7 Afs 331/2023 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 331/2023- 37 - text  7 Afs 331/2023 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: RESUH s.r.o., se sídlem Družstevní 799, Uherské Hradiště, zastoupený Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem Joštova 138/4, Brno, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2023, č. j. 31 Af 43/202242, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Celní úřad pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 23. 12. 2021, č. j. 101705/202164000032.1 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vyměřil žalobci spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období červen 2021 ve výši 11 424 Kč. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 26. 8. 2022, č. j. 226205/2022900000314 (dále jen „napadené rozhodnutí“), na základě odvolání žalobce změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobci změnil vyměřenou daň na 11 312 Kč. II. [2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 15. 12. 2023, č. j. 31 Af 43/202242. [3] Krajský soud konstatoval, že v případě znečištěného oleje BCLEAN 65 EXTRA určeného k vyčištění se jedná o odpadní olej zařaditelný do podpoložky KN 2710 99 00, a to s odůvodněním, že použitý čisticí a odmašťovací minerální olej, který již není možné efektivně použít k původnímu účelu, odpovídá definici odpadního oleje obsažené v nařízení Komise (EU) č. 2015/1754. Důvodem, proč je olej předáván žalobci k vyčištění, je zjevně právě to, že je po dosavadním používání pro mytí a odmašťování již natolik kontaminovaný, že je nezpůsobilý k použití k původnímu účelu (mytí a odmašťování). Cílem vyčištění (regenerace) tohoto oleje je znovunabytí původních vlastností tak, aby mohl být vyčištěný olej použit k původnímu účelu. Znečištěný olej je tak minerálním olejem nezpůsobilým k použití jako primární výrobek ve smyslu definice odpadního oleje vymezené v nařízení Komise (EU) 2015/1754. Pro úplnost krajský soud poznamenal, že minerální olej, který se stal nevhodným pro použití, pro které byl původně zamýšlen, je odpadním olejem také ve smyslu § 92 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. [4] Krajský soud neshledal důvodnými ani námitky, které směřovaly proti závěru, že žalobce skladoval znečištěný minerální olej. Za skladování ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), se považuje držba vybraných výrobků, nebo také jejich detence. Aby tedy bylo možné žalobce považovat za plátce daně, není potřeba provádět přesnou soukromoprávní kvalifikaci jeho vztahu se S. B., který mu znečištěný minerální olej předal k vyčištění. Není nutné, aby mezi nimi byla například uzavřena přímo smlouva o skladování. Podstatné je, že měl žalobce minerální olej po dobu provádění čištění fyzicky ve své dispozici, tj. od převzetí znečištěného oleje nad ním vykonával faktickou moc, což je jediný definiční znak detence, na rozdíl od držby či vlastnického práva. To přitom potvrzují protokoly o kontrolách. Podle nich byl minerální olej vždy umístěn v provozovně žalobce a zároveň to byl vždy žalobce, kdo umožnil pracovníkům celního úřadu přístup k minerálnímu oleji a odběr vzorků. To, že žalobce byl detentorem odpadního oleje, plyne také z povahy jím prováděné služby. Převzetí věci za účelem její opravy či úpravy je typickým případem detence této věci. Faktická moc nad věcí v průběhu provádění služby je často také nezbytným předpokladem pro její provedení. Také v nyní posuzované věci je proto nutno žalobce považovat za detentora znečištěného minerálního oleje, byť jej přebírá „pouze“ za účelem provedení objednané služby (vyčištění). Na detenci ze strany poskytovatele služby nemá vliv to, že vlastníkem převzaté věci je jiná osoba, která je výlučně oprávněna s věcí právně disponovat, užívat ji či brát z ní užitky. [5] Krajský soud se rovněž ztotožnil se závěrem žalovaného, že otázka, zda lze vyčištění minerálního oleje považovat za výrobu nového minerálního oleje, je otázkou čistě právní. K tomu uvedl, že znečištěný olej byl před vyčištěním odpadním olejem zařaditelným do podpoložky KN 2710 99 00. Vyčištěním tak došlo k tomu, že z minerálního oleje uvedeného pod jedním kódem nomenklatury vznikl minerální olej uvedený pod jiným kódem nomenklatury KN 2710 12 21. Vyčištění proto naplňuje zákonnou definici pojmu výroba ve smyslu § 3 písm. r) bodu 3 zákona o spotřebních daních. Podle krajského soudu není podstatné, že z odborného hlediska se o výrobu nemusí jednat, neboť nedochází k řízeným chemickým reakcím, ani nevzniká nová chemická látka, která by změnila složení původního nebo regenerovaného materiálu. Krajský soud nijak nezpochybnil odborné stanovisko prof. Mgr. M. K., Ph.D. Stejně tak nezpochybnil to, že i případný znalecký posudek by pravděpodobně mohl dospět k závěru, že v daném případě proces čištění z odborného hlediska nepředstavuje výrobu nového minerálního oleje. Zákon o spotřebních daních však zjevně pojem výroba nepoužívá ve smyslu, v jakém je používán odbornou veřejností při faktickém nakládání s vybranými výrobky. Zákon naopak sám pojem výroba definuje, a to způsobem jednoznačným a nezávislým na jeho používání v odborných kruzích. Argumentace žalobce, ani jím předložené odborné stanovisko nejsou způsobilé vyvrátit ryze právní závěr, že proces čištění minerálního oleje v daném případě naplňuje zákonnou definici pojmu výroba podle § 3 písm. r) bodu 3. zákona o spotřebních daních. Podobně by nemohl tento závěr vyvrátit ani případný znalecký posudek. III. [6] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. [7] Stěžovatel nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že v případě znečištěného oleje BCLEAN 65 EXTRA určeného k vyčištění se jedná o odpadní olej zařaditelný do podpoložky KN 2710 99 00. K tomu uvedl, že ze vzorku oleje odebraného celním úřadem a analýzy tohoto vzorku nebylo zjištěno, že se v důsledku dosavadního používání pro mytí a odmašťování jedná o již natolik kontaminovaný olej, že je nezpůsobilý k použití k původnímu účelu (mytí a odmašťování). Tato skutečnost, která je pro zákonnost rozhodnutí krajského soudu rozhodující, dosud nebyla prokázána. Olej, který měl stěžovatel převzít k provedení služby, vykazoval znaky oleje ke způsobu určení shodnému se způsobem určení primárního výrobku, kdy jeho množství bylo toliko navýšeno znečišťujícími součástmi, které byly z předmětného oleje poskytnutou službou odstraněny. V případě stěžovatele nedošlo k negaci možnosti primárního použití předmětného oleje a tento olej po provedení služby vyčištěním byl schopen k dalšímu používání, tedy k primárnímu použití. Nejednalo se tak o minerální olej, který již byl dále k mytí a odmašťování nezpůsobilý a k mytí a odmašťování (primární účel užití) již používán nebyl. Pokud je možno olej po vyčištění, tedy separaci znečištění, dále používat, nemůže se jednat o odpad. Vyčištění tohoto oleje proto nenaplňuje zákonnou definici pojmu výroby podle § 3 písm. r) bodu 3 zákona o spotřebních daních. [8] Stěžovatel dále nesouhlasil s výkladem § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních, kdy podle krajského soudu je plátcem daně každá osoba, která má olej ve své dispozici a vykonává nad ním faktickou moc. Tento výklad je podle stěžovatele v rozporu s jazykovým výkladem tohoto ustanovení, podle kterého je plátcem daně osoba, která skladuje vybrané výrobky a nikoliv osoba, která má olej ve své dispozici a vykonává nad ním faktickou moc. Skutečnost, že předmětný olej se v době kontroly celního úřadu nacházel v nádrži uvnitř areálu stěžovatele, automaticky neznamená, že stěžovatel měl tento olej ve své dispozici a vykonával nad ním faktickou moc, kdy v tomto směru je rozhodný skutečný právní vztah mezi stěžovatelem a vlastníkem tohoto oleje. Stěžovatel rovněž nesouhlasil s právním názorem krajského soudu, že skutečnost, že byl detentorem odpadního oleje, plyne také z povahy jím prováděné služby. V tomto směru nebyl ze strany krajského soudu a celního úřadu proveden žádný důkaz, vyjma odebrání vzorku oleje z nádrže uvnitř areálu stěžovatele. Krajský soud se nezabýval tím, zda stěžovatel ve vztahu k předmětnému oleji nějakou službu poskytoval, na základě čeho a komu a zdali, na základě čeho a kým, byl stěžovateli tento olej za účelem provedení této služby předán. Krajský soud toto dovozuje pouze z jediné skutečnosti, a to odebrání vzorku oleje z nádrže uvnitř areálu stěžovatele. [9] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu, žalobou napadené rozhodnutí žalovaného i p