8 As 205/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 205/2024- 36 - text  8 As 205/2024-40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Petra Mikeše ve věci žalobců: a) D. F., b) P. H., c) E. N., všichni zastoupeni JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 2693/7, Praha 5, proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2022, čj. VS-110578-9/ČJ-2022-80000L-51ODV, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, čj. 10 Ad 21/2022-54, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobcům se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku posuzoval nároky kladené na odůvodnění přesčasů ve službě nařízených v době nouzového stavu, který byl vyhlášen v souvislosti s pandemií nemoci COVID-19. Dospěl k závěru, že důvody pro nařízení přesčasů ve službě postačí uvést obecně i pro delší období (trvání nouzového stavu), pokud služební orgány alespoň v souhrnu prokáží, že v důsledku okolností, pro které byl krizový stav vyhlášen, vyvstala objektivní potřeba pro nařízení přesčasů ve službě. V projednávané věci nicméně odůvodnění správních rozhodnutí ani obsah správního spisu neumožnily přezkoumat, jestli byly tyto požadavky splněny, a tedy zda byly přesčasy nařízeny v době nouzového stavu zákonně. [2] Žalobci jsou příslušníci Vězeňské služby vykonávající službu ve Vazební věznici Pankrác. Každý z nich podal žádost o zpětné proplacení přesčasů odpracovaných v roce 2020 v době nouzového stavu, který byl vyhlášen z důvodu nákazy COVID-19 [u žalobce a) jde celkem o 34 hodin, u žalobce b) o 21,75 hodin a u žalobce c) o 67 hodin]. Ředitel Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác nicméně jejich žádosti ve společném řízení zamítl. Žalobci totiž žádali o proplacení služeb přesčas nařízených v době krizového stavu z důvodu nemoci COVID-19 dle § 54 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), za které podle § 112 odst. 2 téhož zákona nenáleží služební příjem. [3] Žalovaný v záhlaví označeným napadeným rozhodnutím odvolání žalobců zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [4] Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Služebním orgánům vytkl, že pouze obecně uvedly, že důvodem pro nařízení přesčasů žalobcům byly okolnosti týkající se krizového stavu (zvládání pandemie COVID-19), konkrétně neobsazená místa ve směně kvůli absencím spojeným s onemocněním příslušníků, jejich karanténou, péčí o nezletilé děti v době uzavření škol a školek a zvýšeným počtem činností ve službě v souvislosti se zvládáním pandemie (Skype hovory vězňů místo návštěv, testování vězňů nebo umisťování vězňů do izolace a karantény). Jako problematické městský soud vnímal, že služební orgány tyto důvody uvedly paušálně pro dvě celá období, kdy byl vyhlášen nouzový stav (od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020 a od 5. 10. 2020 do 31. 12. 2020). V rozporu s judikaturou správních soudů tak nespecifikovaly důvody nařízení přesčasu zvlášť u každého konkrétního dne, a tudíž se ani nezabývaly oprávněností přesčasů v konkrétní dny a pro konkrétní důvody, jak žalobci namítali. Zákonnost přesčasů je přitom možné hodnotit jen vzhledem k jednotlivým dnům. Za této situace proto ani městský soud nemohl zákonnost přesčasů (a tedy ani správních rozhodnutí) přezkoumat. [5] Městský soud současně upozornil, že je mu znám předchozí rozsudek téhož soudu ze dne 28. 2. 2024, čj. 8 Ad 22/2022-49, jímž byla za obdobného skutkového stavu zamítnuta žaloba příslušníka stejné vazební věznice. V odkazované věci však městský soud shledal správní rozhodnutí přezkoumatelná. Naopak v projednávané věci nemohl městský soud z výše uvedených důvodů zákonnost rozhodnutí služebních orgánů přezkoumat. II. Kasační stížnost žalovaného [6] Rozsudek městského soudu napadá žalovaný (stěžovatel) v celém rozsahu kasační stížností. Předně namítá, že z napadeného rozsudku není zřejmé, jakým způsobem mělo dojít k účelovému vykazování služby přesčas v době nouzového stavu či ke zneužití krizového stavu, jak městský soud uvedl. Stěžovatel dostál své povinnosti zjistit stav věci v rozsahu odpovídajícímu tvrzení žalobců. V tomto směru zdůraznil, že řízení o doplacení služebního příjmu je návrhové. Argumentaci žalobců, že nebyli informováni o nařízení přesčasů a že ty byly nařízeny z důvodu personálního podstavu věznice, stěžovatel vyvrátil. Jejich námitky tak nemají oporu ve spise. Nedostatečnost tvrzení má jít tedy k tíži žalobců. [7] Jádro kasační argumentace poté spočívá v námitce, že městský soud nesprávně posoudil otázku prokázání důležitého zájmu služby. Stěžovatel zdůraznil, že přesčasy byly nařizovány v době nouzového stavu. Služba přesčas nařízená po dobu krizového stavu nemusí mít bezpodmínečně jakoukoli přímou souvislost s krizovým stavem. Aplikace § 54 odst. 4 zákona o služebním poměru je odvislá již od rozhodnutí vlády o vyhlášení nouzového stavu. Služební funkcionář tak neměl jinou možnost než postupovat podle § 112 odst. 2 a § 125 odst. 1 zákona o služebním poměru, dle nichž je práce přesčas v době krizového stavu zahrnuta již ve služebním příjmu. [8] Požadavek na doplnění konkrétních důvodů nařízení přesčasů pro každý konkrétní den stěžovatel považuje za nepřiměřený. Odůvodnění nařízených přesčasů odpovídá požadavkům kladeným NSS v rozsudku ze dne 23. 5. 2013, čj. 4 Ads 11/2013-41. Přesčasy totiž byly nařízeny ve výjimečných případech, které nebylo možné předvídat při rozvržení doby služby na jednotlivé směny. To potvrdili vyslechnutí svědci. Z citovaného rozsudku navíc plyne, že důvod přesčasu postačí spolehlivě dovodit ze spisového materiálu. Právě z něj takový důvod a výjimečnost nařizovaných přesčasů prokazatelně vyplývá. Spočíval v zajištění bezpečnosti věznice z důvodu chybějících příslušníků v souvislosti se zvládáním pandemie (z důvodu nemocí, karantény, péče o děti aj.) a plněním mimořádných úkolů plynoucích z nouzového stavu. Naopak s ohledem na obsah spisu byl jednoznačně vyvrácen argument žalobců ohledně nařizování služeb přesčas z důvodu personální nedostatečnosti sboru. [9] Konečně stěžovatel upozornil, že městský soud za prakticky stejného skutkového stavu v dřívějším rozsudku ze dne 28. 2. 2024, čj. 8 Ad 22/2022-49, shledal rozhodnutí stěžovatele ve vztahu k jinému příslušníkovi Vězeňské služby ČR zákonné. Není zřejmé, z jakých důvodů se městský soud nyní v projednávané věci od tohoto svého dřívějšího závěru odchýlil. [10] Žalobci se ke kasační stížnosti nevyjádřili. III. Právní posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud na úvod zdůrazňuje, že městský soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů (bod 41 napadeného rozsudku). Není tak podstatné, že neodůvodnil, jakým způsobem mělo v projednávané věci dojít k účelovému vykazování služby přesčas v době nouzového stavu či ke zneužití krizového stavu. To mu ostatně za této procesní situace ani nepříslušelo. Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí byly shledané nedostatky v odůvodnění napadeného rozhodnutí (srov. bod 30–34 napadeného rozsudku). [12] Ze stejného důvodu není přiléhavá ani argumentace stěžovatele, že řízení o doplacení služebního příjmu je řízením návrhovým, že služební orgány rozhodly o žádosti žalobců v rozsahu odpovídajícím jejich tvrzení a že nedostatek tvrzení žalobců má jít k jejich tíži. Ve správním soudnictví platí, že soud přihlédne k nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí i bez návrhu, pokud tato vada brání přezkumu rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů (§ 76 odst. 1 soudního řádu správního; usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 3. 2001, čj. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS). Právě k takové situaci v projednávané věci došlo. Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí byl městským soudem zjištěný nedostatek odůvodnění, který se týkal vymezení konkrétních důvodů nařízení přesčasů pro konkrétní dny (body 29–30, 33–34 napadeného rozsudku). Městský soud tak nemohl posoudit žalobu v rámci uplatněných žalobních bodů, konkrétně zda přesčasy byly nařízeny zákonně, anebo účelově, jak žalobci namítali (bod 25 napadeného rozsudku). [13] Městský soud se také mohl odchýlit od jiného rozsudku téhož soudu, pokud svůj odlišný názor srozumitelně vysvětlil (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2020, čj. 2 As 135/2019-20, bod 11). Městský soud dřívější rozhodnutí jiného senátu, čj. 8 Ad 22/2022-49, kterým byla obdobná žaloba věcně zamítnuta, neignoroval. Srozumitelně vysvětlil, proč on naopak považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné (body 27-34 napadeného rozsudku). Stěžovateli proto nelze přisvědčit ani v jeho kasační argumentaci, podle níž nemá být z napade