2 As 54/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 54/2025- 39 - text  2 As 54/2025 - 41 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Mgr. D. H. Č., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nepřipuštění žalobkyně k odborné justiční zkoušce v bloku začínajícím 8. 10. 2024, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 11 A 96/202436, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto: Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. Odůvodnění: [1] Žalobkyně je asistentkou soudce Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Žalovaný neumožnil žalobkyni vykonat odbornou justiční zkoušku. Dospěl totiž k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínku vzdělání podle § 111 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (zákon o soudech a soudcích), neboť vzdělání na slovenské vysoké škole, které získala žalobkyně, není obsahem a rozsahem srovnatelné s magisterským studijním programem Právo a právní věda, obor Právo, studovaným na vysoké škole v České republice. Žalovaný akcentoval, že oborem Právo se rozumí výhradně české právo. [2] Proti tomuto postupu žalovaného se žalobkyně bránila žalobou podanou k městskému soudu. Ten v záhlaví označeným rozsudkem určil, že zásah spočívající v nepřipuštění žalobkyně k odborné justiční zkoušce v bloku začínajícím 8. 10. 2024 z důvodu nesplnění požadavku na vysokoškolské vzdělání byl nezákonný (výrok I), a dále žalovanému zakázal, aby při posuzování přihlášky žalobkyně zkoumal, zda žalobkyně splňuje požadavky na vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice (výrok II). [3] Městský soud totiž dospěl k závěru, že žalovaný není oprávněn posuzovat, zda vzdělání asistenta soudce, který požádal o vykonání odborné justiční zkoušky, splňuje požadavky na vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice. To totiž posuzuje předseda soudu, u něhož je asistent v pracovním poměru, při jeho jmenování do funkce asistenta soudce. Pokud se následně asistent soudce přihlásí k odborné justiční zkoušce, zákon žalovaného neopravňuje, aby znovu hodnotil splnění podmínky vzdělání (na rozdíl od situace, kdy se ke zkoušce přihlásí vyšší soudní úředník nebo státní zaměstnanec). Městský soud se proto již dále nezabýval tím, zda žalobkyně skutečně podmínku vzdělání splňuje, či nikoliv. [4] Proti rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. [5] Stěžovatel poukázal na to, že názor městského soudu neodpovídá dosavadní správní praxi. Pokud by žalobkyni připustil k odborné justiční zkoušce, bude se jednat o nevratný krok, ať již by byla žalobkyně úspěšná, či nikoliv. V této věci jde o zpochybnění stěžovatelovy pravomoci a je potřeba zachovat právní jistotu. Jsou tak naplněny podmínky k tomu, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek (viz usnesení NSS ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 Ans 3/201347). [6] Přiznání odkladného účinku nezpůsobí žalobkyni žádnou významnou újmu. Újmu by jí naopak způsobilo to, že by nebyla v důsledku dalšího vývoje soudního rozhodování v této věci připuštěna ke zkoušce, na kterou se připravovala, případně by u ní nebyla úspěšná. Žalobkyně by navíc nemohla být z důvodu nesplnění podmínky vzdělání jmenována soudkyní. Žalobkyně ani v řízení před městským soudem netvrdila, že by jí měla být způsobena nějaká újma. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nehrozí vznik újmy ani jiným osobám. Újma může naopak vzniknout stěžovateli a celému justičnímu systému. Stěžovatel by totiž byl nucen aplikovat závěry městského soudu i na jiné případy, čímž zavede novou správní praxi. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neodporuje ani veřejnému zájmu. Ve veřejném zájmu naopak je, aby stěžovatel nebyl nucen postupovat v rozporu se zákonem, a vytvářet tak nezákonnou správní praxi. [7] Žalobkyně s návrhem, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, nesouhlasí. Připravuje se již na vykonání odborné justiční zkoušky, účastnila se různých seminářů pořádaných Justiční akademií, včetně osmidenního závěrečného soustředění v Kroměříži v lednu 2024, které slouží primárně jako příprava na tuto zkoušku. Znalosti, které zde nabyla, však bude postupem času jistě ztrácet. Opakovaná účast na soustředění navíc není možná. Stejně tak se může měnit samotný právní řád či požadavky na justiční zkoušku. S tím souvisí i to, že materiály, které si pořídila k přípravě na zkoušku (zákony, komentáře), budou postupem času zastarávat, a proto si bude muset pořizovat nové. Závěrem dodala, že přípravu na odbornou justiční zkoušku, ke které nebyla připuštěna, nepovažuje za promarněný čas, ale za součást sebevzdělávání. S ohledem na to, že s podáním kasační stížnosti není ze zákona spojen odkladný účinek, však hodlá opět podat přihlášku k odborné justiční zkoušce. [8] Kasační stížnost v nynější věci nemá ze zákona odkladný účinek [§ 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, jsouli splněny tři materiální předpoklady (§ 73 odst. 2 s. ř. s.): 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně. [9] Rozšířený senát v tomto usnesení dovodil, že odkladný účinek může být přiznán i kasační stížnosti žalovaného, bude se však jednat spíše o výjimečné případy, kdy „odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinků vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem.“ (bod 27 usnesení rozšířeného senátu). [10] Na úvod Nejvyšší správní soud poznamenává, že důsledky rozsudku městského soudu nemohou být samy o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (viz usnesení NSS ze dne 21. 3. 2024, č. j. 7 As 224/202361, bod 10). Je na stěžovateli, aby konkrétně vylíčil, jak má být rozsudkem městského soudu ohrožen veřejný zájem, v čem tento veřejný zájem spočívá a proč jej lze mít za důležitý. [11] Nejvyšší správní soud považuje za podstatné zdůraznit, že pro účastníky řízení je závazný výrok pravomocného rozsudku (§ 54 odst. 6 s. ř. s.). Z hlediska dopadů na další postup stěžovatele je významný výrok II. rozsudku městského soudu, jímž mu bylo uloženo, aby neposuzoval splnění podmínky vzdělání u žalobkyně, pokud se znovu přihlásí k odborné justiční zkoušce. Stěžovatel nevysvětlil, jak by při úzkém vnímání závaznosti rozsudku městského soudu, jenž se týká toliko případu žalobkyně, byl ohrožen důležitý veřejný zájem. Zmínil sice aspekt nevratnosti připuštění k odborné justiční zkoušce, ovšem nad rámec toho ve vztahu k potřebě ochrany veřejného zájmu v této konkrétní věci nic nedoplnil. Naopak sám uvedl, že připuštění žalobkyně k vykonání odborné justiční zkoušky povede jen k tomu, že splnění podmínky vzdělání bude znovu posuzováno v souvislosti s případným návrhem na její jmenování do funkce soudkyně (tedy její ambice budou zmařeny později po vynaložení značného a optikou stěžovatele zbytečného úsilí spojeného s přípravou a účastí u odborné justiční zkoušky). Tohoto rizika si ovšem musí být žalobkyně vědoma, neboť na něj poukázal i městský soud v napadeném rozsudku, v němž se nezabýval tím, zda žalobkyně podmínku vzdělání splňuje. S vědomím toho se bude žalobkyně sama rozhodovat, zda se odborné justiční zkoušce podrobí, či nikoliv. [12] Podstata návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přesahuje rámec závaznosti rozsudku městského soudu a vychází z toho, že stěžovatel ihned (aniž by vyčkal rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v této věci) uzpůsobí svoji správní praxi v ostatních věcech (mimo případ žalobkyně) právnímu názoru městského soudu vyslovenému v napadeném rozsudku. Stěžovatel se návrhem na přiznání odkladného účinku snaží dosáhnout de facto sistace právního názoru městského soudu, neboť právě ten má potenciálně plošný (systémový) dopad a z toho plynoucí závažnější následky. Přiznání odkladného účinku ovšem k dočasnému „odklizení“ právního názoru vysloveného v pravomocném rozhodnutí městského soudu neslouží. Smys