6 As 97/2025 – Nejvyšší správní soud

6 As 97/2025- 40 - text  6 As 97/2025 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobce: JUDr. L. L., zastoupený JUDr. Ing. Bystríkem Buganem, advokátem, sídlem Hybernská 2134/1, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti: I) město Rakovník, sídlem Husovo náměstí 27, Rakovník, II) V. P., zastoupený JUDr. Robertem Kučerou, advokátem, sídlem Dukelských Hrdinů 471/29, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2022, č. j. 021815/2022/KUSKDOP/Svo, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, č. j. 43 A 64/202252, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, č. j. 43 A 64/202252, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Městský úřad ve Slaném (dále jen „silniční správní úřad“) rozhodnutím ze dne 6. 10. 2021, č. j. MUSLANY47304/2021/ODSH/Ji, deklaroval na pozemcích parc. č. 2065/3, 2080/9 a 2066/7 (ve vlastnictví města Rakovníka) a na části pozemku parc. č. X v rozsahu 105 m2 (ve vlastnictví žalobce), vše v kat. území R., existenci veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že odkazem na geometrický plán upřesnil rozsah dotčení pozemku ve vlastnictví žalobce; ve zbytku rozhodnutí silničního správního úřadu potvrdil. [2] Správní orgány shledaly naplněnými všechny znaky veřejně přístupné účelové komunikace, a sice patrnost v terénu, zákonný účel, souhlas vlastníka s veřejným užíváním i nutnou komunikační potřebu. Ze stavebnětechnického hlediska ji popsaly jako cestu tvořenou živičným krytem přecházejícím v panely, později ve štěrkový povrch (pozn. soudu: ve sporné části cesty nacházející se na části pozemku žalobce byl povrch tvořen panely). [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze, který jí rozsudkem označeným v záhlaví vyhověl, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud nepřisvědčil argumentaci žalobce stran absence znaku souhlasu s veřejným užíváním sporné části cesty na pozemku ve vlastnictví žalobce a ve shodě se závěry správních orgánů dovodil konkludentní souhlas žalobcova právního předchůdce, který žalobce nemohl vzít zpět. Za nedostatečné však považoval vypořádání otázky nutné komunikační potřeby posuzované části cesty, neboť navzdory odvolací námitce se žalovaný dle krajského soudu nezabýval tvrzenou alternativní cestou a neposoudil její dostatečnost. Krajský soud za tuto alternativu považoval žalobcem tvrzenou možnost využívat k obsluze přilehlých rodinných domů výhradně pozemky ve vlastnictví města Rakovníka bez nutnosti využití žalobcova pozemku. Krajský soud uvedl, že tuto možnost nelze bez dalšího vyloučit, neboť pokud by šířka cesty vedoucí pouze po obecních pozemcích byla pro přístup k rodinným domům dostatečná, část cesty nacházející se na žalobcově pozemku by představovala toliko cestu z pohodlí, a tedy by veřejně přístupnou účelovou komunikaci nebylo možno pro nepřiměřenost zásahu do žalobcových práv na tomto pozemku deklarovat. Krajský soud odkázal na fotografii obsaženou v žalobcově odvolání, z níž usoudil, že popsanou možnost nelze a priori vyloučit, neboť ze správních rozhodnutí ani z obsahu správních spisů nevyplývá, že by obecní pozemky nemohly být užívány v celé šíři. Poukázal rovněž na argumentaci žalobce, uplatněnou ve správním řízení, že část obecních pozemků byla protiprávně zabrána předzahrádkami třetích osob. Dle krajského soudu tak závěr o neexistenci alternativy k užívání pozemku žalobce jako veřejné cesty nemá dostatečnou oporu ve správním spise a žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se nevypořádalo s uvedenou odvolací námitkou. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítá, že o alternativní cestě lze uvažovat jedině v případě, že taková alternativní cesta skutečně existuje. V posuzované věci však po pozemcích ve vlastnictví města (konkrétně v místě, na jehož dostatečnost poukazuje žalobce) žádná cesta nevedla a nevede, což prokazují jak kontinuální letecké snímky lokality, tak pořízená fotodokumentace, obojí obsaženo ve správním spisu. Až do roku 2018 se navíc na této části pozemku města nacházel sloup veřejného osvětlení (později přesunutý). [5] Stěžovatel připomíná, že v době vydání rozhodnutí nemohl předpokládat, že krajský soud bude hledat neexistující komunikační alternativu v možném přesunu stávající cesty z pozemku žalobce na pozemky města. Dle stěžovatele se krajský soud odchýlil od závěrů judikatury, dle kterých může být při posuzování nutné komunikační potřeby myslitelnou alternativou toliko jiná existující pozemní komunikace. V daném případě roh tvořený pozemky města parc. č. 2066/7 a 2065/3, v němž krajský soud spatřuje možnou alternativu, nejenže nikdy nebyl zpevněný, ale o cestě (s ohledem na tvar a návaznost obou pozemků v pravém úhlu) nelze ani uvažovat, neboť by pro větší automobily z důvodu pravoúhlého napojení nebyla vůbec sjízdná. K částečnému štěrkovému zásypu pozemků města stěžovatel podotkl, že ten na místě vznikl až poté, co žalobce svévolně odstranil panely ze svého pozemku a město Rakovník vzniklou situaci řešilo právě tímto provizorním zásypem. K „připloceným“ předzahrádkám stěžovatel uvedl, že ty jsou rovněž situovány v místě, kudy žádná komunikace nikdy nevedla. [6] Stěžovatel se domnívá, že namísto řádného posouzení existujícího stavu po něm krajský soud vyžaduje, aby akceptoval přesunutí, resp. vytlačení, existující panelové pozemní komunikace na pozemky sousedního vlastníka (města Rakovníka), který však se vznikem komunikace na svém pozemku nikdy, a to ani konkludentně, nesouhlasil. [7] Žalobce práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil. [8] Osoba zúčastněná na řízení I (město Rakovník) se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s argumentací stěžovatele a nesouhlasí se závěry krajského soudu. Žalobcem tvrzená alternativa nebyla v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí alternativou existující, ale toliko hypotetickou, která by mohla vzniknout v budoucnu. Dále uvedla, že v reakci na napadený rozsudek z opatrnosti na místě samém prověřila sjízdnost této teoretické trasy bez využití pozemku ve vlastnictví žalobce, což zároveň doložila pořízenou fotodokumentací. Výsledkem je zjištění, že zatáčkou (v pravém úhlu) je schopen s vysokou opatrností projet toliko menší osobní automobil, nikoli však již větší vozidla, jako jsou např. svoz komunálního odpadu či vozidla IZS. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná. [10] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že pro závěr o tom, že se na určitém pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace (§ 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích), musí být vedle naplnění zákonných znaků prokázán rovněž souhlas vlastníka pozemku s veřejným užíváním a nutná komunikační potřeba, jak vyplývá z ustálené judikatury správních soudů, z níž správně vycházel i krajský soud (viz odkazy v bodu 50 napadeného rozsudku). S ohledem na závěry napadeného rozsudku a obsah kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud v tomto řízení zabýval toliko naplněním znaku nutné komunikační potřeby, konkrétně otázkou, zda žalovaný existenci komunikační alternativy v předchozím správním řízení a v něm vydaném rozhodnutí dostatečně posoudil. [11] Znak nutné komunikační potřeby je naplněn tehdy, nenacházíli se v posuzované lokalitě alternativa ke sporné komunikaci, o níž by bylo možné vzhledem ke konkrétním podmínkám v území rozumně uvažovat. „Pokud existuje jiná srovnatelná alternativa pro zajištění plnohodnotného komunikačního spojení, která by současně šetrněji zasahovala do oprávněných zájmů vlastníků sporné cesty, bylo by jí třeba dát na základě principu proporcionality přednost“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. 8 As 19/2012  42, bod 29). Stěžovatel v kasační stížnosti správně upozorňuje, že taková alternativní cesta ovšem musí reálně existovat, jak konstatoval Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 18. 11. 2015, č. j. 8 As 32/201532, bod 14, v němž odmítl jako dostatečnou alternativu pouhou možnost vytvoření nové komunikace na jiných pozemcích (v tehdejší věci rovněž na pozemcích ve vlastnictví obce). Tento závěr byl následně Nejvyšším správním soudem opakovaně potvrzen, např. v rozsudcích ze dne 19. 1. 2024, č. j. 5 As 396/202191, bod 79, ze dne 20. 6. 2024, č. j. 10 As 326/2023  46, bod 83, nebo ze dne 7. 11. 2024, č. j. 2 As 279/2023  27, bod 30. Judikatura Nejvyššího správního soudu tak dlouhodobě a se