2 As 346/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 346/2023- 20 - text  2 As 346/2023 - 22 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. P., zast. Mgr. Marií Strakošovou, advokátkou se sídlem Fügnerovo nábřeží 2809, Zlín, proti žalovanému: Městský úřad Hulín, se sídlem náměstí Míru 162, Hulín, zast. JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 376/12, Olomouc, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2023, č. j. 31 A 53/2023-62, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se u Krajského soudu v Brně domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Zásah spatřoval v odstranění stavby v jeho vlastnictví (zemědělské stavby bez č. p. a č. e. na pozemcích p. č. XA a XB, resp. nově XC, v katastrálním území a obci H.; dále „dotčená stavba“) z registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN), k němuž došlo dne 19. 1. 2023. Žalovaný jako příslušný stavební úřad a editor údajů v registru (§ 42 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech) odstranil definiční bod stavby [§ 32 odst. 1 písm. b) zákona o základních registrech], neboť dospěl k závěru, že dotčená stavba neexistuje. [2] Krajský soud žalobu zamítl. Uvedl, že žaloba směřuje proti úkonu, který pojmově může být nezákonným zásahem, a stojí na plausibilním tvrzení žalobce o zásahu do jeho práv. Žalobce je tedy aktivně procesně legitimován. Podstatná pro posouzení věci byla podle soudu pouze skutečnost, zda dotčená stavba zanikla, či nikoli. Krajský soud vyšel z toho, že dotčená stavba byla přístřeškem pro vysoké stroje sestávajícím ze zpevněné plochy a železné konstrukce se střechou, která byla ukotvena do betonových patek. Z fotografií ve správním spise i ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že na místě zůstala pouze zpevněná plocha a betonové patky. [3] Krajský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu (NSS) zabývající se zánikem stavby. Dospěl k závěru, že dotčená stavba přestala existovat jako stavební objekt ve smyslu § 29 odst. 1 písm. c) a § 31 odst. 1 písm. o) zákona o základních registrech. Postup žalovaného byl v souladu se zákonem, a nemohlo se tedy jednat o nezákonný zásah. Případná obnova dotčené stavby nemůže nic změnit na zákonnosti jejího odstranění z RÚIAN. V takové situaci by se jednalo o novou stavbu, a tedy o důvod pro zápis nového stavebního objektu, nikoli o podklad pro obnovu dřívějšího zápisu. II. Kasační stížnost [4] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti uvedl, že závěr krajského soudu v bodě 11 napadeného rozsudku, podle něhož v současnosti železná konstrukce se střechou neexistuje, je v rozporu se skutečným stavem, jak jej uvedl při jednání. V průběhu řízení také stěžovatel namítal, že prováděl pouze sanaci stavby. Sanaci je možné podřadit pod pojem udržovací práce, a nelze ji považovat za faktické odstranění stavby. Dočasná demontáž železné konstrukce není důvodem pro zánik stavby. [5] Stěžovatel dále namítl, že na tuto věc nedopadá judikatura, která spojuje zánik stavby s případy, kdy není patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, typicky při úplné destrukci obvodových zdí. Dotčená stavba totiž nikdy nebyla vymezena obvodovým zdivem ani neměla vnitřní dispoziční řešení. Rozměry a půdorys dotčené stavby primárně definuje zpevněná plocha, kterou lze i bez železné konstrukce užívat jako odstavnou plochu. Dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží je jednoznačně definováno zpevněnou plochou. Umístění železné konstrukce je vymezeno patkami. Nelze tedy učinit závěr, že dotčená stavba zanikla. [6] Krajský soud podle stěžovatele uvedl, že s ohledem na charakter posuzované stavby nemůže být určující, že půdorys stavby včetně neexistujících příček zůstal zachován. Dotčená stavba však nikdy žádné vnitřní dispoziční řešení ani příčky neměla. Neexistence příček tudíž není důvodem pro zánik stavby. Z judikatury vyplývá, že při částečném zbourání obvodových zdí je nutné posoudit míru zásahu. Mírou zásahu se však krajský soud vůbec nezabýval a nevypořádal se se skutečností, že na místě jsou nadále patky definující průběh obvodu stavby. Stěžovatel shrnul, že dotčená stavba nikdy nepřestala existovat jako stavební objekt ve smyslu § 29 odst. 1 písm. c) a § 31 odst. 1 písm. o) zákona o základních registrech. Ke kasační stížnosti přiložil fotodokumentaci zachycující aktuální podobu přístřešku. [7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [9] Stěžovatel namítá, že krajský soud se nezabýval mírou zásahu (myšleno do konstrukce dotčené stavby), ačkoli podle judikatury „při částečném zbourání obvodových zdí je nutno posoudit míru zásahů“. Tuto judikaturu stěžovatel připisuje „nadepsanému soudu“, tedy NSS, jde však patrně o citaci z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 761/2001. Krajský soud se podle stěžovatele nevypořádal ani s přítomností betonových patek. [10] NSS této námitce nepřisvědčil. Krajský soud se otázce, jak na dotčenou (poměrně specifickou) stavbu vztáhnout obecné závěry judikatury ohledně zániku stavby, věnoval poměrně podrobně (zejm. v bodě 13 napadeného rozsudku). Vysvětlil, že s ohledem na charakter stavby nemůže být určující, že její půdorys zůstal zachován. [11] Jak je patrné z popisu dotčené stavby v rozsudku krajského soudu i z projektové dokumentace založené ve správním spise, její půdorys tvoří právě betonové patky po obvodu zpevněné plochy obdélníkového tvaru. S přítomností betonových patek se tedy krajský soud vypořádal v rámci zohlednění patrnosti půdorysu dotčené stavby, i když je výslovně nezmínil. Posoudil také míru zásahu do konstrukce stavby (skutková zjištění shrnul v bodě 11 a jejich právní hodnocení v bodě 13 svého rozsudku). Lze tedy uzavřít, že napadený rozsudek není nepřezkoumatelný z důvodu pominutí stěžovatelem namítaných hledisek (rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS). [12] Jádrem stěžovatelovy věcné argumentace je tvrzení, že navzdory odstranění kovové konstrukce přístřešku se střechou nedošlo k zániku dotčené stavby jako stavebního objektu ve smyslu zákona o základních registrech. S tímto závěrem NSS, stejně jako krajský soud i žalovaný, nesouhlasí. [13] Podstatnou část relevantní judikatury k otázce zániku staveb shrnul krajský soud v bodě 12 svého rozsudku. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí v právním smyslu tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby, tj. zpravidla destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlažím obvykle při současném odstranění zdiva příček, v důsledku čehož zaniká stav poskytující obraz o dispozičním řešení původní stavby (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 931/99, a ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 761/2001). [14] Tento náhled na otázku zániku stavby následovala i judikatura Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 12. 3. 2014, č. j. 6 As 120/2013-41, bod 21, či ze dne 15. 1. 2021, č. j. 8 As 94/2020-38, body 22 až 23). NSS již také v minulosti potvrdil, že tato kritéria jsou relevantní i pro posuzování, zda existuje stavební objekt ve smyslu zákona o základních registrech (rozsudek ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 As 78/2020-34, bod 16). [15] Specifikem dotčené stavby v nynější věci, na což ostatně opakovaně stěžovatel upozorňuje, je především skutečnost, že nikdy neměla obvodové zdivo (ani příčky). Výše uvedená kritéria tudíž nebylo v nynější věci možné užít mechanicky bez dalšího, což ale krajský soud vzal správně v potaz (bod 13 napadeného rozsudku). [16] Ostatně i podle judikatury Nejvyššího soudu nelze soudu upřít možnost úvahy při posouzení, zda došlo k zániku původní stavby, či nikoli. Pro všechny v úvahu přicházející případy nelze stanovit zcela přesná kritéria. Posouzení, zda určitý výsledek stavební činnosti je již stavbou jako předmětem občanskoprávních vztahů, resp. zda došlo k zániku původní stavby, je věcí právní úvahy soudu. Tato úvaha vychází se skutkových zjištění učiněných v řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1506/2008). [17] Krajský soud vyšel při své úvaze ze zjištění, že došlo k úplné destrukci železné konstrukce se střechou, která definovala posuzovanou stavbu v prostoru. Tuto skutečnost analogicky připodobnil k destrukci obvodového zdiva v jiných případech (bod 13 napadeného rozsudku). Takovou úvahu považuje kasační soud za logickou a přiléhavou vzhledem ke specifikům projednávané věci. [18] V tomto směru lze přiměřeně odkázat i na rozsudek NSS ze dne 14. 9. 2022, č. j. 7 Afs 132/2022-22, který se