4 As 49/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 49/2024- 38 - text 4 As 49/2024-44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Zemědělské družstvo “Agroholding“ se sídlem v Bernaticích, se sídlem Bernatice 111, zast. Mgr. Michalem Havrilou, advokátem, se sídlem Dukelská 456/13, Jeseník, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2022, č. j. MZE69819/202112111, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2024, č. j. 6 A 30/2022108, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] V nyní projednávané věci je spornou otázka, zda byly splněny podmínky pro aktualizaci evidence půdy týkající se údajů o osobě uživatele aktualizací dotčených půdních bloků. Jedná se o půdní bloky ve čtverci 550-130, kód DPB 2203, 2203/3, 2203/4 nacházející se na pozemku parc. č. X v k. ú. B. u J. („pozemek“). Klíčové je v této věci oprávnění zapsaného uživatele půdních bloků, neboť je to on, kdo se na základě řádného ohlášení v evidenci půdy může následně stát žadatelem o dotaci na zemědělskou půdu. V nynější věci je žalobce dosavadním zapsaným uživatelem dotčených půdních bloků, který své oprávnění k užívání dovozuje z titulu nájemního vztahu. Změna údajů v osobě uživatele nastala ve prospěch nového vlastníka půdních bloků, který své oprávnění dovozuje z titulu vlastnického práva, které nabyl kupní smlouvou. [2] Státní zemědělský a intervenční fond („Fond“) oznámením ze dne 21. 8. 2019, č. j. SZIF/2019/0529601, k návrhu O. L. neprovedl aktualizaci evidence půdy s tím, že uživatelem půdních bloků je i nadále žalobce. Toto oznámení bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 11. 2019, č. j. 50123/2019-MZE-11121, zrušeno a věc byla Fondu vrácena k dalšímu řízení za účelem ověření toho, zda žalobci svědčí právní důvod k užívání dotčených pozemků. Navazujícím oznámením ze dne 4. 3. 2020, č. j. SZIF/2020/0190366, Fond opět rozhodl tak, že aktualizaci evidence půdy neprovedl. Dospěl k závěru, že žalobci svědčí právní důvod k užívání pozemků. I toto oznámení bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 5. 2020, č. j. 19615/2020-MZE-11121, zrušeno. Fond byl opětovně zavázán k doplnění dokazování za účelem ověření, zda žalobci svědčí právní důvod k užívání dotčených pozemků. Fond následně provedl rozsáhlé dokazování a oznámením ze dne 19. 10. 2021, č. j. SZIP/2021/0600496, aktualizoval evidenci půdy. Právní důvod k užívání dotčených pozemků nesvědčí nadále žalobci, nýbrž novému vlastníku pozemku – O. L. z titulu vlastnického práva. [3] Posledně uvedené oznámení Fondu bylo potvrzeno v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného („napadené rozhodnutí“). II. [4] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze („městský soud“), který ji shora označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [5] Městský soud ve shodě se správními orgány dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí žádný právní titul opravňující jej k užívání daných pozemků. Tímto titulem není nájemní vztah vzniklý na základě § 22 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě („zákon o půdě“). Tento nájemní vztah byl vyčerpán podnikem OSEVA, Semenářským statkem Javorník, s. p. (dále jen „OSEVA“), kterému svědčilo právo trvalého užívání dotčených pozemků, jejichž původním vlastníkem byl Československý stát. Dotčený pozemek nebyl žalobci OSEVOU pronajatý ani na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 12. 1992, neboť tato smlouva se na něj nevztahovala. I pokud by tomu tak bylo, její ukončení bylo navázáno na přiznání vlastnického práva oprávněné osobě či na privatizaci. [6] Titulem opravňujícím žalobce k užívání pozemku není ani smlouva o nájmu movitého majetku, živého a mrtvého inventáře a zásob uzavřená mezi OSEVOU a žalobcem dne 1. 7. 1993. Ta se totiž na pozemky nevztahuje, jejím předmětem jsou pouze věci movité. [7] V roce 1994 byla OSEVOU na základě restitučního nároku vydána ideální polovina dotčeného pozemku Františku Svobodovi. Z tohoto důvodu není užívání pozemku žalobcem odůvodněno ani jím uváděnou smlouvou ze dne 27. 6. 1996, o prodeji části podniku OSEVA žalobci. V této době totiž pozemek již nebyl v užívání OSEVY. [8] Městský soud platný užívací titul neshledal ani v žalobcem uváděné nájemní smlouvě ze dne 25. 8. 1994, kterou měla uzavřít E. S. (dědička po Františku Svobodovi) se žalobcem. Jejími přílohami sjednanými do roku 2005 měly být vymezeny pronajímané pozemky. Tyto přílohy ovšem nejsou obsahem správního spisu, založeny jsou pouze přílohy uzavřené od roku 2005. Není tak zřejmé, jaké pozemky měly být touto smlouvou žalobci pronajaty. E. S. navíc v roce 1994 nebyla vlastnicí dotčeného pozemku, tou se stala až v roce 1998. Nadto jde dle městského soudu o smlouvu neplatnou, neboť je jí pronajímán ideální podíl na společné věci, což dle judikatury Nejvyššího soudu není řádně určená věc v právním smyslu. Nejpozději uzavřením Přílohy č. 1 se tak smlouva stala neplatnou, a to přinejmenším v části týkající se předmětného pozemku. [9] Městský soud dále konstatoval, že v roce 2011 nabyla E. S. na základě kupní smlouvy i druhou ideální polovinu pozemku. Žalobcovo tvrzení o tom, že na tuto druhou polovinu byla uzavřena ústní nájemní smlouva, bylo popřeno prohlášením E. S.. Ruční vpisky o tom, že nájem se vztahuje na obě poloviny pozemku, obsažené v příloze z roku 2015 k nájemní smlouvě z roku 1994, nepovažoval městský soud za věrohodné. Nájem druhé části pozemku nebyl prokázán ani platbami počínajícími rokem 2011, neboť z nich není zřejmé, na jakou část pozemku se měl nájem vztahovat. Ničeho pak neprokazují ani žalobcem předložená čestná prohlášení, neboť nejsou způsobilá vypovědět o skutečném právním stavu věci. [10] Ani skutečnost, že E. S. byla na základě stanov žalobce povinna pronajmout tomuto svůj pozemek, neznamená, že se tak skutečně stalo. Z jejího prohlášení ze dne 26. 6. 2019 vyplývá, že žalobci druhou polovinu pozemku nepronajala. [11] Městský soud uzavřel, že dle jeho názoru byly splněny podmínky pro provedení aktualizace evidence půdy, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobci svědčil platný titul, který by ho k užívání dotčeného pozemku opravňoval. III. [12] Žalobce („stěžovatel“) nyní proti napadenému rozsudku brojí kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [13] Stěžovatel předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a současně nesprávné posouzení právní otázky. Uvádí, že v průběhu času došlo v souladu s předpoklady vymezenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2386/2009, ke vzniku konkludentního nájmu dotčeného pozemku, a to nejpozději k datu 15. 8. 2011. Do tohoto data byl nájem založen smlouvou ze dne 25. 8. 1994, a to zpětně od 1. 10. 1993 na dobu neurčitou, přičemž se vztahoval k polovině dotčeného pozemku. Jakkoli stěžovatel souhlasí s tím, že nelze platně pronajmout spoluvlastnický podíl, fakticky k tomu došlo. Stěžovatel užíval celý pozemek se souhlasem Františka Svobody. a později i E. S., která inkasovala nájemné, náhradu za daň z nemovitosti i další benefity. [14] Konkludentnímu vzniku nájmu svědčí dále skutečnost, že stěžovatel za E. S., uhradil kupní cenu druhé poloviny dotčeného pozemku ve výši 313 180 Kč. Ta se tak na základě kupní smlouvy uzavřené s Pozemkovým fondem ČR dne 15. 8. 2011 stala vlastnicí celého dotčeného pozemku. [15] Po uvedeném datu stěžovatel užíval celý pozemek, E. S. hradil nájemné za tento pronájem, náhradu za daň z nemovitosti a další benefity, např. podíl na majetkové účasti člena družstva. E. S. po dobu 7 let stěžovatele nevyzvala k vyklizení předmětného pozemku, naopak mu zaslala výpověď z nájmu ze dne 29. 8. 2018, a to při respektování konkludentně sjednané pětileté výpovědní lhůty. K popření existence nájemního práva došlo z její strany účelově z důvodu prodeje dotčeného pozemku O. L.. Rovněž její tvrzení, dle kterého se domnívala, že stěžovatel užívá též druhou polovinu pozemku z titulu nájmu ze strany Pozemkového fondu ČR, deklaruje dle stěžovatele existenci konkludentního nájmu vzniklého dne 15. 8. 2011. [16] Další skutečností svědčící existenci konkludentního nájmu je to, že E. S. nikdy nebyla jako členka stěžovatele upomínána k plnění povinnosti pronajmout předmětný pozemek stěžovateli. [17] Městský soud postupoval nesprávně, pokud napadené rozhodnutí nezrušil z důvodu vad řízení, které mu předcházelo. Stěžovatel navrhoval existenci konkludentního nájemního vztahu prokázat svědeckými výpověďmi, ty však byly ve správním řízení zamítnuty s nepatřičným odůvodněním. Dle toho by navrhovaní svědci vypověděli pouze jejich názor na věc, to však podle stěžovatele nelze vyloučit ani předjímat. Městský soud měl napadené rozhodnutí zrušit ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. [18] Nesprávné právní posouzení věci městským soudem stěžovat