8 Ads 90/2024 — Nejvyšší správní soud

8 Ads 90/2024- 32 - text  8 Ads 90/2024-39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudkyň Jiřiny Chmelové a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: „HVĚZDA z. ú.“, se sídlem Masarykova 443, Zlín, zastoupena JUDr. Ing. Ivanem Pavelkou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. T. G. Masaryka 2433, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2023, čj. MPSV2023/183119-229/1, ve znění usnesení o opravě zřejmých nesprávností ze dne 7. 11. 2023, čj. MPSV-2023/183119-229/3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2024, čj. 31 A 94/2023-213, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: [1] V této věci řeší Nejvyšší správní soud otázku, zda je existence dluhu na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, byť s povolenou úhradou ve formě splátek, porušením podmínky registrace sociálních služeb, za kterou může být podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, oprávnění k poskytování sociálních služeb zrušeno. I. Vymezení věci [2] Žalobkyně je registrovanou poskytovatelkou sociálních služeb v domovech se zvláštním režimem. Krajský úřad Zlínského kraje (dále jen krajský úřad) dne 15. 6. 2023 zahájil kontrolu plnění registračních podmínek a zjistil, že Okresní správa sociálního zabezpečení Zlín žalobkyni povolila placení dlužného pojistného a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a penále v celkové výši 6 205 045 Kč ve formě splátek. Na základě tohoto zjištění krajský úřad rozhodnutím z 10. 8. 2023, čj. KUZL 71183/2023, zrušil registraci vymezených sociálních služeb (domovy se zvláštním režimem) podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o sociálních službách, a to ke dni 31. 12. 2023. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně. [3] Žalobkyně následně podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Ten žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného i krajského úřadu zrušil. Nejprve ale dospěl k závěru, že správní řízení nevykazovalo závažné vady, jak namítala žalobkyně. Správní orgán mohl zahájit řízení o přestupku a vydat v něm rozhodnutí i před ukončením kontroly, vedené podle příslušných ustanovení zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole. Nezahajoval ho totiž na základě protokolu o kontrole. Podkladem bylo rozhodnutí a potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín o plnění splátkového kalendáře. Povinnost ukončit kontrolu před zahájením řízení o případném přestupku nestanovuje ani správní řád. Krajský soud připustil, že se žalovaný dopustil vady, když rozhodnutí doručil přímo žalobkyni, a nikoliv její zástupkyni. Tato vada ale neměla vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé. Žalovaný totiž následně doručil své rozhodnutí rovněž zástupkyni žalobkyně. Tím bylo procesní pochybení žalovaného napraveno a rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci. Krajský soud ale dal za pravdu žalobkyni v otázce nevypořádání námitek ohledně vytvoření jiné praxe posuzování bezdlužnosti v rámci uzavírání veřejnoprávních smluv o poskytování finanční podpory. Z rozhodnutí žalovaného podle krajského soudu ani není zřejmé, jak se vypořádal s některými žalobkyní předloženými důkazy (program pro rok 2023, veřejnoprávní smlouva). V tomto ohledu je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Jelikož krajský soud považoval rozhodnutí žalovaného ve vztahu k posouzení podstaty věci za přezkoumatelné, vypořádal i další námitky žalobkyně. [4] Krajský soud se zejména zaobíral výkladem stěžejní otázky ve věci, a to, zda je nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti poskytovatele sociálních služeb, porušením podmínky registrace (a zda by porušení podmínky mělo být sankcionováno zrušením registrace sociální služby). Krajský soud dospěl k závěru, že výčet podmínek registrace je taxativně upraven výlučně v § 79 odst. 1 zákona o sociálních službách. Tomuto výkladu totiž odpovídá navazující § 81 odst. 1 zákona o sociálních službách, podle nějž registrující orgán vydá rozhodnutí o registraci, jestliže žadatel prokáže, že splňuje podmínky uvedené v § 79 odst. 1. Úprava v § 82 odst. 3 písm. a) sice hovoří o zrušení registrace pro nesplnění (blíže nedefinovaných) podmínek uvedených v (celém) § 79. Krajský soud však uvedl, že zákonodárce má nepochybně na mysli registrační podmínky, po jejichž splnění byl poskytovatel registrován, tedy podmínky uvedené pouze v § 79 odst. 1. Bezdlužnost mezi podmínkami v § 79 odst. 1 uvedena není. Správní orgány tak podle něj pochybily, pokud nerozlišily mezi podmínkami registrace a doklady k prokázání těchto podmínek, kterým je podle § 79 odst. 5 písm. j) i doklad o tom, že žadatel (o udělení oprávnění k poskytování sociálních služeb) nemá daňové a ani jiné nedoplatky na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Doklad neslouží k prokázání podmínky registrace, ale pouze osvědčuje jinou skutečnost, která má být doložena k písemné žádosti. [5] Rozdíl mezi podmínkami registrace a doklady osvědčujícími jinou skutečnost krajský soud demonstroval na podmínce bezúhonnosti. Jako podmínka registrace je upravována v § 79 odst. 1 písm. c) zákona o sociálních službách, blíže ji definuje odst. 2. Odst. 3 stanoví, jakým způsobem se tato podmínka prokazuje a konečně v § 79 odst. 5 písm. e) ukládá žadateli o registraci povinnost takový doklad o bezúhonnosti předložit k písemné žádosti o registraci. Pokud registrovaná osoba přestane podmínky bezúhonnosti podle zákona o sociálních službách splňovat, nebude důvodem pro zrušení registrace sociálních služeb nedostatek v dokladu podle § 79 odst. 5 písm. e) zákona o sociálních službách, ale neplnění podmínky bezúhonnosti dle § 79 odst. 1 písm. c) stejného zákona. Výčet podmínek registrace v § 79 odst. 1 však „bezdlužnost“ neobsahuje. Případné nedoplatky vzniklé po registraci sociální služby, pak budou logicky znamenat i změnu v dokladu podle § 79 odst. 5 písm. j) zákona o sociálních službách. Změnu je pak poskytovatel povinen oznámit dle § 82 odst. 1 registračnímu orgánu. Neznamená to ale, že by v důsledku této změny (při vzniku nedoplatku po registraci) přestal splňovat podmínku registrace spočívající v bezdlužnosti, protože zákon o sociálních službách podmínku bezdlužnosti nezná. Krajský soud pro úplnost doplnil, že nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, vzniklý až po registraci sociálních služeb, není možné považovat ani za neplnění podmínky vyplývající z § 79 odst. 1 písm. a) zákona o sociálních službách (podání písemné žádosti, která obsahuje náležitosti stanovené v odst. 5). Skutečnosti platné a doložené společně s podáním písemné žádosti mají z povahy věci jednorázový charakter a slouží pouze k samotné registraci. Následná změna v přiložených dokladech neznamená, že by poskytovatel nově podmínku přestal splňovat. Tyto závěry krajský soud podpořil srovnáním s jinými právními předpisy. Bezdlužnost je běžně jednou z podmínek zisku licencí nebo oprávnění. Na rozdíl od zákona o sociálních službách je ale podle krajského soudu v jiných zákonech přesně definován její obsah a nesplnění této podmínky je stanoveno jako důvod pro odnětí oprávnění. V souvislosti s dovozováním podmínky bezdlužnosti výkladem krajský soud uvedl, že na základě čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy je možné státní moc uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem. Důvody pro odnětí oprávnění tak musí být výslovně stanoveny a výkladem je dovozovat nelze. Rozhodnutí žalovaného je z tohoto důvodu nezákonné. [6] Krajský soud závěrem konstatoval, že nemohlo-li být rozhodnutí o zrušení registrace z důvodu porušení podmínky bezdlužnosti nikdy vydáno, není na místě zabývat se dalšími námitkami žalobkyně ohledně porušení zásady legitimního očekávání nebo zásady ochrany veřejného zájmu. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [7] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu „nepřezkoumatelnosti spočívající v nesprávném posouzení stěžejní právní otázky“. Nesprávně posouzenou právní otázkou je podle stěžovatele posouzení podmínek registrace sociálních služeb. Stěžovatel rovněž nesouhlasil ani s tím, že by jeho rozhodnutí mělo být nepřezkoumatelné. [8] Stěžovatel nejprve na podporu přijatelnosti kasační stížnosti zdůraznil, že výklad podmínek registrace sociálních služeb se netýká pouze žalobkyně, ale i dalších poskytovatelů sociálních služeb. Současně se jedná o otázku, která nebyla doposud Nejvyšším správním soudem řešena. Dále uvádí, že výklad krajského soudu ohledně uplatňování podmínky bezdlužnosti je nedůvodně restriktivní a nezohledňující úmys