6 As 240/2024 — Nejvyšší správní soud

6 As 240/2024- 34 - text  6 As 240/2024 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudce zpravodaje Štěpána Výborného a soudce Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. N., zastoupený Mgr. Bohdanem Haltmarem, LL.M., advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 19/18, Zábřeh, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov, sídlem Mírov 27, proti nezákonnému zásahu žalované, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě  pobočky v Olomouci ze dne 21. 8. 2024, č. j. 65 A 51/202371, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Bohdanu Haltmarovi, LL.M., advokátu, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 8 470 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti tvrzeným nezákonným zásahům žalované. Prvního zásahu se měla žalovaná dopustit tím, že dne 8. 10. 2021 nevyhověla žádosti žalobce o přidání telefonního čísla na paní Olgu Brůčkovou, předsedkyni spolku Rodiny obětí české justice (dále jen „ROČJ“), do trvalého seznamu povolených čísel. Druhý zásah žalované spočíval dle žalobce ve vyřazení kontaktu na Společnost Podané ruce o. p. s. (dále jen „Společnost Podané ruce“) z trvalého seznamu povolených telefonních čísel. [2] Krajský soud v Ostravě  pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) žalobu rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. [3] Krajský soud shledal, že žalovaná rozlišuje dva způsoby (včetně doprovodné administrace) užívání telefonu odsouzenými v závislosti na tom, zda jde o kontakt s osobou blízkou či advokátem/obhájcem, anebo o kontakt s jinou osobou. V případě zájmu odsouzeného o telefonický kontakt s jinou osobou než osobou blízkou či advokátem/obhájcem, musí odsouzený vyplnit žádost o jednorázové užití telefonu. Tato praxe dle krajského soudu odpovídá § 18 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), a v něm zakotveným odlišným právním režimům povolování telefonických kontaktů. Žádost žalobce směřovala k zařazení kontaktu do tzv. trvalého seznamu, tj. umožnění telefonického kontaktu s ředitelkou spolku ROČJ v režimu § 18 odst. 1 a 2 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, přestože tato osoba zjevně nespadá do okruhu osob uvedených v těchto ustanoveních. U žalobcem tvrzeného zásahu proto nebyla naplněna podmínka nezákonnosti zásahu. [4] K druhému zásahu krajský soud konstatoval, že žalobce v období, kdy měl telefonický kontakt na Společnost Podané ruce v trvalém seznamu povolen, tj. od 25. 1. 2022 do 27. 2. 2023, společnost telefonicky kontaktoval pouze jedinkrát dne 12. 2. 2022, přičemž hovor ani nebyl realizován. K vyřazení tohoto kontaktu ze stálého seznamu došlo přibližně rok poté, co se žalobce se Společností Podané ruce pokusil neúspěšně spojit. Jednání žalované proto nedosáhlo nutné minimální intenzity, aby jej pro faktický dopad do práv žalobce bylo možno vůbec označit za nezákonný zásah. II. Podání účastníků řízení [5] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. [6] Stěžovatel namítá, že povolení telefonického kontaktu se spolkem ROČJ pouze jednorázovou formou je v rozporu se zákonem. Stěžovatel nesouhlasí se zjištěním soudu, že jeho žádost směřovala do režimu § 18 odst. 1 a 2 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaná v rozporu se zákonem a zcela svévolně v neprospěch odsouzených zavedla formulář pro žádost o jednorázové užití telefonu, který slouží pro veškeré žádosti v režimu § 18 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody; jedná se o nedovolený extenzivní výklad citované právní normy. Použití telefonu podle § 18 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody nemá být jakkoli limitováno a už vůbec nemá být východiskem pro jednorázové užití telefonu. Stěžovatel poukazuje na odlišnou praxi v jiných věznicích. Výklad krajského soudu byl podle stěžovatele v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Omezení jeho telefonického kontaktu se spolkem ROČJ by popíralo smysl a účel nejen jeho programu zacházení, ale bylo by v rozporu se základními dokumenty mezinárodních organizací, které tvoří a sjednocují pravidla pro zacházení s odsouzenými. [7] Ke druhému zásahu stěžovatel uvádí, že odstranění kontaktu ze seznamu povolených čísel bylo trestem za podání žaloby ve věci povolení přidání telefonního čísla spolku ROČJ do trvalého seznamu povolených čísel. Společnost Podané ruce se zabývá adiktologií a začíná s odsouzenými intenzivně pracovat až tři roky před propuštěním z výkonu trestu, což u stěžovatele připadá v úvahu již v roce 2030. [8] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že souhlasí se závěry napadeného rozsudku krajského soudu. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a důvodů v ní uvedených [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 s. ř. s. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Soudní ochrana prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem přichází do úvahy při splnění těchto podmínek (viz rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS): žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (zásahem v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). [12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil námitky stěžovatele vztahující se k nepřidání telefonního čísla na předsedkyni spolku ROČJ do trvalého seznamu povolených čísel. Krajský soud shledal, že postup žalované byl v souladu se zákonem. [13] Podle § 18 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody odsouzený má právo na použití telefonu ke kontaktu s osobou blízkou v době vymezené vnitřním řádem věznice; při tom může použít pouze telefon určený pro tento účel věznicí. Toto právo odsouzeného lze omezit pouze v odůvodněných případech, zejména jeli to nutné k ochraně bezpečnosti nebo práv jiných osob. [14] Podle § 18 odst. 2 zákona o výkonu trestu odnětí svobody odsouzený má právo na použití telefonu v době vymezené vnitřním řádem věznice ke kontaktu se svým obhájcem nebo advokátem, který odsouzeného zastupuje v jiné věci. [15] Podle odstavce 3 téhož ustanovení zákona o výkonu trestu odnětí svobody v zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze odsouzenému povolit použití telefonu ke kontaktu s jinou osobou, než jsou osoby uvedené v odstavcích 1 a 2. [16] V projednávané věci není sporu o tom, že telefonní kontakt na předsedkyni spolku ROČJ spadal pod kategorii kontaktů upravenou § 18 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel netvrdí, že by tato osoba byla jeho osobou blízkou, obhájcem či advokátem, který by jej zastupoval v jiné věci. Nesouhlasí však se žalovaným a krajským soudem, že použití telefonu dle § 18 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody může být povolováno jen jednorázově. [17] Nejvyšší správní soud plně respektuje, že komunikační svoboda spolu s dalšími ústavně garantovanými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence a rozvoje lidského života. Je proto nutno ji respektovat a důsledně chránit (viz za všechny nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 24/10). Zároveň však platí, že po dobu výkonu trestu jsou odsouzení povinni podrobit se takovým omezením práv a svobod, jejichž výkon by buď byl v rozporu s účelem trestu, nebo která nemohou být uplatněna vzhledem k výkonu trestu. Zákon taxativně vypočítává práva a svobody, která jsou omezena a kterých je odsouzený po dobu výkonu trestu zbaven (viz § 27 zákona o výkonu trestu odnětí svobody). Mezi tato práva a svobody náleží také právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí či zachování listovního tajemství a tajemství jiných písemností, záznamů a zpráv. Ve výkonu trestu odnětí svobody jsou tedy komunikační práva omezena, což vyplývá z povahy trestu. Pokud by omezena nebyla, nešlo by o trest. [18] Omezení telefonické komunikace s „vnějším světem“ vyplývající z § 18 zákona o výkonu trestu odnětí svobody je zřetelně vystaveno na odlišných úrovních. Do první kategorie telefonických hovorů spadá kontakt odsouzeného s osobami blízkými v době vymezené vnitřním řádem věznice, který může být omezen pouze v odůvodněných případech,