5 As 310/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 310/2022- 32 - text  5 As 310/2022 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: DATALAN, a.s., se sídlem Krasovského 14, Bratislava, zast. DATALAN, a.s., odštěpný závod, se sídlem Na hlinách 1786/16, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti: Nemocnice Pardubického kraje, a.s., se sídlem Kyjevská 44, Pardubice, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2022, č. j. 30 Af 66/2020163, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „zadavatel“) zadávala v otevřeném zadávacím řízení veřejnou zakázku „Jednotný klinický informační systém KIS NPK“ (dále jen „veřejná zakázka“). Předmětem veřejné zakázky bylo „zhotovení resp. dodání licencí, zprovoznění, implementace a provozování (tj. servis, podpora a rozvoj systému) Jednotného klinického informačního systému KIS NPK (dále jen „systém“) v prostředí zadavatele“. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činila 76 012 000 Kč bez DPH. [2] Zadavatel dne 28. 8. 2019 rozhodl o výběru nabídky žalobkyně jako nabídky ekonomicky nejvýhodnější. Podle čl. 10.1. odst. 1 zadávací dokumentace požadoval zadavatel v souladu s § 104 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 15. 7. 2023 (dále jen „ZZVZ“), aby vybraný dodavatel předložil vzorek nabízeného předmětu plnění veřejné zakázky. Cílem prezentace bylo ověření všech funkcionalit a požadavků uvedených v příloze E zadávací dokumentace. [3] Podle zadavatele žalobkyně nesplnila zadávací podmínky, jelikož v rámci požadovaného předvedení neprokázala splnění celkem 17 požadavků uvedených v příloze E zadávací dokumentace: P5.28, P5.47, P5.52, P5.54, P5.55, P5.56, P5.58, P5.76, P5.82, P5.83, P5.84, P5.85, P5.86, P5.90, P5.95, P5.100 a P5.101. Na základě toho zadavatel žalobkyni dne 26. 10. 2019 ze zadávacího řízení podle § 48 odst. 8 ZZVZ vyloučil. Proti svému vyloučení podala žalobkyně dne 7. 11. 2019 námitky, které zadavatel v zákonné lhůtě rozhodnutím o námitkách ze dne 18. 11. 2019 odmítl. [4] Žalobkyně následně podala návrh na přezkoumání úkonů zadavatele žalovanému (dále jen „stěžovatel“). Stěžovatel návrh žalobkyně rozhodnutím ze dne 27. 1. 2020, č. j. ÚOHS03049/2020/511/MMi, zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření. Na základě rozkladu žalobkyně předseda stěžovatele rozhodnutím č. j. ÚOHS13600/2020/323/PBl ze dne 7. 5. 2020 toto rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil věc stěžovateli k novému projednání z důvodu nevypořádání námitky podjatosti člena hodnotící komise a námitky porušení základních zásad zadávacího řízení. Stěžovatel následně vydal rozhodnutí ze dne 7. 8. 2020, č. j. ÚOHS24342/2020/511/MMi (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí zamítl stěžovatel návrh žalobkyně na zrušení rozhodnutí o jejím vyloučení, jelikož shledal, že žalobkyně nedokázala předvést požadavek na znázornění jednotlivých funkcionalit dle bodů P5.55 a P5.56 přílohy E zadávací dokumentace na lidském těle (schématu postavy), což samo o sobě stačilo k jejímu vyloučení. Další důvody pro vyloučení žalobkyně proto nezkoumal. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí stěžovatel zastavil správní řízení v té části návrhu, kterou žalobkyně tvrdila podjatost člena komise zadavatele, neboť návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky. Předseda stěžovatele rozhodnutím ze dne 30. 10. 2020, č. j. ÚOHS34340/2020/322/JSr, potvrdil prvostupňové rozhodnutí a podaný rozklad zamítl. II. Rozhodnutí krajského soudu [5] Žalobkyně se následně žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí předsedy stěžovatele a vrácení věci k dalšímu řízení. Podle žalobkyně stěžovatel pochybil, když potvrdil její vyloučení ze zadávacího řízení z důvodu nepředvedení funkcionalit dle bodů P5.55 a P5.56 přílohy E zadávací dokumentace. Úvodem zdůraznila, že se jednalo toliko o prezentaci vzorku plnění, nikoliv předvedení kompletního systému (což uznal i předseda stěžovatele v rozhodnutí o rozkladu), který měl být nasazen až v horizontu 15 měsíců od předvedení s dopracováním podle pokynů zadavatele. Podle žalobkyně byly zadávací podmínky nepřípustně vyloženy k její tíži, přestože objektivně umožňovaly dvojí výklad a nebylo jí tak umožněno předvedení zmíněných funkcionalit. Žalobkyně v rámci předvedení měla přichystaná dvě schémata (celé tělo a srdce). Zadavatel při předvedení nicméně požadoval předvedení konkrétních invazivních vstupů, které v rámci ověření funkcionalit vzorku nebylo možné předvést, jelikož podle žalobkyně směřovaly nad rámec stanovených požadavků. Podle žalobkyně spočívá podstata věci v otázce, zda mohla požadované znázornění invazivních vstupů (katetry, drény atd.) předvést na srdci jako orgánu lidského těla, nebo zda bylo nutné využít schéma celého těla. Zároveň brojila proti zastavení správního řízení z důvodu podjatosti člena hodnotící komise. [6] Krajský soud shledal žalobu důvodnou v rozsahu, v jakém předseda stěžovatele potvrdil výrok I. prvostupňového rozhodnutí, a proto v této části zrušil rozhodnutí předsedy stěžovatele podle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) ve spojení s § 78 odst. 4 s. ř. s. V rozsahu, ve kterém předseda stěžovatele potvrdil výrok II. prvostupňového rozhodnutí, který se týkal zastavení správního řízení, krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. [7] Co se týká důvodů zrušení části rozhodnutí předsedy stěžovatele, krajský soud nejprve zrekapituloval průběh předvedení funkcionalit P5.55 a P5.56 přílohy E zadávací dokumentace. Ve shodě s žalobkyní považoval krajský soud za podstatu věci otázku, zda byl zadavatel povinen připustit znázornění požadovaných funkcionalit na schématu srdce nebo byl oprávněn trvat na jejich znázornění na celém těle. [8] V bodě P5.55 přílohy E zadávací dokumentace zněla předmětná část požadavku následovně: „K dispozici jsou nástroje a symboly ke grafickému znázornění poranění a poškození těla (rány, popáleniny, jizvy, zlomeniny) a používaných prostředků (invazivní vstupy – katetry, drény, …).“ V případě požadavku P5.56 pak takto: „Řešení musí umožnit snadný záznam zranění a jiných změn na lidském těle prostřednictvím přizpůsobitelných šablon a schémat lidského těla. Možnost kreslit na ně a pomocí kalkulačky spočítat plochu rány atd.“ [9] Krajský soud oba uvedené požadavky vyhodnotil v tom smyslu, že umožňovaly jak výklad zadavatele (potažmo stěžovatele), tak výklad žalobkyně. Ani jeden z požadavků výslovně nespecifikuje, zda k jeho demonstraci musí dojít na schématu celého těla, nebo postačí prezentace požadovaných funkcionalit na modelu části lidského těla. Nepřijal rovněž argumentaci stěžovatele, že žalobkyni mělo být zřejmé, že zadavatel požadoval předvedení na schématu celého těla, jelikož sama žalobkyně jej využívala k prezentaci části funkcionalit. Podle krajského soudu žalobkyni nic nebránilo předvádět různé funkce na různých schématech právě proto, že zadávací podmínky v tomto ohledu umožňovaly dvojí výklad. Z použití schématu celého lidského těla při části demonstrace tak nelze dovozovat nutnost jeho využití v prezentaci celé. [10] Krajský soud připomněl, že odpovědnost za řádné zpracování zadávací dokumentace nese zadavatel. Případné nedostatky zadávací dokumentace tak nelze klást k tíži účastníkům hospodářské soutěže. K tomuto výkladu dospěl nejen Nejvyšší správní soud (např. rozsudek ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 202/201442), ale i Soudní dvůr EU (odpověď na předběžnou otázku v rozsudku SDEU ze dne 2. 6. 2016, C27/15, Pippo Pizzo proti CRGT Srl). Podle Soudního dvora EU nelze vyloučit účastníka ze zadávacího řízení pro nesplnění povinnosti, která přímo nevyplývá ze zadávacích podmínek. [11] Krajský soud tak z výše uvedeného dovodil, že zadavatel nebyl oprávněn vyloučit žalobkyni ze zadávacího řízení, jelikož citované části zadávacích podmínek umožňovaly minimálně dvojí výklad. Vyloučení žalobkyně tak proběhlo v rozporu se zásadou transparentnosti a rovného zacházení ve smyslu § 6 odst. 1 ZZVZ a čl. 18 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES. [12] Nad rámec odůvodnění pak krajský soud podotkl, že by nemohla obstát ani argumentace teleologickým výkladem zadávacích podmínek. Příslušné části zadávací dokumentace, za jejichž údajné porušení byla žalobkyně vyloučena, neobsahovaly explicitní vyjádření jejich smyslu a účelu. Sám stěžovatel připustil, že jelikož se při