22 As 44/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 44/2025- 25 - text  22 As 44/2025 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové ve věci žalobce: M. G., zastoupený JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Kolínská 13, Praha 3, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 4. 2024, čj. P 12/20240013, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, čj. 8 Ad 12/202449, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, čj. 8 Ad 12/202449, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Tento případ se týká pozastavení výkonu advokacie žalobce z důvodu jeho trestního stíhání. Nejvyšší správní soud rozhodl, že takové rozhodnutí je zásahem do práva žalobce na podnikání, a proto je nutné posoudit proporcionalitu tohoto zásahu. [2] Česká advokátní komora rozhodnutím ze dne 16. 4. 2024 rozhodla o pozastavení výkonu advokacie žalobce z důvodu naplnění podmínek § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Podkladem pro rozhodnutí žalované bylo usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání žalobce pro přečin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 trestního zákoníku. Toho se měl žalobce dopustit dne 19. 5. 2021, kdy si z pozice člena kontrolní rady ČAK v rámci kontroly advokáta řekl o 400 000 Kč, které dne 26. 5. 2021 přijal. [3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce k Městskému soudu v Praze žalobu, který ji zamítl jako nedůvodnou. [4] Městský soud předně uvedl, že nebylo úkolem žalované posuzovat kvalitu či důvodnost vzneseného obvinění vůči žalobci. Správně vyšla pouze z toho, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání. [5] Městský soud neshledal rozhodnutí žalované v části, kde aplikovala podmínku „ohrožení důvěry v další řádný výkon advokacie tímto advokátem“, za nepřezkoumatelné. Žalovaná dostatečně odůvodnila, proč k ohrožení důvěry v řádný výkon advokacie došlo i v situaci, kdy se konkrétního jednání advokát nedopustil v souvislosti s výkonem advokacie, nýbrž v souvislosti s výkonem člena kontrolního orgánu žalované. [6] Závěrem městský konstatoval, že není nutné provést test proporcionality zvažující újmu advokáta, která nastane po pozastavení výkonu jeho činnosti a újmy veřejnosti, jejíž důvěra v řádný výkon byla ohrožena. Zákonné znění totiž presumuje, že bylali ohrožena důvěra v další řádný výkon advokacie, je zcela namístě vystavit dotyčného advokáta této újmě. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [7] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namítá, že městský soud nesprávně aplikoval § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii. [8] Za prvé městský soud chybně rozhodl, že žalovaná nemůže posuzovat kvalitu, či důvodnost vzneseného trestního obvinění. Tento názor městského soudu je přepjatě formalistický. Zahájení trestního stíhání pro úmyslný trestný čin by tak vedlo k automatickému pozastavení výkonu advokacie, a to bez správního uvážení. Stěžovatel poukazuje na to, že se městský soud nezabýval argumentací uvedenou v žalobě týkající se postupu žalované v řízení o pozastavení advokacie. Žalovaná dle stěžovatele vydala rozhodnutí o pozastavení výkonu advokacie předčasně. V době vydání rozhodnutí žalované nebyly v přípravném řízení orgánů činných v trestním řízení provedeny všechny důkazy, a žalovaná tím nevzala v potaz zásadu in dubio pro reo. [9] Za druhé stěžovatel namítá, že městský soud se zabýval otázkou naplnění podmínky ohrožení důvěry v další výkon advokacie pouze v obecné rovině a neposoudil konkrétní případ stěžovatele. Rozsudek je tak v této části nepřezkoumatelný. Městský soud také opomenul důkazní návrhy stěžovatele ohledně jeho důvěryhodnosti. [10] Za třetí stěžovatel namítá, že pozastavením výkonu advokacie bylo porušeno jeho právo na podnikání a právo na ochranu majetku. Městský soud měl při zásahu do těchto práv provést test proporcionality, avšak neučinil tak. [11] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III.1 Žalovaná nemá hodnotit důvodnost zahájení trestního stíhání [12] Podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii platí, že komora může pozastavit advokátovi výkon advokacie, byloli proti němu pro úmyslný trestný čin zahájeno trestní stíhání a skutečnosti nasvědčující tomu, že byl takový trestný čin spáchán, ohrožují důvěru v další řádný výkon advokacie tímto advokátem. [13] Z citovaného ustanovení lze dovodit, že stanoví dvě podmínky. První podmínkou je, že proti advokátovi bylo pro úmyslný trestný čin zahájeno trestní stíhání. Druhou podmínkou je, že skutečnosti nasvědčující tomu, že byl takový (úmyslný) trestný čin spáchán, ohrožují důvěru v další řádný výkon advokacie tímto advokátem. Slovní spojení „ohrožují důvěru“ je gramaticky navázáno na výraz „skutečnosti“. Vložená slova „nasvědčující tomu, že byl takový trestný čin spáchán“ jsou přímým odkazem na trestní řád, který takto vymezuje důvody pro zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1 trestního řádu). Tím je pouze naznačeno, že v této fázi trestního řízení není postaveno na jisto, že byl spáchán trestný čin. Celá tato část věty za slovem „a“ je tak jednou podmínkou „ohrožení důvěry v další řádný výkon advokacie“. Úkolem žalované je v rámci splnění této podmínky pouze rozhodnout, zda skutečnosti, které jsou vymezeny v rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, ohrožují důvěru v další řádný výkon advokacie tímto advokátem. [14] Existence skutečností nasvědčujících tomu, že byl trestný čin spáchán, není samostatnou podmínkou aplikace tohoto ustanovení, kterou by měla žalovaná zkoumat. Tyto skutečnosti byly prověřovány již v trestním řízením orgány činnými v trestním řízení a vedly k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. V kompetenci žalované není přezkum rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. [15] Nejvyšší správní soud nakonec již v minulosti, ve svém rozsudku ze dne 9. 2. 2005, čj. 4 As 41/200372, č. 1035/2007 Sb. NSS, judikoval, že k pozastavení výkonu advokacie podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii, postačuje zjištění, že proti advokátovi bylo zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin. Tato skutečnost je zpravidla patrná ze samotného usnesení o zahájení trestního stíhání, které pro účely pozastavení výkonu advokacie představuje dostatečné zjištění skutkového stavu, ze kterého může žalovaná vycházet. Žalovaná ani soudy ve správním soudnictví nejsou oprávněny posuzovat kvalitu, popřípadě důvodnost vzneseného obvinění, ale jsou povinny vycházet z toho, že bylo zahájeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin. Městský soud správně z této judikatury vyšel. [16] Ze závěru, že žalovaná nemůže přezkoumávat důvodnost vzneseného obvinění také vyplývá, že není relevantní argumentace stěžovatele, že žalovaná vydala své rozhodnutí předčasně, neboť v trestním řízení nebyly provedeny všechny důkazy. Městský soud tak nepochybil, pokud se touto argumentací věcně nezabýval. [17] Stěžovatel ve své argumentaci odkazuje na judikaturu Ústavního soudu (nálezy ÚS ze dne 2. 5. 2023, sp. zn. II. ÚS 3044/22 a ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 928/20) a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (rozsudky ESLP ze dne 28. 11. 2002 Lavents proti Litvě, či ze dne 24. 7. 2008 Melich a Beck proti České republice). Tato judikatura není dle názoru Nejvyššího správního soudu přiléhavá ke stěžovatelově případu. Citovaná judikatura se týká trestního řízení a zásad v něm obsažených, nikoliv řízení o pozastavení výkonu advokacie. Jelikož zde nejde o trestní řízení, tak se neuplatní stěžovatelem zmiňované ústavní zásady jako je in dubio pro reo, či presumpce neviny. Na tuto skutečnost již správně poukázal městský soud v rámci svého rozsudku (bod 45). [18] Lze doplnit, že každé zahájení trestního stíhání nevede automaticky k přerušení výkonu advokacie, jak se ve své argumentaci snažil nastínit stěžovatel. Za prvé, žalovaná musí zhodnotit, zda je naplněna i druhá podmínka, tedy zda jednání, pro něž bylo zahájeno trestní stíhání, je dostatečně způsobilé ohrozit či již ohrozilo důvěru v řádný výkon advokacie dotčeným advokátem. Za druhé, pozastavení výkonu advokacie podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii je na správním uvážení žalované. Správní uvážení je indikováno slovem „může“ použitém v tomto ustanovení. Následně ještě tedy žalovaná může využít svého správního uvážení a výkon advokacie nepozastavit, byť obě podmínky tohoto ustanovení budou splněny. [19] Z výše uvedeného vyplývá, že Nejvyšší správní soud musí odmítnout závěry vyvozené stěžovatelem, který se ve své kasační stížnosti domáhá samostatného přezkumu skutečností, že byl úmyslný trestný čin spáchán. Tyto námitky jsou nedůvodné. III.2 Ohrožení důvěry v řádný výkon advokacie [20] Druhou kasační námitkou, kterou stěžovatel předkládá je nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu spočívající v tom, že se městský soud vypořádal s otázkou ohrožení důvě