6 Ads 107/2024 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 107/2024- 33 - text  6 Ads 107/2024 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové, soudkyně zpravodajky Jiřiny Chmelové a soudce Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: JUDr. J. S., zastoupená Mgr. Ivanou Sliackou, advokátkou, sídlem Zatloukalova 529, Luhačovice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. března 2023, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. dubna 2024, č. j. 34 Ad 8/202353, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud v této věci posuzuje další případ týkající se „slovenských důchodů“ a možné diskriminace pojištěnců, kteří v důsledku výkonu práce pro zaměstnavatele se sídlem v bývalé slovenské části československé federace nyní pobírají nižší starobní důchod, než kdyby pracovali na území její české části. Konkrétně se v tomto případě jedná o tzv. výchovné, které bylo žalobkyni kráceno poměrem doby pojištění v českém důchodovém systému vůči celkově získaným dobám pojištění. [2] V nynější věci byla žalobkyně více než 25 let zaměstnána na území ČSFR u zaměstnavatele se sídlem ve slovenské části federace. A to i k rozhodnému dni 31. 12. 1992. Od 1. 9. 1993 až do 31. 12. 2009 byla nepřetržitě účastna důchodového pojištění v České republice. Od 1. 1. 2010 jí pak byl přiznán tzv. dílčí důchod v České republice poměrem doby pojištění v České republice a Slovenské federativní republice. S vyplácenou výší starobního důchodu nesouhlasila a podala proti původnímu rozhodnutí žalobu a následně kasační stížnost. Během řízení byl žalobkyni od 1. 9. 2012 starobní důchod dorovnán na základě rozhodnutí ministra o odstranění tvrdosti zákona rozhodnutím ČSSZ ze dne 26. 10. 2012, č. j. X. Původní kasační stížnost vzala zpět. [3] Žalovaná žalobkyni od ledna 2023 zvýšila procentní výměru starobního důchodu za výchovu tří dětí o 579 Kč měsíčně podle čl. II bodů 1, 4, a 6 zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon o důchodovém pojištění a zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 323/2021 Sb.“). Žalobkyně s tímto výpočtem nesouhlasila, protože jí byl i tento příplatek k dávce ve stáří tzv. krácen podílem a přiznán pouze za období, kdy byla účastna pojištění v České republice. Pokud by byla pojištěna pouze v České republice, náleželo by jí výchovné ve výši 500 Kč za každé z vychovaných dětí (celkem tedy 1 500 Kč, tj. o 921 Kč více). Podle žalobkyně je tento postup diskriminační a podala proti rozhodnutí námitky, které žalovaná shora uvedeným rozhodnutím zamítla. [4] Žalobkyně se proti rozhodnutí bránila žalobou podanou u Krajského soudu v Brně. Namítala, že krácení zvýšení starobního důchodu bylo v jejím případě diskriminační a tvrdé a upozornila na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ze dne 3. června 2003, sp. zn. II. ÚS 405/02, ze dne 25. ledna 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04, ze dne 20. března 2007, sp. zn. Pl. ÚS 4/06, a ze dne 2. dubna 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05). Podle uvedené judikatury nemůže být diskriminována tím, že došlo k rozpadu federace na dva samostatné státy, a nemělo by na ni být nahlíženo jako na osobu s dobou pojištění v cizině. [5] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Nejprve pro dokreslení historických reálií shrnul legislativní a judikaturní vývoj. Ve vztahu k žalobkyni následně uvedl, že podle aktuálně platné právní úpravy platí, že pokud se poživateli vyplácí tzv. dílčí důchod, tj. důchod vypočtený se zřetelem k mezinárodní smlouvě podle poměru dob získaných v České republice k celkově získané době, stanoví se základní výměra a procentní výměry dílčího důchodu v poměru těchto dob, nestanovíli jinak mezinárodní smlouva. Výchovné představuje finanční částku, o niž se zvyšuje procentní výměra důchodu za každé vychované dítě. Jeli vyplácen dílčí důchod, upraví se zvýšení procentní výměry dílčího důchodu v příslušném poměru. Tímto způsobem bylo u žalobkyně postupováno. Pokud žalobkyně z celkových 15 463 dnů pojištění získala 5 966 dnů české doby pojištění, v souladu s čl. II bodu 6 zákona č. 323/2021 Sb. jí náleží výchovné v odpovídajícím poměru [(5 966/15 463) * 1 500 Kč, tj. 579 Kč měsíčně]. [6] Krajský soud se také zabýval povahou argumentace žalobkyně, protože ta nebrojila proti nastaveným pravidlům při výpočtu důchodu při získání pojištění v různých státech EU, tedy proti tzv. dílčení. Její argumentace směřovala pouze proti tvrzené diskriminační povaze čl. II bodu 6 zákona č. 323/2021 Sb. a opírala se o judikaturu Ústavního soudu. Na tu již reagoval zákonodárce prostřednictvím novely zákona o důchodovém pojištění, a sice zákona č. 274/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 274/2013 Sb.“), kterým byla do zákona o důchodovém pojištění zakotvena právní úprava dorovnávacího přídavku, kterým měly být uspokojeny nároky osob v obdobném podstavení jako je žalobkyně. Potenciálně diskriminační povaha dorovnávacího přídavku již předmětem soudního přezkumu byla. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. ledna 2016, č. j. 6 Ads 175/201523 (č. 3375/2016 Sb. NSS) vyjádřil, že nynější právní úprava respektuje požadavky Ústavního soudu, posledně vyjádřené v nálezu ze dne 5. září 2012, sp. zn. II. ÚS 2524/10 (N 149/66 SbNU 255), a zároveň odstraňuje diskriminační kritérium státního občanství, které bylo nahrazeno kritériem potřebné délky pojištění (rozsudek soudního dvora EU ze dne 22. června 2011, sp. zn. C399/09, věc Landtová). [7] Podle krajského soudu není důležité, že v minulosti u žalobkyně došlo k dorovnání starobního důchodu na základě rozhodnutí ministra o odstranění tvrdosti zákona, tedy nikoli na podkladě aplikace právní úpravy dorovnávacího přídavku dle § 106a a násl. zákona č. 274/2013 Sb. (ostatně v době rozhodnutí ministra o dorovnání důchodu žalobkyni tato úprava ještě neexistovala), v jejím případě se jedná o postup, který je namístě využít. Skutečnost, zda žalobkyně podmínky pro přiznání dorovnávacího přídavku splňuje, není předmětem tohoto řízení. Krajský soud uzavřel, že žalovaná postupovala v řízení v souladu s právní úpravou, a neshledal tvrzenou diskriminaci. Specifickou situaci poživatelů českého a slovenského starobního důchodu, která se žalobkyně týká, lze řešit podáním žádosti o dorovnávací přídavek dle § 106a a násl. zákona o důchodovém pojištění. Tzv. výchovné je součástí starobního důchodu. Při splnění podmínek právní úpravy tak bude žalobkyni krácená část výchovného za použití tohoto institutu dorovnána. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že dílčení výchovného není diskriminační. V jejím případě se jedná o specifickou situaci, protože splnila dobu pojištění pro nárok na starobní důchod stanovenou právními předpisy účinnými k datu rozdělení společného státu, a proto by jí mělo být výchovné za tři děti přiznáno v plné výši. V případě stěžovatelky bylo výchovné kráceno, jako kdyby část doby pojištění strávila v zahraničí, i když tomu tak nebylo. Pracovala na území federace. Vzhledem k tomu, že jí současně výchovné nebylo dorovnáno, došlo ke zkrácení stěžovatelčiných práv na hmotné zabezpečení ve stáří a k porušení zákazu diskriminace. Podle stěžovatelky krajský soud pochybil i v tom, že předběžně neposuzoval, zda stěžovatelka splňuje podmínky pro dorovnání starobního důchodu, a odkázal ji na řízení před správním orgánem. Otázkou se měl zabýval přímo v rámci nynějšího soudního řízení, protože se stěžovatelka domáhala dorovnání výchovného. Poukázala na rozhodnutí o odstranění tvrdosti zákona, kterým byl její starobní důchod dorovnán. K této skutečnosti se krajský soud nevyjádřil, a proto je jeho rozsudek nepřezkoumatelný. [9] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že mezi účastníky řízení není sporné, že stěžovatelka je poživatelkou starobního důchodu vypláceného v dílčí výši. Z tohoto důvodu i přiznané výchovné podléhá mechanismu dílčení, neboť spolu s procentní výměrou starobního důchodu tvoří jeden celek. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. srpna 2009, č. j. 3 Ads 33/200967, který sdílel obdobný pohled na osud součásti starobního důchodu, která není samostatnou dávkou důchodového pojištění (jednalo se o příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 a 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci). Doplnila, že stěžovatelkou zmiňované právo na hmotné zabezpečení ve stáří přímo nespecifikuje, jakou formou má být naplňováno. K tomu slouží zákon, podle kterého žalovaná postupovala. K námitce předběžného posouzení naplnění podmínek