8 As 229/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 229/2023- 34 - text  8 As 229/2023-36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Martiny Küchlerové a Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: online-dily.cz s. r. o., se sídlem Borská 3040/47a, Plzeň, zast. Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem Dvořákova 44/38, Plzeň, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 796/44, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2022, čj. ČOI 119282/22/O100/Be/Št, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2023, čj. 77 A 59/2022-74, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval přezkoumatelností rozsudku krajského soudu a tím, zda obstojí nosné důvody jeho odůvodnění i s ohledem na dílčí kasační námitky žalobkyně. [2] Česká obchodní inspekce, Inspektorát Plzeňského a Karlovarského kraje, rozhodnutím ze dne 29. 6. 2022, čj. ČOI 59885/22/2200, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 8. 2022, čj. ČOI 99247/22/2200, uložila žalobkyni ochranné opatření podle § 18 odst. 3 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky (dále jen „ZTPV“), spočívající v zákazu distribuce ručního nůžkového zvedáku ŠKODA kód 5J0011031 (dále jen „zvedák“). Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Žalovaná rozhodnutí správního orgánu I. stupně v záhlaví uvedeným rozhodnutím částečně změnila, a to v odkazech na zákonná ustanovení. Ve zbytku jej potvrdila. [3] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně u Krajského soudu v Plzni žalobu, kterou tento soud rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Krajský soud shrnul, že zvedák byl testován, zda splňuje technické požadavky stanovené normou ČSN EN 1494+A1:2010 v rozsahu přílohy B bodu b. 1.1. písmene g), tedy požadavky testu na statické přetížení, a písmene h), tedy požadavky testu na dynamické přetížení. Při zkoušce na dynamické přetížení na 125 % došlo k nevratné deformaci zvedáku. [4] Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalované je přezkoumatelné a že zvedák spadá pod definici § 12 odst. 1 písm. a) ZTPV a pod definici v § 2 písm. a) bodu 5 nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na výrobky (dále jen „nařízení vlády č. 176/2008 Sb.“). Tyto předpisy jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/42/ES o strojních zařízeních a o změně směrnice 95/16/ES (dále jen „směrnice 2006/42/ES“). Harmonizovaná norma ČSN EN 1494+A1:2010 je na tuto právní úpravu navázána jakožto technická specifikace, která podle § 4 odst. 1 ZTPV není obecně závazná. Krajský soud zdůraznil, že zvedák byl označen symbolem o evropské shodě CE a jeho výrobce k němu dodával prohlášení o shodě, ve kterém je uvedeno, že tento zvedák „splňuje všechna příslušná ustanovení Směrnice č. 2006/42/ES“. [5] Krajský soud neshledal, že by měla být použita vylučující klauzule v bodě 1 písm. e) normy ČSN EN 1494+A1:2010. Uvedl, že pokud by byl zvedák originálním náhradním dílem (jeden z důvodů aplikace vylučující klauzule technické normy), podléhal by homologaci společně s příslušným automobilem, pro který byl určen, a to na základě postupu vymezeného na evropské úrovni nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 2018/858 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES (dále jen „nařízení č. 2018/858“). uvedl, že před ním ani před správními orgány žalobkyně netvrdila, že byl zvedák homologován společně s vozidlem. [6] V neposlední řadě se krajský soud odmítl věcně zabývat námitkou žalobkyně ohledně systému a průběhu zkoušky, které byl zvedák podroben. Námitku považoval za opožděnou, neboť byla vznesena až u jednání krajského soudu. Šlo o námitku novou, která nerozváděla dosud vznesené žalobní body. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [7] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v první kasační námitce brojí proti tomu, že se krajský soud nezabýval její námitkou vznesenou u ústního jednání ohledně systému a průběhu zkoušky zvedáku. Stěžovatelka tvrdí, že šlo o argumentační rozšíření již v žalobě uplatněných tvrzení. Existují-li speciální normy, které upravují výlučně průběhy různých zkoušek a testů pro jednotlivé typy výrobků, pak je zřejmé, že při použití špatné normy došlo i k použití fakticky špatného postupu samotné zkoušky. Námitka použití nesprávné normy určující průběh testu při testování daného výrobku je tak spojenou nádobou s argumentem nesprávného průběhu testu. [8] Krajský soud se nesprávně spokojil s tím, že zvedák odpovídá obecné definici vymezující působnost normy. Existenci vylučující klauzule v bodu 1 písm. e) normy ČSN EN 1494+A1:2010 však dle slov stěžovatelky krajský soud pomíjí. Přitom ale uvedl, že jde o příslušenství použitelné pouze ke dvěma konkrétním typům vozu ŠKODA Fabia a seznal, že jde o zvedák sloužící jako pomocný prostředek při závadách. Pak ale měl přisvědčit žalobní argumentaci stěžovatelky, že zvedák je specificky konstruován a použitelný jen pro dva dané typy vozidel, a proto nemůže podléhat testování dle normy ČSN EN 1494+A1:2010. [9] Stěžovatelka nesouhlasí se závěry krajského soudu, že rozlišujícím kritériem pro aplikaci vylučovací klauzule je homologace. Toto kritérium není v žádném z krajským soudem uvedených právních předpisů, norem ČSN či směrnic Evropské unie zmíněno. Krajský soud si také vnitřně odporuje, jestliže odmítá ve vztahu k určité pasáži bodu 1 normy ČSN EN 1494+A1:2010 (tedy té s výlukou pro originální náhradní díly) aplikaci interpretační zásady lex specialis derogat legi generali. Zároveň oproti tomu však akceptuje postup správního orgánu, který na posuzovaný zvedák použil bod 1 normy ČSN EN 1494+A1:2010 (její obecné definiční části). Stěžovatelka dále uvádí, že krajský soud na str. 11 svého rozsudku chybně konstatuje, že každý zvedák, který je originálním náhradním dílem, je rovněž prostým zvedákem, a proto je na něj norma použitelná. Pokud by takový výklad byl správný, pak by krajský soud výjimky v bodě 1 písm. a) – e) normy ČSN EN 1494+A1:2010 učinil zcela obsoletními. [10] Žalovaná uvádí, že ve shodě s krajským soudem považuje námitku zpochybňující relevanci testování (průběhu a způsobu) při dynamickém přetížení za opožděnou. Neobstojí ani výtka stěžovatelky, že krajský soud ignoroval existenci klauzule vylučující z předmětu normy ČSN EN 1494+A1:2010 v bodě 1 písm. e) originální náhradní díly k automobilům, a tedy i posuzovaný zvedák. Krajský soud se dotyčnou klauzulí zabýval na několika místech svého rozsudku. Soud ve shodě se žalovanou odmítl k vylučujícímu ustanovení přistupovat jako k ustanovení s právní silou zákona a předřadit ji tedy na základě stěžovatelkou zmiňovaného interpretačního pravidla lex specialis derogat legi generali všemu ostatnímu, co je v dané věci významné pro zákonnost a opodstatněnost vydaného ochranného opatření. [11] Žalovaná dále uvádí, že krajský soud s normou ČSN EN 1494+A1:2010 správně pracoval jako s normou technickou, která není právně závazná. Krajský soud považoval za nesporné, že zvedák je pomocným prostředkem při závadách a z jeho značení dovodil jeho přiřazení ke konkrétnímu typu automobilu jako náhradní díl. Status náhradního dílu posuzovanému zvedáku nepřiznal pro nedostatek důkazů, jakož i s ohledem na tvrzení o jeho homologaci v odlišném právním režimu. Žalovaná rovněž nesdílí závěr stěžovatelky, že by výklad krajského soudu učinil z vylučující klauzule obsoletní ustanovení. V daném ustanovení je řada výjimek, které s projednávanou věcí vůbec nesouvisí [bod 1 písm. a) – d) normy ČSN EN 1494+A1:2010]. Smysl výjimky v bodě 1 písm. e) normy ČSN EN 1494+A1:2010 krajský soud vysvětlil odkazem na souběžný právní režim homologace určitých zvedáků spolu s automobilem. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná. [13] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval námitkami směřující k nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu. Teprve dospěje-li kasační soud k závěru, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, může se zabývat dalšími stížnostními námitkami (rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2005, čj. 3 As 6/2004-105, č. 617/2005 Sb. NSS). [14] Nejprve se zabýval námitkou, že krajský soud pominul existenci vylučující klauzule v bodě 1 písm. e) normy ČSN EN 1494+A1:2010 a držel se pouze definice v obecném úvodu uvedeného bodu s tím, že norma tak na posuzovaný zvedák dopadá. Pokud krajský soud seznal, že zvedák je příslušenstvím použitelným pouze ke dvěma konkrétním typům vozidel a slouží jako pomocný prostředek při závadách, pak podle stěžovatelky měl krajský soud dát za pravdu jí. Stěžovatelka totiž spatřuje rozpor v argumentaci krajské