21 As 125/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 125/2025- 46 - text  21 As 125/2025 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Tesco Stores ČR a.s., se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha 10, zastoupená Mgr. Vojtěchem Faltusem, advokátem se sídlem Jungmannova 26/15, Praha 1, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2025, č. j. 15 A 125/2024  53, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Česká obchodní inspekce, Inspektorát Středočeský a Hlavní město Praha, uznal rozhodnutím ze dne 10. 6. 2024, č. j. ČOI 59496/24/1000, žalobkyni vinnou ze spáchání tří přestupků podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 12. 12. 2024 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Za tyto přestupky byla žalobkyni tímto prvostupňovým rozhodnutím uložena podle § 24 odst. 19 písm. e) zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s § 41 odst. 1 a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, úhrnná pokuta ve výši 100 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. [2] Konkrétně se dle prvostupňového rozhodnutí jednalo o přestupky: · podle § 24 odst. 17 písm. q) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobkyně dopustila tím, že v rámci objednávky č. 1328032268 ze dne 7. 3. 2023 a objednávky č. 1328036102 ze dne 9. 3. 2023 učiněné prostřednictvím internetových stránek www.itesco.cz nedodala spotřebiteli objednaný výrobek  REX prací gel Amazonia Freshness 54 praní/2,43 l, tedy jako prodávající ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele nesplnila povinnost odevzdat spotřebiteli věc v ujednaném čase, jak jí ukládalo ustanovení § 2159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; · podle § 24 odst. 7 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobkyně dopustila tím, že na internetových stránkách www.itesco.cz,  v blíže nezjištěné době, minimálně však v době kontroly kontrolního orgánu inspekce dne 2. 3. 2023, uvedla ve Všeobecných obchodních podmínkách věrnostního programu CLUBCARD v bodě „II. Členství v programu Clubcard“ informaci: „Programu se mohou účastnit všechny osoby starší 18 let s adresou pro doručování na území České republiky….“;  v blíže nezjištěné době, minimálně však v době kontroly kontrolního orgánu inspekce dne 9. 3. 2023, uvedla ve Všeobecných obchodních podmínkách služby Tesco Online nákupy v bodě „I. Služba Tesco Online nákupy“ informaci: „K využití Služby je oprávněna pouze fyzická osoba starší 18 let“, tedy jako prodávající ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele stanovila odlišné podmínky pro registraci do věrnostního programu Clubcard a pro službu Tesco Online nákupy pro sobě rovné subjekty a tím porušila zákaz diskriminace spotřebitele podle § 6 zákona o ochraně spotřebitele; a · podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobkyně dopustila tím, že na internetových stránkách www.itesco.cz, v blíže nezjištěné době, minimálně však v době kontroly kontrolního orgánu inspekce dne 9. 3. 2023, uvedla ve Všeobecných obchodních podmínkách služby Tesco Online nákupy v bodě „X. Odstoupení od smlouvy a vrácení zboží“ informaci: „…Zboží vrací Zákazník úplné, tj. včetně veškerého dodaného příslušenství, s kompletní dokumentací, nepoškozené a čisté“, tedy jako prodávající ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele poskytla spotřebiteli nepravdivé informace a její jednání mohlo vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, a tím porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 3 a odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. [3] Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná shledala částečně důvodným. Konkrétně žalovaná výrokem I. svého rozhodnutí ze dne 14. 10. 2024, č. j. ČOI 127919/24/O100/Hl/Št, prvostupňové rozhodnutí v části týkající se přestupku podle § 24 odst. 17 písm. q) zákona o ochraně spotřebitele zrušila a řízení v této části zastavila. Výrokem II. svého rozhodnutí žalovaná snížila úhrnnou pokutu na částku ve výši 50 000 Kč. Výrokem III. pak žalovaná prvostupňové rozhodnutí ve zbytku potvrdila. [4] Následně žalobkyně podala žalobu k Městskému soudu v Praze, kterou se domáhala zrušení výroku II. a III. rozhodnutí žalované. Městský soud její žalobu rozsudkem ze dne 20. 5. 2025, č. j. 15 A 125/2024  53, zamítl. [5] V úvodu svého rozsudku městský soud upozornil, že byť žalobkyně v žalobě uvedla, že napadá rozhodnutí žalované ve výrocích II. a III., žádné konkrétní námitky ve vztahu ke spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele neuplatnila. Městský soud proto otázku spáchání tohoto přestupku neposuzoval. Stejně tak se městský soud nezabýval zákonností uložené pokuty, neboť žalobkyně ani v tomto směru nevznesla žádné námitky. Městský soud proto posuzoval jen problematiku spáchání přestupku dle § 24 odst. 7 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobkyně měla dopustit diskriminací osob mladších 18 let. [6] Městský soud především shledal rozhodnutí žalované přezkoumatelným. Žalovaná se (ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím, na které městský soud rovněž odkazoval) podle městského soudu zabývala všemi odvolacími námitkami, a to i těmi, jejichž nevypořádání žalobkyně namítla v žalobě. Žalovaná se podle městského soudu vyjádřila k argumentaci žalobkyně, že osoby mladší 18 let mohou využívat předmětné služby prostřednictvím zákonných zástupců, rovněž se zabývala naplněním materiální stránky přestupku a také přiměřeností případného zásahu do práv žalobkyně. [7] Městský soud dále nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, která nesouhlasila s tím, že by porušila zákaz diskriminace. Zde vyšel městský soud především z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2017, č. j. 2 As 338/2016  27, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2022, č. j. 14 A 61/2021  30, v němž byl posuzován obdobný skutkový základ týkající se věkového omezení pro přístup do věrnostního programu obchodního řetězce. V rámci vypořádání této námitky městský soud ani neshledal neúplná skutková zjištění, jak žalobkyně namítala. Městský soud rovněž nepřisvědčil žalobkyni, že by její odpovědnost za uvedený přestupek vylučovala varianta spočívající v tom, že nezletilí mohli předmětné služby využívat prostřednictvím zákonných zástupců. Podle městského soudu rovněž nelze dovozovat, že přijetí nediskriminačních opatření by bylo pro žalobkyni objektivně finančně neúnosné, a že taková opatření by tudíž byla nerealizovatelná. Důvodná nebyla podle městského soudu ani námitka týkající se nutnosti vyvinutí nového softwaru k upozornění kurýra na obsah objednaných produktů, jež podléhají věkovému omezení prodeje. Městský soud nepovažoval za důvodnou ani argumentaci týkající se zásahu do svobody podnikání žalobkyně. Žalobkyně se totiž jako prodávající orientuje na širokou klientelu; nezaměřuje se jen na dospělou klientelu a současně ani neposkytuje služby, u kterých by bylo možné očekávat, že je nezletilí nebudou moci využívat. Proto se nemohla dovolávat možnost odlišného zacházení s osobami mladšími 18 let. S ohledem na popsané nelze v postupu žalované spatřovat nepřiměřený zásah do svobody podnikání. [8] V závěru svého rozsudku městský soud neshledal důvodnými ani námitky, dle nichž nebyla naplněna formální stránka přestupku, neboť žalobkyně se nedopustila žádného protiprávního jednání, ani že nebyla naplněna materiální stránka přestupku. [9] Městský soud tedy uzavřel, že žalobkyně sice svým přístupem sledovala legitimní cíl, ale způsob, kterým tak učinila, nebyl tomuto cíli přiměřený. Žalobkyně i podle městského soudu diskriminovala nezletilé zákazníky tím, že jim neumožnila registraci ve věrnostním programu Clubcard a neumožnila jim využívat službu Tesco Online nákupy. Žalobkyně postupovala nepřiměřeně, jestliže všechny nezletilé vyloučila, resp. jim odpírala možnost užívat uvedených služeb. Žalobkyně tak svým jednáním porušila zájem na rovném zacházení se spotřebiteli, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 24 odst. 7 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele. [10] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále stěžovatelka) kasační stížnost. V té namítala kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [11] Rozsudek městského soudu je podle stěžovatelky nepřezkoumatelný, neboť se nevypořádává s její argumentací ohledně toho, že se nedopustila diskriminace, neboť nezletilí mohli daných služeb využívat prostřednictvím svých zákonných zástupců. Rovněž se městský soud podle stěžovatelky nevypořádal s otázkou,