3 As 267/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 267/2022- 36 - text  3 As 267/2022 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Zelený sport Defence s. r. o., se sídlem Slatina 116, zastoupená advokátem MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 9. 11. 2017, č. j. MPO 41985/16/10200/01000, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022, č. j. 9 A 15/2018  134, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 1. 2017, č. j. MPO 41985/2016, žalobkyni podle § 18 písm. c) ve spojení s § 22e odst. 1 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „zákon č. 38/1994 Sb.“), neudělil licenci k vývozu vojenského materiálu do Francie. Důvodem bylo negativní závazné stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 18. 8. 2016, č. j. MV1078983/OBP2016, vydané podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. [2] Rozklad žalobkyně proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí ministr průmyslu a obchodu bez dalšího dokazování zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím, neboť ministr vnitra na základě jeho žádosti podané podle § 149 odst. 4 správního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017, negativní závazné stanovisko dopisem ze dne 1. 9. 2017 č. j. MV872963/SO2017, potvrdil. [3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu žalobu k Městskému soudu v Praze, který jeho rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. rozsudkem ze dne 12. 12. 2019, č. j. 9 A 15/2018  93, zrušil z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Tento rozsudek však napadl žalovaný kasační stížností, které Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudkem ze dne 27. 5. 2022, č. j. 3 As 25/2020  58 (dále také jako „zrušující rozsudek“), rozsudek městského soudu č. j. 9 A 15/2018  93 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Nejvyšší správní soud se ve zrušujícím rozsudku neztotožnil se závěrem městského soudu, podle kterého mělo rozhodnutí ministra obsahovat vlastní hodnocení rozkladových námitek. Upozornil, že žalovaný v posuzovaném případě nemohl postupovat jinak, než podle § 149 odst. 3 správního řádu, a proto po obdržení negativního závazného stanoviska správně neprováděl další dokazování a žádosti bez dalšího nevyhověl. Následný rozklad směřoval výlučně proti obsahu závazného stanoviska a ministr průmyslu a obchodu si proto vyžádal od ministra vnitra (jakožto orgánu nadřízeného dotčenému orgánu) další stanovisko; ten původní závazné stanovisko potvrdil. Bylo tedy zcela bezpředmětné, aby ministr v rozhodnutí o rozkladu zaujímal vlastní stanovisko k námitkám směřujícím proti obsahu závazného stanoviska. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že napadené rozhodnutí přiměřeným způsobem reagovalo na rozkladové námitky žalobkyně, a proto nemohlo být pokládáno za nepřezkoumatelné. Samotná námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu, na němž je závazné stanovisko založeno, směřovala svojí povahou do obsahu závazného stanoviska, a proto její vypořádání příslušelo ministru vnitra. K trestnímu stíhání společníka a bývalého jednatele Martina Rudolfa sice žalobkyně navrhla důkaz usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 7. 2017, kterým byla zamítnuta stížnost státní zástupkyně proti postoupení věci a ukončení trestního stíhání, učinila tak však až v žalobě. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že dané usnesení nebylo obsaženo ve správním spisu a městský soud tak z něj nemohl vycházet, aniž by jej provedl při jednání jako důkaz. Městskému soudu proto nepřisvědčil ani v závěru, že zjištěný skutkový stav neměl (zejména s ohledem na trestní stíhání bývalého jednatele žalobkyně) oporu ve spisech a že vyžadoval rozsáhlé či zásadní doplnění. Konečně, výtku ohledně nesprávného odkazu v potvrzujícím závazném stanovisku na jiné závazné stanovisko ve věci jiné žádosti žalobkyně Nejvyšší správní soud vyhodnotil jako zjevnou chybu v psaní, a nikoli jako vadu závazného stanoviska. Městský soud tak byl v rámci dalšího řízení povinen provést dokazování a vypořádat ostatní námitky, které žalobkyně v žalobě uplatnila. [5] Po vrácení věci městský soud rozhodl napadeným rozsudkem tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění nejdříve poukázal na to, že je mu z rozhodovací činnosti v obdobných věcech stejných účastníků známo, že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 4. 2017, č. j. 2 T 59/2017  577, byla trestní věc bývalého jednatele Martina Rudolfa pro zločin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) trestního zákoníku postoupena Obvodnímu báňskému úřadu pro území krajů Královehradeckého a Pardubického (dále jen „obvodní báňský úřad“) k rozhodnutí, zda se jedná o přestupek či správní delikt, a že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 7. 2017, č. j. 14 To 139/2017  600, byla zamítnuta stížnost státní zástupkyně proti uvedenému usnesení okresního soudu o postoupení věci. [6] Městský soud dále uvedl, že ministr vnitra v potvrzujícím závazném stanovisku reflektoval rozkladové námitky žalobkyně, vypořádal se s nimi a konstatoval, že i přes ukončení trestního stíhání Martina Rudolfa, nedošlo k podstatné změně okolností, jež by mohla odůvodnit změnu závazného stanoviska. Městský soud, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku, shledal potvrzující závazné stanovisko a žalované rozhodnutí přezkoumatelnými. Za vadu v podkladech rozhodnutí již nepokládal ani mylné označení potvrzujícího závazného stanoviska. [7] Důvodnými rovněž neshledal výtky směřující vůči zjištěnému skutkovému stavu. Uvedl, že ministr vnitra založil svoje potvrzující závazné stanovisko na souhrnu všech skutečností zjištěných ohledně společností MULTIAGRO v. o. s. (dále jen „MULTIAGRO“) a ZELENÝ SPORT s. r. o. (dále jen „ZELENÝ SPORT“), které jsou propojeny se stěžovatelkou, a na jejich počínání při dispozici s vojenským materiálem. Odborná stanoviska dotčených orgánů vycházela z řady poznatků o nedostatcích a nesrovnalostech v nakládání s vojenským materiálem a z možného ohrožení veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatel, neboť nebylo vyloučeno riziko vytvoření prostoru pro nezákonnou činnost a vznik podmínek pro přechod zbraní do nelegální sféry. Skutečnost, že ministerstvo vnitra v závazném stanovisku spatřovalo ohrožení zákonem chráněných zájmů v trestné činnosti Martina Rudolfa a ve správním deliktu podle § 76c odst. 2 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních a střelivu“), respektive skutečnost, že trestní stíhání této osoby bylo zastaveno, proto městský soud nepovažoval za důležitou. Městský soud upozornil, že v posuzovaném případě nespočíval hlavní problém v propojení společností ani v jejich vlastnické struktuře, nýbrž v tom, že v době vydání závazného stanoviska (potažmo potvrzujícího závazného stanoviska) existovaly okolnosti, které by (pokud by nebyly zcela pod kontrolou žalobkyně a příslušných orgánů státní správy), představovaly určité riziko ohrožení veřejného pořádku. Toto riziko bylo dostatečně prokázáno v závazném stanovisku i v jeho potvrzení. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž uplatnila důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [9] Stěžovatelka má za to, že jedním z hlavních důvodů neudělení vývozní licence bylo trestní stíhání bývalého jednatele stěžovatelky, který však již v době vydání rozhodnutí jejím jednatelem nebyl. Domnívá se navíc, že došlo k porušení zásady presumpce neviny, neboť trestní stíhání bývalého jednatele bylo následně zastaveno. Přestupková řízení, která vzešla z tohoto trestního stíhání, byla vedena se společnostmi ZELENÝ SPORT a MULTIAGRO, nikoli se stěžovatelkou. Uvedená tvrzení dokládají jak usnesení trestních soudů, tak rozhodnutí obvodního báňského úřadu. Skutkový stav, ze kterého správní orgán vycházel, nemá podle stěžovatelky oporu ve spisu, vadná jsou rovněž skutková zjištění soudu. V době, kdy žalovaný rozhodoval o neudělení vývozní licence, nebyla žádná z uvedených společností odsouzena za spáchání trestného činu nebo shledána odpovědnou za správní delikt. Až v roce 2017 byly jmenované společnosti shledány vinnými ze spáchání správního deliktu (rozhodnutí obvodního báňského úřadu ze dne 7. 12. 2017 vša