6 As 266/2024 — Nejvyšší správní soud

6 As 266/2024- 29 - text  6 As 266/2024 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Petra Šuránka v právní věci žalobce: Ing. J. R., zastoupený JUDr. Josefem Sedláčkem st., advokátem, sídlem Starobranská 327/4, Šumperk, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2023, č. j. MZE62534/202312126, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2024, č. j. 3 A 4/202435, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Státní zemědělský intervenční fond zahájil z moci úřední postup vedoucí k aktualizaci evidence půdy za účelem odstranění topologických nepřesností, a to na základě nově provedeného leteckého snímkování (§ 3g odst. 8 ve spojení s § 3h odst. 2 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství). Proti oznámení o provedení aktualizace evidence půdy podal žalobce námitky, které žalovaný zamítl rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku. [2] Správní orgány považovaly za uživatele, vůči němuž směřoval úřední postup, bývalou žalobcovu manželku, která je jako uživatel evidována v geografickém informačním systému údajů o využití zemědělské půdy (LPIS). Dotčené pozemky v době aktualizace evidence půdy náležely do společného jmění manželů, které nebylo po rozvodu vypořádáno. Se žalobcem správní orgány rovněž jednaly jako s účastníkem. Žalobce v námitkovém řízení zpochybňoval existenci právního titulu užívání dotčených pozemků svědčícího jeho bývalé manželce, resp. zpochybňoval oprávněnost jejího zápisu jako uživatelky v evidenci půdy s argumentací, že došlo k pozdějšímu uzavření konkludentní dohody bývalých manželů stran užívání pozemků ve společném jmění manželů v jeho prospěch. To žalobce dokládal emailovou zprávou bývalé manželky a odkazem na následné konkludentní jednání. Žalobce rovněž doložil výpis z katastru nemovitostí, který měl dle jeho názoru prokazovat právní titul užívání zemědělské půdy. [3] Správní orgány žalobcovy námitky s odkazem na dřívější judikaturu Nejvyššího správního soudu v jiných jeho věcech neshledaly důvodnými. Uzavření dohody bývalých manželů stran užívání pozemků patřících do společného jmění manželů (ani jiný právní titul) žalobce dle správních orgánů neprokázal. Za uživatele je tedy třeba nadále považovat osobu zapsanou v evidenci půdy, tedy žalobcovu bývalou manželku. [4] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Městský soud neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, v jehož odůvodnění žalovaný odkázal na výklad sporných otázek provedený Nejvyšším správním soudem. Žalovaný dle městského soudu citováním konkrétních pasáží vybraných rozsudků příhodně reagoval na žalobcovy námitky vznesené ve správním řízení. [5] K věci samé městský soud připomněl, že žalobce před správními orgány a správními soudy dlouhodobě usiluje o změnu uživatele v evidenci půdy ve vztahu k pozemkům, které tvoří díly půdních bloků a spadají do dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Žalobce opakovaně tvrdí, že namísto bývalé manželky má být v evidenci zapsán jako uživatel půdy. [6] Dle městského soudu výpis z katastru nemovitostí doložený žalobcem neprokazuje právní důvod užívání dotčených pozemků (dílů půdních bloků). V řízení nebylo sporné, že pozemky jsou součástí nevypořádaného společného jmění manželů. Městský soud uvedl, že v tomto případě by mohl být právním důvodem prokazujícím změnu zápisu osoby uživatele v evidenci půdy toliko souhlas žalobcovy bývalé manželky (dohoda uzavřená mezi bývalými manžely), dohoda o vypořádání společného jmění manželů nebo rozhodnutí soudu. Městský soud odmítl žalobcovo tvrzení o existenci dohody o užívání pozemků ve společném jmění manželů, emailovou zprávu doloženou žalobcem ani jím tvrzené konkludentní jednání městský soud za takovou dohodu nepovažoval. Okolnosti historického zápisu žalobcovy bývalé manželky jako uživatele v evidenci půdy městský soud nepovažoval za rozhodné. Dle městského soudu je to žalobce, kdo jako tvrzený nový uživatel musí předložit takové podklady, které by dřívější zápis překonaly. K tomu však v daném případě nedošlo. V napadeném rozsudku se městský soud zabýval také významem faktického a právního užívání. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. V ní namítl pochybení městského soudu spočívající v tom, že neshledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným. Přestože stěžovatel připustil, že žalovaný není povinen vypořádat se s každou dílčí námitkou, předložíli vlastní ucelenou argumentaci, dle stěžovatelova názoru rozhodnutí žalovaného této kvality nedosahuje a jeho námitky řádně nevypořádalo. Jako příklad stěžovatel zmínil vypořádání žalobní (sic!) námitky existence konkludentní dohody bývalých manželů, kterou městský soud (sic!) dostatečně nevypořádal. [8] Za nepřezkoumatelný stěžovatel označil též napadený rozsudek městského soudu, který z jeho pohledu nereagoval na argumentaci, že do evidence půdy může být zapsán pouze uživatel, kterému nejen svědčí právní důvod užívání pozemků, ale který půdu také fakticky užívá (zemědělsky obhospodařuje). Tuto argumentaci stěžovatel založil shodně jako v podané žalobě na vlastním výkladu právní úpravy včetně evropských nařízení. Stěžovatel se domnívá, že v případě společného jmění manželů svědčí právní důvod užívání každému z manželů, a právo na zápis tak může uplatnit každý z nich. Evidence půdy nicméně počítá pouze s jednou oprávněnou osobou, proto reálným řešením tohoto rozporu je, že právo na zápis má osoba, která pozemky zemědělsky obhospodařuje (aby nedocházelo ke zneužívání dotačního systému). [9] Dle stěžovatele správní orgány ani městský soud neučinily žádná skutková zjištění stran existence původně uzavřené dohody manželů, dle které zemědělské pozemky bude užívat výhradně jeho bývalá manželka. Požadujeli městský soud po stěžovateli doložení podkladů, které by překonaly dřívější zápis bývalé manželky jako uživatelky půdy, přiznává jí přednostní právo na zápis, a tedy nezachází s účastníky rovně. Stěžovatel také městskému soudu vytkl, že neuznal jako dostatečný jím doložený výpis z katastru nemovitostí. [10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. Odkázal na relevantní judikaturu, dle které u pozemků patřících do společného jmění manželů nelze provést změnu v evidenci půdy bez souhlasu obou manželů. Žalovaný zopakoval, že stěžovatel nesplnil podmínky pro to, aby mohl být jako uživatel zapsán do evidence půdy. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [12] Nejvyšší správní soud předesílá, že otázkami přednesenými v kasační stížnosti se ve své rozhodovací činnosti již opakovaně zabýval, a to v dřívějších řízeních o kasačních stížnostech téhož stěžovatele. Nadále platí, že skutkové i právní okolnosti nedoznaly změn. V evidenci půdy je jako uživatelka dílů půdních bloků historicky zapsána stěžovatelova bývalá manželka. Stěžovatel požaduje zapsat jako uživatele sebe, přičemž tento požadavek dokládá výpisem z katastru nemovitostí a emailem bývalé manželky datovaným 1. 7. 2013, který obsahuje větu, že při přihlašování dotací v roce 2015 si (bývalí) manželé rozdělí pozemky „na půl podle hodnoty a každý bude na svém“. Stěžovatel nyní (jako již tolikrát v minulosti) shodně tvrdí, že rozhodující je faktické užívání pozemků, přičemž tato skutečnost dle jeho názoru zároveň svědčí o uzavření konkludentní dohody (bývalých) manželů, resp. o konkludentním souhlasu bývalé manželky. [13] Řada rozsudků Nejvyššího správního soudu dokládá, že stěžovatel s obdobnou argumentací v minulosti neuspěl, a to ani v situaci, kdy sám učinil ohlášení změny osoby uživatele dílů půdních bloků, na jehož základě správní orgány aktualizaci evidence půdy v osobě uživatele neprovedly (§ 3g odst. 4 zákona o zemědělství). Příkladmo je možno zmínit rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7 As 68/202027 (ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 3413/20), rozsudek ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7 As 69/202030 (ústavní stížnost odmítnuta usnesením ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 3414/20), rozsudek ze dne 7. 3. 2023, č. j. 7 As 242/202240 (ústavní stížnost odmítnuta usnesením ze dne 7. 6. 2023, sp. zn. II ÚS 1255/23), rozsudek ze dne 5. 12. 2023, č. j. 9 As 234/202332 (ústavní stížnost odmítnuta usnesením ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. IV. ÚS 345/24), nebo rozsudek ze dne 29. 2. 2024, č. j. 9 As 283/202335. [14] Nejvyšší správní soud