6 As 145/2025 – Nejvyšší správní soud

6 As 145/2025- 37 - text  6 As 145/2025 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobce: doc. ThLic. J. B., Th.D., S.S.L., zastoupený Mgr. Janem Matějíčkem, advokátem, sídlem Římská 1222/33, Praha 2, proti žalované: Rektorka Univerzity Karlovy, sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, zastoupená JUDr. Tomášem Sirovátkem, advokátem, sídlem K Mohyle 476/3, Praha 6, za účasti: Velký kancléř Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, sídlem Arcibiskupství pražské, Hradčanské nám. 56/16, Praha 1, zastoupený JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem, sídlem Thákurova 676/3, Praha 6, v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalované ze dne 6. 2. 2025, č. j. UKRUK/53811/2025, a ze dne 24. 7. 2025, č. j. UKRUK/487514/ 2025, o kasační stížnosti stěžovatele Mgr. et Mgr. J. Č., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2025, č. j. 10 A 28/2025399, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Stěžovatel je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Jana Matějíčka, advokáta. IV. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce se žalobami podanými u Městského soudu v Praze domáhá zrušení dvou rozhodnutí žalované označených v záhlaví tohoto rozsudku, jimiž byl na návrh akademického senátu fakulty veřejné vysoké školy odvolán z funkce děkana Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy [§ 28 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)]. Městský soud spojil žaloby ke společnému projednání a rozhodnutí, věc je u městského soudu vedena pod sp. zn. 10 A 28/2025. [2] Mgr. et Mgr. J. Č. (dále jen „stěžovatel“) se v řízení vedeném u městského soudu domáhal postavení osoby zúčastněné na řízení dle § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud v záhlaví označeným usnesením vyslovil, že stěžovatel není osobou zúčastněnou na řízení (§ 34 odst. 4 s. ř. s.). V odůvodnění usnesení rekapituloval závěry dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, která pro postavení osoby zúčastněné na řízení požaduje splnění materiální i formální podmínky, které plynou z § 34 odst. 1 s. ř. s. Městský soud shledal naplněnou formální podmínku, neboť stěžovatel se postavení osoby zúčastněné na řízení domáhal. Naplněnou však neshledal podmínku materiální. V této souvislosti uvedl, že předmětem soudního řízení v projednávané věci je výhradně zákonnost odvolání žalobce z funkce děkana. Ať už bude výsledek soudního řízení jakýkoli, rozhodnutí soudu v této věci nemůže dle městského soudu zasáhnout do postavení stěžovatele jako člena akademického senátu univerzity (popř. člena legislativní komise akademického senátu fakulty jako poradního a iniciativního orgánu). Stěžovatel tak dle městského soudu nemůže být probíhajícím soudním řízením či jeho výsledkem přímo dotčen ve svých právech a povinnostech. II. Kasační stížnost a podaná vyjádření [3] Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost, v níž rekapituluje důvody, pro něž se domnívá, že mu v soudním řízení náleží postavení osoby zúčastněné na řízení. V této souvislosti uvedl, že v případě zrušení žalobou napadených rozhodnutí žalované může být následně předložen nový návrh na odvolání žalobce z funkce děkana, tentokrát podle § 28 odst. 3 zákona o vysokých školách. Dále nelze vyloučit, že v případě neúspěchu žalované rektorky v soudním řízení bude podán návrh na její odvolání pro vydání nezákonného rozhodnutí v souzené věci. V obou případech by o těchto návrzích rozhodoval akademický senát univerzity, jehož je stěžovatel členem. Dále stěžovatel uvádí, že akademický senát univerzity musel v posledním půlroce opakovaně rušit nezákonná opatření žalobce, který nadále vykonával funkci děkana fakulty v důsledku přiznání odkladného účinku městským soudem. [4] Stěžovatel dále vznáší námitku nerovného přístupu k soudu. Dle stěžovatelova přesvědčení je zásah do jeho právní sféry přinejmenším srovnatelný se zásahem do právní sféry Velkého kancléře Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, s nímž městský soud jako s osobou zúčastněnou na řízení jedná. Stěžovatel i Velký kancléř se podílejí na výkonu určitých pravomocí, které mohou a nemusejí být v důsledku rozhodnutí městského soudu ve věci aplikovány. Ani jeden z nich se naopak nepodílel na odvolání žalobce z funkce děkana. Pouze stěžovatel se přitom v případě úspěchu žalob může podílet na budoucím odvolání žalobce z funkce děkana, přičemž bude povinen reflektovat závěry, k nimž městský soud dospěje ve věci samé. Přímé dotčení na svých právech tak stěžovatel spatřuje v zájmu na řádném výkonu veřejné funkce člena akademického senátu univerzity, přičemž jako člen tohoto orgánu realizuje ústavně zaručené právo na přístup k veřejným voleným funkcím. [5] Stěžovatel dále v kasační stížnosti poukazuje na zásahy městského soudu do akademické samosprávy, a to v podobě série vydaných předběžných opatření, přičemž předpokládá další budoucí zásah v podobě rozsudku ve věci samé. [6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti ponechala posouzení sporné otázky plně na úvaze Nejvyššího správního soudu. Vyslovila však podiv nad skutečností, že postavení osoby zúčastněné nebylo stěžovateli přiznáno, ačkoli Velkému kancléři Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy toto postavení přiznáno bylo. [7] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že stěžovatel nesplňuje materiální podmínku pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení. Stěžovatelovo členství v samosprávných akademických orgánech takové postavení nezakládá, nemůže jím být dotčeno stěžovatelovo osobní právní postavení. Hypotetická možnost budoucího rozhodování akademického senátu univerzity nadto nepředstavuje přímé dotčení práv ve smyslu § 34 odst. 1 s. ř. s. Otázku, zda jiné osobě byl status osoby zúčastněné přiznán, považuje žalobce za irelevantní, neboť posouzení postavení jiné osoby je zcela nezávislé na posouzení postavení stěžovatele. Stěžovatel navíc dle žalobce ani nespecifikoval, jaká jeho konkrétní práva a povinnosti budou budoucím rozhodnutím městského soudu dotčena. Stěžovatelova tvrzení žalobce označil za vágní a nedostatečná. [8] Ke kasační stížnosti se vyjádřila rovněž osoba, jíž bylo v řízení před městským soudem postavení osoby zúčastněné na řízení přiznáno (Velký kancléř Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy). Poukázala na to, že sama se postavení osoby zúčastněné na řízení nedomáhala a počala je vykonávat až po výzvě soudu. Avšak i v případě, že by její účast na řízení nebyla v souladu s procesními předpisy, uvedla, že nelze tento stav prohlubovat chybným přiznáním postavení osoby zúčastněné na řízení další osobě, a sice stěžovateli. Osoba zúčastněná na řízení taktéž předestřela důvody, proč se s ohledem na kanonické právo nenachází ve stejném postavení jako stěžovatel. [9] V reakci na uvedená vyjádření obdržel Nejvyšší správní soud další vyjádření žalované, v němž polemizuje s vyjádřením osoby zúčastněné na řízení (Velkého kancléře Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy), zabývá se jeho postavením a vazbou k fakultě a srovnává je s postavením stěžovatele. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [11] Osobami zúčastněnými na řízení jsou podle § 34 odst. 1 s. ř. s. osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsouli účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. Podle § 34 odst. 4 s. ř. s. soud usnesením vysloví, že ten, kdo se domáhá postavení osoby zúčastněné na řízení, a podmínky pro to nesplňuje, není osobou zúčastněnou na řízení. [12] S odkazem na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2009190, č. 2341/2011 Sb. NSS) městský soud v napadeném usnesení správně poukázal na to, že z § 34 odst. 1 s. ř. s. vyplývají dvě podmínky, které musejí být kumulativně splněny pro to, aby osoba měla v řízení postavení osoby na řízení zúčastněné. [13] První podmínka je materiální a splňuje ji ten, kdo není účastníkem řízení, avšak je přímo dotčen na svých právech a povinnostech: 1) vydáním napadeného správního rozhodnutí, 2) nevydáním správního rozhodnutí, nebo 3) zrušením správního rozhodnutí soudem (či vydáním soudního rozhodnutí podle návrhu). Druhá p