1 As 181/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 181/2024- 44 - text  1 As 181/2024 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudce Ivo Pospíšila a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobců: a) Obec Troubsko, se sídlem Zámecká 150/8, Troubsko, b) Občané za ochranu kvality bydlení v BrněBosonohách z. s., se sídlem Pražská 469/29, Brno, oba zast. Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti žalované: Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje, se sídlem Jeřábkova 1847/4, Brno, na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v nezahájení správního řízení o pozastavení či omezení provozů zdrojů hluku, dálnice D1 a silnice 2. třídy II/602, na území obce Troubsko a městské části BrnoBosonohy, žalovanou dle § 30 odst. 1 ve spojení s § 84 odst. 1 písm. m) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2024, č. j. 29 A 28/2022  492, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2024, č. j. 29 A 28/2022  492, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká žaloby podané u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v nezahájení správního řízení podle § 84 odst. 1 písm. m) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), pokud jde o provoz zdrojů hluku, dálnice D1 a silnice 2. třídy II/602, na území obce Troubsko a městské části Brno – Bosonohy (dále jen „dotčené území“). [2] Žalobci se v řízení před krajským soudem v rovině věcné domáhali, aby krajský soud: I. určil, že žalovaná nezahájením řízení o pozastavení nebo omezení uvedených zdrojů hluku na dotčeném území nezákonně zasáhla do práv žalobců; II. žalované uložil povinnost zahájit správní řízení o pozastavení nebo omezení provozu uvedených zdrojů hluku na dotčeném území do 15 dnů od právní moci jeho rozsudku; III. žalované v úředních postupech týkajících se hluku z uvedených zdrojů na dotčeném území zakázal používat hygienický limit staré hlukové zátěže. I. A. Předcházející řízení před správními soudy [3] Krajský soud ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 27. 1. 2023, č. j. 29 A 28/2022  459, kterým žalobu zamítl. Připustil ji sice k věcnému přezkumu, neboť shledal naplnění podmínek stanovených v rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019  39. V rámci věcného přezkumu však dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. S ohledem na § 84 zákona o ochraně veřejného zdraví totiž omezil rozsah svého přezkumu na posouzení, zda žalovaná při své úvaze o (ne)zahájení řízení dodržela limity správního uvážení. To se podle krajského soudu stalo. Krajský soud konkrétně zjistil, že žalovaná není nečinná. Má aktuální přehled o hladinách hluku, které produkuje provoz z dálnice D1 a silnice II/602, a to na základě aktuálních měření, podle nichž k překračování hygienických limitů nedochází. Současně krajský soud odmítl argumentaci žalobců, podle níž aplikace staré hlukové zátěže byla pro obě komunikace vyloučena již v letech 2005 a 2006 z důvodu, že mezi 1. 1. 2001 a daty vydání prvních hlukových výjimek došlo ke zvýšení hlukové zátěže o více jak 2 dB. Takový postup by totiž byl v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity. Krajský soud rovněž zdůraznil, že žalovaná má s ohledem na provedené studie (měření hluku pro obě komunikace v letech 2019, 2020 a 2021) za dostatečně prokázané, že je v dané lokalitě možné korekci pro starou hlukovou zátěž aplikovat. Autorizované subjekty, které postupovaly v souladu s nařízením č. 272/2011 Sb. a metodickým pokynem, řádně posoudily aplikaci staré hlukové zátěže. Krajský soud pouze shledal nedodržení metodického pokynu v nejaktuálnější studii hlukových hladin ze dne 4. 1. 2022; to však nepovažoval za dostatečně závažné. [4] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudkem ze dne 29. 8. 2023, č. j. 9 As 90/2023  36, rozsudek krajského zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zdůraznil, že v případě zjištění, že jsou hygienické limity prokazatelně překračovány, nemá žalovaná správní uvážení, zda bude či nebude konat. Krajský soud tudíž při svém přezkumu vycházel z nesprávného právního východiska. Z jeho rozsudku nebyla navíc seznatelná úvaha, proč v žalobě vymezená data o hlučnosti na dotčeném území z let 2001 až 2016 nelze prospektivně zohlednit v rámci ukončení režimu staré hlukové zátěže po 30. 7. 2016. Takové prospektivní zohlednění by přitom nebylo v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity, jak krajský soud uvedl, neboť by působilo jen do budoucna po 30. 7. 2016. [5] Nejvyšší správní soud proto krajskému soudu uložil, aby se zabýval argumentací žalobců, podle níž nebylo do 30. 6. 2023 možné na hluk z dálnice D1 a silnice II/602 aplikovat zvýšené hygienické limity hluku pro starou hlukovou zátěž z důvodu zvýšení hladin hluku o více jak 2 dB ve smyslu § 12 odst. 6 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2023. Zároveň jej upozornil, že s účinností od 1. 7. 2023 již nařízení vlády č. 272/2011 Sb. nestanovuje mechanismus ukončení režimu staré hlukové zátěže v situaci, v níž po 1. 1. 2001 dojde ke zvýšení hladin hluku o více než 2 dB. V dalším řízení proto měl krajský soud vycházet z § 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). O žalobním návrhu, jímž se žalobci domáhali deklarace nezákonnosti zásahu (nezahájení řízení) v minulosti, bylo nutné rozhodnout podle právní úpravy účinné do 30. 6. 2023. Naopak uložení opatření směřujícího k upuštění od zásahu spočívajícího v nezahájení správního řízení je z logiky věci možné jen v případě, že nejen takový zásah, ale i jeho nezákonnost nadále trvají. Toto posouzení tak měl krajský soud provést podle právní úpravy účinné v době svého rozhodování. V tomto směru NSS upozornil, že s ohledem na konkrétní skutková zjištění krajského soudu týkající se dodržování hygienických limitů může potenciálně nastat situace, v níž žalobě bude namístě vyhovět v rozsahu navrhovaného výroku I., nikoli však již ve zbylé části. I. B. Napadený rozsudek krajského soudu [6] Krajský soud ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne ze dne 15. 8. 2024, č. j. 29 A 28/2022  492 (dále též jen „napadený rozsudek“). Ve výroku II. tohoto rozsudku konstatoval, že nezahájení správního řízení o pozastavení či omezení zdrojů hluku, dálnice D1 a silnice 2. třídy II/602, na území obce Troubsko a městské části BrnoBosonohy, žalovaným k podnět žalobců ze dne 7. 10. 2021, je nezákonným zásahem. Výrokem III. napadeného rozsudku poté krajský soud žalované uložil povinnost do 15 dnů od právní moci uvedeného rozsudku k podnětu žalobců ze dne 7. 10. 2021 zahájit řízení o pozastavení nebo omezení provozu zdrojů hluku, dálnice D1 a silnice 2. třídy II/602, na území obce Troubsko a městské části BrnoBosonohy. [7] Krajský soud předně přisvědčil žalobcům, že žalovaná nemohla vycházet z korekce pro starou hlukovou zátěž. Dospěl totiž k závěru, že jak u dálnice D1, tak i silnice II/602 došlo k ukončení režimu staré hlukové zátěže v souladu s § 12 odst. 6 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2023. [8] Pokud jde o dálnici D1, krajský soud vyšel z akustických studií hluku z let 2019 a 2021, v nichž byl proveden výpočet hluku v roce 2000. Tyto hodnoty hluku krajský soud porovnal s naměřenými hladinami hluku ze září a října 2003 a z černa 2004, jak plynou z rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2005, č. j. BM6487/2005HOKFa. Dospěl přitom k závěru, že minimálně u rodinného domu na ulici Ostopovická 35 v BrněBosonohách se v noční době hluk z dálnice D1 po 1. 1. 2001 zvýšil o více jak 2 dB (zde krajský soud vyšel z obou akustických studií). Obdobný závěr přitom platí i pro noční hluk v lokalitě u rodinného domu v ulici Nová 51 v Troubsku (zde krajský soud vyšel pouze ze studie z roku 2021). [9] Pokud jde poté o silnici II/602, vyšel krajský soud z akustické studie z června 2019. Tam vypočtené hodnoty hluku z roku 2000 opět porovnal s naměřenými hodnotami hluku z dubna 2006, jak plynou z rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2006, č. j. 8600/2006/BN/HOK/Fa. Rovněž zde dospěl k závěru, že v lokalitě ulice Pražská v BrněBosonohách se hluk ze silnice II/602 po 1. 1. 2001 zvýšil o více jak 2 dB. Podle § 12 odst. 6 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2023, proto nemohla být v předmětných úsecích (BrnoBosonohy a Troubsko, pokud jde o dálnici D1; BrnoBosonohy, pokud jde o silnici II/602) použita korekce pro starou hlukovou zátěž. [10] Krajský soud následně posoudil důvodnost žaloby v rozsahu žalobního návrhu I, tedy zda došlo k nezákonnému zásahu žalované tím, že nezahájila k podnětu žalobců správní řízení o mezení či pozastavení zdrojů hluku na dotčeném území. V tomto směru vyšel ze skutkového stavu ke dni zásahu, za který považoval den 4. 11. 2021 (sdělení žalované, že nesh