1 As 74/2023 — Nejvyšší správní soud

1 As 74/2023- 97 - text  1 As 74/2023 - 100 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: PHARMAWEX s. r. o., se sídlem Novoměstská 960, Chrudim, zastoupen Mgr. Danielem Bartošem, advokátem se sídlem Bílinská 1, Ústí nad Labem, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 44, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2021, č. j. ČOI 114270/21/O100/2700/Bal/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2023, č. j. 31 A 40/2021  70, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Inspektorát České obchodní inspekce Královéhradeckého a Pardubického kraje rozhodnutím ze dne 20. 7. 2021 zčásti odmítl poskytnutí informací požadovaných v žádosti žalobce ze dne 28. 4. 2021, neboť v příslušné části se jednalo o požadavek na poskytnutí neexistující informace. [2] Žádost o informace (dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) se týkala oznamovatelů podnětů, na jejichž základě oblastní inspektorát ČOI zahájil kontrolu zaměřenou na respirátory PHARMAWEX R01, které žalobce distribuoval spotřebitelům. Žalobce konkrétně žádal o poskytnutí informací, „zdali se jedná o oznamovatele, kteří jsou podnikateli, či zdali jednali za právnickou osobu – podnikatele, případně, zdali mají vazby na podnikatele, tj. na subjekt podnikající v distribuci, dovozu, anebo výrobě zdravotnických ochranných pomůcek, včetně sortimentu souvisejícího s respirátory a ochrannou dýchacích cest.“ [3] Žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí oblastního inspektorátu rozhodnutím ze dne 3. 9. 2021, které původně označil nesprávným číslem jednacím. Rozhodnutím ze dne 7. 9. 2021 opravil chybu na správné č. j. ČOI 114270/21/O100/2700/Bal/Št. [4] Tomu se žalobce dále bránil žalobou ke Krajskému soudci v Hradci Králové, který ji však shora označeným rozsudkem zamítl. [5] Ze správního spisu zjistil, že žalobce se 18. 2. 2021 dotázal oblastního inspektorátu ČOI, kdo byl oznamovatelem podnětů učiněných proti jeho osobě. Inspektorát dne 23. 2. 2021 poskytl žalobci jména osob, které souhlasily se sdělením svých údajů, ve zbytku odmítl uvedenou žádost o poskytnutí informací rozhodnutím ze dne 23. 3. 2021. Žalobce v reakci na toto rozhodnutí podal dne 28. 4. 2021 k oblastnímu inspektorátu ČOI „stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace a žádost o poskytnutí informací“. V uvedeném podání nejprve polemizoval se závěry, k nimž inspektorát dospěl v rozhodnutí ze dne 23. 3. 2021. V závěru podání pak navrhl, aby ústřední ředitel ČOI zrušil napadené rozhodnutí a přikázal povinnému subjektu poskytnout žalobci požadovanou informaci. Dále požádal, aby mu byla rovněž poskytnuta informace, „zdali se jedná o oznamovatele, kteří jsou podnikateli, či zdali jednali za právnickou osobu – podnikatele, případně, zdali mají vazby na podnikatele, tj. na subjekt podnikající v distribuci, dovozu, anebo výrobě zdravotnických ochranných pomůcek, včetně sortimentu souvisejícího s respirátory a ochrannou dýchacích cest.“ [6] Oblastní inspektorát ČOI vyhodnotil citovaný text jako novou žádost o poskytnutí informací. S tímto postupem se krajský soud ztotožnil. Ze správního spisu sice plyne, že žalobce se původně dotazoval, které konkrétní subjekty podaly podněty k ČOI (viz žádost o informace ze dne 18. 2. 2021), dne 28. 4. 2021 však podal novou žádost o informace s odlišně vymezeným předmětem, což je zřejmé jak z označení podání žalobce z uvedeného dne, tak z jeho obsahu. Za této situace dle soudu žalovaný správně odmítl poskytnutí požadovaných informací s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, dle kterého povinnost poskytovat informace se netýká vytváření nových informací. [7] Soud dále neshledal, že by z rozhodnutí povinného subjektu ze dne 20. 7. 2021 vyplývalo, že dle oblastního inspektorátu ČOI předmět žádosti nespadá do jeho působnosti. Dané rozhodnutí není nesrozumitelné, naprosto jasně z něj plyne, jaký je důvod odmítnutí žádosti. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. [9] Předně uvedl, že se na základě jím podaných žádostí domáhal sdělení, které konkrétní subjekty na něj podaly podněty. Měl za to, že jde o neoprávněné uplatňování praktik konkurenčního boje konkrétní podnikající právnickou osobou. Správní orgán však stěžovateli sdělil pouze jména a příjmení těch fyzických osob, které k tomu poskytly svůj souhlas. Název, ani jiné označení dané právnické osoby, žalovaný neposkytl. [10] S tímto výkladem stěžovatel nesouhlasil a trval na poskytnutí dané informace. Jeho hlavním zájmem jednoznačně zůstalo získání identifikačních údajů konkrétních oznamovatelů, důraz byl přitom kladen na oznamovatele, který je právnickou osobou, a to s ohledem na podezření na nekalé praktiky. Podle stěžovatele nebylo vzhledem k tomu, že se jedná o právnickou osobu, zapotřebí, aby byl dán souhlas se sdělením údajů, které se zapisují do veřejného rejstříku. Stěžovatel považuje za vadu řízení, která mohla zapříčinit nezákonnost navazujících rozhodnutí, že se správní orgán nezabýval podstatou věci (sdělením názvu či jiného označení právnické osoby v postavení oznamovatele). To však soud nezkoumal. Soud měl naopak za to, že správní orgán správně rozhodl pouze o „nové žádosti“. [11] Stěžovatel namítl, že není jasné, jak mohl soud k takovému závěru dospět; z obsahu žádosti vyplývá totiž opak. Napadený rozsudek tak nemá oporu ve spisu, jde o podstatnou vadu řízení. Dále má stěžovatel za to, že napadený rozsudek je nesprávný i proto, že se soud ztotožnil se závěry vyjádřenými v rozhodnutí inspektorátu ze dne 20. 7. 2021, č. j. ČOI 93254/21/2700. Jako důvod neposkytnutí informací byla označena skutečnost, že žádost se údajně týká požadavku na poskytnutí neexistující informace, tedy směřuje k vytvoření nové informace, což nemůže být pravda. [12] Rovněž uvedl, že není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl soud k závěru, že odůvodnění neposkytnutí informací je v tomto směru srozumitelné a dostatečné. Je přitom zjevné, že se správní orgán žádostí dostatečně nezabýval a svůj postup řádně neodůvodnil. Podle stěžovatele je naopak jednoznačné, že po celou dobu bylo jeho cílem získání identifikačních údajů podatele podání č. j. 28672/21/2700. Pokud se tedy správní orgán touto žádostí nezabýval, nemůže být neposkytnutí informací z povahy věci srozumitelné a odůvodněné. Věcí se nezabýval ani soud. Stěžovatel poukázal také na to, že v rámci rozhodnutí správní orgán prvního stupně odkázal i na další důvod odmítnutí žádosti, a to, že předmět žádosti nespadá do oblasti jeho působnosti; touto skutečností se žalovaný nezabýval. [13] Současně se neztotožnil ani se závěrem stran důvodu odmítnutí žádosti o poskytnutí sdělení, zda jsou někteří z oznamovatelů podnikateli, potažmo zda jednali za právnickou osobu – podnikatele, nebo zda mají vazby na podnikatele, kteří podnikají v dotčeném oboru. Podle stěžovatele tyto údaje mohly být při podání podnětu sděleny samotným oznamovatelem. S touto námitkou se nevypořádal ani žalovaný, ani soud. Pokud soud dospěl k závěru, že v daném případě byly naplněny podmínky pro odmítnutí žádosti, spočívá napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení věci ve spojení s nesprávnými skutkovými zjištěními. [14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na důvodnosti a správnosti své argumentace uvedené v napadeném rozhodnutí, které ostatně přitakal i krajský soud v napadeném rozsudku; navrhl proto zamítnutí podané kasační stížnosti. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [15] Soud nejprve ověřil splnění zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) přípustná. Poté přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že není důvodná. [16] Kasační soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Stěžovatel namítl, že se krajský soud (a též žalovaný) nedostatečně zabýval jeho žalobní argumentací. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soudy nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci účastníka a tu obsáhle vyvracet. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013  19). Pod