10 Ads 31/2024 — Nejvyšší správní soud

10 Ads 31/2024- 41 - text  10 Ads 31/2024 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: Mgr. J. V., zastoupeného advokátem Mgr. Janem Janouškem, Soukenická 7a, Praha 1, proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník, Jindřišská 34, Praha 1, proti rozhodnutí ze dne 4. 12. 2019, čj. MV14345650/OSK2015, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2023, čj. 9 Ad 3/202094, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2023, čj. 9 Ad 3/202094, se ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení. II. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Janu Janouškovi, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 400 Kč, která mu bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] V tomto případě se NSS zabýval otázkou, zda pracovní místo bývalého úředníka na Ministerstvu spravedlnosti bylo, či nebylo zrušeno v důsledku organizační změny přijaté v roce 2013; zda poté tento úředník měl, či neměl nárok na přijetí do služebního poměru na základě první systemizace; a jaký vliv na to měla dohoda, kterou s ministerstvem uzavřel v roce 2023 a která vedla ke konci pracovněprávního sporu o platnost výpovědi z důvodu nadbytečnosti. 1. Popis věci [2] Žalobce na ministerstvu pracoval od roku 2005. Podle dohody o změně pracovní smlouvy z roku 2010 zastával funkci odborného referenta a byl zařazen do odboru dohledu (č. 310). Sjednaným druhem práce bylo: Tvorba návrhů koncepčně nových právních předpisů s celostátní působností nebo právních úprav věcí dosud zákony neupravených nebo jejich komplexní posuzování v připomínkovém řízení nebo zpracování zásadních komplexních stanovisek k těmto předpisům. [3] Rozhodnutím č. 15/2013 o změně organizačního řádu ministerstva zrušila tehdejší ministryně celé oddělení stížností (č. 314), organizačně začleněné do odboru dohledu. V návaznosti na to vydala ministryně rozhodnutí č. 16/2013, jímž bylo v odboru dohledu zrušeno devět funkčních míst. Mělo jít o všech devět pracovních míst v oddělení stížností, mezi nimi prý i žalobcovo místo. [4] Od té doby až do léta 2015 byl žalobce v pracovní neschopnosti. V červenci 2015, tedy když nabyla účinnosti první systemizace služebních a pracovních míst (na základě § 184 tehdy nově přijatého zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě), požádal o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo. Ve své žádosti označil služební místo takto: „Referent v odboru justičního dohledu v platové třídě 14, který vykonává dohledovou činnost nad soudy a státními zastupitelstvími, svěřenou Ministerstvu spravedlnosti zvláštním právním předpisem. Druh nejnáročnější vykonávané činnosti: komplexní posuzování koncepčně nových právních předpisů s celostátní působností nebo právních úprav věcí dosud zákony neupravených v připomínkovém řízení a zpracovávání zásadních komplexních stanovisek k těmto předpisům.“ Mělo se jednat o služební místo v odboru justičního dohledu (č. 310), konkrétně pak v oddělení justičního dohledu (č. 312). [5] Žalobcovu žádost zamítl státní tajemník v ministerstvu – jako příslušný služební orgán – v červenci 2019. Protože žalobcovo dřívější pracovní místo bylo zrušeno, nebylo systemizováno jako místo služební. Žalobce tak požádal o přijetí na služební místo, které v době podání žádosti neexistovalo. Druh činností uvedený v žádosti vůbec neodpovídal agendě oddělení č. 312 (služební místa v tomto oddělení byla definována podle části 2, dílu 26 nařízení vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností, jako správa justice v platové třídě 14 – tvorba koncepce rozvoje soudů a státních zastupitelství). V době podání žádosti navíc už byla všechna služební místa v tomto oddělení obsazena. [6] Žalobce poté neuspěl ani s odvoláním u náměstka ministra vnitra pro státní službu (nyní nejvyšší státní tajemník); ten jeho odvolání zamítl v prosinci 2019. [7] Mezitím – v září a v říjnu 2015 – dostal žalobce dvě obsahově totožné výpovědi z pracovního poměru, a to pro nadbytečnost [§ 52 písm. c) zákoníku práce] v důsledku zrušení oddělení stížností v odboru dohledu včetně všech pracovních míst v tomto útvaru na základě rozhodnutí ministryně č. 15/2013 a č. 16/2013. Proti oběma výpovědím se žalobce bránil u civilních soudů, které určily, že tyto výpovědi jsou neplatné, protože byly žalobci doručeny v ochranné době. Ministerstvo poté v roce 2020 napotřetí dalo žalobci výpověď. Proti tomu se žalobce opět bránil. V prosinci 2023 uzavřel s ministerstvem dohodu o narovnání a žalobu vzal zpět. [8] Žalobce se však současně bránil i proti rozhodnutí o nepřijetí do služebního poměru. Mimo jiné namítal, že v rozhodnutí služebních orgánů chybí podrobnější rozbor první systemizace a zamyšlení nad možnými dopady neplatnosti předchozí organizační změny na působení žalobce na ministerstvu. Podle něj se měly služební orgány v řízení o přijetí do služebního poměru zabývat jako předběžnou otázkou i procesem přijetí rozhodnutí ministryně č. 15 a 16/2013. Organizační změna prý nebyla vůbec přijata, protože nebyla předem projednána s odborovou organizací, jak to vyžadují právní předpisy. Dále žalobce poukazoval na to, že podle pracovněprávní dokumentace nebyl zařazen do oddělení č. 314 – toho, které bylo v důsledku organizační změny zrušeno. [9] Městský soud tuto námitku shledal důvodnou, rozhodnutí náměstka ministra vnitra zrušil a věc vrátil (nejvyššímu státnímu tajemníkovi) k dalšímu řízení. [10] Úkolem služebních orgánů v řízení o žalobcově žádosti podle městského soudu nebylo hodnotit zákonnost pracovněprávních úkonů, které ministerstvo jako zaměstnavatel učinilo vůči žalobci před účinností zákona o státní službě (jak služební orgány správně tvrdily); bylo na žalobci, aby se ochrany svých zaměstnaneckých práv domáhal u civilních soudů (což i učinil). Pro posouzení dopadů přijaté organizační změny do žalobcova pracovněprávního postavení a následného splnění podmínek pro přijetí do služebního poměru však měla zásadní význam dohoda o narovnání, kterou ministerstvo uzavřelo se žalobcem v prosinci 2023. Protože tu byla zjevná souvislost mezi rozhodnutím o nepřijetí do služebního poměru (2019) a organizační změnou (2013), v jejímž důsledku mělo být žalobcovo pracovní místo zrušeno (a která byla důvodem výpovědi pro nadbytečnost), považoval městský soud za nutné odhlédnout od pravidla, podle nějž při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a zabýval se obsahem uzavřené dohody a jejími důsledky pro rozhodnutí o nepřijetí žalobce do služebního poměru. [11] Žalobce jako zaměstnanec a ministerstvo jako zaměstnavatel si v prosinci 2023 ujednali, že žalobcův pracovní poměr u ministerstva skončí dohodou ke konci roku 2023, a to z důvodu nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Kvůli dříve neplatně skončenému pracovnímu poměru se ministerstvo zavázalo uhradit určité plnění a do konce roku žalobci poskytnout náhradu platu. Žalobcův pracovní poměr tak (ještě i v roce 2023) nadále trval. Z logiky věci tedy bylo podle městského soudu („prakticky“) vyloučeno, aby na žalobce dopadly důsledky organizační změny z roku 2013, proti které se v pracovněprávním sporu bránil. Vzhledem k obsahu dohody, která objasňuje stav věci zpětně ke dni vydání napadeného rozhodnutí, nemohlo být žalobcovo pracovní místo zrušeno organizační změnou provedenou rozhodnutími ministryně č. 15 a 16/2013, neboť důvody nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce nastaly v žalobcově případě až ke konci roku 2023. [12] Tyto skutečnosti podle městského soudu nutně vyvolávají pochybnosti o tom, zda v době výpovědi z pracovního poměru nebyly činnosti vykonávané žalobcem na údajně zrušeném pracovním místě pro ministerstvo stále nebo znovu potřebné (a jako takové byly vykonávány jinými zaměstnanci v jiném organizačním uspořádání). [13] V § 5 zákona o státní službě je upraven výčet činností či oblastí, které služba zahrnuje. Pracovní činnosti, které měl žalobce podle pracovní smlouvy (resp. jejích změn) vykonávat v odboru dohledu, těmto činnostem odpovídaly. Na začátku července 2015 nabyla účinnosti první systemizace služebních míst, což v praxi znamenalo, že dosavadní zaměstnanci, jejichž pracovní zařazení odpovídalo výkonu služby podle § 5 zákona o státní službě, mohli být přijati do služebního poměru na stejné či obdobné místo. Šlo o tzv. „překlopení“ tehdejších pracovněprávních vztahů do vztahů služebních. I žalobce usiloval o přijetí do služebního poměru právě s odkazem na § 190 zákona o státní službě, který popsané „překlopení“ upravoval. Podle jeho odstavce 4 zanikl pracovní poměr zaměstnance, který nepožádal o přijetí do služebního poměru, ze zákona ke konci června 2017. Z dílčí úpravy v odstavci 5 pak vyplývá, že ten, kdo nebyl přijat