6 As 104/2025 – Nejvyšší správní soud

6 As 104/2025- 32 - text  6 As 104/2025 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobce: Lipensko pro život, z.s., sídlem Za Dvorem 1863/1, Praha 4, zastoupený JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D., advokátem, sídlem Aranžérská 166, Praha 9, proti žalovanému: Městský úřad Český Krumlov, sídlem Kaplická 439, Český Krumlov, za účasti: I) Povodí Vltavy, státní podnik, sídlem Holečkova 3178/8, Praha 5, II) Ing. I. L., III) Strat Invest Bohemia s.r.o., sídlem Sokolovská 352/215, Praha 9, IV) Ing. A. M., MBA, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2024, č. j. MUCK 35281/2024/ODSH/Is, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2025, č. j. 63 A 21/2024212, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2025, č. j. 63 A 21/2024–212, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný (jako speciální stavební úřad) rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku schválil ve společném územním a stavebním řízení stavební záměr na stavbu areálových komunikací a parkovacích stání záměru „Apartments Lipno, parc. č. 283/3, 293/1, 288/3 v k. ú. Pernek“ [§ 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Žalobce chtěl být účastníkem tohoto správního řízení, žalovaný však vydal dne 26. 2. 2024 pod č. j. MUCK 16775/2024/ODSH/Is rozhodnutí, že žalobce není účastníkem řízení (dále též „rozhodnutí o účastenství“). Proti rozhodnutí o účastenství se žalobce nebránil odvoláním ani žalobou. [2] Žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích až v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného ve věci samé (společné povolení). Krajský soud nejprve usnesením ze dne 12. 11. 2024, č. j. 63 A 21/2024170, žalobu odmítl pro opožděnost. Žalobce se proti tomuto usnesení bránil kasační stížností, které Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudkem ze dne 2. 5. 2025, č. j. 6 As 276/202428, usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Krajský soud v dalším řízení v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce je aktivním ekologickým spolkem, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny a zajištění udržitelného rozvoje v oblasti Lipenska. Přestože žalobce nebyl připuštěn jako účastník společného územního a stavebního řízení, krajský soud potvrdil, že žalobce byl aktivně procesně legitimován k podání žaloby dle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a to již na základě prostého tvrzení o zkrácení na svých právech, tedy bez nutnosti předchozího účastenství ve správním řízení. Neúčast ve správním řízení měla dle krajského soudu vliv pouze na procesní legitimaci dle § 65 odst. 2 s. ř. s., která je účastenstvím ve správním řízení podmíněna. Krajský soud dále pokračoval, že spornou otázku, zda se v uvedené věci mělo uskutečnit zjišťovací řízení podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), což byla jediná žalobní námitka, závazně vyřešilo právě rozhodnutí o účastenství žalobce. Krajský soud proto dovodil, že tuto skutečnost nemohl sám věcně posuzovat, neboť byl rozhodnutím o účastenství a jeho závěry vázán. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítá, že stavba areálových komunikací a parkovacích stání byla součástí širšího záměru stavby celkem sedmi apartmánovými domů a nové čistírny odpadních vod. Tyto stavby tvoří dohromady funkční urbanistický celek, pro který mělo být vedeno zjišťovací řízení, k čemuž ovšem nedošlo. Jelikož se zjišťovací řízení nevedlo, nebyl žalobce účastníkem správního řízení. Z tohoto důvodu se také proti rozhodnutí žalovaného rovnou bránil žalobou. Krajský soud se však v soudním řízení nesprávně odmítl věcně zabývat tím, zda společnému územnímu a stavebnímu řízení mělo předcházet zjišťovací řízení. [5] Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vycházel mj. ze závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 As 277/2021. Z tohoto rozsudku vyplývá, že stavební úřad má v řízení o účastenství hodnotit, zda záměr podléhal zjišťovacímu řízení. Tento závěr však dle stěžovatele odporuje právní úpravě, podle které je oprávněn tuto odbornou otázku posuzovat výhradně příslušný správní orgán dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Nejvyšší správní soud přesto hodnocení této otázky svěřil stavebnímu úřadu v odlišném řízení, ačkoli stavebnímu úřadu právní úprava tuto pravomoc nezakládá. Stěžovatel k tomu rovněž doplnil, že Nejvyšší správní soud právní úpravu nevyložil eurokonformně, nýbrž ji nově dotvořil. Současně se tím odchýlil od dřívější judikatury, a proto stěžovatel navrhl, aby věc byla postoupena rozšířenému senátu. [6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Uvedl, že i kdyby bylo společné územní a stavební řízení navazujícím řízením dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, stěžovatel by se jeho účastníkem nestal. Účastníkem řízení jako dotčená veřejnost mohla být pouze právnická osoba, která chrání životní prostředí a která vznikla alespoň tři roky přede dnem zveřejnění informace o navazujícím řízení nebo kterou podporuje svými podpisy nejméně 200 osob. Stěžovatel by časovou podmínku nesplnil. Žalovanému taktéž není známo, že by stěžovatel splňoval podmínku podpory ze strany 200 osob. Ačkoli neproběhlo posuzování vlivů na životní prostředí, je dle žalovaného z napadaného rozhodnutí zřejmé, že ochraně přírody byla v předchozím řízení věnována značná pozornost. [7] Osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná. [9] Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že krajský soud správně posoudil otázku aktivní procesní legitimace stěžovatele k podání žaloby, ačkoli stěžovatel nebyl účastníkem správního řízení. V minulosti spolky, jejichž posláním je ochrana životního prostředí, mohly správní rozhodnutí napadnout pouze žalobou podle § 65 odst. 2 s. ř. s., přičemž jednou z podmínek jejich aktivní procesní legitimace podle tohoto ustanovení je právě předchozí účastenství ve správním řízení. V soudním řízení pak mohly spolky uplatnit pouze procesní námitky. [10] Tato judikatura však doznala změn (shodně k tomu viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2024, č. j. 9 As 279/2023  45, č. 4595/2024 Sb. NSS), přičemž stěžejní pro tyto změny byl nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, který ekologickým spolkům umožnil domáhat se ochrany hmotných práv (následně potvrzeno v nálezu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 22/17, č. 124/2021 Sb.). Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 59/14 přehodnotil dlouholetý názor na nezpůsobilost právnických osob být nositeli ústavně zaručeného práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a uznal, že fyzické osoby mohou toto právo realizovat i prostřednictvím spolků. Na uvedený nález reagovala navazující judikatura reflektující i další zákonodárcem přijaté změny. V rozsudku ze dne 31. 1. 2019, č. j. 2 As 250/201868, Nejvyšší správní soud vyslovil, že spolek je oprávněn svou aktivní procesní legitimaci odvozovat z § 65 odst. 1 s. ř. s., tvrdíli, že mu náležejí subjektivní práva, která jsou tvrzeným zásahem dotčena. Nemusí se jednat pouze o vlastnické právo nebo jiná věcná práva člena spolku, připouští se i dotčení práva členů spolku na příznivé životní prostředí, máli tvrzený zásah důsledky pro dosahování cílů, na něž se spolek zaměřuje (srovnej odkazovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 59/14 nebo již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2015, č. j. 2 As 49/2013109). [11] Z výše uvedeného tak vyplývá, že i v situaci, kdy ekologický spolek není účastníkem správního řízení, může rozhodnutí vydané ve správním řízení napadnout žalobou, a to podle § 65 odst. 1 s. ř. s. V nyní souzené věci proto krajský soud dospěl ke správnému závěru, že stěžovatel byl procesně aktivně legitimován k podání žaloby dle § 65 odst. 1 s. ř. s. [12] Stěžovatel v průběhu soudního řízení omezil podanou žalobu na jedinou námitku, a sice že nebylo provedeno zjišťovací řízení dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, ačkoli provedeno být mělo. Dle jeho názoru je stavba areálových komunikací a parkovacích stání součástí širšího stavebního záměru celkem sedmi apartmánových domů a nové čistírny odpadních vod, které dohromady tvoří funkční urbanistický celek, pro který mělo být provedeno zjišťovací řízení. Tuto námitku stěžovatel jako ekologický spolek bezpochyby byl oprávněn uplatnit,