3 As 236/2023 — Nejvyšší správní soud

3 As 236/2023- 50 - text  3 As 236/2023 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Společenství vlastníků jednotek Karlínské náměstí 156/2, se sídlem Karlínské náměstí 156/2, Praha 8, zastoupený JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 8, se sídlem Zenklova 1/35, Praha 8, zastoupený Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, za účasti: Bytové družstvo Karlínské náměstí 2, se sídlem Karlínské náměstí 156/2, Praha 8, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 15 A 5/2022  94, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti částku 4 414 Kč k rukám jeho zástupce advokáta JUDr. Zdeňka Krampery ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 5. 9. 2014 došlo k uzavření kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene (dále jen „smlouva“) mezi Městskou částí Praha 8 (dále jen „stavebník“) na straně prodávající a osobou zúčastněnou na řízení (dále jen „bytové družstvo“) na straně kupující. Předmětem smlouvy byl pozemek parc. č. 332 v k. ú. Karlín, jehož součástí je bytový dům na adrese Karlínské náměstí 156/2 (dále jen „bytový dům“). [2] Smluvní strany podle čl. XII.1. a XII.2. smlouvy zřídily věcné břemeno bezplatného požívání prostor č. 501 a 502 v 1. NP ve prospěch stavebníka. Podle čl. XII.3. smlouvy je obsahem věcného břemene „zejména nerušené požívání shora specifikovaných prostor se všemi součástmi a příslušenstvím, a to i k podnikatelské činnosti, včetně práva umožnit smluvně jejich užívání jakýmkoliv třetím osobám dle výběru poživatele úplatně či bezúplatně, možnost měnit účel užívání dle potřeby poživatele či třetích osob, oprávnění provádět stavební úpravy, vydávat souhlas s podnájmem dalším osobám, jakož i veškeré další myslitelné zákonné dispozice s prostorem.“ Podle čl. XII.6. smlouvy „[v]lastník tímto dává poživateli výslovný souhlas ke všem činnostem kdy zákon tento souhlas vlastníka nemovitosti vyžaduje, a to zejména podle stavebního zákona, živnostenského zákona, občanského zákoníku, jakož i dalších právních předpisů.“ [3] Dne 13. 10. 2021 ohlásil stavebník postupem podle § 105 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), (dále jen „stavební zákon“), stavební záměr – stavební úpravu nebytové jednotky č. 501 v bytovém domě za účelem změny jejího užívání na prodejnu potravinářských výrobků s bistrem. Podle projektové dokumentace mělo dojít k odstranění stávající podlahy a vyhloubení výkopů k uložení potřebných technických rozvodů, dále k umístění nových otopných těles, vzduchotechniky s rekuperační jednotkou nebo nových kanalizačních rozvodů. Žalovaný podle § 106 stavebního zákona vydal dne 10. 11. 2021 souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru pod č. j. MCP8 460517/2021. [4] Žalobce napadl souhlas žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Především v ní namítal, že stavebník v rozporu s § 105 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 184a stavebního zákona nepřipojil k ohlášení souhlas žalobce se stavebním záměrem. Žalobce měl za to, že jím budou dotčeny společné prostory v bytovém domě. Ohlášení proto nebylo úplné a žalovaný měl namísto napadeného rozhodnutí vydat usnesení o provedení stavebního řízení podle § 107 odst. 1 stavebního zákona. [5] Městský soud žalobě napadeným rozsudkem vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že souhlas se stavebními úpravami předmětného nebytového prostoru představuje věcné břemeno zřízené smlouvou ve prospěch stavebníka. Upozornil však, že stavebním záměrem má být podle projektové dokumentace zasaženo i do společných částí bytového domu, k čemuž smlouva souhlas neposkytuje. Jelikož stavebník tento souhlas nepředložil, nebylo jeho ohlášení úplné. Stavebník proto postupoval v rozporu s § 106 odst. 1 ve spojení s § 105 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [7] Stěžovatel uvádí, že bytový dům nebyl v době zřízení věcného břemene rozdělen na jednotky a byl ve vlastnictví bytového družstva. Vzhledem k tomu byl věcným břemenem zatížen celý pozemek s bytovým domem. K rozdělení na jednotky došlo až na základě prohlášení vlastníka ve smyslu § 1166 a násl. občanského zákoníku ze dne 21. 3. 2016. Vlastníkem jednotky č. 501 je stále bytové družstvo. Jelikož věcné právo lpí na věci, přechází na nabyvatele vlastnického práva. Proto podle stěžovatele došlo rozdělením bytového domu na jednotky k přechodu povinností z věcného břemene na všechny vlastníky v bytovém domě. Stěžovatel má za to, že věcné břemeno stále zatěžuje celý pozemek s bytovým domem, což potvrdil i Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „obvodní soud“) ve svém usnesení ze dne 13. 6. 2022, č. j. 33 C 192/2022  186, kterým zamítl posesorní žalobu žalobce. [8] Stěžovatel namítá, že městský soud sice správně vyhodnotil, že věcné břemeno představuje souhlas bytového družstva s provedením stavebních úprav ve smyslu § 184a odst. 1 stavebního zákona, avšak chybně uzavřel, že věcné břemeno není také souhlasem žalobce podle téhož ustanovení. Stěžovatel trvá na tom, že součástí věcného břemene je i možnost stavebníka měnit účel užívání nebytových jednotek a souhlas k provádění činností podle stavebního zákona. Souhlas podle čl. XII.6. smlouvy je proto třeba vnímat jako souhlas podle § 184a stavebního zákona. Jelikož přešla povinnost z věcného břemene z bytového družstva na všechny vlastníky jednotek v bytovém domě, představuje tím i souhlas žalobce. Proto stavebník žalobce o nový souhlas nežádal. Ohledně nahrazení souhlasu vlastníka ve smyslu § 184a stavebního zákona smlouvou poukazuje stěžovatel na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2021, č. j. 29 A 70/2021  57. [9] Podle stěžovatele došlo ke zrušení jeho rozhodnutí v rozporu se zásadou přiměřenosti. Upozorňuje na to, že důsledkem zrušení může být rozhodnutí o odstranění provedených stavebních úprav, jelikož stavebník souhlas žalobce s jejich provedením zřejmě nezíská. Stěžovatel bude dále v důsledku zrušení rozhodnutí muset stavebníkovi zakázat užívání daného nebytového prostoru k účelu, k němuž byl kolaudačním souhlasem povolen. Tím tak zrušení rozhodnutí jeho „nepřiměřeně zasahuje nejen do práv stavebníka, ale též do práv nájemce nebytových prostor,“ přičemž městský soud se těmito negativními důsledky vůbec nezabýval. Stěžovatel poukazuje na judikaturu zdejšího soudu, z níž dovozuje, že městský soud chybně neposuzoval dopady zrušení jeho rozhodnutí a přiměřenost zásahu do práv oprávněných osob. [10] Nakonec stěžovatel tvrdí, že vydáním napadeného rozhodnutí nemohla být zkrácena veřejná subjektivní práva žalobce a že toto zkrácení v žalobě ani netvrdil. Podle stěžovatele je dána potřeba předložení souhlasu společenství vlastníků ve smyslu § 184a odst. 1 stavebního zákona jen tehdy, pokud se jedná o „významný a skutečný zásah do společných částí domu.“ V projednávané věci mělo ovšem dojít pouze k „odstranění stávající krytiny podlahy, zavedení technických rozvodů a provedení nové lamelové dřevěné podlahy a keramické dlažby,“ což nelze považovat za takový zásah, k němuž by byl vyžadován souhlas podle § 184a odst. 1 stavebního zákona. Stěžovatel rovněž tvrdí, že jde pouze o potenciální zásah, ke kterému podle projektové dokumentace, ani podle skutečného provedení stavebních prací nedošlo. Stěžovatel uzavírá, že městský soud vyhodnotil intenzitu zásahu do společných částí bytového domu pouze formalisticky, čímž došlo k nedostatečnému a nesprávnému právnímu posouzení, a tudíž k nepřiměřenému zásahu do práv stavebníka. [11] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zejména uvádí, že věcné břemeno je jednoznačně vymezeno – tíží pouze nebytové prostory č. 501 a 502, které jsou ve smlouvě specifikovány a zakresleny. V tomto rozsahu může stavebník nebytové prostory stavebně upravovat, k čemuž souhlas bytového družstva nepotřebuje. Společné části bytového domu pak může užívat stejně, jako by je užívalo bytové družstvo z pozice vlastníka nebytových prostor. Jelikož však mělo předmětným stavebním záměrem dojít k zásahům do společných částí bytového domu, byl stavebník pro vydání rozhodnutí stěžovatele povinen doložit k oznámení i souhlas žalobce ve smyslu § 184a odst. 1 věty třetí stavebního zákona. Souhlas udělený bytovým družstvem totiž nelze uměle rozšiřovat i na společné části bytového domu, neboť takový rozsah so