označení [OBRÁZEK], zn. sp. O517322, obrazového označení [OBRÁZEK], zn. sp. O517364 a slovního označení ve znění „PRIMKY“, zn. sp. O535869, do rejstříku ochranných známek. Tyto žádosti žalovaný zamítl, neboť vyhověl námitkám osoby zúčastněné na řízení (společnosti ELTON hodinářská, a.s.) a uzavřel, že přihlašovatel (tj. žalobce) nebyl ohledně podaných žádostí v dobré víře, a byl tak naplněn námitkový důvod podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění účinném do 31. 12. 2018. To následně potvrdil též předseda žalovaného v rozhodnutích ze dne 20. 12. 2018, č. j. O517364/D18105968/2018/ÚPV (ve věci ochranné známky zn. sp. O517364), č. j. O517365/D18105068/2018/ÚPV (ve věci ochranné známky zn. sp. O517365), č. j. O535869/D18105084/2018/ÚPV (ve věci ochranné známky zn. sp. O535869) a č. j. O517322/D18105089/2018/ÚPV (ve věci ochranné známky zn. sp. O517322). Tyto závěry následně aprobovaly správní soudy (viz rozsudek ze dne 27. 9. 2023, č. j. 3 As 52/2022  106, ze dne 30. 11. 2023, č. j. 9 As 86/2022  51, a ze dne 18. 10. 2023, č. j. 8 As 123/2022  119) a následně též Ústavní soud (viz usnesení ze dne 20. 3. 2024, sp. zn. I ÚS 3171/23). [3] Nejvyšší správní soud v mezidobí rozsudkem ze dne 23. 11. 2020, č. j. 2 As 312/2018  242 (dále též „zrušující rozsudek kasačního soudu“), vyhověl žalobci a zrušil (mimo jiné) též rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2014 č. j. O53821/626/2006/ÚPV o prohlášení slovní grafické ochranné známky PRIM č. 165917 žalobce za neplatnou. [4] V návaznosti na výše uvedený zrušující rozsudek kasačního soudu požádal žalobce o obnovu řízení o námitkách proti zápisu shora uvedených ochranných známek. Žalovaný však rozhodnutími ze dne 14. 6. 2022 tyto žádosti zamítl s odůvodněním, že nedošlo k naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení. Předseda žalovaného v rozhodnutích ze dne 28. 3. 2023, č. j. O517365/D22063757/2022/ÚPV, ze dne 28. 3. 2023, č. j. O517322/D22063756/2022/ÚPV, ze dne 28. 3. 2023, č. j. O517364/D22063758/2022/ÚPV, a ze dne 28. 3. 2023, č. j. O535869/D22063759/2022/ÚPV, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil – tedy že nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení. Upřesnil, že v projednávané věci není splněna ani formální, ani materiální podmínka pro povolení obnovy řízení dle § 100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. [5] V podrobnostech kasační soud odkazuje na detailní shrnutí provedené Městským soud v Praze v bodech 1  9 napadeného rozsudku. [6] Těmto závěrům se žalobce bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který všechny čtyři podané žaloby nejdříve spojil ke společnému projednání a následně je shora označeným rozsudkem zamítl. [7] Soud nejprve posuzoval splnění formální podmínky pro povolení obnovy řízení, přičemž uzavřel, že sousloví „rozhodnutí, které bylo podkladem“ nelze chápat pouze v zúženém významu jako rozhodnutí podmiňující v rámci vzájemně řetězících se správních aktů. Skutečnost, že zrušená rozhodnutí patřila mezi širokou škálu podkladů, proto k naplnění formální podmínky řízení dostačuje. Tento nesprávný dílčí závěr žalovaného ale neměl vliv na zákonnost rozhodnutí o návrzích na povolení obnovy řízení, neboť pro opačný závěr (o nutnosti povolení obnovy řízení) je potřeba splnění obou podmínek. [8] Soud se proto dále zabýval naplněním materiální podmínky pro povolení obnovy řízení. Předně připomněl, že zkoumání splnění materiální podmínky je nezbytným předpokladem pro povolení obnovy řízení. Jak vyplývá z ustálené judikatury správních soudů, jejím úkolem je odfiltrovat ty případy, kde je již při prvotním posouzení žádosti o obnovu řízení zřejmé, že obnovené řízení by objektivně nemohlo přinést změnu přijatého řešení. [9] Následně soud uzavřel, že oba správní orgány vycházely z desítek podkladů. V rámci hodnocení důkazů a právní argumentace nebylo prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou nosným důvodem zjištění nedostatku dobré víry ze strany žalobce a následného zamítnutí přihlášek prvostupňovým správním orgánem a žalovaným. Konkrétně uvedl, že smyslem posuzování nedostatku dobré víry přihlašovatele ochranné známky je dle ustálené judikatury zamezit registraci známek, kterými by přihlašovatel chtěl parazitovat na pověsti jiných, již zavedených známek. Prvostupňový orgán a žalovaný v námitkovém řízení, resp. žalovaný v řízení o obnově, snahy o „parazitování“ na pověsti OZNŘ, jakožto tradičního výrobce hodinek z Nového Města nad Metují, ze strany žalobce podrobně popsali a své závěry podložili desítkami důkazů. Soud na tomto místě připomněl, že jádrem argumentace správních orgánů bylo již v námitkovém řízení velmi důsledně provedené zjištění, že OZNŘ, resp. její právní předchůdci, dlouhodobě vyráběli hodinky značky PRIM v Novém Městě nad Metují, přičemž dosud stála značka PRIM v povědomí spotřebitelské veřejnosti jakožto první a tradiční výrobce náramkových hodinek. [10] Rozhodnutí zrušená rozsudkem kasačního soudu z listopadu 2020 však dle soudu klíčovým důkazem pro tento závěr nebyla. Nejvyšší správní soud se vůbec nezabýval otázkou prokázání autorství či oprávnění k označení a logu „PRIM“. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku naopak vytýkal žalovanému procesní pochybení, jehož se dopustil v námitkovém řízen tím, že nevyrozuměl žalobce o tom, že v řízení o návrhu OZNŘ na prohlášení ochranné známky za neplatnou bude napadená ochranná známka kromě dotčení autorských práv přezkoumávána také z hlediska klamavosti a nedostatku dobré víry. Nadto dospěl kasační soud k závěru, že s ohledem na platnou právní úpravu v rozhodném znění chyběl k prohlášení neplatnosti ochranné známky na základě dotčení autorských práv hmotněprávní podklad, neboť v době zápisu této ochranné známky zde nebyla dána zápisná nezpůsobilost napadené ochranné známky s ohledem na tehdy účinný zákon č. 8/1952 Sb., který s ochranou autorských práv v rámci známkoprávní úpravy vůbec nepočítal. Tyto skutečnosti však v nyní souzené věci dle městského soudu nebyly podstatné. II. Obsah kasační stížnosti a další podání ve věci [11] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. [12] V první kasační námitce uvedl, že městský soud zcela správně přisvědčil jeho první žalobní námitce – splnění formální podmínky pro povolení obnovy řízení. Stěžovatel je přesvědčen, že pochybení žalovaného ohledně hodnocení formální podmínky mělo zásadní vliv na zákonnost rozhodnutí o žádostech o povolení obnovy řízení a že správní soud postupoval nesprávně, jestliže napadená rozhodnutí předsedy žalovaného rovnou nezrušil a podaným žalobám stěžovatele nevyhověl. Soud měl napadené rozhodnutí žalovaného zrušit a vrátit mu k novému rozhodnutí; žalovaný by byl vázán závazným právním názorem soudu o splnění formální podmínky pro obnovu řízení. [13] V druhé kasační námitce stěžovatel rozporoval posouzení naplnění materiální podmínky. Stěžovatel dostatečně a konkrétně zdůvodnil v řízení před žalovaným proč, tedy z jakého konkrétního důvodu, zrušení rozhodnutí žalovaného o prohlášení neplatnosti ochranné