22 As 94/2025 – Nejvyšší správní soud

22 As 94/2025- 63 - text 22 As 94/2025 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: P. P., zast. Mgr. Evou Láskovou, advokátkou se sídlem Gajdošova 4392/7, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Z. D., II) CETIN a.s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2024, čj. JMK 30032/2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2025, čj. 30 A 36/2024239, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 4. 3. 2024, čj. JMK 30032/2024, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Obecního úřadu Střelice (dále též „stavební úřad“) ze dne 21. 2. 2023, čj. STRE945/2023SU (dále též „společné povolení“). Společným povolením stavební úřad schválil ve společném územním a stavebním řízení podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též „stavební zákon“), stavební záměr osoby zúčastněné na řízení I) označený jako „novostavba RD“ na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE v k. ú. R. (dále též „stavební záměr“). [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“), kterou krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud předeslal, že v řízení přiznal žalobě odkladný účinek na základě (v pořadí třetího) žalobcova návrhu, a to kvůli hrozícímu narušení statiky žalobcova domu způsobené absencí dilatační vrstvy mezi základovým pasem novostavby a základy žalobcova domu. Důvodem pro přiznání odkladného účinku žalobě bylo tedy primárně možné pochybení při provádění základů stavby, v jejímž důsledku hrozila závažná újma. Je však třeba zdůraznit, že ono možné pochybení se týká otázky, zda zhotovitel stavby postupoval při budování základů novostavby lege artis. Uvedenou otázkou se však soud nemohl zabývat při posouzení důvodnosti žaloby, neboť žalobce neuplatnil včas žalobní bod dotýkající se této problematiky. Soud se nemohl zabývat nově uplatněnými žalobními body obsaženými v replice ze dne 12. 6. 2024 a doplnění žaloby ze dne 16. 8. 2024. Žalobce v těchto podáních namítal, že se správní orgány nezabývaly otázkou požárně nebezpečného prostoru a požárně bezpečnostního řešení, že se nezabývaly otázkou napojení novostavby na dům žalobce, rozhodovaly na základě nedostatečného spisového materiálu, jelikož v rámci správního spisu chybí část projektové dokumentace (náhled na novostavbu z pohledu žalobcova pozemku parc. č. XF), chybí souhlas žalobce ve vztahu k požárně bezpečnostnímu řešení, a že podpis na situačním výkresu není dostatečně určitý. Řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační. Žalobu je třeba podat v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 s. ř. s.) a pouze v této lhůtě může žalobce rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body (§ 71 odst. 2 s. ř. s. a nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2024, sp. zn. 1 Afs 25/2004). Ze správního spisu vyplývá, že právní zástupce žalobce převzal napadené rozhodnutí dne 7. 3. 2024, lhůta k vymezení rozsahu a mezí soudního přezkumu tak uplynula dnem 7. 5. 2025. Žalobce uplatnil nové žalobní body až po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby, proto soud k těmto žalobním bodům nemůže přihlížet. Nově uplatněné žalobní body přitom nebyly v podané žalobě uplatněny ani v zárodku. [3] Námitky, které byly uplatněny včas, pak krajský soud neshledal důvodnými. Podle krajského soudu jsou obě rozhodnutí plně přezkoumatelná a srozumitelná. Krajský soud neshledal pochybení stavebního úřadu, který ve společném povolení uvedl jakožto podmínku pro umístění a provedení stavby dodržení závazného stanoviska Městského úřadu Šlapanice ze dne 11. 10. 2021, čj. SLPOV/7057021/ZVT (dále též „stanovisko MÚ Šlapanice“). Podle krajského soudu se jedná pouze o drobnou formální nepřesnost stavebního úřadu. Závazné stanovisko MÚ Šlapanice bylo sice negativní, a proto na základě něj nemohl stavební úřad vyvodit přípustnost záměru, avšak následně bylo změněno stanoviskem žalovaného ze dne 17. 3. 2022, čj. JMK 22455/2022 (dále též „stanovisko žalovaného“), kterým byl záměr již shledán přípustným. Důvodnými krajský soud neshledal ani námitky stran nedodržení odstupových vzdáleností a charakteru zástavby v dané lokalitě. Ztotožnil se s posouzením provedeným žalovaným, dle kterého je zamýšlený stavební záměr umisťován do proluky ve smyslu § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále též „vyhláška“), jako řadový dům. Krajský soud dále nepřisvědčil námitkám, jež se týkaly imisí způsobených stavbou. Krajský soud souhlasil se správními orgány, že zamýšlená novostavba se nedotkne soukromí žalobce a jeho práv nad míru přiměřenou poměrům. Podle krajského soudu stavební záměr nebude svým využitím, umístěním ani hmotovým ztvárněním nepřiměřeně zatěžovat území. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a vyjádření OZNŘ [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Z hlediska věcného identifikoval Nejvyšší správní soud následující námitky, které pro přehlednost uspořádal následovně. Předně stěžovatel namítal nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, kterou spatřoval zejména v nedostatečném posouzení otázky odstupových vzdáleností mezi domy a v chybném posouzení existence proluky. Za nepřezkoumatelné považuje stěžovatel rovněž posouzení závazného stanoviska žalovaného provedené krajským soudem, neboť není zřejmé, z jakých podkladů žalovaný i krajský soud vycházely. Poukázal i na nedostatečné vedení spisu, které způsobuje nezákonnost celého správního řízení. Krajský soud pak dle stěžovatele pochybil tím, že nevzal v úvahu § 25 vyhlášky a chybně posoudil ráz zástavby v dané lokalitě. Podle stěžovatele je zamýšlený stavební záměr v rozporu s územním plánem obce, jelikož neodpovídá převládajícímu charakteru zástavby v dané lokalitě. Krajský soud chybně posoudil i otázku imisí pohledem a zastínění. Krajský soud provedl (nad rámec svých pravomocí) výklad odborných otázek, ačkoliv správní spis žádné posouzení či znalecký posudek týkající se této problematiky neobsahuje. Z uvedených důvodů proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Součástí kasační stížnosti byl i návrh na přiznání odkladného účinku. [5] Žalovaný se ve stanovené lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil. [6] Osoba zúčastněná na řízení I) ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že ve správním i soudním řízení byly dodrženy všechny procesní požadavky a námitky stěžovatele byly řádně posouzeny. Společné povolení bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy i územním plánem obce. Odpovídá stanoveným urbanistickým regulacím v dané oblasti a nenarušuje ráz obce. Veškeré postupy byly nadto konzultovány se stavebním úřadem a nebyly shledány ani žádné závady v technologických postupech, jak bylo ověřeno i nezávislým posudkem (provedeným Ing. Š.). Dle osoby zúčastněné na řízení I) stěžovatel pouze účelově zpochybňuje celý stavební proces tak, aby dosáhl zastavení realizace stavby domu. Z uvedených důvodů osoba zúčastněná na řízení I) navrhla zamítnutí kasační stížnosti. [7] Osoba zúčastněná na řízení II) se ve stanovené lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Předně se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [10] Podle konstantní judikatury se za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů považuje především takový rozsudek, v němž nebyly vypořádány všechny žalobní námitky; dále rozsudek, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní argumentaci účastníka řízení soud považoval za nedůvodnou a žalobní námitky za liché, mylné či vyvrácené, rozsudek, z něhož není zřejmé, jak byla naplněna zákonná kritéria, případně by nepřezkoumatelnost rozsudku byla dána tehdy, pokud by z něj nebylo zřejmé, které podklady byly vzaty v úvahu a proč (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, čj. 6 Ads 87/200636, ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 As 10/2005298, či ze dne 11. 8. 2004, čj. 5 A 48/200147). [11] Nejvyšší správní soud žádnou takovou vadu neshledal. Krajský s