10 Afs 98/2025 – Nejvyšší správní soud

10 Afs 98/2025- 45 - text  10 Afs 98/2025 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: BG Technik cs, a. s., U Závodiště 8, Praha 5, zastoupené advokátkou JUDr. Valerií Vodičkovou, Vodičkova 17, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí ze dne 19. 1. 2017, čj. 4372/2017900000304.7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, čj. 5 Af 12/2017210, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Celní úřad pro hlavní město Prahu doměřil žalobkyni clo za dovoz elektrických vozíků SELVO 4800, a to za období od července 2013 do září 2015. Žalobkyně v celním prohlášení deklarovala zboží jako vozík pro invalidy, též s motorem nebo jiným mechanickým pohonným zařízením; ostatní, který spadá pod položku 8713 10 00 kombinované nomenklatury [příloha I nařízení Rady č. 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku] se sazbou cla 0 %. Celní úřad ale zboží posoudil jako vozidlo speciálně konstruované pro jízdu na sněhu; speciální vozidlo pro přepravu osob na golfových hřištích a podobné vozidlo, které spadá pod položku 8703 10 18 KN se sazbou cla 10 %. Proti rozhodnutí celního úřadu podala žalobkyně odvolání, které Generální ředitelství cel (GŘC) zamítlo. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí GŘC žalobou u Městského soudu v Praze. Ten žalobě napoprvé vyhověl, rozhodnutí o odvolání zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Spornou otázku, zda vozík spadá pod číslo 8713 KN, nebo pod číslo 8703 KN, už podle městského soudu vyřešil NSS ve vztahu k jinému období (rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, čj. 4 Afs 125/201838). Městský soud proto věc posoudil stejně. I podle něj šlo o „vozík pro invalidy“ podle čísla 8713 KN. [3] GŘC se proti rozsudku městského soudu bránilo kasační stížností a NSS jej zrušil (rozsudkem ze dne 21. 2. 2025, čj. 10 Afs 134/2020161). Na základě odpovědi Soudního dvora na předběžnou otázku, kterou mu v této věci položil (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. 11. 2024, C129/23 a C567/23, BG Technik), dospěl k závěru, že vozík SELVO nespadá pod číslo 8713 KN. S tímto právním názorem vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. [4] Městský soud napodruhé žalobu zamítl. Proti tomu se žalobkyně (stěžovatelka) brání kasační stížností. Ta je však z větší části nepřípustná (jak si toho ve svém důkladně zpracovaném vyjádření povšimlo i GŘC), ve zbytku je nedůvodná. [5] Nepřípustná je mimo jiné i kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno u NSS; to neplatí, jeli jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem NSS [§ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.]. [6] Smyslem této úpravy je, aby se NSS nemusel opakovaně zabývat věcí, k níž už jednou vyslovil svůj právní názor závazný pro krajský (městský) soud; to za předpokladu, že se krajský (městský) soud tímto názorem řídil. Tímto právním názorem je totiž v řízení o opakované kasační stížnosti vázán i sám NSS (usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008, čj. 9 Afs 59/200756, č. 1723/2008 Sb. NSS). Přípustnost opakované kasační stížnosti je tedy omezena na důvody, které NSS v téže věci dosud neřešil. Není přitom ani podstatné, že v prvém případě podal kasační stížnost žalovaný a ve druhém případě žalobce (tak i usnesení NSS ze dne 5. 2. 2013, čj. 8 Afs 47/201239, body 20 a 21, či ze dne 8. 3. 2021, čj. 6 Afs 229/202059, bod 27). [7] Předně se stěžovatelka v kasační stížnosti dovolává svého legitimního očekávání, které jí prý vzniklo na základě dřívějšího výkladu soudů. Protože jde o otázku, kterou NSS ve svém předešlém rozsudku neřešil, a protože námitku zásahu do legitimního očekávání v důsledku změny judikatury mohla stěžovatelka rozumně uplatnit až poté, co se NSS od své dřívější judikatury odchýlil, jde o námitku přípustnou. Ne však důvodnou. [8] Stěžovatelka konkrétně namítá, že postup soudů, zejména NSS, popírá zásadu legitimního očekávání a právní jistoty. Čtvrtý senát svým rozsudkem 4 Afs 125/2018, podle něhož vozík SELVO má speciální prvky ulehčující invaliditu, a spadá tak do čísla 8713 KN, vytvořil závazný výklad práva. Tento právní názor byl nejen respektován krajskými soudy, ale sloužil jako základní pilíř stěžovatelčiny obrany proti opakovaným zásahům celních orgánů. Stěžovatelka jednala v dobré víře, že stát prostřednictvím soudů poskytl závazné stanovisko k právnímu posouzení věci. Na její jednání nelze zpětně pohlížet jako na nesprávné jen proto, že jiný senát NSS po téměř deseti letech zaujal opačný názor. V právním státě není možné, aby občan či podnikatel byl trestán za to, že jednal v souladu s tehdy platným výkladem práva, který poskytl vrcholný soud. Zákon neumožňuje, aby tentýž soud vykládal rozhodnutí Soudního dvora pokaždé odlišně. Takovým postupem se soud dopouští nepřípustné libovůle. Postupem NSS, konkrétně rozsudkem čtvrtého senátu, prý byla stěžovatelce způsobena škoda. Také městský soud porušil zásadu právní jistoty a předvídatelnosti rozhodování soudů i zákaz svévole, protože bez řádného zdůvodnění změnil předešlé závěry soudů v totožné věci. [9] Tato stěžovatelčina argumentace je nesprávná. Stejně jako jinde ve veřejném právu, i v celní oblasti může vzniknout legitimní očekávání na straně jednotlivců (zde dovozců zboží), které je třeba chránit. Takové očekávání však může založit jedině ustálená, jednotná a dlouhodobá správní praxe (rozsudek NSS ze dne 8. 6. 2023, čj. 10 Afs 281/202238, č. 4509/2023 Sb. NSS, bod 28). Žádná praxe, podle které by vozík SELVO patřil do čísla 8713 KN, tu ovšem nikdy nebyla. Celní orgány naopak už od počátku zastávají názor, že vozík SELVO patří do čísla 8703 KN. V jediném soudu známém případě, kdy nakonec rozhodly jinak, byly vázány právním názorem Krajského soudu v Ostravě (22 Af 78/2016), potvrzeného čtvrtým senátem NSS (4 Afs 125/2018). Navíc tak rozhodly až několik let poté, co stěžovatelka uskutečnila dovozy, za které jí bylo v tomto případě doměřeno clo (2013–2015). [10] Proto také nedává žádný smysl stěžovatelčino tvrzení, že jednala v souladu s tehdejším výkladem soudů, který po léta nebyl nijak zpochybňován. V souladu s tehdejší judikaturou stěžovatelka jednat nemohla, protože tu žádná judikatura k otázce sazebního zařazení vozíku SELVO 4800 tehdy (v době dovozů) nebyla. Rozsudky Krajského soudu v Ostravě a čtvrtého senátu NSS, o které se stěžovatelka opírá, byly vydány až v roce 2018. Je tedy vyloučeno, aby na jejich základě v tomto případě stěžovatelce vzniklo legitimní očekávání (či snad dobrá víra) ve vztahu k dovozům, které se uskutečnily o několik let dříve. [11] Judikatura naopak obecně působí zpětně (retrospektivně): jak soud vyloží právo, tak se má vykládat už od počátku. Stejně jako po rozsudku čtvrtého senátu platilo – a to i ve vztahu k dovozům, které se uskutečnily ještě před jeho vydáním –, že vozík SELVO spadá pod číslo 8713 KN, tak po rozsudku desátého senátu platí (a vždy mělo platit), že vozík pod ono číslo nespadá. Byť má zásada předvídatelnosti soudního rozhodování v právním státě nepochybně svůj význam, neznamená, že soud za žádných okolností nemůže změnit názor na určitou právní otázku. V případě NSS s tím zákon dokonce výslovně počítá: rozhodující senát, který se chce odklonit od právního názoru vysloveného v dřívějším rozhodnutí, má předložit věc rozšířenému senátu (§ 17 odst. 1 s. ř. s.). Z této povinnosti ovšem sám rozšířený senát uznává výjimky. Platí, že judikatura soudů, která je pro NSS závazná – tedy mj. judikatura Soudního dvora –, „přebíjí“ předchozí s ní rozpornou judikaturu NSS, aniž by to musel vyslovit rozšířený senát (např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 10. 2. 2021, čj. 5 As 177/2016139, č. 4156/2021 Sb. NSS, bod 31 a tam citovaná judikatura). Přesně to se v tomto případě stalo. Desátý senát rozhodl opačně než čtvrtý senát na základě rozsudku Soudního dvora ve věci BG Technik, tedy na základě odpovědi na předběžnou otázku, kterou právě v této věci položil. Právní názor dříve zastávaný správními soudy (nešlo o dlouhodobou a ustálenou judikaturu, jak by se mohlo z textu kasační stížnosti zdát, ale o jeden rozsudek Krajského soudu v Ostravě a jeden rozsudek čtvrtého senátu NSS v téže věci) tím byl překonán. Ani městský soud pak nezměnil předešlé závěry soudů – i svůj původní v této věci – svévolně, ale rozhodl v souladu s novým právním názorem NSS, který pro něj byl závazný. [12] Krom toho, že stěžovatelka nejednala (nemohla jednat) na základě tehdejšího výkladu soudů, není za své jednání ani nijak trestána. Clo je poplatek vybíraný státem při přechodu zboží přes celní hranici – a doměřením cla se nikomu neukládá trest. Výše doměřeného cla jen vyjadřuje výši celní povinnosti, kterou stěžovatelka sama měla odvést (rozsudek NSS ze