1 Afs 154/2025 – Nejvyšší správní soud

1 Afs 154/2025- 30 - text  1 Afs 154/2025 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobce: městys Cerhenice, se sídlem Školská 444, Cerhenice, zastoupen Mgr. Ivetou Zetochovou, advokátkou se sídlem Váňova 3180, Kladno, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 17. 1. 2024, č. j. MMR1506/202426, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2025, č. j. 8 A 15/2024  95, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval přiměřeností nevyplacení části dotace a tomu odpovídající finanční opravy podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). [2] Žalovaný přiznal v roce 2022 žalobci dotaci z integrovaného regionálního operačního programu na projekt s názvem „Pořízení automobilu pro pečovatelskou službu Cerhenice“. [3] Na základě administrativního ověření žádosti o platbu následně žalovaný rozhodl opatřením ze dne 12. 7. 2023 o nevyplacení části dotace – finanční opravě. Zjistil, že žalobce porušil přílohu č. 3 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce – Metodický pokyn pro oblast zadávání zakázek pro programové období 2014–2020. Finanční oprava činila 10 % z částky poskytnuté podpory, tedy 96 750,68 Kč. Pochybení spočívalo v nejasně (rozporně) stanoveném požadavku na délku záruky vozidla. Návrh kupní smlouvy totiž obsahoval informaci o záruce v délce 24 měsíců, zatímco v technické specifikaci byl uveden minimální požadavek na záruku vozidla v rozsahu 7 let/150 000 km. Toto pochybení kvalifikoval žalovaný dle čl. 3 bodu 12 přílohy č. 5 Obecných pravidel pro žadatele a příjemce, která stanovovala finanční opravy při nedodržení určených postupů (dále jen „sazebník finančních oprav“), jako nedostatečné či nepřesné vymezení předmětu veřejné zakázky. [4] Žalobce podal proti opatření o nevyplacení části dotace námitky, o nichž rozhodl ministr pro místní rozvoj napadeným rozhodnutím, kterým shledal nevyplacení dotace oprávněným a finanční opravu potvrdil. [5] Napadené rozhodnutí nejdříve městský soud zrušil, jelikož uzavřel, že postupem žalobce nedošlo k porušení zásady transparentnosti (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2024, č. j. 8 A 15/2024  70). Tento rozsudek následně zrušil ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud s tím, že žalovaný kvalifikoval pochybení žalobce správně. Úvahy městského soudu o přiměřenosti výše finanční opravy označil za nepřezkoumatelné. Uložil proto městskému soudu, aby přezkoumatelně uvážil o přiměřenosti nevyplacení části dotace ve výši 10 % z poskytnuté částky. Zároveň připomněl, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu se vyjma výjimečných případů považují sazby stanovené v sazebníku finančních oprav za přiměřené (rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2025, č. j. 1 Afs 331/2024  34). [6] Městský soud následně nyní napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Neshledal žádné specifické skutkové okolnosti případu, které by svou výjimečností odůvodnily odchýlení se od standardizovaných sazeb stanovených v sazebníku finančních oprav. Nevyplacení dotace ve výši 10 % z poskytnuté částky proto shledal přiměřeným (body 36 až 44 napadeného rozsudku). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [8] Městský soud dle stěžovatele nesprávně a nepřezkoumatelně dospěl k závěru, že jeho pochybení mohlo omezit hospodářskou soutěž. Městský soud totiž pouze mechanicky převzal závěry Nejvyššího správního soudu ze zrušujícího rozsudku, aniž by se vypořádal s argumentací stěžovatele. Ten přitom opakovaně upozorňoval, že záruka v délce 7 let (tedy delší z variant) je dnes běžně poskytovanou zárukou, čemuž odpovídají i nabídky, které obdržely okolní obce v obdobných zakázkách. V tomto rozsahu neměl městský soud dodržet závazný právní názor kasačního soudu, jelikož se nevypořádal s možností podřazení jednání stěžovatele pod jiné položky sazebníku finančních oprav. Zároveň ani blíže neodůvodnil, v čem spočívá potenciál jednání stěžovatele omezit hospodářskou soutěž. Skutečnost, že neobdržel více nabídek, stěžovatel zdůvodňuje globální krizí automobilového průmyslu vyvolanou válkou na Ukrajině. [9] Současně stěžovatel uvedl, že městský soud měl dle pokynu Nejvyššího správního soudu přezkoumatelně uvážit o přiměřenosti finanční opravy ve výši 10 % z poskytnuté částky. To však neučinil. Pouze konstatoval, že neshledal žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení od standardizovaných sazeb. Stěžovatel přitom tyto výjimečné okolnosti spatřuje v tom, že i) jeho pochybení nebylo úmyslné, ii) nemělo a ani nemohlo mít žádný škodlivý následek, a že iii) se zakázka týkala pořízení automobilu pro pečovatelskou službu. [10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti upozornil, že stěžovatel v zásadě jen opakuje argumenty, které uváděl už ve správním řízení. Městský soud se přezkoumatelně zabýval výší i přiměřeností uložené finanční opravy. Připomněl, že délka záruky se odráží v ceně plnění, a kvalifikace pochybení jakožto nedostatečného vymezení předmětu veřejné zakázky byla tudíž správná. Podle čl. 3 bodu 12 sazebníku finančních oprav za toto pochybení nelze uložit finanční opravu v jiné výši než 10 % a k jejímu uložení stačí pouhý potenciální vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu III.a K přípustnosti uplatněných námitek [11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Jelikož je věc u kasačního soudu projednávaná opakovaně, je stěžovatel omezen v rozsahu uplatnitelných námitek [§ 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“); k limitům aplikace tohoto ustanovení srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009  165, č. 2365/2011 Sb. NSS, body 24 a 25]. [12] Nepřípustnosti kasační stížnosti či jednotlivých uplatněných námitek nebrání, že předchozí a následnou kasační stížnost podali rozdílní účastníci řízení. Jestliže rozhodnou otázku již Nejvyšší správní soud plně vyřešil k předchozí kasační stížnosti jiného účastníka, mohou ostatní účastníci řízení namítat pouze to, že se krajský (městský) soud neřídil závazným právním názorem (rozsudek NSS ze dne 7. 3. 2025, č. j. 3 Azs 64/2024  30, bod 11; či nález ÚS ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 926/19, bod 23). Smyslem této úpravy je, aby se kasační soud opakovaně nezabýval věcmi, ke kterým již jednou svůj právní názor vyslovil, a to za předpokladu, že se krajský (městský) soud tímto názorem řídil. Ostatně vysloveným právním názorem je v řízení o opakované kasační stížnosti vázán i sám Nejvyšší správní soud, jelikož „o překonání kasačně závazného právního názoru přitom nelze usilovat ani předložením věci rozšířenému senátu“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 2. 2022, č. j. 1 Azs 16/2021  50, č. 4321/2022 Sb. NSS, bod 38 a judikatura tam citovaná). [13] Nejvyšší správní soud již v předchozím řízení dospěl k závěru, že jednání stěžovatele mohlo mít negativní dopad na výsledek zadávacího řízení a že neurčitý požadavek na délku záruky skutečně představuje nepřesné vymezení předmětu zakázky. Žalovaný (respektive ministr) správně podřadil pochybení stěžovatele pod čl. 3 bod 12 sazebníku finančních oprav (srov. rozsudek NSS č. j. 1 Afs 331/2024  34, bod 19). Veškeré námitky stěžovatele rozporující tento závěr jsou proto nepřípustné. [14] Na zmíněném nic nemění ani námitka stěžovatele, že městský soud neměl respektovat příkaz Nejvyššího správního soudu, aby přezkoumatelným způsobem učinil závěr o možnosti podřazení jednání stěžovatele pod jiné položky sazebníku. Žádný takový příkaz totiž z rozsudku kasačního soudu neplyne (viz pokyny pro další řízení před městským soudem v rozsudku NSS č. j. 1 Afs 331/2024  34, bod 26). [15] Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu přípustných důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.]. Kasační stížnost není důvodná. III.b K přezkoumatelnosti napadeného rozsudku [16] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Vlastní přezkum rozsudku městského soudu je možný pouze za předpokladu, že toto rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy že se jedná o