2 As 39/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 39/2024- 77 - text  2 As 39/2024 - 80 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobce: Mgr. D. R., zast. Mgr. Pavlem Hrtúsem, advokátem se sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2022, č. j. PPR192936/ČJ2022990450, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2024, č. j. 15 A 68/202283, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál (dále jen „policejní orgán“) rozhodnutím ze dne 28. 3. 2022 zajistilo žalobci podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), zbrojní průkaz č. X pro skupiny oprávnění A, B, D a E s dobou platnosti do 21. 6. 2026 a 9 kusů zbraní spolu s příslušnými průkazy zbraní a střelivem (vše dále jako „zbraně“). Stalo se tak v souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobce. Policejní orgán takto rozhodl poté, co žalovaný jeho první dvě rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Nyní napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí policejního orgánu. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl. Konstatoval, že rozhodnutí správních orgánů jsou přezkoumatelná. Správní uvážení je dostatečné a nevymyká se zákonným mezím. Správní orgány hodnotily nejen závažnost trestné činnosti kladené stěžovateli za vinu, ale i konkrétní skutkové aspekty. Zájem na ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti představuje legitimní důvod pro preventivní a dočasný zásah do práva na držení zbraní. Z rozhodnutí o propuštění žalobce z vazby a znaleckých posudků o jeho psychickém stavu z trestního řízení nelze dovodit vyloučení rizika zneužití zbraní. II. Kasační stížnost a další podání [3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá porušení zásady materiální pravdy. Městský soud nesprávně aproboval závěry správních orgánů, i když nebyla prokázána nezbytnost zajištění zbraní. Také nedostatečně posoudil jednotlivé námitky a pouze zopakoval argumentaci uvedenou ve správních rozhodnutích. [4] Správní orgány individuálně nezhodnotily dopad rozhodnutí do stěžovatelovy sféry a vycházely zejména z usnesení o zahájení trestního stíhání. Podle stěžovatele bylo třeba ověřit, zda je zajištění zbraní nezbytné. Policejní orgán není povinen v okamžiku zahájení trestního stíhání automaticky zajistit zbraně. Prohlášení o preventivní činnosti a ochraně společnosti jsou obecná. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, že úvaha správního orgánu je dostatečná. Policejní orgán nehodnotil okolnosti případu stojící mimo usnesení o zahájení trestního stíhání, pouze rekapituloval skutečnosti vycházející bezprostředně z něj. [5] V neprospěch stěžovatele nesvědčí jiné důkazy než výpovědi poškozených v trestním řízení. Jedna poškozená navíc uvedla, že pohrůžka měla zaznít až po spáchání trestného jednání a jejím obsahem byla hrozba zveřejnění intimních fotografií, nikoli násilí. Úvaha, že by stěžovatel mohl v obdobných situacích použít zbraň, je nepodložená a subjektivní. Stěžovatel poukázal na judikaturu týkající se správního uvážení. Rozhodnutí správních orgánů jsou nepřezkoumatelná, neboť neposuzují jednání kladené stěžovateli za vinu ve vztahu ke společenské škodlivosti toho, že je držitelem zbraní. [6] Podle stěžovatele také nebyly zhodnoceny všechny okolnosti případu. Správní orgány rozhodly až po zániku vazebních důvodů a nezohlednily posudky opatřené v trestním řízení ani důkazy tam provedené. Ve správním řízení nebyla prokázána stěžovatelova společenská škodlivost. Městský soud převzal nepodložené excesivní úvahy správních orgánů. Zajistit zbraně není možné pouze proto, že nelze vyloučit, že se stěžovatel může dopustit obdobného jednání s použitím zbraně. Stěžovatel navíc nebyl obviněn z trestné činnosti spáchané se zbraní. [7] Pokud byla pro správní orgány podstatná pouze závažnost stíhaných trestných činů, porušují zásadu presumpce neviny. Své závěry navíc založily pouze na usnesení o zahájení trestního stíhání a řádně nevypořádaly ani námitku, že od doby údajného spáchání skutků uplynula delší doba, čímž je „prokázána bezpečnost“ stěžovatele pro společnost. Stěžovatel dlouhodobě vedl řádný život. Jeho společenskou nebezpečnost nelze vyvodit ze žádného důkazu, není proto naplněn smysl a účel zajištění zbraní. [8] Městský soud neshledal překročení mezí správního uvážení ani v souvislosti se zánikem vazebních důvodů, neboť tato okolnost nepřesahuje rámec trestního řízení. Stěžovatel chtěl však i tím poukázat na to, že není pro společnost nebezpečný. Státní zástupce je obeznámen s trestním spisem a jeho názor lze považovat za stěžejní. Také znalecké posudky jsou podstatným důkazem o psychickém zdraví stěžovatele. Je lhostejné, že se výslovně nevyjadřují k otázce držení zbraní. [9] Správní orgány označily stíhané trestné činy za natolik závažné, že je třeba upřednostnit zájem na ochraně společnosti. Přiměřenost takového zásahu do práv stěžovatele však nelze založit na hodnocení skutků, které nebyly prokázány. Ačkoli stěžovatel používá zbraně k podnikatelské činnosti, nebyly zhodnoceny možné dopady rozhodnutí o zajištění v tomto směru, což omezilo jeho právo na podnikání. Závěry správních orgánů i napadený rozsudek jsou nepřezkoumatelné. [10] Městský soud neprovedl navrhované důkazy, zejména stěžovatelův účastnický výslech, čímž byla zmařena prezentace důkazů z trestního spisu. Stěžovatel nemohl ani uvést na pravou míru konkrétní obsah svých námitek uplatňovaných ve správním řízení. Městský soud stěžovateli odňal také právo objasnit okolnosti týkající se jeho trestního řízení. Neumožnil mu totiž reagovat na popis skutkového stavu ze strany žalovaného, který při jednání před soudem chybně interpretoval svá zjištění. [11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že správní uvážení bylo jasně formulováno, a odkázal na obě správní rozhodnutí. Připomněl, že primárním cílem zajištění zbraní je preventivně reagovat na vznik pochybnosti o bezúhonnosti držitele zbrojního průkazu. Zákonem stanovené podmínky pro zajištění byly splněny. Usnesení o propuštění z vazby není dokumentem, jenž by vylučoval důvodnost zajištění. Stěžovatelova podnikatelská činnost nemá souvislost s držením zbraní. [12] Stěžovatel v replice pouze zopakoval kasační argumentaci. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [14] Podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních může příslušný útvar policie rozhodnout o zajištění zbraně kategorie A, AI, B, C nebo CI, střeliva do těchto zbraní, zbrojního průkazu, zbrojní licence, průkazu zbraně nebo zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo tranzit zbraní nebo střeliva, povolení k vývozu podle zákona o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, evropský zbrojní pas, v němž jsou zapsány zbraně kategorie A, AI, B, C nebo CI, povolení k přepravě nebo hlášení přepravy zbraní a střeliva podle § 50 nebo 50a, jestliže proti jejich držiteli bylo zahájeno v případě fyzické osoby trestní stíhání pro trestný čin uvedený v § 22 odst. 1. [15] Nejvyšší správní soud (NSS) úvodem konstatuje, že napadený rozsudek je přezkoumatelný. Z jeho odůvodnění je zřejmý názor městského soudu na podstatné aspekty rozhodované věci (rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/201245, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/201664). Městský soud vypořádal žalobní námitky způsobem odpovídajícím judikatuře kasačního soudu. O přezkoumatelnosti napadeného rozsudku svědčí i to, že s ním stěžovatel v kasační stížnosti obsáhle polemizuje. [16] K věci samé kasační soud uvádí, že zajištění zbrojního průkazu či zbraně je správním opatřením sui generis majícím dočasný a preventivní charakter z důvodu ochrany veřejné bezpečnosti (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2009, č. j. 5 As 14/200942, či usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3087/16, bod 12). Policejní orgán může mj. v případě, že je proti držiteli zbraně vedeno trestní stíhání pro trestný čin podle § 22 odst. 1 o zbraních, rozhodnout o zajištění. [17] V posuzované věci není sporné, že proti stěžovateli bylo v rozhodnou dobu vedeno trestní stíhání pro úmyslné trestné činy pohlavního zneužití, vydírání, sexuálního nátlaku, omezování osobní svobody a zneužití dítěte k výrobě pornografie. Žalovaný ověřil, že v době vydání nyní napadeného rozhodnutí o odvolání trestní stíhání stále probíhalo (přesněji řečeno ješt