2 As 42/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 42/2023- 42 - text  2 As 42/2023 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: J. S., zastoupen Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2022, č. j. MD13202/2022190/3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2023, č. j. 18 A 48/202224, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce požádal o udělení oprávnění řidiče taxislužby a vydání průkazu řidiče taxislužby. Správní orgány žádost zamítly kvůli nesplnění podmínky spolehlivosti podle § 21c odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (zákon o silniční dopravě). Žalobci byl totiž v posledních třech letech uložen správní trest za spáchání přestupků podle § 16 odst. 1 písm. b) a h) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (zákon o cenách), proto se podle § 9 odst. 2 písm. a) bodu 2. zákona o silniční dopravě nepovažuje za spolehlivého. Žalobce za poskytnutí taxislužby účtoval cenu vyšší, než byla platná maximální cena, a neoznačil zboží cenami. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou u městského soudu, který ji zamítl. Jednotlivé důvody nespolehlivosti v § 9 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě navazují nikoliv jen na konkrétní přestupky uvedené v zákoně o silniční dopravě, ale i v jiných předpisech (to vyplývá i z odkazu na cenové předpisy v bodě 2 téhož ustanovení). Jsou to typová jednání, která mohou mít vliv na řádný výkon taxislužby a jsou s ním úzce spojená. Značí veřejný zájem na poctivosti vůči zákazníkům stran řádného a včasného informování o ceně za taxislužbu a jejím následném řádném určení po provedení přepravy. [3] Městský soud se dále musel vypořádat s otázkou, zda lze spojení přestupek spáchaný při výkonu práce řidiče taxislužby v § 9 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě vykládat tak, že pod něj spadá i přestupek spáchaný dopravcem, tedy nikoli jen řidičem taxislužby jako nepodnikající fyzickou osobou. Podle městského soudu je stěžejní, že kontrolován byl přímo žalobce, a jednání v rozporu s cenovými předpisy se tak fakticky dopustil jak v pozici řidiče taxislužby, tak i dopravce, třebaže za toto jednání nesl odpovědnost jen jako dopravce. [4] I když účinná právní úprava již výslovně nevztahuje působnost § 9 odst. 2 zákona o silniční dopravě na jednání řidičů taxislužby, v důsledku kterých byla provozovateli taxislužby uložena sankce, zároveň ani neváže nespolehlivost k přestupku sankcionovanému pouze ve vztahu k pachateli v pozici řidiče taxislužby. Předpokládá toliko souvislost s výkonem práce řidiče taxislužby. Rozhodné tedy není postavení, v jakém byla osoba za přestupek trestána, ale fakt, že se tak stalo při výkonu práce řidiče, zahrnuje tedy i pozici dopravce, pokud ten současně působil jako řidič. I tento přestupek vypovídá o charakteru osoby a její spolehlivosti. V minulosti se podmínka spolehlivosti výslovně vázala i na delikty právnických osob, nicméně jak vyplývá z důvodové zprávy k novele, která jiné správní delikty z formulace odstranila, nebylo záměrem změnit věcný obsah právní normy, pouze došlo k úpravě terminologie. [5] Pokud žalobce porušil cenové předpisy jako řidič taxislužby, i když za toto jednání byl na základě objektivní odpovědnosti uznán odpovědným jako podnikající fyzická osoba, nelze z toho dovodit, že je spolehlivý řidič. Podmínka spolehlivosti je sice vázána na konkrétní osobu řidiče, ale ne nutně na to, že tato osoba byla trestána jako řidič taxislužby. Nejde o nepřípustně rozšiřující výklad zasahující do podstaty práva na svobodnou volbu povolání (podnikání). Zákon jasně akcentuje souvislost s prací řidiče taxislužby, a ne postavení dopravce, a nepřipouští tak jiný rozumný výklad. II. Argumentace účastníků řízení [6] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), tedy pro nesprávné posouzení právní otázky soudem. Stěžovatel o oprávnění požádal jako fyzická osoba, přičemž jako fyzická osoba nebyl v minulosti uznán vinným z přestupku spadajícího pod § 9 odst. 2 písm. a) bod 2. zákona o silniční dopravě. Za přestupky podle § 16 odst. 1 písm. b) a h) zákona o cenách byl potrestán jako dopravce, tedy jako podnikající fyzická osoba. Ukládat následné restrikce lze však pouze v případě, kdy se porušení pravidel dopustí vždy onen specifický subjekt, nelze tedy zaměňovat podnikající fyzickou osobu a fyzickou osobu. [7] Městský soud se mýlí v tom, že jednotlivé body v § 9 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě nejsou odkazem na konkrétní skutkové podstaty přestupků, ale že představují pouze typově vymezená jednání. Není tomu tak již jen z podstaty zásahu státu do sféry občana v případě odejmutí oprávnění řidiče taxislužby. Jedná se o represivní opatření, které lze přirovnat k trestu v širším slova smyslu, který navazuje na spáchání přestupku a zasahuje do práva na svobodnou volbu povolání podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod (Listina) a do práva na vlastnictví podle čl. 11 Listiny. Toto opatření lze také přirovnat de facto k trestu zákazu činnosti, proto je při jeho výkladu nutné postupovat se zřetelem k čl. 2 odst. 3 Ústavy a k čl. 2 odst. 2 Listiny. Výklad městského soudu je nepřípustně rozšiřující. Nelze totiž připustit, aby právní norma stanovující podmínky spolehlivosti byla neurčitá či typově vymezená bez konkrétních odkazů na spáchané přestupky. [8] Jak vyplývá z jednotlivých bodů § 9 odst. 2 zákona o silniční dopravě, ustanovení míří na přestupky, které spáchal řidič taxislužby jako tzv. speciální subjekt, a to při výkonu práce řidiče taxislužby. Výkon práce řidiče taxislužby je v zákoně o silniční dopravě využíván výhradně jako termín vážící se k osobě řidiče taxislužby. Přestupek uvedený v § 9 odst. 2 písm. a) bodu 2. zákona o silniční dopravě není přestupek uvedený v zákoně o silniční dopravě (ani v jiném zákoně), jehož porušení by se mohl dopustit řidič taxislužby při výkonu své práce. Takový přestupek je možné spáchat pouze porušením zákona o cenách, a to jen jako dopravce, tedy podnikající fyzická osoba nebo osoba právnická. Stěžovatel jako řidič taxislužby však takový přestupek nespáchal. Při výkladu § 9 odst. 2 zákona o silniční dopravě lze uvažovat pouze o přestupcích, které spáchaly specifické fyzické osoby při výkonu práce řidiče taxislužby, a nelze tedy při posouzení spolehlivosti přihlížet k přestupkům podle zákona o cenách. Pochybení zákonodárce není možné napravovat extenzivním výkladem, jak to učinil městský soud. [9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Stěžovatel byl potrestán za spáchání přestupku jako podnikající fyzická osoba, přičemž při spáchání přestupku vykonával i práci řidiče taxislužby. Cílem zákonodárce nebylo omezit přestupky zakládající nespolehlivost pouze na ty spáchané fyzickou osobou. Zákon o silniční dopravě v minulosti výslovně dopadal na přestupky vedoucí k potrestání dopravce, protože neznal přestupky řidičů taxislužby. Za porušení zákona tak byl vždy potrestán dopravce. Důsledkem však byla nemožnost samotného řidiče bránit se jako účastník řízení v přestupkovém řízení. Zákonem č. 102/2013 Sb. proto byla zavedena nová konstrukce nespolehlivosti, a rozšířeny tak podmínky nespolehlivosti na potrestání jak řidiče, tak i dopravce, pokud byl dopravce zároveň řidičem. Tomu odpovídala i formulace, že nespolehlivost způsobuje trest za spáchaný přestupek nebo jiný správní delikt (toho se právě dopustil dopravce, který byl zároveň řidičem). Novela č. 304/2017 Sb. reagovala na zánik jiných správních deliktů, to však neznamenalo, že přestupky dopravců nadále pod tento výčet nespadaly. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Podle § 21c odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě je práci řidiče taxislužby oprávněna vykonávat pouze osoba, která je držitelem oprávnění řidiče taxislužby. Oprávnění řidiče taxislužby udělí na žádost kterýkoli dopravní úřad, pokud je žadatel spolehlivý podle § 9 odst. 2. [13] Podle § 9 odst. 2 písm. a) bodu 2 zákona o silniční dopravě se pro účely tohoto zákona za spolehlivého nepovažuje ten, komu byl v posledních 3 letech uložen správní trest za přestupek spáchaný při výkonu práce řidiče taxislužby spočívající v poškození cestujícího na ceně jízdného nebo požadování ceny ve výši, která není v souladu s cenovými předpisy. [14] Podle čl. 26 odst. 1 Listiny má každý právo na svobodnou volbu