1 Azs 121/2025 – Nejvyšší správní soud

1 Azs 121/2025- 71 - text  1 Azs 121/2025 - 74 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Kaniové a soudců Petra Pospíšila a Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: J. E. B. M., zastoupený Mgr. Enesem Zaimovićem, advokátem sídlem Dlouhá 705/16, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2024, č. j. OAM771/ZAZA11P09R22020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2025, č. j. 34 Az 34/202440, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 5. 11. 2020 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Žalovaný žádosti nevyhověl a dne 1. 2. 2022 pod č. j. OAM771/ZAZA11P062020 rozhodl, že žalobci se neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Na základě podané žaloby Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 2. 2023, č. j. 34 Az 12/2022  38, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shledal, že napadené rozhodnutí neobsahovalo prakticky žádné posouzení přiměřené pravděpodobnosti budoucího pronásledování žalobce ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Rovněž bylo namístě učinit důkladnější posouzení rizika hrozby vážné újmy žalobci ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. [2] V navazujícím řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 11. 2024, č. j. OAM771/ZAZA11P09R22020, žalobci mezinárodní ochranu opět neudělil. Žalobu, jíž žalobce proti novému rozhodnutí brojil, Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 20. 5. 2025. V odůvodnění se soud v prvé řadě zaměřil na hodnocení podmínek pro udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu, tedy otázku naplnění hrozby pronásledování žalobce [neudělení azylu dle § 12 písm. a) zákona o azylu žalobce nerozporoval]. Shledal, že žalobce se poslední protivládní demonstrace zúčastnil před více než osmi lety. V minulosti (po své účasti na demonstracích) se ovšem vrátil do Venezuely z České republiky bez jakýchkoliv problémů. Bez potíží probíhalo i prodlužování platnosti jeho cestovního dokladu. Proto se dá předpokládat, že není zaevidován jako účastník demonstrací v letech 20142017. Nelze mít tedy za opodstatněný závěr, že by chybějící výjezdní razítko v jeho pasu či skutečnost, že je neúspěšným žadatelem o mezinárodní ochranu, byly impulsem k prověřování, zda se právě v době před osmi lety a dříve neúčastnil protivládních demonstrací. Není ani pravděpodobné, že by žalobce čelil represi ze strany státních aktérů kvůli demonstracím, které vypukly ve Venezuele po prezidentských volbách v roce 2024. V době těchto protestů totiž pobýval mimo území Venezuely. Ze zpráv o zemi původu plyne, že pozornost státních bezpečnostních složek se zaměřuje na aktuální veřejné dění. Naopak žádné zdroje nevypovídají o tom, že by se soustředila i na řadové účastníky demonstrací v minulosti. Pokud jde o aktivity na sociálních sítích, žalobce sám při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že účet, na němž zveřejňuje příspěvky namířené proti režimu, je veden pod přezdívkou, proto nehrozí, že bude spojen s jeho osobou. Fotografie z demonstrací, které měl údajně zveřejňovat na svých webových stránkách, správnímu orgánu nedoložil. Co se pak týče žalobcova návratu do země původu, z norské zprávy Landinfo, Venezuela: Protestní akce v minulosti a v současnosti, možnost návratu do země pro osoby, které se účastnily velkých demonstrací v letech 20172019 ze dne 30. 5. 2023 plyne, že venezuelské úřady nevěnují zvýšenou pozornost skutečnosti, že je osoba neúspěšným žadatelem o mezinárodní ochranu či o dlouhodobý pobyt v cizině. Naopak žalobcem předložená zpráva Amnesty International The State of the World´s Human Rights z roku 2023 v tomto ohledu nemá vysokou výpovědní hodnotu. Ze zpráv o zemi původu shromážděných žalovaným nelze usuzovat ani na nebezpečí hrozby vážné újmy dle § 14a zákona o azylu z důvodu, že žalobce ze země vycestoval v době covidových opatření, a to přes neoficiální hraniční přechod v době obecného zákazu vycestování. II. Kasační stížnost [3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce („stěžovatel“) kasační stížnost. V ní zcela shodně jako v žalobě popsal svůj azylový příběh a obavy z pronásledování, resp. nebezpečí vážné újmy v případě návratu do země původu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek, popř. i rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil krajskému soudu, resp. žalovanému k dalšímu řízení. [4] V doplnění kasační stížnosti uvedl, že v jeho případě nejde o „pokus“ o sloučení rodiny či legalizaci pobytu, jak naznačuje žalovaný. Podstatou jsou jeho politické aktivity ve Venezuele a rizika spojená s případným návratem do země původu, která patří mezi země s nejvíce autoritativními režimy. Režim sleduje a trestá prakticky jakoukoli formu opozice. Státní moc je uplatňována arbitrárně, a to i vůči domnělým odpůrcům režimu. Po prezidentských volbách v roce 2024 se země ocitla v bezprecedentní humanitární a politické krizi. Stěžovatel ji přitom v roce 2020 opustil nelegálně. K uvěznění by mohly vést i jeho „online aktivity“, kdy na svém účtu na sociálních sítích pod pseudonymem publikoval kritiku režimu. [5] Krajský soud rozhodnutí žalovaného nejprve zrušil, poté již však přijal argumentaci žalovaného. Vycházel přitom z obdobných informací o zemi původu jako žalovaný, opírá se zejména o zprávu norského imigračního úřadu z roku 2023 (Landinfo). Nedošlo tudíž k řádnému vypořádání žalobních bodů. Rozsudek je, stejně jako rozhodnutí žalovaného, nepřezkoumatelný a vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Soud se dopustil zásadního pochybení, které má vliv na hmotněprávní postavení stěžovatele. [6] Stěžovatel v žalobě s poukazem na zprávy renomovaných nevládních mezinárodních organizací upozorňoval na aktuální dění ve Venezuele. Soud se však spokojil se spekulativním přístupem k věci a relativizoval stěžovatelovy obavy. Jeho argumentace spočívá zejména v časovém odstupu od konkrétních protistátních aktivit stěžovatele. Dalšími okolnostmi se však soud již nezabýval. Stěžovatel přitom předložil aktuální informace o zemi původu, zvláště zprávu Amnesty International z roku 2024. Soud i žalovaný je však bez bližšího zdůvodnění odmítli. [7] Krajský soud dále nesprávně vyhodnotil i otázku, zda měla být stěžovateli udělena mezinárodní ochrana ve formě azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu či doplňková ochrana. Žalovaný i přes předchozí zrušující rozsudek nezjistil všechny relevantní informace o zemi původu. Žalovaný i krajský soud upřednostnili norskou zprávu Landinfo 2023 před zprávou Amnesty International z roku 2024, na kterou poukázal stěžovatel. Soud nevysvětlil, proč by zpráva Amnesty Inetrantional, kontextuálně zasazená do dalších dostupných zpráv o zemi původu, neměla mít dostatečnou vypovídající hodnotu. problematické postavení navracejících se žadatelů o mezinárodní ochranu navíc potvrdila i zpráva EASO z roku 2020. Zpráva imigračního úřadu zastupujícího zájmy norského státu do dalších dostupných zpráv nezapadá. [8] Ani závěr o tom, že nedojde k prozrazení bývalých aktivit stěžovatele je spekulativní a neopírá se o informace o zemi původu. Z nich je patrné, že státní moc dopadá i jen na domnělé odpůrce režimu. Stěžovatel sice není politicky exponovaným disidentem, ale protirežimních demonstrací se zúčastnil. Nesouhlas s režimem otevřeně vyjádřil i na sociálních sítích. Vzhledem k tomu, že nedisponuje výstupním razítkem ze země v roce 2020, nelze jeho situaci bagatelizovat. Při návratu do země může být zcela reálně prohledán včetně elektronických komunikačních zařízení. Režim se dopouští mučení a ponižujícího zacházení i s formálně níže postavenými odpůrci. V poslední době investuje nemalé prostředky do kontroly digitálního prostoru a podněcuje obyvatele k udávání protistátních aktivit spoluobčanů. Zprávy, potvrzující tyto skutečnosti, si však žalovaný neopatřil. Soud ani žalovaný nezohlednili prospektivní charakter mezinárodní ochrany a zaměřili se pouze na minulé aktivity stěžovatele. Nezabývali se otázkou případného stěžovatelova zájmu realizovat v zemi původu svá politická práva. Stěžovatel by vzhledem ke své typologii mohl být pro režim „zájmovou“ osobou. Jakákoli forma disentu je přitom tvrdě trestána. [9] Stěžovateli případně měla být poskytnuta alespoň doplňková ochrana. Od roku 2024 došlo ve Venezuele ke zhoršení bezpečnostní situace ve všech ohledech. Nejde jen o politickou, ale též humanitární a sociální krizi. Chybí potraviny i základní služby. Venezuelané proto ve velkém prchají ze země. Zmíněné nedostatky jsou nelidským a ponižujícím zacházením. III. Vyjádření žalovaného [10] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný konstatoval, že krajský soud se v potřebném rozsahu zabýval hodn