1 Azs 106/2025 – Nejvyšší správní soud

1 Azs 106/2025- 26 - text  1 Azs 106/2025 - 29 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ivo Pospíšila a soudců Petra Pospíšila a Lenky Kaniové v právní věci žalobce: J. E. H., zastoupený Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 834/7, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2025, č. j. OAM1673/BABA01LE242024, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2025, č. j. 62 Az 5/2025  41, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Faridu Alizeyovi, advokátovi, se nepřiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany dle § 16 odst. 2 zákona o azylu jako zjevně nedůvodnou. Na základě shromážděných informací o politické situaci a stavu dodržování lidských práv v Maroku a na základě žalobcovy výpovědi shledal, že v žalobcově případě lze Maroko považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany („procedurální směrnice“). [2] Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. Na jejím základě Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 62 Az 5/2025  41, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že žalobce svou žádost o mezinárodní ochranu odůvodnil příslušností k národnosti Amazigh (Berber). Dle správního spisu žalovaný při posouzení Maroka jako bezpečné země původu vycházel ze čtyř dokumentů. Za aktuální lze ovšem považovat pouze zprávu Maroko, Hodnocení Maroka jako bezpečné země původu ze dne 16. 5. 2024. K otázce postavení Berberů v Maroku však žalovaný použil v zásadě pouze neaktuální podklady. Vzhledem k tomu není závěr žalovaného o Maroku jako bezpečné zemi původu ve vztahu k žalobci dostačující. Zejména pak není v souladu s požadavky kladenými zákonem o azylu a unijním právem. Krajský soud v Ostravě dále odkázal na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2024, č. j. 41 Az 14/2022  154. Z něj plyne, že nynější ustanovení § 16 odst. 4 věta druhá zákona o azylu nedává smysl a je v rozporu s unijním právem. Proto jej žalovaný neměl použít a měl se držet čl. 32 odst. 2 procedurální směrnice. Podle něj lze žádost zamítnout pro zjevnou nedůvodnost, jen pokud předtím žalovaný zjistí, že žadatel nesplňuje podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany podle kvalifikační směrnice. Tak však žalovaný nepostupoval. Krajský soud mu proto uložil, aby se v dalším řízení zabýval národností žalobce a jeho azylovým příběhem a zajistil relevantní a aktuální informace o situaci národnosti Amazigh v Maroku s tím, že nebude aplikovat § 16 odst. 4 zákona o azylu. II. Obsah kasační stížnosti [3] Žalovaný („stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [4] Stěžovatel v prvé řadě popsal žalobcovu „pobytovou“ minulost v Evropě. K věci samé pak namítl, že se zabýval situací v Maroku stran jeho zařazení mezi bezpečné země původu, a to jak v obecné rovině, tak speciálně ve vztahu k postavení Berberů v této zemi. Stěžejní dokument týkající se hodnocení Maroka jako bezpečné země původu, ze kterého vycházel, je z května 2024. Byl tedy vydán zhruba půl roku před rozhodováním o žádosti. Jeho podkladem přitom bylo velké množství všeobecně respektovaných zdrojů. [5] Stěžovatel nezpochybňuje, že Berbeři čelí v Maroku jistým nesnázím, které se podávají také ze shromážděných zpráv. Ty nicméně nedosahují intenzity pronásledování ve smyslu čl. 9 procedurální směrnice ani nesvědčí o tom, že by Berberům v Maroku hrozilo mučení, nelidské či ponižující zacházení či tresty nebo vážná újma z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu (který v Maroku neprobíhá), a v konečném důsledku tak nevyvrací hodnocení Maroka jako bezpečné země původu. [6] Pokud krajský soud konstatoval, že zprávu Maroko, Hodnocení Maroka jako bezpečné země původu ze dne 16. 5. 2024 lze považovat za aktuální, tak se jeho odkaz na rozsudek NSS č. j. 10 Azs 161/2022 míjí účinkem. Stejně tak postrádá logiku jeho závěr, že informace o Maroku jako bezpečné zemi původu neobstojí z hlediska kritérií, která plynou z procedurální směrnice a uvedeného rozsudku NSS. [7] Stěžovatel nesouhlasí ani s výtkou krajského soudu směřující proti neaktuálnosti použité zprávy Maroko, Situace Berberů v Maroku ze dne 4. 1. 2021. Krajský soud zde pominul závěry přiléhavého rozsudku NSS sp. zn. 1 Azs 292/2021, podle něhož je zastaralá taková zpráva, která obsahuje informace, jež v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť ve zprávě popisovaná situace je již zcela jiná. Jeli situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let. Vzhledem k azylovému příběhu žalobce a s ohledem na zprávu z května 2024 hodnotící Maroko jako bezpečnou zemi původu, která v podstatě potvrzuje neměnnost situace v postavení Berberů v Maroku, lze uzavřít, že nedošlo ke změnám okolností v období mezi vypracováním zprávy popisující situaci Berberů v Maroku ze dne 4. 1. 2021 a jejím použitím v roce 2025. [8] Hodnocení Maroka jako bezpečné země původu je založeno na transparentních informacích o zemi původu, které vyhovují procedurální směrnici, zákonu o azylu a aktuální judikatuře. Tento závěr podporuje i zpráva Českého rozhlasu ze dne 5. 1. 2025 Po desetiletích arabizace se Berbeři v severní Africe konečně dočkali uznání vlastních práv. Soud nevyložil dostatečně, z jakého důvodu by taková zpráva neměla být aktuální, dohledatelná či transparentní. Při odmítnutí této zprávy se omezil jen na sdělení, že se jedná o reprízu z roku 2022. Ovšem pokud by taková zpráva nebyla aktuální a platná, Český rozhlas by ji zajisté do svého programu nezařadil, nevysílal by neaktuální informace. [9] Stěžovatel dále brojil i proti závěrům uvedeným v bodech 22 až 24 napadeného rozsudku. Není pravdou, že stěžejním bodem pro posouzení žalobcovy žádosti byla jen skutečnost, že pochází z bezpečné země původu. Stejně tak není pravdou, že stěžovatel neposoudil jeho žádost. Krajský soud tuto otázku hodnotil nesprávně z pohledu § 16 odst. 4 zákona o azylu. Nevycházel přitom z konkrétních faktů azylového příběhu a nepojal celou šíři odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Nereagoval pak ani na argumenty stěžovatele uvedené ve vyjádření k žalobě. [10] Stěžovatel žádost o mezinárodní ochranu posoudil. Provedl se žalobcem pohovor a opatřil si podklady pro rozhodnutí, včetně policejního protokolu o výslechu žalobce coby účastníka správního řízení o vyhoštění. Na straně tři rozhodnutí pak stěžovatel uvedl, z jakého důvodu žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, a přesně definoval, z čeho při posouzení žádosti vycházel. Na stranách 5 a 6 rozhodnutí posoudil výpověď žalobce s informacemi o zemi původu. Dospěl přitom k závěru, že žalobce není a nebyl vystaven pronásledování či vážné újmě, že jeho azylový příběh není mimořádný. Stěžovatel tedy hodnotil, zda žalobce prokázal, že mohl čelit pronásledování či vážné újmě. Shledal, že žalobce v průběhu správního řízení neprokázal, že v jeho případě nelze Maroko považovat za bezpečnou zemi původu. Pokud žalobce neprokázal pronásledování, nebylo úkolem žalovaného posuzovat mezinárodní ochranu. Takto žalovaný argumentoval již ve vyjádření k žalobě, krajský soud se však jeho názory nezabýval a zcela je pominul. [11] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] V daném případě se jedná o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. Protože Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o splnění základních podmínek řízení o kasační stížnosti, dále se v souladu s § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná, tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se tak může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) ve věci je potřeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozh