1 As 113/2025 – Nejvyšší správní soud

1 As 113/2025- 34 - text  1 As 113/2025 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Synergy Insurance s.r.o., se sídlem Václavské náměstí 834/17, Praha 1, zastoupené JUDr. Janem Zrckem, advokátem se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 11. 4. 2024, č. j. 2024/045106/CNB/110, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 6 A 53/2024  39, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí řízení [1] Příkazem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 2022/46407/570 („příkaz ze dne 5. 5. 2022“), uznal žalovaný žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů („kontrolní řád“). Přestupku se žalobkyně dopustila tím, že v rozporu s § 10 odst. 2 ve spojení s § 8 písm. c) kontrolního řádu žalované v rámci kontroly neposkytla součinnost, neboť na výzvu nepředložila požadované doklady související s poskytnutím bezúročné půjčky na úhradu pojistného u zákazníků, jimž zprostředkovala pojistné smlouvy. Za uvedený přestupek uložila žalovaná žalobkyni pokutu 40 000 Kč. [2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 2. 2024, č. j. 2024/24754/650 („prvostupňové rozhodnutí žalované“), podle § 100 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), zamítla žádost žalobkyně o obnovu řízení o přestupku (vedeného u žalované pod sp. zn. Sp/2022/189/573), které skončilo nabytím právní moci příkazu ze dne 5. 5. 2022. V záhlaví uvedeným rozhodnutím Bankovní rada České národní banky („Bankovní rada“) zamítla rozklad žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí žalované a toto rozhodnutí potvrdila. [3] Žalobu proti rozhodnutí Bankovní rady Městský soud v Praze („městský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Úvodem zdůraznil, že při rozhodování o povolení obnovy řízení se nepřezkoumává zákonnost původního rozhodnutí. Posuzuje se otázka, zda vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které žalobkyně nemohla v původním řízení uplatnit, potažmo se původně provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a na základě toho lze dospět k jinému řešení otázky, která byla předmětem původního rozhodování. [4] Žalobkyně spatřovala důvod obnovy v pozdějších tvrzeních žalované obsažených v písemnostech adresovaných společnosti straxovka.cz s.r.o. („straxovka.cz“), ve vyjádření žalované v rámci řízení vedeného u městského soudu pod sp. zn. 3 A 108/2023 a v bodu 30 prvostupňového rozhodnutí žalované. Z těchto tvrzení mělo plynout, že žalovaná u žalobkyně ve skutečnosti nevykonávala deklarovanou kontrolní činnost, pro kterou vyžadovala součinnost žalobkyně. Podle městského soudu však žalobkyně předložila pouze izolované útržky z různých písemností žalované vytržené z kontextu. Dezinterpretovala dohledové pravomoci správního orgánu a rozdílné kontroly provedené u odlišných subjektů. [5] Předmětem kontroly u žalobkyně bylo mimo jiné dodržování právních předpisů v oblastech zprostředkování pojištění. Žalovaná v rámci kontroly vyzvala žalobkyni k předložení dokladů týkajících se poskytnutí bezúročné půjčky na pojistné, a to za účelem ověření způsobu úhrady pojistného v případě osmi zákazníků, kterým žalobkyně zprostředkovala pojistné smlouvy. Žalobkyně již v průběhu kontroly argumentovala tím, že žalovaná ke kontrole smluv o bezúročných půjčkách není legitimovaná. V příkazu ze dne 5. 5. 2022 žalovaná k této námitce uvedla, že kontrola požadovaných podkladů je nutná za účelem ověření úhrady pojistného ze strany zákazníka a vázaného zástupce žalobkyně. Městský soud souhlasil s žalovanou, že se jednalo o doklady související s dodržováním povinností žalobkyně v oblasti zprostředkování pojištění podle zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění. Vysvětlení v prvostupňovém rozhodnutí žalované, podle něhož úhrada pojistného a poskytování bezúročného úvěru na úhradu pojistného jsou „propojená témata“, podle městského soudu obstojí. Na rozdíl od žalobkyně proto soud neshledal rozpor mezi žalobkyní odkazovanými vyjádřeními žalované a předmětem kontroly, jak byl vymezen mimo jiné v oznámení o zahájení kontroly ze dne 20. 12. 2021, č. j. 2021/124915/CNB/656. [6] Městský soud proto konstatoval, že dokumenty předložené žalobkyní neobsahují žádné dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy existující v původním řízení, které by odůvodňovaly jiné než původní rozhodnutí ve věci žalobkyně. Doplnil, že námitky žalobkyně se de facto míjí s předmětem řízení. Netýkají se existence dříve neznámých skutečností nebo důkazů, které vyšly najevo po rozhodnutí ve věci. Naopak směřují do věci samé, tj. proti příkazu ze dne 5. 5. 2022. Takovou argumentaci však měla žalobkyně uplatnit v odporu proti příkazu. Ani zbývající žalobní námitky městský soud důvodnými neshledal. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [7] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podává kasační stížnost z důvodu, který podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje napadený rozsudek městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [8] Městský soud nesprávně posoudil otázku, zda ve věci vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Stěžovatelka předložila jako důvod obnovy řízení vyjádření žalované v řízení sp. zn. 3 A 108/2023 (vedeném městským soudem – pozn. soudu), sdělení žalované adresované společnosti straxovka.cz a tvrzení žalované v prvostupňovém rozhodnutí žalované (o obnově řízení). V uvedených písemnostech žalovaná mimo jiné uvedla, že předmětem kontroly u stěžovatelky bylo „nabízení úvěrů na pojistné“, respektive prověření možného porušení povinnosti jednat s odbornou péčí při poskytování pojistného z úvěrů, a že žalovaná se ve skutečnosti zajímala o jiný subjekt (společnost straxovka.cz). Městský soud chybně uzavřel, že uvedená tvrzení žalované jsou pouze izolované útržky a neobsahují nové skutečnosti nebo důkazy odůvodňující povolení obnovy. [9] Novým důkazem ve smyslu § 100 správního řádu je jakýkoli důkazní prostředek, který účastník objektivně nemohl v původním řízení uplatnit. Předložená vyjádření žalované nemohla stěžovatelka v původním řízení uplatnit, neboť v té době neexistovala. Tato vyjádření přitom dokazují, že žalovaná vedla kontrolu mimo rámec svých oprávnění (ve skutečnosti se zaměřovala na poskytování spotřebitelského úvěru), ačkoli byla jako kontrolní orgán vázána předmětem kontroly vymezeným v pověření ke kontrole (kontrola úhrady pojistného). Uvedené nové důkazy tak mohly vést k jinému řešení v původním řízení řešené otázky, neboť při nezákonně rozšířené kontrole stěžovatelka neměla povinnost poskytnout požadovanou součinnost. [10] Krom uvedeného městský soud pochybil rovněž v tom, že se v rámci hodnocení naplnění podmínek povolení obnovy zabýval meritem věci. Tím překročil rámec řízení o povolení obnovy, neboť jeho úkolem nebylo posoudit, zda žalovaná prováděla kontrolu oprávněně, ale zda předložené nové důkazy mohly odůvodňovat jiné řešení posuzované otázky. [11] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Stěžovatelka se snaží z náhodně shromážděných dokumentů adresovaných různým osobám násilně konstruovat rozpory, které mají dokládat absenci kontrolní pravomoci žalované. Samotná tvrzení, jež stěžovatelka vytrhává z kontextu, však nejsou v rozporu. Ze sdělení adresovaného společnosti straxovka.cz pak nelze nic dovozovat ve vztahu ke stěžovatelce. Důkazem odůvodňujícím obnovu pak přirozeně nemůže být prvostupňové rozhodnutí žalované o žádosti o povolení obnovy. Stěžovatelka rovněž pomíjí, že důkazy slouží k objasnění skutkového stavu věci. Dokazovanou skutečností v původním řízení tak mohlo být pouze to, zda stěžovatelka poskytla či neposkytla žalované součinnost. Stěžovatelka přitom nijak nepopírá, že součinnost neposkytla. Pokud stěžovatelka žalované vytýká nezákonnost vynucování součinnosti z důvodu absence kontrolní pravomoci, mohlo by se jednat nanejvýš o vadu řízení. K nápravě takových vad však institut obnovy řízení neslouží. Vedle toho i pokud by žalovaná přijala konstrukci, že listiny předložené stěžovatelkou představují důkazy obsahující tvrzené skutečnosti, jako důvod obnovy řízení by je diskvalifikovala již skutečnost, že neexistovaly v době původního řízení. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Kasační stížnost je přípustná. Stěžovatelka ji podává z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a Nejvyšší správní soud neshledal nedostatky podmínek řízení či jiné překážky, které by bránily dalšímu postupu a rozhodnutí ve věci. Napadený rozsudek pr