5 As 87/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 87/2023- 31 - text  5 As 87/2023 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Jana Kratochvíla a JUDr. Viktora Kučery ve věci žalobkyně: SochORL s. r. o., se sídlem Počernická 58, Praha 10, zastoupena advokátem Vladislavem Jirkou, Ph.D., se sídlem Václavské náměstí 64, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2023, č. j. 57 A 22/202238, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (stěžovatelka) je poskytovatelkou zdravotních služeb. Mimo jiné testovala na Covid-19. Testy prováděla jak ve svých zařízeních, tak poskytovala službu, kdy si pacient prováděl antigenní samotest sám doma. V takovém případě zaměstnanec stěžovatelky test dozoroval a vyhodnocoval prostřednictvím videohovoru. Výsledky všech testů poté vkládala do Informačního systému infekčních nemocí (ISIN). [2] Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 29. 3. 2022 uložil stěžovatelce nápravné opatření k odstranění nedostatku zjištěného při kontrole podle § 109 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Stěžovatelce uložil nehlásit do ISIN výsledky antigenního testu na Covid-19 provedeného prostřednictvím videohovoru. [3] V průběhu řízení krajský úřad provedl také výslech svědkyně, která u stěžovatelky podstoupila online test na Covid-19. Svědkyně byla zaměstnána na krajském úřadě Jihočeského kraje na pozici referentky na zdravotním odboru. V době podání svědectví byla na mateřské dovolené. [4] V odůvodnění svého rozhodnutí krajský úřad uvedl, že prováděné online testování nelze považovat za poskytování zdravotních služeb. Podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 5. 3. 2021, č. j. MZDR 60890/2020-2/MIN/KAN, měli povinnost hlásit do ISIN výsledek antigenního testu pouze poskytovatelé, kteří vyšetření provedli. Při online testu však nelze dovodit, že by vyšetření provedl poskytovatel. [5] Žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. Neshledal žádné vady řízení a měl za to, že rozhodnutí krajského úřadu je správné. [6] Krajský soud žalobu stěžovatelky také zamítl. Ani on neshledal v postupu správních orgánů žádné vady řízení. Ztotožnil se se správními orgány i v tom, že jednáním stěžovatelky docházelo k porušování povinnosti formulované v mimořádných opatřeních. Konkrétně šlo o povinnost hlásit výsledky antigenního testu do ISIN pouze u testů, které poskytovatelé sami provedli. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Stěžovatelka se proti rozsudku krajského soudu bránila kasační stížností. Konkrétně vznesla následující kasační námitky: 1. Krajský soud se chybně vypořádal s námitkami týkajícími se nezákonnosti důkazního prostředku výslechem svědkyně. Správní orgány neprovedly důkazy navržené stěžovatelkou k vyvrácení tvrzení svědkyně. 2. Správní orgány řádně nerozhodly o její námitce podjatosti. 3. Krajský soud nesprávně posoudil věcné námitky stěžovatelky. Stěžovatelka hlášení výsledků antigenních testů do ISIN prováděla v souladu s právními předpisy. [8] Žalovaný navrhl kasační stížnosti zamítnout. Poukázal na odůvodnění svého rozhodnutí a napadeného rozsudku. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem Výslech svědkyně [9] V řízení před krajským úřadem byla vyslechnuta svědkyně, zaměstnankyně krajského úřadu, odboru zdravotnictví, toho času na mateřské dovolené, která podstoupila u stěžovatelky online test na Covid-19. Ve své svědecké výpovědi popsala průběh testu. Z výpovědi krajský úřad zjistil, že stěžovatelka provádí online testování a výsledky zapisuje do ISIN. Stěžovatelka namítá jednak procesní vady v provádění tohoto důkazu a jednak rozporuje věrohodnost svědkyně. [10] Nejvyššímu správnímu soudu předně není příliš zřejmé, kam tato argumentace stěžovatelky, zpochybňující provedení důkazu a jeho vypovídací hodnotu, směřuje. Z výslechu svědkyně správní orgány zjistily pouze skutečnost, že stěžovatelka poskytovala službu online testování přes videokameru a výsledky hlásila od ISIN. Tato skutečnost přitom vyplývá z řady dalších důkazů, mimo jiné ze samotných vyjádření stěžovatelky. Například v rámci kontroly na místě dne 3. 11. 2021 zástupci stěžovatelky popisovali průběh online testování a sdělili, že výsledky jsou ihned zapsány do ISIN. Nakonec to, že poskytovala službu online testování a výsledky zapisovala do ISIN, stěžovatelka ani v rámci celého řízení nepopírá. Proč poté stěžovatelka brojí proti svědecké výpovědi, ze které vyplývá jen to samé, co sama tvrdí, zůstává nevysvětleno. [11] V každém případě Nejvyšší správní soud předně uvádí, že na námitky stěžovatelky ohledně výslechu svědkyně, které opakuje v kasační stížnosti, přiléhavě již odpověděl krajský soud. Nejvyšší správní soud se s jeho názory plně ztotožňuje a odkazuje na ně (body 22-26 rozsudku krajského soudu). [12] Krajský soud k předvolání svědkyně uvedl, že svědkyně byla patrně předvolána ústně svými kolegyněmi. Ačkoliv je takový postup správního orgánů nestandardní a nekoresponduje s § 59 správního řádu, tak to nemá vliv na zákonnost svědecké výpovědi. Stěžovatelka nebyla nijak zkrácena na svých veřejných subjektivních právech nesprávným způsobem předvolání svědkyně. S tímto Nejvyšší správní soud plně souhlasí. Smyslem úpravy § 59 správního řádu (písemného předvolání, lhůty, poučení o nedostavení se atd.) je ochrana práv svědka. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, není možné poté svědka postihnout za nedostavení se k výslechu, ať již předvedením či pokutou. Toto ustanovení se však nedotýká práv třetí osoby (zde stěžovatelky), o níž svědek vypovídá. Jak správně uvedl krajský soud, z pohledu práv stěžovatelky je podstatné, že její zástupce byl výslechu přítomen a mohl svědkyni klást otázky. [13] Krajský soud také trefně poznamenal, že není rozhodné, jakým způsobem krajský úřad prvně pojal zájem o zjištění, jaké zdravotní služby stěžovatelka poskytuje a jaké výsledky zadává do systému ISIN. Rozhodné je, aby správní orgán vytvořil přesvědčivý obraz o skutkových událostech, který má oporu v zákonných důkazech. Je tedy i nepodstatné, jak se krajský úřad dozvěděl o tom, že svědkyně u stěžovatelky podstoupila online testování. Podle své výpovědi o něm svědkyně řekla svým kolegům na krajském úřadě. Na tom nelze spatřovat nic nezákonného. [14] Pokud jde o vazby svědkyně na odbor krajského úřadu, který vydal rozhodnutí v tomto řízení, tak krajský soud uvedl, že svědkyně byla toho času na mateřské dovolené a nijak se nepodílela na správním řízení. Stěžovatelka má nicméně pravdu v tom, že skutečnost, že svědkyně byla po celou dobu na mateřské dovolené, úplně nevyplývá ze svědecké výpovědi svědkyně. Výpověď je ohledně zaměstnání svědkyně u krajského úřadu nejasná. Svědkyně totiž zmiňovala jak to, že byla na mateřské dovolené, tak i to, že v lednu 2022 byla zaměstnaná na krajském úřadě, kde se dozvěděla o online testování. Poté ještě mluví o časově nespecifikovaných sedmi dnech svého působení na krajském úřadě. Řízení před správním orgánem probíhalo od září 2021 a svědkyně byla vyslechnuta 31. 1. 2022. [15] Nicméně tato nejasnost není podstatná. I kdyby svědkyně skutečně na krajském úřadě v lednu 2022 pracovala, tak to nezpůsobuje vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, ani nezpochybňuje zjištěný skutkový stav. Svědkyně nepůsobila v daném řízení jako úřední osoba. Obecně nelze říci, že zaměstnanec krajského úřadu nemůže svědčit v řízení, které tento krajský úřad vede. Smyslem svědecké výpovědi je zjištění skutkových okolností, které svědek vnímal svými smysly. Přitom i zaměstnanec může mít relevantní poznatky jako svědek ohledně nějakého případu projednávaného jeho úřadem. Samozřejmě vazba zaměstnance na správní orgán by měla být poté zohledněna při vyvozování závěrů z takové svědecké výpovědi. Jak nicméně již správně podotkl krajský soud, tak skutkové závěry správních orgánů se zakládaly i na jiných důkazech. V žádném případě nebyla skutková zjištění vyvozována pouze z výslechu svědkyně. [16] V tomto kontextu je podstatné si uvědomit, co jsou relevantní skutkové závěry, které vedly k uložení nápravného opatření. Těmi je skutečnost, že stěžovatelka poskytovala službu online testování na Covid-19 a výsledky zapisovala do ISIN. Jak Nejvyšší správní soud uvedl již výše, tento závěr stěžovatelka ani nezpochybňuje. V tomto ohledu tedy skutkový stav byl zjištěn dostatečně a nebyl žádný důvod provádět stěžovatelkou navržené důkazy k vyvrácení tvrzení svědkyně. Bylo by to nadbytečné. I kdyby stěžovatelka tvrzení svědkyně o tom, že u stěžovatelky podstoupila online test a že byl zaznamenán v aplikaci Tečka, úspěšně vyvrátila, n