1 As 57/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 57/2025- 27 - text  1 As 57/2025 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 22/1, Praha 6, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše, Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 6. 2023, č. j. ÚOHS21353/2023/162, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2025, č. j. 31 Af 32/2023  76, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval možnostmi zadavatelů veřejných zakázek stanovit technické podmínky odkazem na konkrétní plnění (zde komponenty cyklistických kol pro vrcholové sportovce) podle § 89 odst. 5 a 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) a vztahem těchto ustanovení, která provádějí čl. 42 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále jen „směrnice 2014/24/EU“). [2] Žalobce poptával postupně ve třech zakázkách v letech 2019, 2020 a 2021 závodní sportovní kola pro profesionální sportovce a sportovkyně působící v rámci Armádního sportovního centra Dukla. V zadávací dokumentaci stanovil technické podmínky odkazem na konkrétní komponenty či výrobce komponentů, ze kterých se měla kola skládat. Zároveň obecně připustil, že dodavatelé mohou technické podmínky splnit i při dodání kvalitativně stejných nebo lepších komponentů. Následně na tato plnění s vybranými dodavateli uzavřel smlouvy. [3] Tento postup shledal žalovaný jako rozporný s § 89 odst. 5 a 6 ZZVZ, jelikož žalobce zvýhodnil určité dodavatele a výrobky stanovením technických podmínek prostřednictvím odkazů na konkrétní výrobky. Učinil tak totiž bez řádného odůvodnění nutnosti této konkretizace předmětem posuzovaných zakázek. Za to mu žalovaný uložil pokutu v celkové výši 110 000 Kč. [4] Následně podaný rozklad předseda žalovaného napadeným rozhodnutím zamítl. Shledal, že zadavatelé mohou buďto prostřednictvím § 89 odst. 5 ZZVZ požadovat konkrétní plnění, anebo za pomoci § 89 odst. 6 ZZVZ odkázat na konkrétní plnění a následně připustit rovnocenné plnění. Jde o vzájemně se vylučující výjimky z obecné povinnost stanovit podmínky obecně. Žalobce přitom nenaplnil ani jednu z těchto výjimek. [5] Žalobce se poté bránil žalobou, kterou krajský soud zamítl napadeným rozsudkem. Krajský soud souhlasil s žalovaným, že výjimky stanovené v § 89 odst. 5 a 6 ZZVZ nelze použít současně. První výjimka dopadá na situaci, kdy zadavatel objektivně potřebuje dodání právě a pouze jednoho konkrétního výrobku, a žádný jiný pro něj není použitelný. Druhá výjimka se uplatní, pokud není možné dostatečně přesně vymezit plnění prostřednictvím obecných technických podmínek (body 17 až 20 napadeného rozsudku). Následně shledal, že aplikace první výjimky nepřichází v úvahu, protože sám žalobce umožnil dodání alternativ (bod 23 tamtéž). Využití druhé výjimky pak také nebylo možné, neboť žalobce neozřejmil, proč nemohl jednotlivé komponenty popsat obecně prostřednictvím materiálu, váhy, velikosti apod. (bod 26 tamtéž). Krajský soud pak pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh na provedení výslechu svědků (bod 28 tamtéž). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel nejprve uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti. Krajský soud totiž nedostatečně vypořádal několik otázek. Šlo o výslech svědků žalovaným a o nedostatečné zhodnocení toho, jakým způsobem došlo v projednávané věci k omezení spravedlivé soutěže při užití obou výjimek zároveň. Dále se krajský soud nevypořádal s tím, že stěžovatel umožnil rovnocenné řešení i s ohledem na to, že nemusel mít dostatečný přehled o všech možných produktech. Zároveň krajský soud nedostatečně odůvodnil, proč bylo možné komponenty závodních kol popsat objektivně. [8] Následně stěžovatel rozporoval krajským soudem dovozený vztah mezi výjimkami; podle jeho názoru je naopak možná jejich souběžná aplikace. V projednávaném případě byl předmět veřejné zakázky navíc velmi specifický. Stanovení podmínek jinak než přímým odkazem by nebylo dostatečně přesné a srozumitelné. Vrcholoví sportovci mají totiž individuální potřeby, což znemožňuje komponenty popsat dostatečně přesně a srozumitelně. Důležité jsou i jinak zcela zanedbatelné detaily, pocity závodníka, jeho preference a zkušenosti s konkrétními komponenty. Tyto skutečnosti měl prokázat navrhovaný výslech svědků, který krajský soud nezákonně neprovedl. [9] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem, který považoval za přezkoumatelný. Výslech svědků byl nadbytečný, neboť by jím nebylo možno nikterak zhojit nesprávné stanovení zadávacích podmínek stěžovatelem, a ani stěžovatel ve své žalobě neuvedl konkrétní specifikace zadávaných výrobků, které by tyto výslechy dokazovaly. Pokud se jednalo o tak specifické detaily výrobku, mohl je dle žalovaného stěžovatel uvést sám bez nutnosti provedení svědeckých výpovědí. [10] Zároveň žalovaný nesouhlasil s tím, že výjimky je možné kombinovat. Tento výklad nepodporuje ani literatura, na níž stěžovatel odkázal. Připuštění obou výjimek současně totiž vede k vyprázdnění jedné z nich a vytváří prostor pro netransparentnost, jelikož není zřejmé, jaké plnění zadavatel vlastně poptává. Tento vztah mezi výjimkami pak vyplývá i z unijního práva. [11] Žalovaný nepopřel specifičnost předmětu plnění spočívající v závodních kolech pro vrcholové sportovce. Nicméně už jenom z toho, že v některých částech sporných veřejných zakázek stěžovatel požadoval 6 kol stejných parametrů s tím, že pouze velikost rámu a délky klik budou upřesněny až před podpisem smlouvy, je zřejmé, že uzpůsobení kol konkrétním závodníkům bylo pouze částečné. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost není důvodná. III.a K přezkoumatelnosti napadeného rozsudku [13] Stěžovatel v kasační stížnosti opakovaně namítal, že krajský soud nedostatečně vypořádal jeho argumentaci. Námitky nejsou důvodné. [14] Obecně platí, že soud musí vypořádat všechny nosné námitky žalobce, a to alespoň implicitně (viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014  78, bod 23). Úkolem soudu je „vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace“ (srov. např. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013  19). Podstatné tedy je, aby se soud ve svém rozhodnutí zabýval všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013  33; či nález ÚS ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08). [15] Napadený rozsudek tyto podmínky splňuje. Krajský soud se jasně vyjádřil, že námitka neprovedení výslechu svědků žalovaným byla opožděná, a proto k ní nemohl přihlédnout (bod 12 napadeného rozsudku). Zároveň také obsáhle vysvětlil podstatu výjimek v § 89 odst. 5 a 6 ZZVZ a hrozbu zvýhodnění určitých dodavatelů při jejich využití (body 15 až 18 tamtéž). Nejvyššímu správnímu soudu je také zřejmé, že krajský soud se otázkou aplikace výjimky podle § 89 odst. 5 ZZVZ nezabýval, neboť shledal, že sám žalobce připustil alternativy, což podle krajského soudu postačuje pro její vyloučení (bod 23 tamtéž). Námitky stěžovatele ohledně nemožnosti obecného popisu poté vyhodnotil jako nedostatečné (bod 26 tamtéž). Napadený rozsudek tedy je přezkoumatelný. III.b Ke vztahu § 89 odst. 5 a 6 ZZVZ [16] Stěžovatel dále rozporoval závěr, že výjimky stanovené v § 89 odst. 5 a 6 ZZVZ se vzájemně vylučují, a tedy že není možné se dovolávat obou současně. Námitka není důvodná. [17] Obecně platí, že technické podmínky při zadávání veřejných zakázek je nutné stanovovat obecným způsobem. Klíčové totiž je, jak již správně uvedl krajský soud (bod 15 napadeného rozsudku), aby technické specifikace poskytovaly hospodářským subjektům rovný přístup k zadávacím řízením a nevytvářely neodůvodněné překážky pro otevření veřejné zakázky hospodářské soutěži (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 25. 10. 2018, Roche Lietuva, C413/17, body 29 až 33; totožně bod 74 odůvod