2 Azs 134/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Azs 134/2025- 26 - text  2 Azs 134/2025 - 28 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: E. Y., zastoupený Mgr. Alicí Jeziorskou, advokátkou se sídlem Svornosti 86/2, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2024, č. j. OAM1428/BABA01VL142023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2025, č. j. 20 Az 9/202468, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Alici Jeziorské, advokátce, se přiznává odměna ve výši 6 134,70 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Hlídka cizinecké policie při kontrole cestujících autobusu směřujícího do Spolkové republiky Německo dne 11. 10. 2023 zjistila, že žalobce nemá na území České republiky žádné oprávnění k pobytu. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje (dále „krajské ředitelství“), ze dne 12. 10. 2023 byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 60 dnů. Rozhodnutím krajského ředitelství z téhož dne pak bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území Evropské unie a smluvních států. [2] Dne 18. 10. 2023 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, a to bez uvedení bližších důvodů. Dne 27. 10. 2023 sdělil, že je státním příslušníkem Turecké republiky islámského sunnitského náboženského přesvědčení. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že chce v České republice zůstat a pracovat. V Turecku má problémy s dluhem a v tuzemsku si chce vydělat na živobytí. Protože jeho dcera je drogově závislá, prostředky zamýšlel použít i na její léčbu. Žalobce údaje poskytoval za přítomnosti soudního tlumočníka z tureckého jazyka. Podpisem pak potvrdil souhlas s oběma stranami písemného dokumentu, a to bez připomínek. [3] Do protokolu o pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu dne 13. 12. 2023 žalobce popsal, že v Turecku má problémy s hrozící krevní mstou. V roce 2015 se odstěhoval od rodiny do Istanbulu za prací, kde měl dostávat telefonické výhrůžky. Vyhrožováno mělo být i jeho rodině. Zanechal proto práce. Poté dostal pracovní nabídku v tuzemsku, protože ale nedostal vízum, z vlasti uprchl. K výhrůžkám uvedl, že mu někdo vyhrožoval smrtí, netuší ale proč. Vyhrožování mohlo podle něj souviset se starou krevní mstou, o níž však neví nic konkrétnějšího než to, že v rodině byly v 80. letech spory o půdu. Turecká policie situaci nevyřešila pro nedostatek důkazů. Kvůli výhrůžkám měl opustit vlast. Žalobce uvedl, že v České republice chce pracovat a žít. Problémy s dluhy měl mít v Turecku již vyřešeny, aktuálně žádné dluhy nemá. Do vlasti se nemůže vrátit kvůli výhrůžkám. Po přetlumočení ustanovenou tlumočnicí do turečtiny žalobce protokol vlastnoručně podepsal. [4] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon o azylu“). Proti tomuto rozhodnutí (dále „napadené rozhodnutí“) brojil žalobce žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě (dále „krajský soud“). [5] Krajský soud nepřisvědčil žalobcově argumentaci, podle které se žalovaný dostatečně nezabýval jeho obavami z výhrůžek. Podle krajského soudu o tomto důvodu pro podání žádosti žalovaný naopak podrobně uvážil. Žalobcova tvrzení byla nekonkrétní. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu obavu z výhrůžek či krevní msty jako důvody podání vůbec netvrdil. Krajský soud nesouhlasil ani s tvrzením, že pohovor k žádosti byl proveden povrchně. Za nedůvodnou označil také žalobcovu námitku ohledně nedostatečnosti tlumočení do kurdského jazyka v řízení před krajským ředitelstvím. Krajské ředitelství se při výslechu dne 11. 10. 2023 žalobce výslovně dotázalo, zda tlumočníkovi rozumí, což žalobce potvrdil. Při poskytnutí údajů a při pohovoru k žádosti již žalobci tlumočili tlumočníci do tureckého jazyka. V rámci seznámení se s podklady pro rozhodnutí se žalobce za pomoci tlumočníka do turečtiny seznámil s obsahem protokolu o výslechu provedeném krajským ředitelstvím, který proběhl za účasti tlumočníka do kurdského jazyka. V jeho obsahu přitom neshledal žádné pochybení. [6] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, v níž žalobce namítal, že jej žalovaný nesprávně označil za islámského sunnitu, ačkoli je alevitou. Krajský soud připomněl, že toto tvrzení uplatnil poprvé v žalobě. To, že je ohrožen ve vlasti pro své náboženské přesvědčení, pak uváděl až v jejím doplnění. Krajský soud těmto tvrzením neuvěřil. Žalovaný se žalobce výslovně dotázal, jakého je náboženského přesvědčení. V dokumentu, který žalobce bez připomínek za přítomnosti tlumočníka podepsal, je uvedeno: Islám – sunnita. V průběhu správního řízení jakékoli problémy ve vlasti kvůli svému náboženství žalobce ani nenaznačil. Nejednalo se přitom o nové skutečnosti, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud tak měl tato žalobcova tvrzení za nevěrohodná a nezpůsobilá zpochybnit závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí. Žalobu proto krajský soud zamítl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [7] Proti v záhlaví označenému rozsudku krajského soudu (dále „napadený rozsudek“) podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Uvedl, že kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. Došlo totiž k naprosto nepřiměřenému zásahu do jeho práv. Krajský soud se podle něj dopustil nesprávného posouzení právní otázky, napadený rozsudek je nepřezkoumatelný a došlo k vadám, které způsobují nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. [8] Podle stěžovatele není pravdou, že by začal přetvářet svůj azylový příběh až v doplnění žaloby, resp. že je nevěrohodný. [9] Informace o svém alevitském náboženském vyznání a diskriminaci v domovině uváděl nejen v žalobě, ale i v pohovoru po podání žádosti o mezinárodní ochranu, jehož se účastnil tlumočník z kurdského jazyka. Jeho mateřským jazykem je přitom turečtina. Mohlo proto dojít k nedorozuměním. Stěžovatel tvrdí, že už v průběhu správního řízení poukazoval na to, že důvody krevní msty a výhrůžek mohly souviset i s jeho náboženským přesvědčením. Již v žalobě uváděl, že jeho vyjádření mohla být nesprávně přetlumočena. [10] Stěžovatel trval na tom, že v případě návratu do vlasti mu hrozí reálné nebezpečí pronásledování a vážné újmy. Opakovaně ve správním řízení zmínil, že ve vlasti nemá oporu a přístup k vnitřní ochraně. Namítal rovněž, že se nikdo nezabýval tím, zda u něj není dán alespoň důvod pro udělení doplňkové ochrany. [11] Závěrem stěžovatel požádal, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Obává se totiž, že by mohl být vyhoštěn ještě před rozhodnutím o ní. V takovém případě by nemohl uplatňovat všechna svá práva a musel by čelit hrozbě závažné újmy v zemi původu. [12] Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na správní spis, napadené rozhodnutí a své vyjádření k žalobě. Ztotožnil se se závěry krajského soudu a navrhl, aby NSS nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek a aby ji pro nepřijatelnost odmítl, případně zamítl pro nedůvodnost. III. Posouzení kasační stížnosti [13] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Jelikož v předcházejícím soudním řízení rozhodoval specializovaný samosoudce, musí soud dle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), dále posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud tomu tak není, odmítne ji pro nepřijatelnost. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti NSS vymezil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná, pokud (i) se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny jeho judikaturou, (ii) se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, (iii) je třeba učinit judikaturní odklon, a (iv) by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [14] NSS se zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu a napadeného rozhodnutí. Rozsudek krajského soudu netrpí vadou nesrozumitelnosti ani nedostatku důvodů ve smyslu ustálené judikatury NSS (viz např. rozsudky ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007107, nebo ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/200876, a rozsudek rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS). Rozsudek krajského soudu je srozumitelný a opřený o dostatek důvodů, z nichž je zřejmé, proč byla žaloba zamítnuta. Krajský soud náležitě vypořádal žalobní b