4 Azs 132/2025 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 132/2025- 27 - text  4 Azs 132/2025-29 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: I. I., zast. Mgr. Alicí Jeziorskou, advokátkou, se sídlem Svornosti 86/2, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2024, č. j. OAM1076/BABA07ZA172024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti I. výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2025, č. j. 18 Az 31/202458, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Alici Jeziorské, advokátce, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši 9.474,30 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a, ani podle § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). II. [2] Žalobce se bránil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který shora uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu zamítl (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II. až IV. výrok). [3] Krajský soud předeslal, že žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce podal dne 16. 8. 2024 poté, co bylo rozhodnuto (dne 15. 8. 2024) o jeho správním vyhoštění. Dále se věnoval žalobcově věrohodnosti, přičemž shodně s žalovaným dospěl k závěru, že žalobcův azylový příběh se nedrží jednotné dějové linie, důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce rozšiřuje, ale i účelově mění a stupňuje jejich závažnost. S poukazem na konkrétní rozpory v žalobcově výpovědi (viz dále) tudíž krajský soud dovodil, že existují pochyby o žalobcově věrohodnosti. S ohledem na tento závěr pak přistoupil k přezkumu závěrů žalovaného. Přisvědčil mu v tom, že v případě žalobce nejsou splněny podmínky, aby mu bylo možno udělit mezinárodní ochranu v kterékoliv z jejích forem. Poukázal na skutečnost, že žalovaný dostatečně individualizoval žalobcovu situaci, vyšel z jeho azylového příběhu i pobytové historie, jakož i z aktuálních informací o zemi žalobcova původu. Důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí neshledal. III. [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti I. výroku napadeného rozsudku kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhuje zrušit napadený rozsudek v jeho I. výroku a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Součástí kasační stížnosti učinil též návrh na přiznání odkladného účinku. [5] Stěžovatel považuje kasační stížnost za přijatelnou, neboť došlo k naprosto nepřiměřenému zásahu do jeho práv. [6] Podle stěžovatele jeho azylový příběh nevykazuje žádné známky nevěrohodnosti, a proto s krajským soudem nesouhlasí v tom, že by se nedržel jednotné dějové linie. Zjištění krajského soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Stěžovatel uvádí konzistentní azylový příběh, který pouze v průběhu řízení doplňoval o další drobnosti. Základní důvod, uvedený již v jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, spočívá v jeho protiprávním zadržení ze strany uzbecké policie proto, že je muslim a hlasitě se modlil na veřejném místě. Stěžovatel poukazoval v žádosti i na fyzické násilí, které vůči němu bylo užito, a na zkorumpovanou policii. V zemi původu má i další problémy spočívající v tom, že mu bylo ze strany policie vyhrožováno stíháním pro ztrátu peněz, kterou nezpůsobil on sám, ale politicky exponované osoby, na které poukázal. Tento azylový příběh je stále stejný. Stěžovatel má za to, že pokud krajský soud neshledal důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, měl zvážit možnost udělení doplňkové ochrany, neboť po návratu do země původu mu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy. Orgány státní moci ve vlasti mu nemohou pomoci, neboť poukazoval na protiprávní jednání politicky exponovaných osob. Nadto i krajský soud v napadeném rozsudku poukázal na to, že ze zpráv o zemi původu plyne, že tamní lidskoprávní situace nedosahuje standardů západních zemí. Stěžovatel taktéž dostatečně vysvětlil, že se situaci v zemi původu snažil částečně řešit, avšak bezvýsledně. Podmínky pro udělení doplňkové ochrany má za splněné. IV. [7] Žalovaný vyjadřuje nesouhlas s kasační stížností a popírá její oprávněnost. Ve správním řízení se nedopustil žádné nezákonnosti, ani jiného pochybení. Napadený rozsudek je souladný s právními předpisy, je opřen o dostatek relevantních důvodů a respektuje také judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalovaný navrhuje kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost nebo zamítnout jako nedůvodnou a dále navrhuje nepřiznat kasační stížnosti odkladný účinek. V. [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je podání kasační stížnosti přípustné. [9] Vzhledem k tomu, že projednávaná věc je věcí, v níž rozhodoval specializovaný samosoudce, v souladu s § 104a s. ř. s. se Nejvyšší správní soud dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou. Pro vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž neurčitý právní pojem přesah vlastních zájmů stěžovatele vyložil. [10] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu těchto judikaturních závěrů však Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci nedovodil. Jak již uvedeno, stěžovatel přijatelnost kasační stížnosti dovozuje z toho, že krajský soud věc nesprávně právně posoudil. Uvedené pochybení spočívá v nesprávném náhledu na to, zda je stěžovatelův azylový příběh věrohodný a zda se stěžovatel přidržel jednotné dějové linie. S ohledem na to byly splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany. [11] Stěžovatel tedy zjevně nenamítá, že by se měly při posuzování jím uplatňovaných kasačních námitek řešit právní otázky dosud neřešené vůbec či řešené v judikatuře rozdílně, neuvádí ani to, že je potřeba tzv. judikaturního odklonu od výkladu přijímaného v otázkách stěžovatelem nastolených. Nezákonnost napadeného rozsudku dovozuje z nesprávného náhledu na jeho azylový příběh, který má za věrohodný, v důsledku čehož považuje za nesprávný i závěr krajského soudu o nesplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany. [12] Nejvyšší správní soud již nyní uvádí, že stěžovatelem tvrzené vady napadeného rozsudku neshledal, přijatelnost kasační stížnosti tudíž nedovodil. [13] Krajský soud se otázce věrohodnosti stěžovatelova azylového příběhu věnoval velmi podrobně v odst. 29. až 36. napadeného rozsudku. [14] Poukázal na to, že při výslechu u cizinecké policie v souvislosti s rozhodováním o jeho zajištění a následném správním vyhoštění dne 14. 8. 2024 uvedl, že do České republiky přijel, aby zde jako Ukrajinec požádal o dočasnou ochranu a mohl zde pracovat, k čemuž si obstaral cestovní pas Ukrajiny. Uvedl také, že v Uzbekistánu mu nic nehrozí, je to bezpečná země, ale není tam práce. Nic mu nehrozí ani v případě vyhoštění. Následně v rámci údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 23. 8. 2024 uvedl, že je uzbecké státní příslušnosti i národnosti, je muslim a je apolitický. Je ženatý, má tři děti a z Uzbekistánu odcestoval v červenci 2024. Do České republiky ve stejném měsíci přicestoval přes Turecko, Itálii a Německo. Cítí se zdráv. Dále tvrdil, že v Uzbekistánu je proti němu vedeno jakési řízení, byl na pět dní zadržen policií, vyslýchán a poté propuštěn s tím, že je proti němu vedené stíhání, ale neví jaké. Má strach, že pokud se vrátí, bude policií zajištěn a uvězněn. Důvodem jeho zajištění v zemi původu mělo být to, že se hlasitě modlil na veřejném místě. Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 19. 9. 2024 pak stěžovatel uváděl, že vycestoval ze země původu, protože pracoval ve stavební firmě, kde se ztratily velké peníze. Nadřízený mu sdělil, že peníze ukradl syn prezidenta Uzbekistánu. Stěžovatel napsal dopis prezidentovi, následně policie zahájila jakési vyšetřování, po 10 dnech jej zadržela v místě jeho bydliště, bylo to v březnu 2024, a řekla mu, že za ztrátu peněz bude stíhán především on. Je přesvědčen, že peníze převedl syn prezidenta. Ze zadržení jej osvobodil vzdálený známý a na to stěžovatel ihned odjel do Turecka. Modlitba podle muslimských zvyků na veřejnosti byla podle stěžovatele jen záminkou pro jeho zadržení. Do Turecka odletěl bez problémů. Do Uzbekistánu se nemůže vrátit, protože tam proti němu bude vedeno řízení a bude uvězněn. Policie mu ústně sdělila, že porušil §