10 As 105/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 105/2024- 28 - text  10 As 105/2024 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Faisala Husseiniho a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky PRIGO, s. r. o., Mojmírovců 1002/42, Ostrava, zast. advokátem Mgr. Ing. Martinem Števkem, 28. října 1727/108, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Karmelitská 529/5, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2022, čj. MSMT2577/20225, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2024, čj. 22 A 48/202255, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně požádala Krajský úřad Moravskoslezského kraje o změnu zápisu několika údajů v rejstříku škol a školských zařízení [§ 144 odst. 1 písm. f) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)]. Konkrétně se jednalo o: · zvýšení nejvyššího povoleného počtu studentů akreditovaného vzdělávacího programu 7531N/03 Předškolní a mimoškolní pedagogika v denní formě vzdělávání z 320 na 400 studentů a v kombinované formě vzdělávání z 360 na 460 studentů; · zvýšení nejvyššího povoleného počtu akreditovaného vzdělávacího programu 5341N/11 Diplomovaná všeobecná sestra v denní formě vzdělávání ze 48 na 88 a v kombinované formě vzdělávání ze 73 na 147; to vše s účinností od 1. 9. 2022. Krajský úřad žádost zamítl. Proti rozhodnutí krajského úřadu podala žalobkyně odvolání, které ministerstvo rovněž zamítlo. [2] Proti rozhodnutí ministerstva podala žalobkyně žalobu ke krajskému soudu, který žalobkyni vyhověl, rozhodnutí ministerstva zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí ministerstva krajský soud zrušil, neboť správní orgány podle krajského soudu nedostatečně posoudily soulad žádosti žalobkyně s Dlouhodobým záměrem vzdělání a rozvoje vzdělávací soustavy Moravskoslezského kraje 2020. Správní orgány hodnotily žádost pouze z pohledu kapacitních požadavků, jinými skutečnostmi se však nezabývaly. Žalobkyně ve svém odvolání ovšem konkrétními námitkami upozorňovala na svou individuální situaci v kontextu potřeb dotčeného regionu. Svůj závěr krajský soud opřel o nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 34/17, a především rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2022, čj. 10 As 320/202058. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti [3] Proti rozsudku krajského soudu podalo ministerstvo kasační stížnost. Krajský soud prý věc nesprávně právně posoudil a jeho rozsudek je rovněž nepřezkoumatelný. [4] V úvodní a obsáhlé pasáži své kasační stížnosti (s. 3 až 12) se ministerstvo věnovalo analýze nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 34/17 a rozsudku NSS čj. 10 As 320/202058, ze kterých krajský soud vyšel. Ústavní soud v citovaném nálezu dospěl k závěru, že v nynější věci aplikovaný § 148 odst. 3 písm. a) školského zákona není v rozporu s ústavním pořádkem a NSS v citovaném rozsudku závěry tohoto nálezu rozvedl. Ministerstvo předneslo podstatné závěry obou rozhodnutí, právní režim, který tato rozhodnutí nastavila, a rozpory mezi oběma rozhodnutími. [5] V úvodní kasační námitce ministerstvo upozornilo na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Krajský soud podle ministerstva nezdůvodnil, proč je nález Ústavního soudu a navazující rozsudek NSS použitelný i na nynější věc, a obě tato rozhodnutí bez dalšího použil. Rozsudek krajského soudu je tedy nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. [6] Dále ministerstvo namítlo, že nález Ústavního soudu ani rozsudek NSS nelze v nynější věci použít. Obě rozhodnutí se týkala zápisu nových (nestátních) škol, v nynější věci se jedná o zápis změny údajů u školy již zapsané. Rozhodnutí se týkala základních a středních škol, v nynější věci se jedná o vyšší odbornou školu. V dané věci navíc nebyla dlouhodobými záměry stanovena kritéria odlišně pro státní a nestátní školy. [7] Rozsudek krajského soudu podle ministerstva navíc neobstojí ani v případě, kdy by NSS dospěl k závěru o použitelnosti obou rozhodnutí na nynější věc. Podle ministerstva opřel krajský soud svůj právní názor o body 56 a 57 rozsudku NSS. Z těchto bodů rozsudku NSS však vyplývá, že povinnost zohlednit alternativní vzdělávací koncepci, podporu samosprávy a doložený zájem rodičů (kvalitativní kritéria), je dána § 2 školského zákona. Současně však kvalitativní kritéria mají (a vždy musí mít) oporu v Listině základních práv a svobod a mezinárodních smlouvách upravujících právo na vzdělání, což však krajský soud zcela přehlíží. Žalobkyně podle ministerstva v odvolání proti rozhodnutí kraje žádná kvalitativní kritéria neuváděla. Argumentace žalobkyně v odstavcích 4 a 5 odvolání proti rozhodnutí kraje se opírala o zcela jiné okolnosti. Jelikož se v odvolání proti rozhodnutí kraje žalobkyně neopírala o žádná z kvalitativních kritérií, bylo dle mínění stěžovatele nutné v odůvodnění rozsudku zdůvodnit, jak povinnost zabývat se kritérii uvedenými žalobkyní v odvolání proti rozhodnutí kraje plyne z § 2 školského zákona. [8] Z výše uvedeného stěžovatel dovozuje, že správní orgán je povinen zohlednit jen taková hlediska zakotvená v § 2 školského zákona, která mají současně oporu v Listině základních práv a svobod nebo mezinárodních úmluvách upravujících právo na vzdělání. Z odvolání žalobkyně proti rozsudku krajského úřadu plyne, že její kritéria nevykazovala žádný výše specifikovaný „ústavněprávní rozměr“. Pokud ano, pak bylo povinností krajského soudu, aby podobné závěry řádně odůvodnil. V rozsudku však krajský soud žádné relevantní argumenty neuvedl. [9] Konečně spatřuje stěžovatel nezákonnost rozsudku v tom, že aplikoval na daný skutkový základ právní režim rozsudku NSS čj. 10 As 320/202058, ale nevycházel důsledně z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 34/17. Dle mínění stěžovatele bylo zcela v souladu s dotčenou právní úpravou, pokud správní orgány posoudily soulad žádosti „pouze“ s ustanoveními dlouhodobých záměrů. Přezkoumat, zda v dané věci nebyla porušena práva žalobkyně, která jí plynou z Listiny základních práv a svobod nebo mezinárodních smluv upravujících právo na vzdělání (právní režim nálezu), přísluší soudní moci. Stěžovatel tak dovozuje, a to s ohledem na výše uvedenou argumentaci, že postupem krajského soudu byl porušen čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. [10] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu III.A Rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný [11] Jako první se NSS zabýval námitkou ministerstva, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Zde ministerstvo upozornilo, že krajský soud neodůvodnil, proč je nález Ústavního soudu i rozsudek NSS použitelný i na nynější věc. Tato úvaha krajského soudu chybí o to více, že ministerstvo během ústního jednání použitelnost nálezu i rozsudku výslovně zpochybnilo. [12] K této kasační námitce NSS úvodem připomíná dnes již letitou a ustálenou judikaturu, podle které je nepřezkoumatelnost rozhodnutí vyhrazena pro ty nejzávažnější vady rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/200676, č. 1566/2008 Sb. NSS, rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/201245, bod 28, či rozsudek NSS ze dne 16. 6. 2023, čj. 7 As 113/202232, bod 14). K takové situaci v nynější věci nedošlo. [13] NSS s ministerstvem souhlasí, že použitelnost nálezu Ústavního soudu i rozsudku NSS ministerstvo při ústním jednání zpochybnilo. Krajský soud se této námitce ve svém rozsudku sice výslovně nevěnoval, v bodu 16 rozsudku se ovšem krajský soud k těmto rozhodnutím výslovně přihlásil a uvedl, že z nich při posouzení věci vycházel. Tím tedy krajský soud minimálně implicitně neshledal námitku nepoužitelnosti rozhodnutí důvodnou, a naopak z obou rozhodnutí při svém posouzení věci vyšel. O nepřezkoumatelnosti jeho rozsudku tedy nemůže být řeč. [14] Samotná otázka použitelnosti obou rozhodnutí na nynější věc je navíc otázkou správnosti právního posouzení. Tu ministerstvo rovněž zpochybnilo a NSS se jí bude zabývat v dalších pasážích rozsudku. III.B Nález Ústavního soudu, a především rozsudek NSS jsou použitelné i na nynější věc – zápis změny údajů u již zřízené vyšší odborné školy [15] Z věcných kasačních námitek se NSS tedy nejprve zabýval použitelností nálezu Ústavního soudu a rozsudku NSS na nynější věc. Krajský soud na základě těchto rozhodnutí dospěl k závěru o nedostatečném odůvodnění rozhodnutí ministerstva. Ministerstvo však namítá, že rozhodnutí nejsou na nynější věc použitelná. Obě rozhodnutí se týkala zápisu nových (nestátních) škol, v nynější věci se jedná o zápis změny údajů u školy již zapsané. Rozhodnutí se týkala základních a středních škol, v nyněj