6 Azs 65/2025 – Nejvyšší správní soud

6 Azs 65/2025- 35 - text  6 Azs 65/2025 - 37 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobců: a) D. A., b) V. A., c) nezl. M. A., všichni zastoupeni Mgr. Janem Blanařem, advokátem, sídlem Velké náměstí 149, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 4. 2024, č. j. OAM213/ZAZA11ZA192024 a č. j. OAM212/ZAZA11ZA192024, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2025, č. j. 51 Az 4/202483, takto: I. Kasační stížnost žalobců se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovenému zástupci žalobců Mgr. Janu Blanařovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 11 538 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024, č. j. OAM213/ZAZA11ZA192024, neudělil žalobci a) mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla žalobcem a) tvrzená špatná finanční situace v zemi původu, kde nemohl nalézt práci. V rámci pohovoru (viz protokol ze dne 15. 2. 2024) žalobce a) uvedl, že v zemi původu pracoval jako vedoucí hotelu (dříve rovněž jako číšník či pomocník v kuchyni). Vlastní dosahované výdělky označil jako nízké. Popsal rovněž své zdravotní obtíže s protézou oka, kterou si v roce 2022 nemohl nechat vyměnit (dle vlastního tvrzení z důvodu nedostatku finančních prostředků, dříve však absolvoval pravidelnou výměnu oční protézy třikrát). Žalobce a) dále uvedl, že prohlídky u lékaře neabsolvoval pravidelně kvůli vytížení v zaměstnání. Diagnózu nezná, dokumenty ztratil. Žalobce a) neuvedl žádné problémy se státními a bezpečnostními orgány v zemi původu. Návratu se obává výhradně z důvodu nedostatku finančních prostředků. Dle žalovaného tak uvedené skutečnosti neodůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany, a to ani humanitárního azylu, neboť žalobce a) je zcela soběstačný a schopný živit se vlastní prací, přičemž jeho zdravotní postižení není takové intenzity, aby představovalo důvod pro udělení humanitárního azylu. Léčba žalobcových obtíží je v zemi původu poskytována ve státních nemocnicích zdarma (platí se toliko za samotnou protézu), a tedy není dle žalovaného nedostupná. Popsané zdravotní postižení nepředstavuje dle žalovaného ani hrozbu vážné újmy jako důvodu pro udělení doplňkové ochrany. [2] Žádost žalobkyně b) (manželky) a žalobce c) (nezletilého syna) žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024, č. j. OAM212/ZAZA11ZA192024, jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že důvody podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobci správnímu orgánu nejprve nesdělili a odkázali pouze na žalobce a). V rámci pohovoru (viz protokol ze dne 15. 2. 2024) žalobkyně b) uvedla, že žádné problémy v zemi původu ona ani její rodina nikdy neměli, vycestovali kvůli nedostatku finančních prostředků, v zemi původu nikdy nepracovala. Žalovaný tak dospěl k závěru, že důvodem podání žádosti žalobců b) a c) byla toliko snaha nalézt v České republice lepší živobytí (ekonomické důvody). Žalobci rovněž neuvedli žádné skutečnosti svědčící o možnosti jejich pronásledování z důvodů uvedených v § 12 ani o hrozbě vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Proto byla jejich žádost posouzena jako zjevně nedůvodná. [3] Žalobci se proti rozhodnutím žalovaného bránili žalobami u Krajského soudu v Hradci Králové, který je spojil ke společnému projednání a rozhodnutí a rozsudkem označeným v záhlaví je zamítl. Učinil tak poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 28. 6. 2024, č. j. 51 Az 4/202431, zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 12. 2024, č. j. 6 Azs 195/202430, pro zásadní vady řízení. V dalším řízení bylo žalobcům umožněno náležitě hájit jejich práva v soudním řízení. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítali, že se žalovaný dopustil pochybení, neboť neposuzoval jejich žádosti společně. Pokud by tak dle stěžovatelů žalovaný učinil, nemohl vyhodnotit žádosti stěžovatelů b) a c) jako nedostatečně odůvodněné. Ani krajský soud pak dle stěžovatelů k namítanému nedostatku nepřihlédl. [5] Žalovaný a krajský soud rovněž nezohlednili, že stěžovateli c) jako nezletilému dítěti hrozí v důsledku ztráty statusu žadatele o azyl vážná újma. Odůvodnění krajského soudu nepovažovali stěžovatelé v tomto ohledu za dostatečné. Krajský soud dle jejich názoru testem proporcionality nepoměřoval konkrétní zájmy dítěte a veřejné zájmy, které by nad nejlepším zájmem dítěte převážily. Z tohoto důvodu je napadený rozsudek rovněž nepřezkoumatelný. [6] Stěžovatelé uvedli, že se na území České republiky ocitli náhodou (mířili do Německa, odkud je však tamní orgány vykázaly), a to bez prostředků a bez dokladů, které cestou ztratili. Nepřicestovali tedy z ekonomických důvodů, pouze se ocitli v nouzi a museli požádat o mezinárodní ochranu. Dle jejich názoru naplnili podmínky pro udělení humanitárního azylu. Ztrátou statusu žadatele o azyl stěžovatelé přijdou o základní podmínky k přežití, budou vystaveni hladu a bezdomovectví. Krajský soud dle jejich názoru tyto okolnosti nezvážil, omezil se výhradně na posouzení zdravotního stavu stěžovatele a). [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na skutečnost, že shodně jako v žalobě se stěžovatelé pokoušejí dramatizovat svou situaci. Zatímco žaloba zveličovala zdravotní problémy stěžovatele a), kasační stížnost zveličuje existenční krizi, v níž se stěžovatelé ocitnou po návratu do země původu. Dle žalovaného stěžovatelé důvody pro udělení humanitárního azylu nenaplňují. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. [9] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Stěžovateli uplatněné kasační námitky neobsahují důvody, které by mohly založit přesah jejich vlastních zájmů, natož přesah svým významem podstatný. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku krajského soudu rovněž prima facie neshledal žádná pochybení, natož pochybení zásadního rázu, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelů. Námitky uplatněné stěžovateli řeší dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu, od které neshledal důvod se odchýlit. [10] Ekonomické důvody a s tím související obtížné životní podmínky nemohou podle setrvalé judikatury Nevyššího správního soudu představovat relevantní důvod pro udělení mezinárodní ochrany, a to ani pro udělení humanitárního azylu (shodně viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/200365, či ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/200354). Rovněž institutem humanitárního azylu (§ 14 zákona o azylu) se Nejvyšší správní soud v judikatuře zabýval opakovaně (např. rozsudky ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/200348, č. 112/2004 Sb. NSS, ze dne 19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/200472, č. 375/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 28. 1. 2015, č. j. 1 Azs 200/201427, č. 3200/2015 Sb. NSS), přičemž krajský soud ze závěrů judikatury správně vycházel. Celkovou rodinou, sociální a zdravotní situaci stěžovatelů nehodnotil jako naplňující neurčitý právní pojem „důvody hodné zvláštního zřetele“ pro udělení humanitárního azylu. Stěžovatelovo zdravotní postižení (oční protéza) krajský soud nepovažoval za zvlášť závažné a těžké postižení ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/200455, na který přiléhavě odkázal. Situaci všech stěžovatelů krajský soud hodnotil komplexně, včetně jejich sociální a rodinné situace (viz zejména body 24 a 27 napadeného rozsudku), a tedy není pravdivé tvrzení stěžovatelů, že by se izolovaně omezil toliko na otázku zdravotního postižení stěžovatele a), kterému logicky vzhledem k obsahu žalobních bodů věnoval větší pozornost. [11] Krajský soud rovněž správně poukázal