6 As 68/2025 – Nejvyšší správní soud

6 As 68/2025- 28 - text  6 As 68/2025 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: BOMBAYERE s.r.o., sídlem Karlova 183/14, Praha 1, zastoupená JUDr. Pavlem Dostálem, advokátem, sídlem Krajinská 251/16, České Budějovice, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 30. 7. 2024, č. j. UOOU00662/2327, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2025, č. j. 15 A 95/202463, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 10. 2023, č. j. UOOU00662/2316, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání tří přestupků podle zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění účinném do 22. 3. 2023, spočívajících v tom, že žalobkyně opakovaně dvěma adresátům zaslala obchodní sdělení, která nesplňovala požadavky tohoto zákona. Žalobkyně pochybila tím, že obchodní sdělení zaslala opakovaně (osmkrát) bez souhlasu dvěma adresátům (výrok I), ve dvou případech neuvedla zřetelně a jasně totožnost odesílatele (výrok II) a opakovaně (osmkrát) neuvedla v obchodních sděleních vůči dvěma adresátům platnou adresu, na kterou by mohli přímo a účinně zaslat informaci, že si nepřejí, aby jim byla nadále zasílána (výrok III). Za uvedené přestupky žalovaný uložil žalobkyni pokutu ve výši 40 000 Kč (výrok IV) a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (výrok V). Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila rozkladem, který předseda žalovaného rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí předsedy žalovaného žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Městský soud potvrdil závěr žalovaného, že žalobkyně od adresátů obchodních sdělení nezískala platné a svobodné souhlasy pro jejich zasílání. Souhlasem se zpracováním osobních údajů pro účely přímého marketingu žalobkyně podmiňovala rezervaci jejích služeb. Bez tohoto souhlasu nebylo možné rezervaci služeb vůbec provést. Souhlas se zasíláním obchodních sdělení tedy adresáti neudělili svobodně a platně. Na základě těchto souhlasů proto žalobkyně nemohla v letech 2022 a 2023 zasílat adresátům žádná obchodní sdělení. Městský soud také nepřisvědčil námitce, že žalobkyně byla opakovaně trestána za stejný skutek. Žalovaný netrestal žalobkyni za způsob opatření souhlasů, nýbrž za to, že na konkrétní telefonní čísla adresátů zasílala obchodní sdělení, přestože nedisponovala platnými a svobodnými souhlasy uživatelů těchto telefonních čísel. Předchozí rozhodnutí, na která žalobkyně poukazovala, se týkala jiných adresátů obchodních sdělení, a tedy se nejednalo o totožný skutek. [3] Městský soud také potvrdil závěr žalovaného, že některá obchodní sdělení zasílaná formou SMS zpráv neobsahovala zřetelné vymezení totožnosti odesílatele. Internetový odkaz, jehož prostřednictvím byl adresát obchodního sdělení přesměrován na webové stránky žalobkyně, dle městského soudu nepostačoval ke konkrétnímu označení a určení odesílatele. Dle městského soudu by adresát měl být schopen již z obchodního sdělení určit, kdo byl jeho odesílatelem, aniž by totožnost musel dohledávat. Na tomto závěru nemohly dle městského soudu nic změnit ani odkazy žalobkyně na obchodní sdělení jiných subjektů. Postup jiných subjektů při šíření obchodních sdělení nemá vliv na to, zda se žalobkyně dopustila vytýkaného jednání, či nikoli. [4] Městský soud rovněž konstatoval, že každé obchodní sdělení mělo obsahovat informaci, jak docílit toho, aby zasílání obchodních sdělení ustalo. Žalobkyně této zákonné povinnosti nedostála. Odkaz, který uváděla v obchodních sděleních, směřoval adresáty zpráv pouze na webové stránky provozované žalobkyní, nikoli přímo na možnost se z odběru obchodních sdělení odhlásit. Obchodní sdělení tedy neobsahovala možnost přímého odhlášení jejich odběru ani informace o tom, jak by měl adresát postupovat v případě nesouhlasu s jejich zasíláním. [5] Rovněž výši uložené pokuty městský soud považoval za odpovídající povaze a závažnosti přestupků. Žalobkyně mohla být potrestána pokutou až do výše 10 000 000 Kč, přičemž sankci uloženou ve výši 40 000 Kč, tedy ve výši 0,4 % maximální sazby, městský soud hodnotil vzhledem ke všem okolnostem jako přiměřenou. Výše pokuty nebyla pro žalobkyni ani likvidační, což žalovaný posoudil na základě údajů z účetní závěrky žalobkyně. Žalobkyně neuvedla a nedoložila žádné skutečnosti, které by prokazovaly likvidační účinek pokuty na její fungování. Městský soud nevyhověl návrhu na moderaci výše uložené pokuty. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. V ní namítala, že městský soud se omezil toliko na potvrzení závěrů žalovaného, aniž se blíže vypořádal s jejími námitkami. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Městský soud úpravu regulující obchodní sdělení aplikoval nepřiměřeně přísně. Stěžovatelka od adresátů získala souhlas se zasíláním obchodních sdělení transparentním způsobem, a to v rezervačním sytému při rezervaci termínu jejích služeb. Adresáti obchodních sdělení (zákazníci stěžovatelky) si při tvorbě rezervace museli uvědomovat, že udělují souhlas se zasíláním obchodních sdělení, neboť registrační formulář na tuto skutečnost upozorňoval. Adresáti proto souhlas udělili svobodně, informovaně a bez nátlaku, což městský soud nesprávně vyhodnotil a nekriticky potvrdil závěr žalovaného. Stěžovatelka z opatrnosti rezervační formulář v roce 2022 upravila tak, aby respektoval požadavky žalovaného. Nadále však tyto požadavky považuje za jdoucí nad rámec zákona. Žalovaný však stěžovatelku znovu potrestal, což městský soud nesprávně potvrdil. [7] Stěžovatelka rovněž rozporovala, že u některých obchodních sdělení chyběla náležitě vymezená totožnost odesílatele. Stěžovatelka totožnost v SMS zprávách neskrývala, neboť uváděla odkaz na vlastní webové stránky www.thajskyraj.cz. Pod označením „Thajský ráj“ byla stěžovatelka mezi zákazníky, kteří byli adresáty obchodních sdělení, známá. Informace o odesílateli tedy byly součástí obchodních sdělení, a to prostřednictvím odkazu na webové stránky. Žalovaný nezohlednil možnost identifikace stěžovatelky prostřednictvím obchodní značky, pod kterou vystupovala ve veřejném prostoru. Městský soud se se závěrem žalovaného ztotožnil, aniž by dle stěžovatelky přihlédl k její argumentaci. Pravidla označování odesílatele vymezená žalovaným zároveň řada jiných obchodníků nedodržovala, což stěžovatelka dokládala fotografiemi jiných obchodních sdělení. Z nich dle jejího názoru vyplývá, že odesílatelé využívali zkrácených verzí obchodní firmy či se prezentovali názvem svého eshopu. Stěžovatelka tím poukazovala na nerovnost v přístupu žalovaného k obdobným případům. [8] Dále stěžovatelka uvedla, že obchodní sdělení obsahovala možnost odvolat dříve adresáty udělený souhlas se zasíláním obchodních sdělení. Konkrétně mohli adresáti odeslat SMS zprávu jako odpověď na číslo, ze kterého jim obchodní sdělení bylo doručeno, a požádat o ukončení zasílání. Adresáti mohli rovněž využít stěžovatelčiny kontaktní údaje dostupné prostřednictvím odkazu uvedeného v každém obchodním sdělení. Městský soud potvrdil, že obchodní sdělení mohla zahrnovat klikatelné odkazy vedoucí k ukončení zasílání obchodních sdělení, přičemž stěžovatelčina obchodní sdělení právě takové odkazy obsahovala. Adresáti se tak mohli tímto způsobem dostat ke stěžovatelčiným kontaktním údajům a zrušit odběr obchodních sdělení. Požadavek městského soudu, aby odkaz vedl přímo vedl ke zrušení odběru obchodních sdělení, pokládala stěžovatelka za nepřiměřeně přísný. [9] Stěžovatelka připomněla, že některá zpochybňovaná obchodní sdělení zaslala v průběhu dřívější kontroly žalovaného. Pokud tedy stěžovatelka v době neukončené kontroly zaslala obchodní sdělení se shodnými nedostatky, nelze jí takové jednání klást k tíži. K této skutečnosti však městský soud nepřihlédl. Stěžovatelka rovněž nemohla předvídat, že žalovaný bude zastávat přísný výklad právní úpravy. S přístupem žalovaného se seznámila až v průběhu kontroly a reagovala na něj. [10] Městský soud dle stěžovatelky také nesprávně posoudil výši uloženého trestu. Stěžovatelka považovala pokutu za přísnou a likvidační, její výši žalovaný náležitě neodůvodnil. [11] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. Uvedl, že pokud adresáti obchodních sdělení nemohli rezervaci služeb stěžovatelky učinit jinak než b