10 As 234/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 234/2024- 51 - text  10 As 234/2024 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobce: Bc. M. H., zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Bauerem, Jinonická 80, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, proti nezákonnému zásahu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2024, čj. 5 A 100/2020246, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi JUDr. Petru Bauerovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 8 228 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] V této věci je spor o zákonnost policejní výzvy, o zákonnost žalobcova zajištění a o to, zda byl žalobce po celou dobu pobytu v policejní cele spoután. Výzva i zajištění byly – s ohledem na žalobcovo předchozí jednání – zákonné. To, že byl v cele spoután, žalobce neprokázal, naopak vše kromě jeho tvrzení svědčí pro závěr, že spoután nebyl. 1. Popis věci [2] Žalobce je otcem nezletilého chlapce. S matkou dítěte nežije a jeho styk s dítětem byl v době, o kterou jde, upraven rozhodnutím opatrovnického soudu. Žalobce v minulosti opakovaně volal na tísňovou linku (158), aby oznámil, že má obavy o zdraví a život svého syna. Jeho obavy se dosud nikdy neukázaly jako oprávněné. [3] Dne 22. 4. 2020 žalobce volal na tísňovou linku v průběhu necelé půlhodiny čtyřikrát, nacházel se přitom v blízkosti bydliště svého syna a jeho matky. Opět oznamoval obavy o syna. Na základě jeho oznámení, které krátce předtím učinil přímo obvodnímu oddělení policie, byla přitom telefonicky dotázána matka dítěte, která uvedla, že je dítě s ní a v pořádku; o tom byl žalobce informován. Na místo dorazila hlídka policie a vyzvala žalobce, aby ukončil volání na tísňovou linku a aby místo opustil. Žalobce neuposlechl, policie ho proto zajistila a převezla do cely. Po podání vysvětlení byl žalobce propuštěn na svobodu. [4] Žalobce se následně domáhal určení, že byl zásah policie nezákonný. Za nezákonný zásah přitom označil výzvu policie; zajištění; spoutání v průběhu eskorty; provedení osobní prohlídky před eskortou; provedení osobní prohlídky při umístění do cely; umístění do cely; odebrání mobilního telefonu po dobu umístění v cele; a spoutání po dobu umístění v cele. [5] Městský soud v Praze žalobu nejprve zamítl. NSS však tento první rozsudek zrušil, protože byl založen na obsahu listin, které městský soud neprovedl jako důkaz, a žalobce tak neměl možnost se k nim vyjádřit (rozsudek ze dne 23. 10. 2023, čj. 10 As 326/202288, č. 4563/2024 Sb. NSS). Podruhé městský soud rozhodl nyní napadeným rozsudkem tak, že žalobě částečně vyhověl – za nezákonný zásah označil spoutání v průběhu eskorty a odebrání mobilního telefonu po dobu umístění v cele. Městský soud si v řízení po rozhodnutí NSS vyžádal obrazové a zvukové nahrávky pořízené při zajišťování žalobce, při jeho umisťování do policejní cely a při pobytu v ní. Ministerstvo sdělilo, že záznam ze zajišťování byl ztracen a na policejní stanici se žádný záznam nevytvářel (nebyly tam kamery). Městský soud vyslechl oba zasahující policisty a jejich nadřízeného a k důkazu přečetl podstatný obsah listin, z nichž poté vyšel při rozhodování. Také přehrál obrazovozvukové nahrávky založené do spisu žalobcem a záznamy hovorů z tísňové linky pořízené policií. [6] Proti druhému rozsudku městského soudu se žalobce (nyní stěžovatel) opět brání kasační stížností. 2. Argumenty stran v kasačním řízení [7] Stěžovatel tvrdí, že je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný. Řada tam vyslovených závěrů totiž nemá oporu v důkazech. Zejména není pravda, že stěžovatel v době policejního zásahu volal na tísňovou linku a že se nacházel v bezprostřední blízkosti pozemku matky svého syna. Městský soud se dále nevypořádal s tím, že příslušný správní orgán odložil stěžovatelův údajný přestupek spočívající v neuposlechnutí výzvy. [8] Dále stěžovatel tvrdí, že nezákonné byly také ostatní zásahy policie. Výzva určená stěžovateli byla nezákonná, protože byla nekonkrétní a její splnění nemohlo vyloučit páchání přestupku – opuštění místa nemohlo stěžovateli znemožnit volat na tísňovou linku. Stěžovatelovo zajištění bylo nezákonné, protože policisté stěžovatele nepřistihli při jednání, které by mělo znaky přestupku – stěžovatel v době zásahu policie na tísňovou linku nevolal (ani to neměl v úmyslu) a jeho předchozí volání nebylo zlomyslné. Stěžovatel nadto výzvu uposlechl a místo opustil, protože udělal krok stranou. [9] Konečně nezákonné bylo i spoutání stěžovatele po dobu jeho umístění v cele. Stěžovatel vznesl hájitelné tvrzení o tom, že byl přehnaně horlivě a dlouho poután, a bylo tedy na žalovaném ministerstvu, aby prokázalo, že stěžovatel v cele spoután nebyl (nález ÚS ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. I. ÚS 860/15). Městský soud nevysvětlil, proč upřednostnil skutkovou verzi zasahujícího policisty, který byl vyslechnut před soudem, a obsah úředních záznamů, které mohly být pořízeny k „zakrytí“ nezákonného zásahu. Policista není vždy nestranným svědkem a jeho výpovědi nelze obecně přikládat větší váhu (nález ÚS ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16; rozsudky NSS ze dne 17. 6. 2011, čj. 7 As 83/201063; a ze dne 26. 1. 2017, čj. 4 As 216/201634). Městský soud se nadto nevyjádřil k neúplnosti policejního videozáznamu ze zákroku a z cely, respektive z této neúplnosti nevyvodil náležité důsledky (rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2015, čj. 6 As 255/201442, č. 3240/2015 Sb. NSS). [10] Ministerstvo vnitra ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že stěžovatel byl v době příjezdu policejní hlídky podezřelý ze spáchání dvou přestupků – ze zlomyslného volání [§ 119 odst. 1 písm. e) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích] a z přestupku proti občanskému soužití [§ 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích]. Stěžovatelovo volání na tísňovou linku bylo zlomyslné. Stěžovatel opakovaně nahlašoval obavy o zdraví a život svého syna, které se nikdy neukázaly jako oprávněné. Policie v době zásahu evidovala 29 takových telefonátů a oznámení. V řešený den policie telefonicky ověřila, že je chlapec v pořádku; k jeho fyzické kontrole nepřistoupila, protože předchozí opakované návštěvy policejních hlídek jej traumatizovaly. Stěžovatel byl poučen jak o výsledku šetření, tak i o tom, že nemá blokovat tísňovou linku. Přesto na ni zavolal ještě několikrát. Proto policie stěžovatele vyzvala, aby na tísňovou linku přestal volat. [11] Stěžovatel byl také důvodně podezřelý z přestupku proti občanskému soužití, protože jeho bývalá partnerka policii sdělila, že ji stěžovatelovo chování obtěžuje a chystá se přestupek oznámit. Proto policie stěžovatele vyzvala, aby opustil okolí domu své bývalé partnerky. [12] Stěžovatel výzvu neuposlechl, proto byl k jejímu splnění donucen a zajištěn. Zajištění bylo zákonné, protože stěžovatel neuposlechl výzvu, a dopustil se tak jednání vykazujícího znaky přestupku [podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích]. Z hlediska zákonnosti zajištění není podstatné, zda v době příjezdu policejní hlídky stěžovatel zrovna telefonoval na tísňovou linku. [13] Co se týče stěžovatelova údajného spoutání v policejní cele, ministerstvo zdůraznilo, že podle judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva se důkazní břemeno přesouvá na stát jen tehdy, pokud zadrží oběť v dobrém zdravotním stavu a propustí ji zraněnou. Stěžovatel strávil v cele necelou půlhodinu a žádnou zdravotní újmu netvrdil. Výpověď zasahujícího policisty byla upřímná, koneckonců právě na jejím základě označil městský soud některé zásahy vůči stěžovateli za nezákonné. Proto není namístě zpochybňovat věrohodnost policistova tvrzení, že stěžovatel v cele nebyl spoután. Naopak stěžovatelova důvěryhodnost je pochybná – stěžovatel je verbálně agresivní vůči právníkům ministerstva a soudcům, na předsedkyni senátu městského soudu podal kárné podněty a trestní oznámení a na internetu zveřejnil několik vulgárních hodnocení soudců. 3. Posouzení věci [14] Kasační stížnost není důvodná. [15] Stěžovatel tvrdí, že je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný. To není pravda. Městský soud podrobně a srozumitelně vysvětlil důvody svého rozhodnutí; jeho zjištění mají oporu v tentokrát už řádně provedených důkazech. [16] To, že se stěžovatel při příjezdu policejní hlídky nacházel v blízkosti bydliště své bývalé partnerky, vyplývá mimo jiné z výpovědí zasahujících policistů a ani stěžovatel to v podstatě nepopřel. Z hlediska obav, které stěžovatelova přítomnost mohla u jeho bývalé partnerky vyvolávat, totiž není důležité, zda byl stěžovatel přímo u jejích dveří či o kus vedle na veřejném prostranství. To, že stěžovatel při příjezdu poli