7 Azs 272/2023 — Nejvyšší správní soud

7 Azs 272/2023- 23 - text  7 Azs 272/2023 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Davida Hipšra a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: X, zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023, č. j. 18 A 2/202369, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce JUDr. Matěje Šedivého, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 6. 12. 2022, č. j. OAM14725/MK2022, žalovaný zamítl žádost žalobce podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 46f odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), a neprodloužil mu platnost modré karty. Podle žalovaného vyplývá z utajovaných informací poskytnutých zpravodajskou službou důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl při dalším pobytu na území ohrozit bezpečnost státu. II. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), který rozsudkem ze dne 13. 4. 2023 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že obsah utajované informace neumožňoval žalovanému prozatím určit, zda a nakolik je založena na skutečných důvodech, tedy ani uzavřít, že je dáno důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl při svém dalším pobytu na území ohrozit bezpečnost státu. Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný kasační stížnost, ve které zejména zdůraznil, že jednání, které je žalobci připisováno, je skutečně závažné a jeho potenciál z hlediska ohrožení bezpečnosti České republiky značný. Obecnější popis zdrojů utajované informace odráží specifika práce zpravodajské služby, neznamená však bez dalšího, že tyto neexistují. Pro neprodloužení modré karty přitom postačuje potenciální ohrožení bezpečnosti České republiky, které z kontaktů udržovaných žalobcem plyne. [3] Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti žalovaného a zrušil rozsudek městského soudu rozsudkem ze dne 10. 8. 2023, č. j. 7 Azs 100/202321. Konstatoval, že informace obsažené v utajované části správního spisu jsou z pohledu požadavků na jejich přesvědčivost, relevanci a věrohodnost dostačující. Nejvyšší správní soud v nich nenašel ani žádné zásadní rozpory nebo nesrovnalosti. Obava z důvodného nebezpečí, že by žalobce mohl při dalším pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, je v posuzovaném případě namístě. Závěr městského soudu o tom, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí, nemá oporu ve spise, proto shledal nesprávným. [4] V novém řízení městský soud nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. Soud, vázán právním názorem kasačního soudu, uzavřel, že utajovaná informace v dostatečném rozsahu a věrohodným způsobem popisuje chování žalobce, přičemž toto chování představuje potenciálně reálnou hrozbu, že může dojít k ohrožení bezpečnosti České republiky, budeli žalobce na území dále pobývat. Současně městský soud přisvědčil závěru žalovaného, že důsledkem zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti modré karty nebude nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života žalobce. Připustil, že doba, po kterou žalobce na území České republiky pobýval, zesiluje intenzitu zásahu. Na druhou stranu však zohlednil, že žalobce cestuje často do země původu i do ostatních zemí Blízkého východu, má platné pobytové oprávnění ve Spojených arabských emirátech a jeho manželka a děti ukončily nejpozději v roce 2018 svůj pobyt na území České republiky. III. [5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítá, že kasační soud ve svém předchozím rozhodnutí, které městský soud následoval, vycházel z nepravdivých informací, jejichž původcem byly osoby (stěžovatel je výslovně jmenuje), které mají zájem na poškození jeho dobrého jména. Tyto osoby se na stěžovateli podvodně obohatily o významné finanční prostředky (85 000 USD), přičemž jsou pro toto jednání v zahraničí stíháni. Stěžovatel k tomu dokládá potvrzení o stíhání, o úhradě škody, svůj výpis z rejstříku trestů z Iráku a Libanonu (potvrzující jeho bezúhonnost) a čestná prohlášení občanů ČR. Dodává, že je obchodníkem se zdravotnickým materiálem, nábožensky se nijak neprojevuje a nepředstavuje pro Českou republiku bezpečnostní riziko. Rozsudek městského soudu podle něj vychází z nesprávného posouzení řešené právní otázky, neboť závěry soudu neodpovídají provedenému dokazování, a odůvodnění je tak zmatečné. Stěžovatel žádá kasační soud, aby utajované informace konfrontoval s nyní dokládanými listinami a věc posoudil nově. Pro výše uvedené navrhuje rozsudek městského soudu zrušit a věc mu vrátit k novému řízení. Současně navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. IV. [6] Nejprve se Nejvyšší správní soud musel zabývat přípustností podané kasační stížnosti, jelikož jde v pořadí již o druhou podanou kasační stížnost v dané věci. Podle § 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, jeli jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem soudu. [7] Smyslem výše uvedeného ustanovení je zamezit tomu, aby se Nejvyšší správní soud musel zabývat znovu věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor vyslovil, a krajský soud se tímto právním názorem řídil. Ostatně i samotný kasační soud je svým předchozím vysloveným právním názorem vázán, jestliže rozhoduje za jinak nezměněných poměrů v téže věci o kasační stížnosti proti novému rozhodnutí krajského soudu. K výkladu uvedeného ustanovení se vyslovil rozšířený senát v usnesení ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009165, č. 2365/2011 Sb. NSS, kde uvedl: „Ze zákazu opakované kasační stížnosti judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec doslovného znění § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. výjimky, jejichž respektování znamená dodržení smyslu a účelu rozhodování Nejvyššího správního soudu. Dospěla k závěru, že toto ustanovení nelze vztáhnout zejména na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva. […] Lze tedy shrnout, že ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. limituje přípustnost kasační stížnosti ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci Nejvyšším správním soudem závazně posouzeným.“ [8] V projednávané věci Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou, neboť stěžovatel městskému soudu fakticky vytýká, že se neřídil závazným právním názorem kasačního soudu při hodnocení provedených důkazů (skutkový stav neměl oporu ve spise). Jeho závěry jsou proto podle stěžovatele zmatečné. Současně jde o kasační stížnost včasnou a projednatelnou; byť na samé hranici projednatelnosti. [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] S ohledem na obsah kasační stížnosti považuje Nejvyšší správní soud za nutné úvodem zdůraznit, že kasační stížnost je opravný prostředek směřující proti pravomocnému rozhodnutí městského soudu (§ 102 s. ř. s.). V rámci řízení o kasační stížnosti se zkoumá, zda se správní orgán, resp. krajský (městský) soud nedopustily vad či nezákonnosti v řízení, pro které by jejich rozhodnutí bylo nutno zrušit. Nejvyšší správní soud je přitom (vedle vad, ke kterým musí přihlížet ex offo  srov. např. § 109 s. ř. s.) povolán pouze k přezkumu v rozsahu vymezeném stěžovatelem. Řízení o kasační stížnosti je totiž ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí. Jeli tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/200878, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/201195, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/201420, ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/200999, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/200746, ze dne 17. 12. 2008, č. j. 7 A